Advokáti proti totalitě
Dnes 1. listopadu 2024 se konal v areálu pankrácké věznice pietní akt k uctění památky popravených a zemřelých politických vězňů z let 1948 – 1965, spojený s odhalením pamětní desky. Její realizaci a úpravu pietního místa významně finančně podpořila i Česká advokátní komora. Záštitu nad zřízením pietního místa převzalo Arcibiskupství pražské. Pamětní deska a upravené pietní místo tak ode dneška důstojně připomínají jména celkem 66 žen a mužů, jejichž zpopelněné ostatky byly loni nalezeny v areálu pankrácké věznice. Na seznamu figuruje mj. i advokátní koncipient JUDr. Jaroslav Borkovec, jediný zástupce advokacie popravený komunisty v jednom z prvních zinscenovaných politických procesů, od jehož smrti uplyne 5. listopadu 75 let.
Skutečnost, že v areálu pankrácké věznice odhalili archeologové pohřebiště se zpopelněnými ostatky, oznámili badatelé loni v létě. Na místě nalezli fragmenty spálených kostí smísených s hlínou, z nichž nešlo přesně identifikovat, komu patřily. Badatelé proto vyšli z historických záznamů. Konkrétně dohledali jména popravených a zemřelých politických vězňů, jejichž urny nebyly vydány rodinám, ale byly zničeny na základě rozkazu ministra vnitra z roku 1960. Ten stanovil, že nevydaná urna má být uložena po dobu jednoho roku a poté zlikvidována.
Dnešního slavnostního aktu, modlitby a duchovního zamyšlení, které vedl generální vikář mons. Zděněk Wasserbauer, se vedle pozůstalých, mezi nimiž byla i paní Mahulena Borkovcová, dcera Jaroslava Borkovce (na snímku vlevo společně s Petrem Tomanem, Ivou Chaloupkovou a Hanou Rýdlovou uprostřed a bratrancem panem Borkovcem), dále předsedy Senátu Miloše Vystrčila, místopředsedkyně sněmovny Věry Kovářové, starosty Prahy 4 Ondřeje Kubína, Aleše Kýra z Kabinetu dokumentace a historie VS ČR, zúčastnili i zástupci advokacie a České advokátní komory, kterou reprezentoval Petr Toman (na snímku vpravo), který se osobnosti Jaroslava Borkovce dlouhodobě věnoval v rámci projektu Advokáti proti totalitě, a který vystoupil s projevem, v který vám exkluzivně přinášíme v plném znění:
„Přesně před rokem jsme stáli na tomto místě a připomínali si památku zemřelých a popravených politických vězňů, jejich tělesné ostatky zde spočinuly. Bez jakéhokoliv obřadu. Bez elementární lidské úcty. Úkol těch, kteří je zde pohodili, byl jasný: jejich jména, jejich činnost musí být navždy zapomenuty. Málem se jim to podařilo, nebýt nadšení a práce pracovníků pankrácké věznice, historiků, archeologů a dalších odborníků.
Život jim vrátit nelze. Jediné, co pro ně – a nakonec i pro sebe – můžeme udělat, je nedovolit, aby byli zapomenuti. To se nám – teď myslím České advokátní komoře, jejímž jménem zde vystupuji, v případě JUDr. Jaroslava Borkovce podařilo. Do roku 2019 byl pouze neznámým jménem v řadě dalších, mnohem známějších. Jménem, které bylo zapomenuto, jak bylo v plánu. Pokud jsme tedy v rámci projektu Advokáti proti totalitě zmapovali jeho životní příběh, našli jeho dceru a získali jeho dopisy psané z pankrácké věznice krátce přes popravou, udělali jsme pro něj i pro českou advokacii nejvíc, co bylo v našich silách.
Přitom příběh Jaroslava Borkovce si nezadá s příběhy jiných, zvučnějších jmen. Pomoc bližním, boj proti bezpráví, boj proti totalitě mu byl dán do vínku. Bohužel jej přivedl až na toto místo.
Poprvé se svému osudu vzepřel. V době druhé světové války byl zatčen gestapem za ilegální činnost. V 16 věznicích strávil celkem 3 roky. Nakonec se z nich dostal, byť se zdravím silně poškozeným.
I napodruhé se mu podařilo osudu uniknout. Zatčen byl v prosinci 1948. Opět měl štěstí. Po sedmi týdnech byl z vězení propuštěn.
Třetí střet s totalitním režimem už pro něj měl fatální následky. V květnu 1949 byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti směřující k provedení ozbrojeného státního převratu. Dne 5. 11. 1949, v časných ranních hodinách, byl nedaleko odtud popraven.
Jaroslav Borkovec nebyl odstraněn představiteli cizí mocnosti, ale vlastními lidmi. To, co jeho smrti předcházelo, nebyl spravedlivý proces. Nebyl to ani politický proces. Jednalo se o komunisty předem zosnovanou vraždu, která zůstala dodnes nepotrestána. Stejně, jako v případě všech dalších, jejichž památku si zde připomínáme.
Proč to Jaroslav Borkovec a další, které zde připomínáme, dělali? Kde na to brali odhodlání, sílu a odvahu i v dobách, kdy to bylo beznadějné? Nevíme, snad proto – řečeno slovy Josefa Čapka – aby se zlo necítilo pánem světa.
O obětech zde pohřbených i o jejich vrazích musíme mluvit. Jednak proto, abychom uměli zabránit opakování podmínek, za nichž by se mohly vraždy politických odpůrců opakovat. Také proto, že to těm, jejichž ostatky zde leží, dlužíme. Své životy položili za nás a pro nás.
Čest jejich památce!“
Text a foto: Hana Rýdlová
