Řeší vady bytové jednotky váznoucí na společných částech domu SVJ nebo vlastník bytu? Kdo může vady oken reklamovat a rozhodnout o typu nároku z vadného plnění? Otázek je mnoho a na řadu z nich reaguje novela občanského zákoníku. Na zásadní změny v jejím znění jsme se zeptali odborníků v rámci naší spolupráce s portálem epravo.
Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil v únoru tohoto roku novou metodiku k návrhu a provozování kamerových sysů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů. [1] Nová metodika ÚOOÚ k provozování kamerových sledovacích sysů nabízí užitečné informace pro správce a provozovatele těchto zařízení. Aktuální pravidla zveřejněná v tomto textu se týkají hlavně instalace a využívání kamerových sysů s důrazem na ochranu osobních údajů a soukromí.
Některé změny, které metodika přináší
Nová metodika ve své podstatě navazuje na původní metodiku ve vztahu k provozování kamerových sysů, kterou Úřad pro ochranu osobních údajů vydal v roce 2012, [2] a která byla, jak uvádí sám Úřad pro ochranu osobních údajů, v určité době jeho nejstahovanější publikací. Taková popularita původní metodiky byla nepochybně způsobena zdařilým a přehledným zpracováním jednotlivých oblastí, které bylo ve vztahu k provozování kamerového sysu nutné zohlednit, včetně praktického doporučení, jak k ošetření těchto oblastí přistoupit. Původní metodika se tak vlastně stala jakýmsi návodem pro provozovatele kamerových sysů.
Nová metodika vydaná Úřadem pro ochranu osobních údajů v únoru 2024 si nepochybně neklade menší cíle než opět sloužit jako návod k tomu, jak k provozování kamerového sysu přistoupit a jaké povinnosti plnit. I přes to, že nová metodika zdůrazňuje, že není právně závazným dokumentem a povinnosti související s provozováním kamerového sysu je možné plnit i jinak, dle našeho názoru bude její obsah (stejně jako u původní metodiky) tím prvním (a mnohdy jediným), co bude provozovatel kamerového sysu zohledňovat.
Původní metodika versus nová metodika
Nová metodika zcela logicky reaguje na zásadní změnu legislativního rámce zpracování osobních údajů, ke kterému došlo v mezidobí od vydání původní metodiky, zejména na účinnost GDPR [3] a přijetí pokynů Evropského sboru pro ochranu osobních údajů ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videotechniky. [4] Nad rámec legislativních změn nová metodika současně aktualizuje a upřesňuje určitá pravidla; v mnohém však zůstává ěř totožná s původní metodikou či přinejmenším vychází ze stejných principů jako původní metodika.
Nová metodika tak specifikuje zásady zpracování osobních údajů, poměrně podrobně se věnuje právním základům zpracování (k tomu dále v tomto příspěvku), rozvádí jednotlivá práva subjektů údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů prostřednictvím kamerového sledování nebo řeší zabezpečení kamerových sysů, čímž se její obsah nijak zásadně neliší od obsahu původní metodiky. Nová metodika je však o poznání podrobnější, v urči směru i přehlednější a k velké radosti nemálo provozovatelů kamerových sysu obsahuje i vzory v praxi často využívaných dokumentů.
Rozdílem mezi původní a novou metodikou, který však dle našeho názoru zasluhuje zvláštní zdůraznění, je skutečnost, že dle nové metodiky je zpracováním osobních údajů (se všemi povinnostmi, které z toho pro provozovatele kamerového sys uplynou) i kamerový záznam v tzv. on-line režimu [5] (za splnění dalších podmínek, zejména možnosti identifikovat konkrétní fyzickou osobu zachycenou prostřednictvím kamerového záznamu). Původní metodika přitom předpokládala, že prostřednictvím kamerového záznamu v on-line režimu bez dalšího nedochází ke zpracování osobních údajů.
V této souvislosti je však nutné připomenout, že pravidlo, kdy ke zpracování osobních údajů může docházet i v podobě on-line režimu kamerového záznamu, nepřináší až nová metodika o provozování kamerových sysů vydaná Úřadem pro ochranu osobních údajů, ale lze jej dovodit již z pokynů Evropského sboru pro ochranu osobních údajů ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videotechniky. Nová metodika tak pouze zohledňuje již existující stav.
Zpracování na základě ochrany oprávněných zájmů a tzv. balanční test Jednou z oblastí, kterým se nová metodika poměrně podrobně věnuje, je určení právního základu zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového sysu [6] a specifikace souvisejících povinností pro provozovatele kamerového sysu. Nová metodika reflektuje současnou praxi, když výslovně uvádí, že nejčastěji využívaným právním základem pro zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového sysu je ochrana oprávněných zájmů správce osobních údajů či třetí strany, [7] a proto okolnostem využití tohoto právního základu věnuje značný prostor.
V této souvislosti přitom nová metodika jasně stanovuje, že provozovatel kamerového sysu, který hodlá využít ochranu oprávněných zájmů správce osobních údajů či třetí strany jako právní základ pro zpracování osobních údajů, musí vždy – a to před samotným zahájením zamýšleného zpracování osobních údajů (tedy před zavedením kamerového sledovacího sysu) – provést komplexní posouzení s cílem porovnat, zda má oprávněný zájem provozovatele kamerového sysu přednost před zájmy nebo základními právy a svobodami subjektů údajů.
Toto posouzení je označováno jako tzv. balanční test a nová metodika podrobně popisuje jednotlivá kritéria, která mají být v rámci balančního testu hodnocena, [8] přičemž současně doporučuje, aby byl balanční test ve vztahu ke zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového sledovacího sysu proveden v následujících čtyřech postupných krocích: popis existence reálného ohrožení, které má fakticky specifikovat oprávněný zájem, který odůvodňuje zavedení kamerového sysu, a čím je tento zájem ohrožen, posouzení dosažení účelu jinými prostředky, v rámci kterého by měl provozovatel kamerového sysu popsat a rozebrat možné varianty řešení celé situace (např. jiné nástroje ochrany než kamerové sledování, počet a nastavení kamer atd.) a tyto varianty porovnat mezi sebou, se stávajícím řešením i s případnými následky toho, kdy by situace nebyla vůbec řešena, posouzení nezbytnosti vybrané varianty, které předpokládá provedení analýzy přínosů a návratnosti navrhované varianty řešení, a konečně posouzení přiměřenosti zpracování osobních údajů, které balanční test uzavírá a představuje samotné finální porovnání práv provozovatele na ochranu oprávněných zájmů a práv a svobod subjektů údajů.
Součástí nové metodiky je současně i vzor balančního testu ve vztahu k zavedení kamerového sledovacího sysu v bytovém domě, který by měl provozovatelům kamerových sysů poskytnout praktický návod, jak k balančnímu testu přistoupit a jakým způsobem jej zpracovat.
O důležitosti dokumentace
Nová metodika (stejně jako původní metodika) specifikuje dokumentaci, kterou musí provozovatel kamerového sledovacího sysu vypracovat a evidovat. Podobně jako v původní metodice se jedná o projektovou dokumentaci (zachycující technické řešení kamerového sysu), avšak s ohledem na již zmíněný nový legislativní rámec je mezi takovou dokumentaci řazena i analýza povinnosti zpracovat posouzení vlivu na ochranu osobních údajů [9] (případně samotné posouzení) nebo záznamy o činnostech zpracování. [10] Technická a organizační opatření v závislosti na klasifikaci kamerového sysu podle míry porušení práv a zájmů subjektů údajů.
Ve vztahu k zabezpečení kamerových sledovacích sysů nová metodika zavádí povinnost provést klasifikaci daného kamerového sysu s ohledem na to, do jaké míry jsou provozováním kamerového sysu porušována práva a zájmy subjektů údajů. Na základě umístění a parametrů kamer využívaných pro sledování poté nová metodika zavádí čtyři klasifikační třídy kamerových sysů s tím, že kamerový sys je vždy nutné do jedné z těchto tříd zařadit (dle kritérií, která specifikuje nová metodika). Jestliže provozovaný kamerový sys neodpovídá kritériím uvedeným v nové metodice, je nutné při klasifikaci daná kritéria posuzovat analogicky. Nová metodika poté velmi přehledně zpracovává přehled jednotlivých povinných a doporučených technických a organizačních opatření kamerového sysu v závislosti na tom, do jaké klasifikační třídy byl daný kamerový sys zařazen, což dává provozovatelům velmi přehledný návod, jak k těmto opatřením přistoupit.
Závěrem
Vzhledem ke skutečnosti, že kamerové sledovací sysy jsou v praxi stále velmi používaným nástrojem, má i nová metodika značný potenciál stát se využívaným dokumentem sloužícím provozovatelům kamerových sysů jako základní návod, jak k dané problematice přistoupit a plnit příslušné povinnosti. Jako velmi pozitivní lze jistě hodnotit přehledné zpracování nové metodiky, praktické pokyny pro plnění jednotlivých povinností a v neposlední řadě i vzorové dokumenty.
Dostupná >>> zde
Publikace „Provozování kamerových sysů s podtitulem Metodika pro splnění základních povinností ukládaných zákonem o ochraně osobních údajů“ vydaná Úřadem pro ochranu osobních údajů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“).
Pokyny Evropského sboru pro ochranu osobních údajů č. 3/2019 ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videotechniky, dostupné >>> zde
Tzn. fakticky situace, kdy kamera sleduje určitý prostor a toto sledování je v reálném čase zobrazováno např. na monitoru počítače, aniž by docházelo k jakémukoliv ukládání takového záznamu.
Ve smyslu čl. 6 GDPR.
Čl. 6 odst. 1. písm. f) GDPR.
Kritérium (i) vhodnosti, (ii) potřebnosti (nutnosti) a (iii) poměřování.
Čl. 35 GDPR.
Čl. 32 GDPR.
Příspěvek byl původně uveřejněn na www.epravo.cz, v rámci spolupráce s vydavatelem EPRAVO.CZ pak upraven redakcí pro čtenáře TZB-info.
