13.10.2009 – Češi nejen že už dávno nepatří mezi architektonickou špičku, ale dokonce v tomto ohledu velmi zaostávají. Naprostý zmatek pak funguje třeba v cenách pořízení bydlení, které není zdaleka v rovnováze s tím, kolik lidé vydělají. O tom, že se dnes při stavění zcela opomíjí jakákoli pravidla přírody pak ani nemluvě. Tato tvrzení říká v rozhovoru architekt Martin Rajniš, spoluzakladatel Komory architektů a spolutvůrce známé České poštovny na Sněžce. Patří ale také k propagátorům takzvané přírozené architektury, která se snaží i v bydlení nacházet harmonii mezi přírodou a potřebami člověka.
Můžete zhodnotit, jaký mají Češi přístup k architektuře obecně a jak se to v praxi projevuje? Jak a v čem se přístup veřejnosti v posledních letech změnil v porovnání se západními sousedy?
Čechy byly už od středověku na špici architektury, evropské i světové. V baroku, ale i v době první republiky a přelomu 19. a 20. století, byly Čechy architektonicky na mapě světa. Okupace, jak německá tak ruská a protektorát, to strašlivým způsobem zdevastovala. V současnosti bohužel patříme někam k horšímu průměru. Místo první nebo druhé ligy se tady kope třetí liga po všech stránkách. Vkus českých lidí i jejich postoj k architektuře je většinově bohužel naprosto zmatečný. Lidé uznávají povrch, pozlátko, kombinované s velmi konzumním a maloměšťáckým způsobem života. Je to taková povrchní nabubřelost a důraz kladený na naprosto banální věci. Zároveň jsme z architektonického hlediska zpoždění někde o generaci a někde i o tři. Nechci generalizovat, netýká se to zdaleka všech.
Nejvíce se to projevuje u rodinných domů. Když se podíváte na průměrný katalogový rodinný dům a prolistujete si katalog s osmi sty návrhy domů, jsou zde zhruba 2 % použitelná. Lidé si staví nekvalitní věci, které dobře neslouží, jsou to špatně investované peníze. Pokud se takových staveb postaví přes 10 tisíc ročně, tak to jsou desítky čtverečních kilometrů zhanobené české země. Vnímám to, jako jednu z nejhorších současných pohrom. Mrzí mě, že nejsme srovnatelní se zeměmi, které relativně slušně staví, jako je Dánsko, Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Kanada nebo Japonsko. Byl bych rád, aby zmizel tento handicap, který jako architekt cítím. Je ve srovnání s ostatními odvětvími kultury největší a nejcitelnější. Pro architekta je to život jako v minovém poli.
Zdá se, že při stavbě budovy dnes velmi málo lidí bere ohledy na to, v jakém prostředí, přírodních podmínkách, atd. bude jeho dům stát, natož aby těmto podmínkám stavbu přizpůsobil. Je to vůbec důležité?
U návrhů domů z katalogů jsou porušované všechny pravidla hry, je to natlačené jedno na druhém, postavené na zelené louce bez přírodních věcí, které by vše dávaly dohromady. A je to zneužívání, dezorientace lidi, kteří se chtějí konečně urvat z města a mít vlastní pěknou střechu nad hlavou. Celoživotně se finančně zruinují, což je také špatně. Správná cena domu by měla být ve výši 3 let průměrného platu – tzn. ani ne milion. Tak je to v rovnováze mezi tím, co člověk vydělává a v čem bydlí. Jakmile se to dostane tam, že takovéto domy se dostanou na 20 let průměrného platu, tak je to neuvěřitelný luxus bydlet v nich.
Jste propagátorem takzvané přirozené architektury. Můžete vysvětlit, co to znamená a kde jste se s tímto směrem setkal poprvé?
Je to taková architektura, která je postavena na přírodních zákonech. Příroda je neuvěřitelná pokladnice všech konstrukčních věcí, postupů a materiálů. Zkoušíme mezi člověkem, stavbou a přírodou najít co největší harmonii. V době krize architektury, která trvá přibližně již 6 generací a je spojena s moderní dobou, přináší zásady přirozené architektury určité řešení. Snaží se najít něco, co i v této z hlediska architektury vykloubené době, je přirozené. Uživatel – člověk má strašně silný vztah k přírodě. Není to otázka výchovy a filozofie. Proč? Civilizace je tady 6 tisíc let, zatímco život v přírodě je tady 6 milionů let. Ti, co měli vztah k přírodě přežili a ti, co se s přírodou nevyrovnali, zemřeli. Ne náhodou nás uklidňuje zelená barva, ne náhodou je v bibli ráj zobrazován jako zahrada, ne náhodou přináší dům otevřený do přírody lidem více energie a radosti.
To nejsou filozofické žvásty, to je normální praktický život. Přirozená architektura zároveň čerpá z toho, jak se staví lidové věci. Ne v Čechách a v Evropě, ale lidové stavby ve třetím světě. Mají úžasné vlastnosti, například jsou neuvěřitelně levné, jsou z místních přírodních materiálů a člověk se tam může spousty věcí naučit. Když vezmeme toto všechno dohromady, dostaneme zásady přirozené architektury. Na rozdíl od vyumělkovaných designových a estetikou řízený směrů, ať již jde o dekonstruktivismus, postmodernu nebo hi-tech, které jsou postaveny na určitých estetických doktrínách. Vnímám jako špatné tři věci: za prvé – že 95 % lidem se to nelíbí a jdou za tím, za druhé – že to stojí nesmyslně mnoho peněz a za třetí – že je to hrozně křečovité a proměnlivé. Je to taková pěna na povrhu bublající krize a mě nebaví tyhle věci dělat. Takže děláme budovy z přírodních materiálů, podle přírodních zákonů, snažíme se najít soulad s lidmi. Snažíme se, aby se i normálním lidem naše domy zamlouvaly.
Můžete ilustračně popsat, jak bydlí obyvatelé domu, jenž je postaven ve stylu přirozené architektury?
Dokážeme i levnější domy, ale lidé nemůžou zároveň chtít po levnějších věcech, aby se chovaly jako mercedes, když oni si koupili škodovku. Když lidi nebudou trvat na útratách, tak dokážeme levné věci. Můj sen je dvojdomek za 600 tisíc, ale potom pracujeme se skvělým designem, ale levnějšími materiály. Je to dlouhá cesta a je hrozně obtížná. Když se všichni rozhodli, že budou nesmyslně utrácet, je to jako když žena neumí vařit a myslí si, že to spraví kuchyň za 2 miliony.
Myslím, že je důležitý určitý druh uměřenosti, kterou vidíme v přírodě kolem nás i ve třetím světe. Je nutný a mě imponuje více než bezhlavé utrácení. Na druhou stranu – můj klient je svobodný člověk a moje role je ho poslouchat a ne převychovávat.
Dnešním trendem v bydlení je jistě návrat k přírodě, materiálům, energiím apod. Myslíte, že má i tento architektonický styl šanci proniknout do podvědomí lidí, nebo jen zůstane okrajovou záležitostí?
Já pevně věřím, že ty věci kolem přirozené architektury jsou tak srozumitelné a tak pěkné, že proniknou mezi lidi. Pokud pochopí, že jsou to daleko lépe investované peníze a tedy platí zásada, že když člověk do něčeho dává peníze, je třeba aby se investice zhodnocovala a zároveň neměla velké provozní náklady. Takže věřím, že není důvod, proč bychom si my architekti a lidé neměli padnout do náruče.
Když se člověk podívá na dům z běžného katalogu a na náš dům postavený v duchu přirozené architektury, tak je to absolutní úlet. Ten dům se tváří jako by byl napůl od trpaslíků a napůl jako kdyby to byl kousek přílepku k nějakému zámku. Je to jako dort, je to ale především absolutní stylový a kulturní úpadek. A když se takto ti majitelé sebe prezentují před světem, tak mě to strašně mrzí. Cizinci se pouze ušklíbají, co si lidé za velké peníze, zadluženi na celý život, pořídili. Snažím se dělat vše, co je v lidských silách, aby něco takového bylo vytlačeno.
Kolik architektů se u nás takovými projekty zabývá?
Bohužel nemám představu a nesleduji to. Celý den kreslím, nestuduji architekturu a nikdy jsem to nedělal. Na tyhle otázky se ptejte kritiků a dalších.
Zdroj fotografie: archiv e-mrak
Jitka Vrbová
