Dávat přináší více štěstí než dostávat, říká vítěz PRO BONO Lubomír Müller – Advokacie

Rozhovor

 Titul Právník roku 2025 v kategorii PRO BONO a s ním plastiku svatého Yva, patrona všech právnických profesí, a navíc i finanční příspěvek ve výši 50 000 Kč od donátora této kategorie, JUDr. Gerhardta Bubníka, získal advokát JUDr. Lubomír Müller, známý především jako obhájce osob nespravedlivě stíhaných za totalitních režimů. V roce 1973 byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však mohl dokončit až po změně poměrů po roce 1989. Stal se advokátem, jeho specializací jsou kauzy, ve kterých se lidé soudí se státem. Od mládí měl jasno v tom, že chce pomáhat lidem, kteří trpí bezprávím a nejsou si sami schopni spravedlnost vybojovat. Jde podle něj o právní princip, který když se prosadí, může přinést užitek nejen člověku, kterého zastupuje, ale může pomoci i dalším lidem.

Co Vás motivovalo k tomu, abyste se aktivně věnoval PRO BONO právní pomoci a jaký význam má podle Vás tato činnost pro společnost?

Jednoduše to, co řekl Ježíš: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Nebo jak to jinými slovy vyjádřil apoštol Pavel: „Pokud k tomu máme příležitost, konejme dobro všem.“ To pak přináší prospěch celé společnosti.

Byla Vaše osobní zkušenost s bezprávím za minulého režimu zásadní v rozhodování, jaké profesi se věnovat?

Ano, to, že jsem byl za minulého režimu ve svých 21 letech uvězněn a po 15 letech rehabilitován, byla cenná životní zkušenost a nepochybně mě ovlivnila.

Jaké jsou podle Vás největší výzvy a případně překážky, kterým čelí právníci poskytující PRO BONO služby, a co by je pomohlo překonat?

Mám za to, že to dobře vyjádřila nedávno zesnulá doktorka Eliška Wagnerová v roce 2007 v ústavním nálezu ve věci Petra Šocha, kdy se ostře vymezila proti přehnanému právnímu formalismu, který se stává „ba až cynismem“. Pro advokáta jsou takové případy výzvou, aby to nevzdal.

Jak bychom podle Vás měli podporovat etiku a morálku nejen u mladé generace? Aby bylo všeobecně společensky přirozené nabízet pomoc potřebným?

Je žádoucí mladým, dravým právníkům připomínat varování, na které upozornil už před dvěma tisíci lety apoštol Pavel: „Ti, kdo chtějí zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a podléhají mnoha nerozumným a škodlivým touhám, které vedou k jejich zničení a zkáze.“ Když se to bude připomínat opakovaně, třeba si někteří dají říct.

Je nějaký případ z Vaší PRO BONO praxe, který vás osobně nejvíce oslovil?

Těch případů by mohla být celá řada. Namátkou bych uvedl kauzu perzekuované disidentky Lilian Landové, která zemřela v roce 1979 ve svých 20 letech. Podrobnosti o její soudní rehabilitaci se lze dočíst v Advokátním deníku v článku ze 17. 10. 2024. Nebo ze starších kauz je dobré připomenout dosud nedořešený případ Leopolda Hilsnera, který byl v roce 1900 za silné antisemitské kampaně odsouzen za vraždy dvou mladých dívek – Anežky Hrůzové a Marie Klímové. Pokud si někdo myslí, že „hilsneriáda“ skončila se smrtí prezidenta Masaryka, je to mýlka. Svědčí o tom i nový film amerického režiséra Bryana Felbera „Budoucnost utváří minulost“, který má svou pražskou premiéru v pondělí 26. ledna 2026 v kině Světozor.

Doporučil byste mladým právníkům, aby se do PRO BONO právní pomoci zapojili, a co jim tato zkušenost může přinést?

Ano, doporučil bych to.  Budou moci poznat, že je to tak, jak řekl Ježíš: „Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“

Jak vnímáte ocenění Právník roku v kategorii PRO BONO?

Když jsem se o ocenění dozvěděl, trochu jsem váhal, zda je namístě, aby svědek Jehovův přebíral cenu Svatého Yva, který byl římskokatolickým knězem. Bylo mi však vysvětleno, že přijetí ceny neznamená přijetí víry sv. Yva, ale že symbolizuje ochotu pomáhat nuzným, a to jak hmotně, tak i právní radou. Tak jsem to přijal. Je to závazek nadále postupovat tak, jako chudá vdova v Ježíšově podobenství o nespravedlivém soudci: „V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem.  V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘  Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘ “

Lubomír Müller podstatnou část svého advokátního profesního života zasvětil obhajobám obětí totality a osob nespravedlivě stíhaných v době komunistického režimu a jejich rehabilitacím. Většinu své práce na těchto kauzách vykonává pro bono, často bojuje za klienty na sklonku života nebo se na něho obracejí jejich potomci, kteří by jinak právní pomoc – v těchto případech rozsáhlou a dlouhodobou – nedokázali vůbec získat. Jeho úsilí při pomoci postiženým vedlo k obnovení právní spravedlnosti pro stovky obětí politických perzekucí a k nápravě křivd minulého režimu.
Stačí jen letmo připomenout některé – rehabilitace faráře Josefa Toufara, Milana Píky, syna generála Heliodora Píky, Milana Tomise či devíti římskokatolických kněží, další případy odpíračů vojny, chartistů a „pétépáků“. Řada dalších případů stále běží a jejich výčet nekončí ani 35 let po listopadové revoluci…
Motivací doktora Müllera nikdy nebyly peníze, ale služba spravedlnosti a lidské důstojnosti. V roce 2024 obdržel Cenu Václava Bendy udělovanou Ústavem pro studium totalitních režimů. Jeho práce má obrovský pozitivní společenský dopad a přispívá k dobrému jménu advokacie a celého právního prostředí.

Děkujeme za rozhovor!

Ivana Sýkorová

Foto: V. Šálek