15.11.2022 – Přivlastnit si můžeme movitou věc, která po právu nikomu nepatří a pohlížíme na ni jako na věc opuštěnou neboli věc ničí. Opuštěné nemovité věci však připadají do vlastnictví státu. Která nemovitost se považuje za opuštěnou?
Příkladem movité opuštěné věci může být komoda, umývadlo, nebo taška s oblečením odložená u popelnice. “Opustit” můžete i notebook nebo kabát, který jste zapomněli ve vlaku. Pokud se totiž k věcem, i když jsou nalezeny a uloženy například na policii nebo ve ztrátách a nálezech nikdo do tří let nepřihlásí, má se za to, že jsou opuštěné a může si je přivlastnit jiná osoba (například nálezce). Lze však opustit nemovitost?
Jestliže je vlastník zapsán v katastru nemovitostí
Občanský zákoník ve svém paragrafu 1050 odst. 2 konstatuje: “Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.” A v § 1045 odst. 2 se k tomu dále stanoví: “Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.” Jaké “opuštění” se ale má v těchto případech na mysli?
Podle právního výkladu musí existovat řada důkazů, resp. projevů vůle, aby se mohlo mluvit o skutečném opuštění. Neboli vyžaduje se, aby se dosavadní vlastník choval tak, jako by skutečně danou věc opustil, a to po dobu deseti let. Opuštění nemovitosti totiž předpokládá vůli vlastníka pozbýt vlastnické právo.
Takže pokud má například dosavadní vlastník za to, že převedl své vlastnické právo k nemovitosti na jinou osobu a nedozvěděl se, že převod nebyl z nějakého důvodu (například neplatná smlouva) uskutečněn, neznamená to, že nemovitost opustil. Protože v tomto případě se domníval, že proběhl převod a nemovitost má jiného vlastníka. Je tedy zřejmé, že vlastník přestal vykonávat své vlastnické právo v důsledku mylné domněnky, že nemovitost má již nového vlastníka. Tato skutečnost může být zjistitelná například ze sbírky listin, v níž je uložena neplatná převodní smlouva. A v tom případě je jasné, že vlastník nemovitost neopustil a nemůže připadnout státu.
Stejné to je v případě, že se vlastník sice o nemovitost vůbec nestará, neseká zahradu, neudržuje chatu, ale přesto plní základní vlastnické povinnosti – například hradí pravidelně daň z nemovité věci. Ani v tomto případě nemůže nemovitost připadnout státu. Vlastník má totiž také svá práva, a jedním z nich je věc (nemovitost) neužívat. Stačí tedy, aby vlastník kdykoli, i po lhůtě deseti let, prohlásil, že nikdy neměl v úmyslu věc opustit, a nemovitost bude stále jeho. Jiné to je v případě, že v katastru nemovitostí není vlastník zapsán, jeho pobyt je neznámý, nebo již zřejmě nežije.
Když není vlastník zapsán v katastru nemovitostí nebo není znám
I když ze zápisu v katastru nelze zjistit, kdo je vlastníkem, přičemž tento stav trvá minimálně 10 let, neznamená to stále, že nemovitost je opuštěná. Vlastník totiž může existovat. Zápis v katastru je z tohoto hlediska pouze evidenční záležitostí. I když se měl vlastník postarat o to, aby zápis v katastru ladil se skutečným stavem, je to pouze administrativní chyba a ne důvod, aby mu nemovitost přestala patřit. Důkazem pak je například úmrtní list, na jehož základě může nemovitost přejít do vlastnictví státu, pokud nejsou dědicové.
Naopak, stát může být vlastníkem nemovitosti, aniž je tato skutečnost v katastru nemovitostí zapsána. To se může stát například tehdy, když skutečný vlastník zemřel, nebo prokazatelně nemůže žít, takže nemovitost přešla na stát z titulu odúmrti, avšak v katastru je z nějakého důvodu stále evidován původní vlastník. Je pak záležitostí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby tento stav upravil dle skutečnosti.
V souvislosti se začleněním “opuštění nemovitosti” do nového občanského zákoníku se čas od času objevují mediální spekulace o možnosti zabavení nemovitosti státem. Tyto spekulace však nejsou na místě. A to i vzhledem k tomu, že vlastník má právo nemovitost neužívat. Proto když například nepojede i dvacet let na chatu, ale bude platit příslušné poplatky, nelze nemovitost pokládat za opuštěnou.
