18.5.2015 – Majitelé mají často strach z nájemců, kteří si chtějí v jejich nemovitosti nahlásit trvalé bydliště. Nikdy tento úkon i důrazně zakazují. Nájemce však nemá povinnost majitele žádat o souhlas. Zákon o evidenci obyvatel jej nevyžaduje. Jedinou výjimkou jsou podnájemní smlouvy a družstevní byty.
Pokud se na nájemce tato výjimka nevztahuje, stačí navštívit nejbližší úřad evidence obyvatel. K vyplněnému přihlašovacímu lístku stačí přiložit nájemní smlouvu, která je dostatečným doložením oprávnění k užívání bytu. Svou totožnost samozřejmě musí potvrdit občanským průkazem. Majitel se tak může o změně dozvědět až při oznámení změně údajů nájemníka.
Mnoho nájemců však neví, že k nahlášení trvalého bydliště nepotřebují souhlas majitele. Často tedy nátlaku podlehnou a trvalý pobyt si v pronaja bytě nenahlásí. V takovém případě je jediným přínosem, kterého majitel docílil, že při odchodu nájemníka nemusí prověřovat, zda údaje o místě trvalého pobytu změnil. Zákon neukládá povinnost tuto změnu provést. Může se tedy stát, že nájemce po opuštění bytu nenahlásí změnu trvalého pobytu. Majitel má však právo obrátit se na správní řízení, díky kterému odhlášení bývalého nájemce z jeho nemovitosti dosáhne.
Většina vlastníků má strach zejména z možného příchodu exekutorů. Bohužel se této hrozbě nelze vyhnout. Proto je zbytečné vůbec nájemci nahlášení změny pobytu zakazovat. Pokud exekutor provádí soupis movitých věcí, je vázán především místem, kde se dlužník fakticky zdržuje. Bez ohledu na jeho trvalé bydliště.
Je samozřejmé, že vlastník chce své reality chránit. Zákazem trvalého bydliště ale nic nezmůže. Ačkoliv se hrozbě příchodu exekutora bránit nelze, může být na jeho příchod připraven. To znamená, že by majitel k veškerému vybavení měl vlastnit doklad, kterým prokáže, že je majetek jeho. Ideálním řešením je pronajímat nevybavený byt.
Lenka Doleželová
