Opravujeme spodní stavbu
U spodní stavby se můžeme setkat se dvěma druhy závad: poruchy základů a pronikání vlhkosti z podloží do konstrukcí. V obou případech se jedná o závažné problémy, které se nevyplatí ignorovat. Důležité je zaměřit se na jejich příčinu a neřešit pouze následky. Tedy pouze nevyspravovat praskliny a neobnovovat vlhké poškozené omítky.
Účelem základů je přenést zatížení od stavby do zeminy tak, aby nebyla překročena její únosnost. Nesmí dojít k sedání nebo jinému nežádoucímu pohybu, který by zapříčinil vznik trhlin ve stavbě nebo dokonce ztrátu stability. Základy také eliminují vliv vody v zemině na stavbu.
Pod povrchem zeminy se v určité hloubce nachází hladina podzemní vody. Voda vzlíná póry nahoru, kde se odpařuje, mrzne nebo je spotřebována rostlinami. Proto stavby zakládáme do tzv. nezámrzné hloubky, která se podle druhu zeminy nachází 0,8–1,6 m pod povrchem. Pokud jsou základy mělčí, může docházet k jejich poklesu nebo nadzvedávání podle toho, jak mění voda v základové půdě skupenství, a tedy i objem. Ze stejného důvodu se zakládání neprovádí v zimním období.
Druhy základů
Jednoduché stavby, mezi něž řadíme rodinné domy a rekreační chalupy, se nejčastěji zakládají na plošných základech – pasech (pod nosnými stěnami) a patkách (pod sloupy). Dnes se základy provádějí z betonu v kombinaci se ztraceným bedněním vyplněným betonem. Výztuž z ocelových prutů prochází ze základů do podlahové desky. U starších domů se můžeme setkat se základy z betonu proloženého kameny nebo se základy z rovnaných kamenů spojených nepříliš kvalitní maltou. Ocelová výztuž zde chybí.
Nejčastější poruchy základů
Sedání stavby
Dodatečné přitížení nástavbou
Smršťování nebo bobtnání jílovitých zemin
Promrzání zeminy pod základy
Negativní vliv vegetace v okolí stavby
Opravy základů
Poruchy základů mají za následek popraskání stěn a stropů. Při opravách zasahujeme do nosných částí stavby, proto vždy vyžadují ohlášení nebo stavební povolení. Součástí projektové dokumentace je statické posouzení, které vypracuje projektant – statik s příslušnou autorizací.
Podrobněji byly některé poruchy a opravy základů popsány ve druhém dílu seriálu Opravujeme dřevěné a nosné konstrukce.
Dodatečná vodorovná hydroizolace stěny. Foto: Ing. Martina Hepnerová
Základy u starých roubenek
Roubené stěny jsou na rozdíl od zděných pružné a schopné přenést pohyby spodní stavby. Základy u roubenek se tak v minulosti dělaly poměrně mělké, nedosahující do nezámrzné hloubky. Nejčastěji jsou provedeny z rovnaných kamenů spojených vápennou nebo hliněnou maltou. V oblastech Českého ráje, Kokořínska a Českolipska se setkáváme se základy z pískovcových kvádrů.
Pokud došlo k poklesu stavby, je nutné přistoupit k podezdění nebo podbetonování základů. Práce se provádí po úsecích, nikdy nesmí být odkopána celá stěna najednou. Obnažená základová spára musí být chráněna proti zatečení srážkové vody, proto se práce provádí v suchém období.
Vlhkost jako nepřítel stavby
Vlhkost stavby je příčinou degradace stavebních materiálů, hniloby dřeva a horších tepelněizolačních vlastností konstrukcí. Pokud působí delší dobu, může stavbu natolik narušit, že se stane neobyvatelnou a nezřídka i neopravitelnou z důvodu neúměrných nákladů. Platí, že oprava nekvalitně provedené hydroizolace stojí až desetkrát tolik, co její správné provedení na začátku.
Historie používání hydroizolací
Už naši předci se snažili omezit negativní vliv vlhkosti na spodní stavbu. Využívali k tomu větrací kanály, drenáže, trativody nebo udusanou jílovitou zeminu.
V první polovině 19. století se stěny začaly izolovat dehtem s vloženou papírovou lepenkou. Asi o sto let později se objevily asfaltové pásy v podobě, jak je známe dnes. U staršího domu se tedy často setkáme s tím, že hydroizolaci vůbec nemá nebo již neplní svou funkci.
Poruchy způsobené vlhkostí
Opadávání omítky, narušení zdiva
Solné výkvěty
Vlhké mapy, plísně
Hniloba dřevěných konstrukcí
Horší tepelněizolační vlastnosti konstrukcí
Sanace vlhkosti
Při odstraňování vlhkosti spodní stavby se doporučuje použít kombinaci více opatření, aby byl výsledek co nejpříznivější. Naším cílem by mělo být řešení příčiny problému, a ne pouze zakrytí následků. Metody se liší pro suterénní a nadzemní konstrukce a také záleží, k jakému účelu mají místnosti sloužit.
Roubená stěna na kamenném základu. Foto: Ing. Martina Hepnerová
Stěna roubenky poškozená vlhkostí. Foto: Ing. Martina Hepnerová
Izolace suterénních stěn
Sklepy pod úrovní terénu sloužily u starších domů především ke skladování. Byly trvale větrané a se zvýšenou vlhkostí se v nich počítalo. Zároveň tvořily bariéru, aby vlhkost nestoupala do vyšších podlaží. Účel využití suterénních místností a vlhkostní režim se nedoporučuje
měnit. Pokud je přesto požadavek, aby byly stěny izolovány proti vlhkosti, lze to provést dvěma způsoby. Je-li možné odkopání stěn z vnějšku, provede se vyrovnání povrchu základů a nová svislá hydroizolace. V opačném případě lze provést plošnou injektáž z vnitřní strany.
Dodatečná vodorovná izolace stěn
Stěny jsou nad úrovní terénu podříznuty řetězovou pilou a do spáry je vložena silná plastová fólie. Lze použít i vrážení nerezových plechů. Pokud je stěna špatně přístupná nebo ji nelze z jiného důvodu podřezat, provede se chemická injektáž zdiva. Do tenkých vrtů ve zdivu je napuštěná látka, která vytváří bariéru proti vzlínání vlhkosti. Dodatečnou hydroizolaci stěn je třeba napojit na hydroizolaci v podlaze.
Častou chybou je provedení nových betonových podlah s hydroizolací, aniž by byly zároveň izolovány okolní stěny. Vlhkost sice nemůže do interiéru prostupovat podlahami, ale o to více poškozuje stěny.
Provětrávaná podlaha
Výše zmíněný problém lze eliminovat vytvořením provětrávané vzduchové vrstvy pod podlahou. K realizaci se používají plastové tvarovky (známé například jako Iglu), které se následně přebetonují a provede se na ně běžné souvrství podlahy včetně hydroizolace a tepelné izolace. Větrací mezera je spojena s venkovním prostředím průduchy, kterými je přiváděný a odváděný vzduch. Přes větrací mezeru vysychá nejen podlaha, ale částečně i okolní stěny, u kterých nebyla provedena dodatečná vodorovná hydroizolace.
Provětrávaná předstěna
Na obdobném principu fungují svislé provětrávané předstěny. Oddělují interiér od vlhkých konstrukcí z vnitřní strany. Nevýhodou je, že dojde ke zmenšení plochy místnosti. Aby sys fungoval, musí být větrací mezera dostatečně široká. Nedoporučuje se používat k danému účelu plastové nopové fólie s nakašírovanou tkaninou, které se aplikují na stěnu a následně omítnou.
Sanační omítka
Sanační omítky aplikujeme ideálně na stěny, které byly dodatečně izolovány, zbaveny staré omítky a alespoň částečně vyschly. Sanační omítky do sebe dokážou navázat nejen přebytečnou vlhkost, ale hlavně minerály, které jinak na povrchu stěn vytvářejí solné výkvěty.
Pokud je sanační omítka využita samostatně bez dodatečné izolace stěn, je nutné počítat s tím, že se její funkčnost v krátké době vyčerpá a bude potřeba ji provést znova.
Opatření proti srážkové vodě
Zdrojem vlhkosti ve stavbě není pouze voda pronikající z podloží, ale často také voda srážková. Terén musí být vždy spádovaný směrem od stavby. Pokud je dům umístěn ve svahu, lze provést liniovou drenáž, která přeruší tok vody směrem k soklu a základům domu.
Velkou chybou je vypouštění dešťových svodů na terén v blízkosti domu. Svody je třeba vždy zaústit do dešťové kanalizace a odvést do vsaku nebo akumulační jímky dál od domu.
Jak správně použít nopovou fólii
U stavebníků je velmi oblíbená černá plastová fólie s výstupky, tzv. nopy. Jedná se o levný stavební materiál, který je však často přeceňován a nesprávně zaměňován za hydroizolaci. Fólii nelze svařovat, napojuje se přesahem sousedních pásů přes sebe. Není tedy vodotěsná. Lze ji použít jako separační a ochrannou vrstvu, která oddělí zeminu od konstrukcí stavby. Velikost nopů je obvykle 8–10 mm. Nelze tedy kalkulovat s tím, že pomocí fólie lze vytvořit větranou vzduchovou vrstvu. Správná orientace fólie je v naprosté většině případů nopy směrem ven od stavby, i když v praxi se setkáváme s opačným uložením. Horní hrana fólie by měla být opatřena lištou, aby za ní nezatékalo.
