Při rekonstrukci domu se vyplatí myslet nejen na úspory, ale též na kvalitu vnitřního prostředí. Efektivním řešením může být rekuperace, která dokáže zajistit stálý přísun čerstvého vzduchu bez tepelných ztrát a rovněž pomůže předejít problémům s vlhkostí a plísněmi. Moderní jednotky zároveň umožňují chytré řízení, včetně sledování kvality vzduchu nebo radonu, a ovládání přes mobilní aplikaci.
V rámci modernizace starších budov typicky dochází k výměně oken a zateplení obálky budovy. Účelem je snížit tepelné ztráty a zlepšit energetickou bilanci. Taková opatření však výrazně omezují přirozenou cirkulaci vzduchu, což může vést ke zvýšené vlhkosti v interiéru a vzniku plísní. Větrání okny sice vzniklé problémy částečně řeší, v zimních měsících ale způsobuje citelné tepelné ztráty. I proto se v modernizovaných domech stále častěji uplatňuje řízená výměna vzduchu prostřednictvím rekuperace.
„Centrální rekuperace zajišťuje výměnu vzduchu v domě pomocí sysu rozvodů, které propojují jednotlivé místnosti s větrací jednotkou. Ta odvádí použitý vzduch z interiéru a současně přivádí čerstvý z venkovního prostředí. Pomocí výměníku tepla přitom předává energii z odváděného vzduchu tomu přiváděnému, takže nedochází k nežádoucím tepelným ztrátám,“ vysvětluje Pavlína Trajtělová, produktová specialistka společnosti KORADO.
Technická místnost, zádveří či komora
Právě rekonstrukce je ideálním momentem, kdy centrální rekuperaci do domu začlenit. V této fázi je snazší připravit potřebné stavební úpravy, jako jsou trasy pro rozvody vzduchu, prostupy ve stropech nebo stěnách a prostor pro samotnou jednotku. Díky tomu lze sys zabudovat nenápadně a bez nutnosti pozdějších zásahů do hotových konstrukcí.
Samotná rekuperační jednotka se nejčastěji umisťuje do technické místnosti, na půdu, případně do zádveří či komory, pokud to dispozice dovolí. Důležité je, aby šlo o místo s dostatečným prostorem pro servisní přístup a s možností napojení na přívod a odvod vzduchu z exteriéru. Ideálně by jednotka měla stát v temperovaném prostoru, aby nedocházelo ke kondenzaci. V praxi se také doporučuje zařízení instalovat na antivibrační podložku či zavěsit na stěnu pomocí silentbloků, což minimalizuje přenos hluku a vibrací do konstrukce domu.
Rozmístění vzduchotechnických rozvodů se pak odvíjí od charakteru stavby a zvyklostí obyvatel. „Čerstvý vzduch se zpravidla přivádí do obytných místností, jako jsou ložnice, dětské pokoje nebo obývací pokoj, zatímco odváděný vzduch se odebírá z místností s vyšší vlhkostí a zápachem, tedy z kuchyně, koupelny či toalety,“ doplňuje Pavlína Trajtělová. U rozvodů vedených stropem se doporučuje použití kruhového potrubí s hladkým vnitřním povrchem, které minimalizuje tlakové ztráty a snižuje provozní hlučnost sysu. V místech s vyšším nárokem na ticho, jako jsou ložnice nebo dětský pokoj, lze navíc zařadit tlumiče hluku nebo akusticky izolované potrubí.
Koncové ventily se standardně umisťují do stropu, a to především vzhledem k přirozenému proudění vzduchu. Teplý vzduch v interiéru stoupá vzhůru, zatímco chladnější čerstvý se rozptyluje shora rovnoměrněji do prostoru a nevzniká průvan. Tento způsob umístění má i praktické výhody. Na rozdíl od stěn nehrozí, že by ventil zakryl nábytek, a ve srovnání s podlahou nabízí výrazně menší riziko zanášení prachem či vniknutí nečistot.
Řešení na míru navrhne odborník
Rekuperační sys je vždy potřeba navrhnout s ohledem na specifika domu i způsob jeho využívání. Nejvhodnější je proto konzultovat řešení s odborníkem, jenž navrhne optimální postup, pomůže s výběrem vhodné jednotky a určí její správné umístění i nastavení. „Společnost KORADO nabízí větrací jednotky pro různé typy domů i nároky na komfort. Vybrané modely umožňují napojení na radonové čidlo, inteligentní ovládání i zpětné získávání vlhkosti. Díky tomu lze sys snadno přizpůsobit konkrétním podmínkám i způsobu užívání domu,“ uzavírá Pavlína Trajtělová.
