Při darování nemovitosti myslete na zadní kolečka

Odvolání daru pro nevděk, jak to nazývá občanský zákoník, nemá být hrozbou pro obdarovaného. Na druhou stranu ten si musí být vědom, že v případě nemovitosti získává vlastně zdarma věc několikamilionové hodnoty, a to by měl dárci oplatit určitou pozorností nebo činností.

Darování nemovitosti většinou probíhá tehdy, když v nemovitosti bydlí dvě generace a ta starší chce tímto vyjádřit určité generační předání štafety nad správou nemovitosti. Avšak i tak by si měla ponechat dostatečnou kontrolu, například formou výminku či služebnosti, o nichž jsme již před časem psali. Například u výminku je možné nejen určit část nemovitosti, kterou bude dárce užívat, ale lze podrobně vyjmenovat veškeré další společné prostory, které má právo užívat, a také služby, které budou s výminkem souviset (například nákupy, úklid, dovoz k lékaři, zajištění teplého jídla apod.). 

Všeho má být s mírou, to platí jak pro dárce, tak pro obdarované. Ani jedna strana by neměla zneužívat své situace „vrchního vládce“ nemovitosti. Bohužel, většinou jsou postiženi senioři v roli dárců. Pokud pak senior zůstane v nemovitosti sám, bez partnera, i třeba se zdravotními potížemi, může se ocitnout v pozici nežádoucí osoby a nový majitel mu to může dát patřičně najevo. Je známo mnoho případů, kdy se bývalému majiteli zabrání v přístupu k vodě, hygienickému zařízení, nesmí na zahrádku či do prádelny. V takovém případě již zřejmě není možná domluva a je možné odvolat dar pro nevděk.

Za nevděk se považuje mj. zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě blízké. Může to být fyzické ublížení, napadení, ale také ublížení psychické, a to způsobené jak úmyslně, tak hrubou nedbalostí. Odvolání daru se musí uskutečnit do jednoho roku od okamžiku, kdy obdarovaný dárci ublížil. Ovšem fyzické ublížení lze poměrně jasně stanovit, v případě psychického týrání může být určení této lhůty složitější. Jednak málokdo si vůbec takovou věc přizná, a ještě s ní jde za advokátem, a jednak – co kdy je tou poslední kapkou v soustavném šikanování a slovním napadání?

Pokud se dárce rozhodne k odvolání daru pro nevděk, měl by vyzvat obdarovaného písemně k vrácení daru. Musí uvést, že odstupuje od darovací smlouvy a vysvětlit, proč dar odvolává. Podle usnesení Nejvyššího soudu platí, že využije-li dárce práva na vrácení daru pro  nevděk, „zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému.“

To znamená, když mu doručí tuto písemnou výzvu. V té chvíli se dárce znovu stává majitelem věci a obdarovaný je povinen dar vydat. Dárce musí ve výzvě také požádat obdarovaného o „součinnost při vrácení“, což znamená především spolupráci při přepisu vlastnického práva na katastru nemovitostí. Ovšem případů, kdy obdarovaný nemovitost dárci dobrovolně vydá, je zřejmě minimum. Pokud obdarovaný dar odmítne vrátit, bude třeba obrátit se na zkušeného advokáta a s jeho pomocí na soud. 

Odvolání daru pro nouzi je řešením pro další mimořádné případy

Pokud se dárce dostal do stavu, kdy nemá prostředky k vlastní výživě nebo k výživě osob, ke kterým má ze zákona vyživovací povinnost (zejména se jedná o nezletilé děti), může chtít po obdarovaném, aby mu dar buď vrátil, nebo za něj zaplatil obvyklou cenu. Obdarovaný mu místo vrácení daru ale může poskytnout prostředky k výživě. To však neplatí v případě, že si dárce tuto nouzi přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti (například své peníze prosázel či jinak nesmyslně utratil).

Když se lidé obdarovávají, většinou tak činí proto, že chtějí druhého potěšit, pomoci mu v určité životní situaci, nebo ho do budoucna zabezpečit. Vztahy se ale mění, a je proto potřeba i v nejsoudržnější rodině či partnerství s tím počítat. Odvolání daru pro nevděk je nejen složitý, ale především bolestný proces, který znamená zklamání ze vztahů, a často i naprostý rozkol v rodině i mezi přáteli. Proto je třeba každé darování, a zvláště darování nemovitosti, v níž dárce žije, si řádně rozmyslet.