Problematika provozu dronů se v posledních letech výrazně rozšířila o nová nařízení a právní limity v oblasti bezpečnosti, ochrany soukromí i odpovědnosti provozovatele. Týká se to i podnikatelů ve stavebnictví. Ve spolupráci s portálem epravo jsme oslovili renomované právníky a zeptali se jich, jaký právní rámec platí pro provoz dronů a jaké povinnosti mají jejich uživatelé; kdy potřebují registraci, povolení, pojištění či souhlas dotčených osob.
Ještě před několika lety byly drony spíše zajímavým technologickým doplňkem. Dnes se z nich stává standardní pracovní nástroj využívaný v průmyslu, dopravě, stavebnictví, zemědělství, ale i v právní a správní praxi. Jakmile ale dron váží víc než 250 gramů a pohybuje se v zastavěném prostředí, začíná do hry vstupovat i letecké právo.
Právní rámec provozu dronů v EU a ČR
Základ právní úpravu tvoří nařízení Evropské unie č. 2019/947 a nařízení Evropské unie č. 2019/945, která sjednocují pravidla pro provoz bezpilotních sysů v celé EU, kam drony spadají.
V České republice pak působnost doplňuje zákon 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“), a prováděcí předpisy Úřadu pro civilní letectví (dále jen „ÚCL“).
Provoz bezpilotních sysů v Evropě se dělí do tří hlavních kategorií podle míry rizika:
Otevřená kategorie – nízké riziko, typicky hobby létání nebo jednoduché komerční činnosti;
Specifická kategorie – provoz s vyšším rizikem, který vyžaduje provozní povolení od ÚCL;
Certifikovaná kategorie – provoz s vysokým rizikem (např. přeprava osob nebo těžkého nákladu); vyžaduje certifikaci dronu, pilota i provozovatele.
Registrace provozovatele dronu
Nyní si nastíníme průběh registrace provozovatele dronu:
registrace je povinná, pokud není stanoveno jinak,
provádí se u ÚCL, a to dle § 54a zákona o civilním letectví,
probíhá online na portálu ÚCL, k přihlášení postačí e-identita (NIA),
po registraci obdržíte unikátní identifikátor, kterým se musí označit všechny drony provozovatele a případné sysy dálkové identifikace (tzv. remote ID).
Provozovatel se nemusí registrovat, pokud dron váží méně než 250 g a přitom:
nemá kameru nebo jiný senzor schopný jakkoli zachycovat osobní údaje, nebo
se jedná o hračku. Tou se rozumí dron, který je identifikován základním označením CE a je na něm uvedeno, že odpovídá směrnici č. 2009/48/ES (o bezpečnosti hraček).
Ověření způsobilosti pilota
Každý, kdo dron ovládá, musí mít odpovídající způsobilost pilota. Právní úprava rozlišuje několik úrovní požadovaných znalostí podle rizika provozu:
Způsobilost pilota v otevřené kategorii, kam spadá většina běžných letů (rekreační či základní komerční provoz), musí pilot absolvovat výuku a test u ÚCL. Po úspěšném absolvování obdrží osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního sysu pro podkategorie A1/A3, případně A2 [1]. To potvrzuje, že pilot zná základní pravidla bezpečnosti, omezení vzdušného prostoru i zásady ochrany osobních údajů.
Způsobilost pilota ve specifické kategorii. U složitějších letů v tzv. specifické kategorii, například při letech mimo přímý dohled nebo nad hustě osídlenými oblastmi, je nutné mít potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního sysu ve specifické kategorii provozu. Z praxe doporučujeme, aby si zejména firemní provozovatelé dronů vedli vnitřní evidenci proškolených pilotů a uchovávali kopie jejich certifikátů, což se může hodit při správní kontrole nebo v případě vzniku škody.
Praktické využití dronů
V praxi se drony uplatňují ve stále širším spektru činností. Nejde jen o letecké snímkování, ale pomáhají také při:
mapování stavebních projektů a dokumentaci pro stavební řízení,
monitoringu zemědělských ploch (např. přesné dávkování hnojiv, ochrana porostů),
kontrole infrastruktury (energetické sítě, dopravní stavby, mosty),
čištění fasád (efektivnější a bezpečnější řešení),
ochraně životního prostředí (například při sledování nelegálních skládek),
zásahových a záchranných akcích (integrovaný záchranný sys, př. hašení požárů).
Rostoucí trend lze pozorovat i v korporátní a právní sféře. Drony se využívají například k dokazování porušení vlastnických práv, stavebních závad či environmentálních škod nebo jako podklad pro znalecké posudky.
Ochrana osobních údajů a soukromí
Velkým právním rizikem při používání dronů je ochrana osobních údajů. Pokud dron pořizuje obrazový nebo zvukový záznam, dochází ke zpracování osobních údajů podle GDPR. Provozovatel je tedy v postavení správce osobních údajů a musí dodržet zásady zákonnosti, přiměřenosti a informování dotčených osob.
V praxi to znamená zejména:
jasné vymezení účelu zpracování,
zajištění bezpečnosti dat (např. šifrování, omezení přístupu),
vyloučení zbytečného snímání veřejných prostranství nebo sousedních pozemků, v některých případech i vedení záznamu o činnostech zpracování.
Pokud dron snímá soukromý prostor (např. zahrady, okna domů), může se jednat o zásah do osobnostních práv podle § 81 a násl. občanského zákoníku. Zásadní je tedy pečlivé vyhodnocení, zda převažuje oprávněný zájem provozovatele, nebo právo na soukromí.
Odpovědnost a pojištění
Každý provozovatel dronu odpovídá za škodu způsobenou provozem podle § 2924 občanského zákoníku (škoda z provozní činnosti). U provozů nad určitou hmotnostní hranici nebo s rizikem se vyžaduje i povinné pojištění odpovědnosti podle evropských předpisů. V praxi to znamená, že i u malého dronu může být vhodné sjednat dobrovolné pojištění pro případ poškození majetku či zdraví třetích osob – a to i u hobby pilotů.
Co přinese budoucnost: doručování zásilek i právní otázky AI
Evropská legislativa připravuje rámec pro tzv. U-space – digitální vzdušný prostor umožňující automatizovaný a koordinovaný provoz většího množství dronů. To otevírá cestu k doručování zásilek, inspekcím bez přítomnosti pilota nebo autonomním letům řízeným umělou inteligencí.
Z právního hlediska tak vznikají nové otázky, například:
Kdo ponese odpovědnost za autonomní rozhodnutí dronu?
Jak se bude dokazovat zavinění v případě nehody?
Jaký prostor dostane etická a právní regulace umělé inteligence?
Závěr
Drony již dávno nejsou pouhou technologickou hračkou – staly se běžným nástrojem podnikání i veřejné správy. Jejich provoz však vyžaduje znalost nejen technických pravidel, ale i právních limitů, které chrání soukromí, bezpečnost i odpovědnost provozovatele. Každý, kdo drony využívá – ať už v komerční či nekomerční praxi – by proto měl mít jasno v tom, kdy potřebuje registraci, povolení, pojištění nebo souhlas dotčených osob.
Zdroje a literatura:
Kategorie „otevřeného“ provozu bezpilotních sysů se dělí na tři podkategorie A1, A2 a A3 na základě provozních omezení, požadavků na dálkově řídícího pilota a technických požadavků na bezpilotní sys.
Nařízení Evropské unie č. 2019/947 a nařízení Evropské unie č. 2019/945 zde a zde
Zákon 49/1997 Sb., o civilním letectví a prováděcí předpisy Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) zde a zde
Příspěvek byl původně uveřejněn na www.epravo.cz, v rámci spolupráce s vydavatelem EPRAVO.CZ pak upraven a doplněn mezititulky redakcí pro čtenáře TZB-info. Text článku odpovídá platné právní úpravě ke dni publikace 26. listopadu 2025.
