Požární pásy v dřevostavbách

Úvod

S nárůstem používání hořlavých materiálů na vnějších pláštích budov je stále naléhavější vyhodnocovat jejich požární vlastnosti ve vztahu k reálným požadavkům požární bezpečnosti. Lze rozlišit pravděpodobně tři základní scénáře působení požáru na fasádu [1, 2]: (i) požár z přilehlé budovy, (ii) požár vně budovy v těsné blízkosti fasády a (iii) – jako nejkritičtější – požár uvnitř budovy, který ohrožuje fasádu prostřednictvím otvorů. Na fasádách se navíc stále častěji kombinují různé stavební výrobky s cílem využít jejich pozitivních vlastností. Tato kombinace však může vést k vyššímu riziku šíření požáru, protože zranitelnosti spojené s jednotlivými typy fasád se mohou sčítat [3–10]. Typickým příkladem je sys obvodového pláště doplněný větranou dutinou [11–13]. V takovém případě existuje riziko šíření požáru jednak vlivem ohřevu konstrukce, který oslabuje její stabilitu, a zároveň přímo dutinou, kde komínový efekt podporuje rychlé vertikální šíření plamene. Tyto interakce mohou významně zvýšit celkovou zranitelnost fasády vůči požáru.

Jedním ze základních prvků pasivní požární ochrany fasád jsou požární pásy. Jde o konstrukční prvky určené k omezení vertikálního šíření ohně po fasádě a k ochraně nosných částí konstrukce. Šířka prvků tvořících protipožární bariéru se obvykle pohybuje v rozmezí (0,6) 0,9 až 1,3 m [14–15], viz obr. 1. Některé evropské země vycházejí z předpokladu, že za standardních podmínek (dané požární zatížení, specifická geometrie fasády a vzdálenosti mezi otvory) nelze zcela zabránit šíření požáru do nadřazeného podlaží. V těchto právních rámcích se proto připouští, že požár může vést ke zničení jednoho podlaží či místnosti nad místem vzniku požáru. Tento přístup uplatňuje například Spojené království, Německo a Rakousko. Oproti tomu přísnější požadavky na protipožární bariéry má např. Švédsko, kde je stanovena oddělovací vzdálenost 1,2 m. Pokud tuto vzdálenost nelze dodržet, je možné sousední otvory vybavit okny s požadovanou požární odolností, která se stanovuje podle konkrétních podmínek dané budovy.

U vyšších dřevostaveb však může být návrh požárních pásů problematický, protože se od nich zpravidla očekává nehořlavost, případně alespoň to, že nebudou přispívat k šíření požáru. Tento problém nabývá na významu s rostoucím zájmem o využití dřevěných konstrukcí ve vícepodlažních budovách. Má-li být i nadále možné u vyšších dřevostaveb používat normativní metody návrhu požární bezpečnosti, je nezbytné navrhovat požární pásy, které budou účinné a současně efektivní nejen z hlediska požáru, ale i z hlediska konstrukčního a provozního.

Požární pásy v české legislativě

Požární pásy jsou vodorovné a svislé části obvodové konstrukce na hranici požárního úseku a zabraňují přestupu požáru do jiného požárního úseku přes fasádu (exteriérem). Požární pásy musí být taktéž zhotoveny na hranici dvou objektů (např. když se jedná o stavbu v proluce). Pásy mají být alespoň 0,9 m široké (vysoké), nesmí mít ve své ploše požárně otevřené plochy a na jejich povrch musí být použity výrobky nešířící plamen po povrchu (is = 0 mm/min.). Požární pásy není nutné navrhovat u objektů s požární výškou do 12,0 m včetně, u objektů, které jsou vybaveny sprinklerovým stabilním hasicím zařízením, popřípadě v dalších specifických (méně častých) případech. Požární pásy lze také nahradit konstrukční úpravou na fasádě, nejčastěji vyložením konstrukce DP1 tak, aby rozvinutý obvod takové konstrukce byl nejméně 1,2 m (balkonové a lodžiové desky, masivní římsy apod.).

Dlouhodobě byly požadovány požární pásy z konstrukcí DP1 [16, 17]. Souběžně s prezentovaným výzkumem pak vešla v platnost Změna 1 normy ČSN 73 0802 ed. 2 (2025), tzv. Příloha K [18], která umožňuje stavět dřevostavby s požární výškou přesahující 12,0 m, přičemž na fasádách musí být provedeny požární pásy, nicméně s konstrukcí DP2, respektive s klasifikací K2(x) a povrchovou úpravou A1 nebo A2.

a)

b)

c)

Obr. 2: Požární pás dle ČSN 73 0802: a) čelní pohled, b) přímý požární pás s výškou min. 900 mm, c) římsa ve funkci požárního pásu s rozvinutým obvodem min. 1200 mm

Materiál a metody

Vzhledem k tomu, že v době řešení projektu byly povoleny pouze požární pásy druhu DP1, bylo ěř nemožné navrhnout výškovou dřevostavbu. Primárním cílem tedy bylo navrhnout konstrukci vhodnou pro dřevostavby, která by splňovala požadavky konstrukce typu DP2 a zároveň měla materiálové a konstrukční vlastnosti schopné odolat účinkům požáru po předepsanou dobu požární odolnosti. Pro výzkum byl použit fasádní panel Envilop, vyvinutý na ČVUT UCEEB. Tento komponent je součástí lehkého fasádního sysu na bázi dřeva, jehož konstrukční jádro tvoří rám vyrobený z lamelového dřeva (LVL). Během návrhu byla vyvinuta specializovaná verze panelu Envilop Fire, která nabízí zvýšenou požární odolnost. Na rozdíl od původních panelů byla v této požární variantě nahrazena OSB deska nehořlavými sádrovláknitými, cementovláknitými a vermikulitovými deskami. Aby se zabránilo šíření ohně mezerami mezi panely, byly na vodorovné a svislé spáry aplikovány lepicí intumescentní pásky.

Dřevostavební požární pás byl odzkoušen ve středněrozměrové peci MiniFUR (obr. 3). Jedná se o pec vyvinutou Požární laboratoří ČVUT UCEEB pro indikativní zkoušky požární odolnosti stavebních konstrukcí, která nabízí oproti zkouškám ve velkém měřítku značné ekonomické úspory. Jedná se o mobilní box, u kterého lze demontovat boční stěny a strop a nahradit je zkušebními vzorky. Celkové vnější rozměry pece jsou 1,2×0,8×0,8 m. Ve stěnách pece jsou umístěny otvory pro přívod a odvod vzduchu. Těleso pece je vyrobeno z ocelového rámu. Stěny pece jsou složeny z desek Fermacell Powerpanel o tloušťce 12,5 mm, žáruvzdorných rohoží Fiberfrax o tloušťce 30 mm a kovové síťoviny, která je v matematickém modelu zanedbána. Jako zdroj tepla pro pec je navržen plynový hořák o rozměrech 300 × 100 mm. V horní části bočních stěn jsou instalovány teplotní senzory pro přesné měření teplot uvnitř pece.

Cílem požárních zkoušek bylo ověřit, zda na povrchu dřevěné nosné konstrukce uvnitř panelu dojde k překročení kritické teploty 350 °C. Tato teplota přibližně odpovídá bodu vznícení dřeva a její nepřekročení se považuje za potvrzení funkčnosti panelu jako konstrukce DP2.

Obr. 3: Středněrozměrová pec MiniFUR

Obr. 4: Termočlánky ve vzorku DP1

Obr. 5: Termočlánky ve vzorku DP2 (vzorky 2 a 3)

Průběh experimentu

Požární zkoušky byly provedeny 28. listopadu 2024. Každý panel byl umístěn k čelu pece MiniFUR. Panel jako takový byl umístěn na plynosilikátových tvárnicích tak, aby vytvářel nadpraží otvoru. Plynosilikátové tvárnice tvořily ostění simulovaného otvoru. Vzorek byl zatěžován podle standardní teplotní křivky ISO 834 tak, aby byly účinkům požáru vytaveny tři strany panelu: vnitřní (interiérová) strana, spodní strana nadpraží a pak vnější (exteriérová strana panelu). Ve všech případech byly plameny zpočátku koncentrovány uvnitř pece během rané fáze zkoušky a po přibližně 700 sekundách se začaly šířit směrem k vnější straně panelu. Byly provedeny tři experimenty:

Fasádní panel DP1 (obr. 6): Tento panel sloužil jako referenční, aby bylo možné zjistit, jaké teploty lze na jednotlivých stranách očekávat. Nosná konstrukce sestávala z ocelových pozinkovaných tenkostěnných profilů, dutina byla vyplněna minerální vlnou. Panel byl ze všech stran opláštěn sádrokartonovými deskami (GKB) o tloušťce 12,5 mm. Všechny použité materiály byly tedy třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Panel byl vyroben s rozměry 800×900×100 mm. Detaily byly provedeny bez dodatečných protipožárních opatření (tmelení apod.).
Fasádní panel DP2 1 a 2 (obr. 9 a 12): Příprava zkušebních vzorků č. 2 a 3 byla provedena v souladu s upravenou původní dokumentací Envilop Fire. Nosné konstrukce panelů byly dle výrobní dokumentace nejprve smontovány s použitím dřevěných nosníků Steico LVL R o tloušťce 39 mm pro svislé úseky a 45 mm pro vodorovné úseky. Následně byl panel opláštěn deskou Fermacell Vapor o tloušťce 15 mm, která byla umístěna na straně vzorku vystavené peci. Z boků byl rám opatřen přířezy Promatec L o tloušťce 30 mm. Po zakrytí a opláštění nosné konstrukce byl panel v celém svém objemu vyplněn tepelnou izolací. Pro izolaci byla použita dřevovláknitá izolace Steico flex (o celkové tloušťce 240 mm). Po přidání termočlánků na druhé vnitřní straně byl panel pokryt cementovláknitou deskou Fermacell Powerpanel o tloušťce 15 mm. Protože panovala nejistota, že interiérová deska vrstva o tloušťce pouze 1× 15 mm by nemusela v požadované době zadržet prohřátí vnitřních hořlavých komponent (kritická teplota 350 °C by byla dosažena do 15 minut), byl zkušební vzorek č. 2 vyroben s deskou o tloušťce 1× 15 mm, zatímco u panelu č. 3 byla použita dvojitá vrstva desky Fermacell Vapor o tloušťce 15 + 15 mm. Ani v těchto variantách nebyly detaily spojů utěsněny.

Sledovanou veličinou v modelu je teplota konstrukce a horkých plynů v jejím okolí, která bude zaznamenána termočlánky. Měření povrchové teploty se provádí pouze na rubové (vnější) straně testovaného fasádního panelu ve dvou výškových úrovních, přičemž jeden termočlánek je umístěn na spodním okraji panelu (obr. 4 a 5).

Výsledky a diskuse

Požární zkouška zkušebního vzorku č. 1

Během požární zkoušky zkušebního prvku č. 1 byl výkon pece upraven tak, aby teploty naměřené uvnitř odpovídaly povoleným směrodatným odchylkám dle teplotní křivky normy ISO 834. Maximální výkon hořáku v peci byl 91 kW. Výsledky naměřené v této zkoušce byly použity pro srovnání s hodnotami z následné druhé a třetí zkoušky. Referenční panel DP1 během zkoušky vykazoval očekávané chování nehořlavé konstrukce – teplota na vnitřní straně nepřekročila 160 °C a nebyly pozorovány žádné známky vznícení. Mírné zuhelnatění povrchové vrstvy sádrokartonu bylo zaznamenáno pouze v místě přímého kontaktu s horkými plyny uvnitř pece. Konstrukce zůstala strukturálně neporušená. Jak se očekávalo, u termočlánků T_E_1.2 a T_E_2.2 byl pozorován výrazně vyšší nárůst teploty ve srovnání s termočlánky umístěnými na okrajích vzorku. K tomuto jevu došlo v důsledku umístění termočlánků nad otvorem, kde byly přímo vystaveny horkým plynům vycházejícím z pece. Z grafu znázorňujícího vývoj teploty na vzorku je patrné, že šíření plamene po 700. sekundě nemělo významný vliv na ohřev vnějšího povrchu panelu (obr. 7 a 8). Vzhledem k tomu, že panel byl vyroben výhradně z nehořlavých materiálů, nebylo nutné panel po zkoušce hasit. Na testovaném vzorku byla na vnitřní straně jasně viditelná významná degradace materiálu. Povrchová lepenka se spálila a sádrové jádro vykazovalo známky rozpadu s prasklinami, které se tvořily ve spojích konstrukce v dolních rozích testovaného prvku. Na vnějším povrchu desky nedošlo k žádnému mechanickému poškození a bylo viditelné pouze určité zuhelnatění od procházejících plamenů. Vzhledem k tomu, že maximální teploty byly kolem 160 °C, povrchová vrstva lepenky se nespálila.

d)

e)

f)

Obr. 6: Vzorek 1 (DP1); a) před započetím experimentu, b) vnější (exteriérový) povrch po zkoušce, c) vnitřní (interiérový) povrch po zkoušce, d) vzorek usazený k peci MiniFUR, e) čelní pohled při zkoušce; f) viditelné konvektivní plameny

Obr. 7: Vzorek 1 (DP1); teploty naměřené na exteriérové straně v nižší úrovni

Obr. 8: Vzorek 1 (DP1); teploty naměřené na exteriérové straně ve vyšší úrovni

Zkouška požární odolnosti zkušebního vzorku č. 2

Vzhledem k měření vnitřní teploty nosné konstrukce bylo na vzorek instalováno více termočlánků (obr. 5). Po zapálení plynového hořáku byla zahájena zkouška požární odolnosti č. 2 a teplota ve zkušebním zařízení byla opět řízena podle standardní teplotní křivky s automatickým nastavením výkonu hořáku. Stejně jako v případě zkoušky požární odolnosti č. 1 prošlehly plameny otvorem za 700 sekund. Do tohoto okamžiku byly plameny omezeny na pec a otvorem proudily pouze horké plyny. Pokud jde o vývoj teploty na zkušebním vzorku č. 2, povrchové teploty na vnější straně vzorku dosáhly u termočlánků T_E_1.2 a T_E_2.2 výrazně vyšších hodnot, podobně jako u zkušebního vzorku č. 1. Významný rozdíl byl zjištěn v maximálních teplotách, přičemž maximální teplota na termočlánku T_E_1.2 zkušebního vzorku č. 2 dosáhla 121,6 °C. To bylo o 20 °C nižší ve srovnání se vzorkem s konstrukcí DP1. Teplota naměřená na termočlánku T_E_2.2 se od první zkoušky požární odolnosti lišila pouze o 6 °C. To je ovlivněno šířkou testovaného prvku. Panel DP1 použitý v prvním testu měl tloušťku 100 mm, zatímco panel DP2 ve druhém testu měl šířku 240 mm. To ovlivnilo směr horkých par, které byly ve druhém testu odkloněny od termočlánku T_E_1.2. Na základě Coandova jevu se pak proudění plynu drželo roviny testovaného panelu, což vysvětluje minimální rozdíl mezi naměřenými teplotami na termočlánku T_E_2.2. Kritické teploty pro vyhodnocení kritérií přijetí byly naměřeny na nosné konstrukci. Níže uvedené grafy ukazují trendy nárůstu teploty. V grafu (obr. 10 a 11) jsou znázorněny teploty z vnitřní strany, tj. ze strany umístěné v peci. Jak se očekávalo, na senzorech TC_I_1.2 a TC_I_2.2 byly již od začátku experimentu naměřeny vyšší teploty. Grafy ukazují postupné zahřívání. Přibližně ve 23. minutě dochází k prudkému nárůstu. Lze předpokládat, že v tomto okamžiku se mezera rozšířila a teplé plyny proudily dovnitř. U teplot naměřených na senzoru TC_I_1.3 byla pozorována odchylka od původního předpokladu, protože sledoval vývoj teploty podobný prostředním senzorům, a to i přes umístění na okraji. Předpoklad testu byl, že vývoj teploty na tomto senzoru bude podobný jako u ostatních okrajových termočlánků, kde dochází k pomalejšímu nárůstu teploty.

Po dokončení požární zkoušky a vypnutí hořáku byly na překladu viditelné plameny. Na základě naměřených teplot došlo k doutnání nosné dřevěné konstrukce. Tento jev byl potvrzen po demontáži panelu, která odhalila zuhelnatělou vrstvu dřeva na konstrukci. Vzduch se následně dostal do konstrukce v důsledku trhlin v nehořlavém obkladovém panelu způsobených tepelným namáháním. Z tohoto důvodu se konstrukce vznítila a plameny se následně „plazily“ po nehořlavém překladu panelu. Po uhašení požáru byl vzorek převezen mimo laboratoř k prozkoumání. Tam byl odstraněn vnější panel, který byl přímo vystaven peci. Byla viditelná významná degradace materiálu, vnější panel se rozlomil na několik kusů. Na rohu testovaného panelu odpadl rohový kus. To vysvětluje nárůst teploty na bočním senzoru T_I_1.3. Přestože teploty uvnitř panelu nepřekročily kritickou hodnotu 350 °C, nosná konstrukce vykazovala zuhelnatělou vrstvu a první vrstva tepelné izolace shořela. Druhá vrstva vykazuje počáteční účinky požáru. Teplota překladu za ochrannou deskou dosáhla maximální hodnoty 102,3 °C a z této strany nebyly na dřevěné nosné konstrukci pozorovány žádné významné účinky požáru.

d)

e)

f)

Obr. 9: Vzorek 2 (DP2); a) konztrukce z LVL z vnějšku chráněná vermikulitovými deskami, b) vzorek vyplněn dřevovláknitou tepelnou izolací, c) viditelné konvektivní plameny, d) vzorek po zkoušce, trvalé plamenné hoření vycházeící z dutiny, e) vnitřní (interiérový) povrch po zkoušce, f) degradované hořlavé výrobky po zkoušce

Obr. 10: Vzorek 2 (DP2); teploty naměřené na interiérové straně v nižší úrovni

Obr. 11: Vzorek 2 (DP2); teploty naměřené na interiérové straně ve vyšší úrovni

Požární zkouška zkušebního vzorku č. 3

Jak již bylo popsáno, třetí vzorek byl vytvořen z předpokladu, že vzorek č. 2 z požární zkoušky nebude splňovat požadovaná kritéria. Proto byly na vnitřní straně instalovány dvě vrstvy nehořlavého obkladu. Průběh požární zkoušky byl shodný s testem č. 2. Stejně jako v předchozích testech začal experiment zapálením plynového hořáku a jeho výkon byl upraven tak, aby napodoboval standardní teplotní křivku. Podobně jako v předchozích případech plameny prošlehly ven v 700. sekundě a až do konce experimentu nedošlo k žádné významné události. Ve srovnání s výsledky teplot z vnější strany vzorku jsou hodnoty z termočlánků T_I_1.2 a T_I_2.2 bližší hodnotám z testu č. 1 (obr. 13 a 14). Maximální teplota v těchto oblastech také přesahuje 160 °C. Teplota naměřená v překladu nosné konstrukce, chráněné deskou Promatec, v testu č. 3 byla přibližně stejná jako v testu č. 2, dosahující 100,8 °C. Pokud jde o vnitřní teploty za ochranným obkladem na nosné konstrukci, test č. 3 ukázal menší rozdíly v postupu ohřevu v závislosti na poloze termočlánků. V předchozích dvou testech byly pozorovány významné teplotní rozdíly mezi termočlánky umístěnými uprostřed ve srovnání s termočlánky na okrajích. V případě posledního testu byl rozdíl mezi nejteplejší a nejchladnější oblastí 37,2 °C, oproti rozdílu 173,2 °C v testu č. 2. Teploty na dřevěné konstrukci dosáhly maximální hodnoty 92,9 °C. V případě vnitřních teplot z vnější strany jsou teploty podobné jako v požární zkoušce č. 2, protože zkušební vzorek byl v obou případech chráněn stejným způsobem. Maximální teplota 105,3 °C byla zaznamenána na termočlánku TC_I_4.1. Po požární zkoušce nedošlo k žádnému hoření po nadpraží, jak bylo pozorováno v testu č. 2. Dle níže uvedené fotografické dokumentace je viditelná degradace první ochranné desky z vnitřní strany vzorku. Druhá vrstva vykazuje mírné poškození v důsledku požáru na spodních okrajích desky. Po odstranění nehořlavých desek bylo potvrzeno, že dřevěná nosná konstrukce nebyla poškozena a zachovala si své vlastnosti.

d)

e)

f)

Obr. 12: Vzorek 3 (DP2); a) konztrukce z LVL z vnějšku chráněná vermikulitovými deskami, b) vzorek vyplněn dřevovláknitou tepelnou izolací, c) viditelné konvektivní plameny, d) vnitřní (interiérový) povrch po zkoušce, exponovaná deska, e) vnitřní (interiérový) povrch po zkoušce, neexponovaná deska; f) vnitřní hořlavé výrobky po zkoušce bez známky poškození

Obr. 13: Vzorek 3 (DP2); teploty naměřené na interiérové straně v nižší úrovni

Obr. 14: Vzorek 3 (DP2); teploty naměřené na interiérové straně ve vyšší úrovni

Závěry

Cílem požárního experimentu bylo otestovat složení fasádního panelu konstrukce DP2 a ověřit kritérium přijatelnosti, kdy teplota na nosné dřevěné konstrukci neměla překročit teplotu vznícení dřeva, tj. 350 °C. Na základě naměřených hodnot ze zkušebního vzorku č. 2 tato teplota překročena nebyla. Při vizuálním vyhodnocení konstrukce jsou však viditelné zuhelnatělé oblasti. Tento efekt byl pravděpodobně způsoben tím, že spoje desek nebyly nikterak těsněny. Lze tedy konstatovat, že zkušební vzorek č. 2 nesplnil kritérium přijatelnosti. U zkušebního vzorku č. 3 s dvojitým obkladem na straně vystavené požáru zůstaly podle naměřených hodnot teploty hluboko pod stanovenou prahovou hodnotou a při následné demontáži vzorku nebylo pozorováno žádné poškození nosné konstrukce panelu. Zkušební vzorek č. 3 lze považovat za konstrukci typu DP2.

Výsledky výzkumu podporují potenciální využití konstrukcí DP2 jako alternativy k tradičním požárním bariérám DP1, jak to umožňuje nově zavedená příloha K české normy ČSN 73 0802. Tento přístup by mohl výrazně rozšířit možnosti návrhu vícepodlažních dřevěných budov bez ohrožení požární bezpečnosti. Zjištění však také zdůrazňují, že pro správné fungování těchto sysů je nezbytné přesné provedení konstrukčních detailů – zejména těsnění spár. Do budoucna je vhodné zaměřit se na vývoj dalších typů ochranných desek, zdokonalování spojovacích sysů a implementaci certifikovaných testů navazujících na tyto poznatky. Výsledky prezentované v tomto článku mohou sloužit jako základ pro formulování přesnějších požadavků na konstrukce DP2 v normativních dokumentech a přispět k bezpečnější výstavbě dřevěných vícepodlažních budov.

Poděkování

Výzkum byl proveden v rámci grantového projektu LUC23080 – Pokročilé návrhové postupy pro klíčové prvky vícepodlažních dřevěných budov, jehož cílem je podpořit vývoj bezpečnějších konstrukčních řešení pro moderní vícepodlažní dřevěné budovy.

Použitá literatura

KOTTHOFF, I, RIEMESCH-SPEER, J. Mechanism of fire spread on façades and the new Technical Report of EOTA “Large-scale fire performance testing of external wall cladding systems”. In: MATEC Web of conferences. EDP Sciences, 2013. p. 02010.
KOTTHOFF, I. Grundlagen für die Zulassung und Normung des Brandverhaltens von Fassadenbekleidungen. Fundamentals for the Approval and Standardisation of the Fire Performance of Façade Cladding), Tagungsband der Braunschweiger Brandschutztage, 2012.
BJEGOVIĆ, D., JELČIĆ RUKAVINA, M., BAJTO, J. Fire safety of building façades an integral part of sustainable building design. In: 6th international Scientific Conference on Safety Engineering Fire, Environment, Work Environment, Integrated Risk; 16th International Conference on Fire And Explosion Protection. 2018. p. 17-23.
BURIAN, M. Analýza chování účinku požáru ve větrané dutině u fasádních sysů. 2022. Master’s Thesis. České vysoké učení technické v Praze.
DE PAULA, D. J., et al. Performance fire tests on building external walls made of sandwich panels. Fire Safety Journal, 2024, 150: 104273.
HAJDUKOVIĆ, M., et al. Fire Performance of External Thermal Insulation Composite System (ETICS) Façades with Expanded Polystyrene (EPS) Insulation and Thin Rendering. Fire Technology. 2017, 53: 173–209.
HAKKARAINEN, T. a OKSANEN, T. Fire Safety Assesment of Wooden Façades. Fire Materials. 2002(26), 7–27.
KARUNARATNE, T. L. W., CHOW, C. L. Upward fire spread hazard of vertical greenery systems: A comparative study with external thermal insulation composite system and double-skin façade. Fire, 2023, 6.5: 200.
ŠNAJDR R. Lehké obvodové pláště – prosklené fasády. TZB-info [online]. [assesed 2024-12-07]. Available from:
https://stavba.tzb-info.cz/izolace-strechy-fasady/22271-lehke-obvodove-plaste-prosklene-fasady.
WHITE, N., DELICHATSIOS, M. Fire hazards of exterior wall assemblies containing combustible components. Springer, 2015.
ARRITOKIETA E.-I. et. al. Fire safety of conventional curtain walls: analysis of common misconceptions and evidence-based critical review of test standard EN 1364-4. In: Fire safety of façades: FSF 2024. not dated. ISBN 978-91-89971-04-2.
RUKAVINA, M. J., CAREVIĆ, M. & PEČUR, I. B. Zaštita pročelja zgrada od požara. Priručnik za projektiranje, Zagreb, 2017.
SPOCCHIA, G. RMJM’s 35-storey Dubai apartment block badly damaged by fire. The Architects’ Journal [online]. 8. November 2022 [assessed 2024-03-16]. Available from:
https://www.architectsjournal.co.uk/news/rmjm-35-storey-dubai-apartment-block-badly-damaged-by-fire.
OLÁH, K. S. et al. Façade fire propagation as an outcome of com-partment fire – The aspects of a design „façade” fire. In: Fire safety of façades: FSF 2024. ISBN 978-91-89971-04-2.
OLÁH, K. S., TAKÁCS, L. J. Fire propagation test of multi-planar façades with CFD simulations. In: Bauphysik: 2025. https://doi.org/10.1002/bapi.202400044
HEJTMÁNEK, Petr, Marek POKORNÝ a Hana NAJMANOVÁ. Druhy konstrukčních částí z požárního hlediska. TZB-info [online]. 2016. ISSN 1801-4399. Dostupné z:
https://www.tzb-info.cz/pozarni-bezpecnost-staveb/13651-druhy-konstrukcnich-casti.
HEJTMÁNEK, Petr, Marek POKORNÝ a Hana NAJMANOVÁ. Požární odolnost stavebních konstrukcí. TZB-info [online]. 2016. ISSN 1801-4399. Dostupné z:
https://www.tzb-info.cz/pozarni-bezpecnost-staveb/13655-pozarni-odolnost-stavebnich-konstrukci.
ČSN 73 0802 ed. 2 + Z1. Požární bezpečnost staveb – nevýrobní objekty. 2025. Česká agentura pro standardizaci.
ČSN 73 0810 + oprava 1. Požární bezpečnost staveb – společná ustanovení. 2016. Úřad pro normalizaci metrologii a zkušebnictví.