Likvidace vzrostlého jasanu v těsné blízkosti veřejné budovy

1. Popis posuzovaného objektu

Vzrostlý strom se nachází v areálu sestávajícím ze dvou objektů – předního a zadního. Přední dům je převážně bytového charakteru. Má čtyři nadzemní a jedno podzemní podlaží. Zadní dům, který je pro posuzovaný problém rozhodující, je přístupný z vnitřního dvora průchodem v předním domě. Zadní dům slouží jako veřejná budova postavená ve zděném stěnovém konstrukčním sysu. Má tři nadzemní a jedno podzemní podlaží pod celou zastavěnou plochou. Na zadní dům je napojen přístavek, což je jednopodlažní nepodsklepený objekt s pultovou střechou a se sedlovými světlíky zajišťujícími osvětlení interiéru. V přístavku je kancelář, místnost pro návštěvy a sklady. Na dvou stranách je objekt bez oken, neboť na jedné straně sousedí se dělicím zděným plotem, na druhé straně přiléhá ke štítové stěně předního domu.

2. Základní nález

Při prohlídce objektu byly zjištěny následující údaje:

Posuzovaný strom je jasan, který má ve výšce cca 1 m nad terénem průměr kmenu 600 mm a přečnívá přes štítovou nadezdívku střechy modlitebny odhadem 6 m (obr. 1). Tím, že povrch střechy zadního objekt nad terénem dosahuje necelých 16 m, výška stromu od terénu je cca 21 m.

Obr. 1. Rozvinutá koruna stromu zastiňující okolní zástavbu

Obr. 2. Jasan si razil cestu vzhůru za světlem v úzké proluce

Strom má mohutnou korunu, poněvadž stávající zástavba přibližně stejné výšky mu nedovoluje dostatečné proslunění, a proto korunu rozestřel až nad jejich střechami (obr. 2). Vysoký kmen stromu se pne v úzké proluce mezi sousedními objekty (obr. 3) a jeho pata v těsné blízkosti štítové stěny hlavního sálu osově vzdálená 1,30 m od štítové stěny (obr. 4) je dokladem toho, že kořeny musí zasahovat až k cihelné suterénní stěně nebo dokonce mohou prorůstat spárami dovnitř zdiva v propustné štěrkopískové okolní zemině. Jelikož podzemní prostory jsou bez jakékoliv hydroizolace, mohou kořeny stromů ovlivňovat i vlhkostní režim v suterénních stěnách, kde příčinou vlhnutí je kapilární vzlínavost.

Obr. 3. Pata kmenu v blízkosti štítové stěny objektu

Obr. 4. Půdorys suterénu veřejné budovy

3. Podmínky pro růst stromu

Koruny stromů zabezpečují požadované množství kyslíku. U kořenů bývá častým zjevem, že nemají dostatečný přístupu vzduchu – kořeny jsou zakryty sousedními objekty (sklad materiálu, veřejná budova) a navíc půda v bezprostřední blízkosti je natolik udusána, že je zabráněno přístupu vzduchu ke kořenům. Tím živé buňky kořenů nemohou aktivně metabolizovat, může dojít k odumírání stromu, což však v našem případě je vyloučeno, jak je patrné z přiložených obrázků 1 až 3.

Na fyziologicky mělkých půdách, kde kořeny rostou jen do malé hloubky, může být půdorys kořenů značně větší než půdorys koruny (obr. 5). Strom však může čerpat i ze zásob podzemní vody, jsou-li jeho kořeny dostatečně hluboko (obr. 6).

Obr. 5. Schéma půdorysu koruny a zakořenění stromů v mělké půdě na nepropustném podloží

Obr. 6. Schéma půdorysu koruny a zakořenění stromů v hluboké půdě s hladinou podzemní vody mimo dosah nejhlubších kořenů

Velmi důležitou živinou pro stromy je i voda zajišťující termoregulaci asimilačního sysu. V listech dochází k hlavnímu metabolickému procesu – fotosyntéze. Listy vystavené slunečnímu záření absorbují velké množství zářivé energie měnící se v teplo, které je odváděno vodou. Voda (její množství činí asi 98 % veškeré vody přijaté z půdy) se pak vypařuje z povrchu listů v procesu transpirace. Jedná se o nemalé množství vody, jejíž nedostatek zejména v letních měsících může vyvolat odumírání stromů. U jasanu toto nebezpečí nehrozí, poněvadž okolní štěrkopísková zemina je propustná a podzemní voda pod základovou spárou nemá v důsledku „spojených nádob“ s vodou protékající řeky příliš kolísavou polohu.

Kvantita vody, kterou strom potřebuje z půdy ke svému růstu, je ovlivněna jednak jeho kořenovým sysem, jednak jeho plošným rozsahem zakořenění – půdorysem kořenů a jejich hloubkou. Na fyziologicky mělkých půdách, kde kořeny rostou jen do malé hloubky, může být půdorys kořenů značně větší než půdorys koruny. Strom však může čerpat i ze zásob podzemní vody, jsou-li jeho kořeny dostatečně hluboko. V tomto případě může být větší půdorys koruny, jak to dokládá následující schéma. Přizpůsobení vzrostlých stromů změně vnějších podmínek může trvat i několik let, přičemž si jednotlivé druhy zachovávají určitý charakter kořenového sysu – tabulka 1. Množství vody odebírané z půdy ovlivňuje především hustota kořenového sysu – tj. celková délka kořenů v jednotce objemu půdy v přepočtu na jednotku plochy povrchu půdy. Podle tabulky 2 existují 3 druhy prokořenění [2].

4. Zásady uplatňované při manipulaci se dřevinami

Aby stromy mohly plnit svoji funkci bez ničivých účinků na své okolí, je nutno se při jejich vysazování a ošetřování řídit příslušnými předpisy, například způsob zástavby musí být navržen tak, aby uchované prostory neomezovaly přístup světla do obytných místností [3]. U stromů dosahujících středních rozměrů musí být minimální vzdálenost kmene od průčelí 8 m. Ve zastíněných polohách uvnitř zástavby musí být zachovány jen ty druhy, jimiž to stanoviště vyhovuje. Doporučené minimální vzdálenosti stromů od objektů a zařízení jsou uvedeny v tabulce 3.

Anglické předpisy doporučují sázet stromy od líců stěn teprve ve vzdálenosti rovné výšce dospělých jedinců – týká se to nepodsklepených objektů, kde mohou kořeny vnikat pod základy a mělce založený objekt se pak může potrhat.

5. Ničivý vliv jasanu na sousední objekty

Obr. 7. Pokleslý roh nižšího objektu v okolí jasanu

Strom svojí polohou nesplňuje požadavky uvedené v tabulce 3 ani zásady uvedené v anglických předpisech. Tento strom nepatří mezi chráněné typy, není náročný na živiny a vykazuje poměrně velkou rychlost růstu (jeho současná výška i s košatou korunou (obr. 1) dosahuje cca 21 m. Nemá ani žádný ekologický význam, neboť roste v úzké proluce a zastiňuje sousední budovy. V podzimním období opadávané listí znečišťuje sousední střechy (obr. 1, 2 a 4), což vyžaduje jejich zvýšenou údržbu a přispívá ke zvýšení rizika chemické koroze povrchového plechu (obr. 1).

Tím, že kořenový sys se nachází v mohutné propustné štěrkopískové vrstvě s možností kapilárního vzlínání vlhkosti z poměrně nízké úrovně hladiny podzemní vody, je pravděpodobné, že kořeny mohutného stromu mohou prorůstat do cihelného zdiva tloušťky více než 600 mm suterénní stěny zadního objektu, kde způsobují na jižní straně objektu trhliny (obr. 7). K tomuto předpokladu přispívá i skutečnost, že podle tabulky 1 a 2 hluboké a dlouhé kořeny mají husté prokořenění. Navíc kmen vzdálený od suterénní stěny pouze 1,3 m zasahuje svými kořeny mnohem blíže umístěný jednopodlažní sousední sklad materiálu.

6. Způsob likvidace jasanu

Odstranění všech výše uvedených nevýhod zbývá pouze likvidace jasanu. S ohledem na střechy sousedních budov musí být nejdříve sneseny vrchní větve a teprve po jejich uklizení mohou být postupně řezány silné větve vyrůstající ze kmenu. Je vhodné nechat část vyčnívajícího kmene nad terénem pro snazší vyvrácení kmene i s hlavními kořeny. Tato poslední fáze pracovního postupu je možná až po předchozím podkopání a uřezání prorůstajících kořenů do okolního zdiva. Při porážení stromu musí být dodrženy podmínky bezpečnosti práce a vlastní proces je lépe přenechat specializovaným pracovníkům.

7. Závěr

Uvedená analýza vzrostlého jasanu dokazuje, že:

strom ohrožuje svými kořeny základové podmínky nebo suterénní zdivo sousedních staveb,
prodlužování doby s porážením stromu může způsobit havarijní stav sousedních objektů,
odstranění stromu umožní lepší prosvětlení okolní zástavby a zredukuje současnou poměrně náročnou údržbu sousedních střešních i pochůzných ploch.

Literatura

Kupilík V.: Ničivý vliv vegetace na stavební konstrukce, Zábrana škod, 24, 1986, č. 10, str. 155–158
Válek, Z.: Lesní dřeviny jako vodohospodářský a protierozní činitel, SZN Praha, 1977
Vyhláška o opatřeních na ochranu dosavadní zeleně při výstavbě hl.m. Prahy. Příloha usnesení Rady NVP č. 261, 27. 12. 1963