ÚS k odpovědnosti provozovatele za škodu vzniklou provozní činností – Judikatura

Ústavní soud zveřejnil 3. února nález sp. zn. III. ÚS 3531/25 týkající se odpovědnosti provozovatele za škodu vzniklou provozní činností.

Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali po žalovaném jako provozovateli zemědělské činnosti (v tomto řízení vedlejší účastník) náhrady újmy, která měla být způsobena tím, že se na počátku srpna 2020 balík sena z pole obhospodařovaného vedlejším účastníkem skutálel ze svahu, kde byl uložen, až na silnici a tam narazil do jedoucího vozidla. Vozidlo řídila stěžovatelka, stěžovatel byl spolucestující. Stěžovatelé tvrdili, že vedlejší účastník neprovedl taková opatření, která by vzniku škody mohla s dostatečnou jistotou zabránit a požadovali náhradu vynaložených nákladů na opravu vozidla a náhradu nemajetkové újmy.

Soudy po provedeném dokazování zjistily, že balík sena se nemohl dát do pohybu samovolně, ale že se o to musela nějak přičinit (neznámá) třetí osoba. Okresní soud v Jablonci nad Nisou, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, právně uzavřel, že přes působení třetí osoby (případně zvěře) vedlejší účastník stěžovatelům za újmu odpovídá, neboť v souvislosti se svou provozní činností nevynaložil veškerou péči, kterou lze od něj v poměrech konkrétní věci rozumně požadovat ohledně umístění balíku sena na pozemku a předejití jeho rozpohybování. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací oproti tomu vnější okolnost spočívající v působení třetí osoby (o působení zvěře po doplnění dokazování již neuvažoval) považoval samu o sobě za vylučující odpovědnost vedlejšího účastníka za újmu způsobenou provozní činností. Zabýval se pak i tím, zda vedlejší účastník neporušil prevenční povinnost, ale ani to nedovodil.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí krajského soudu. Ve své stížnosti uvádí, že skutkové okolnosti věci možnost zásahu třetí osoby vylučují. Způsob uložení balíků sena byl podle nich nedostatečný a rizikový. Balíky byly umístěny na výrazně svažitém, nerovném a kluzkém terénu v části pozemku, kde jejich stabilita byla výrazně snížena.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil. 

Podle § 2924 občanského zákoníku ten, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Na náhradu nemajetkové újmy na přirozených právech člověka vzniklé z provozu se toto ustanovení uplatní obdobně (§ 2894 odst. 2 ve spojení s § 2956 občanského zákoníku).

Skutkový závěr obecných soudů, že o rozpohybování balíku se musela přičinit třetí osoba, Ústavní soud považoval za ústavně souladný. V nálezu se tak zabýval otázkou, zda v ústavní rovině obstojí výklad § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého nejde o škodu způsobenou provozní činností, pokud by škoda nevznikla nebýt přičinění třetí osoby.

Dospěl přitom k závěru, že výklad § 2924 občanského zákoníku, který zaujal krajský soud, není ústavně souladný. Krajský soud totiž při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu, která vychází z předchozí právní úpravy, tedy „starého“ občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). S ohledem na odlišnosti obou právních úprav, zejména pokud jde o důvody, pro které se provozovatel může odpovědnosti zprostit, však z této judikatury bez dalšího vycházet nelze. Krajský soud užití § 2924 občanského zákoníku nepřípustně omezil tím, že vyloučil jeho použití již jen na základě existence další příčiny, namísto toho, aby jeho použití připustil i při kumulaci příčin.

Naproti tomu okresní soud respektoval odlišné pojetí současné úpravy odpovědnosti za škodu (újmu) z provozní činnosti, jak ji lze dovodit i z výkladů nauky, a v souladu s jejím smyslem a účelem škodu z provozní činnosti vnímal komplexněji a podrobně posuzoval rozumné požadavky na skladování balíků sena po senoseči na konkrétní svažité louce, po které se běžně pohybují lidé a která je nad silnicí, a dovodil, že škoda (újma) stěžovatelům vznikla provozní činností vedlejšího účastníka a že po provozovateli lze vzhledem k riziku značné škody (újmy) při umístění balíků sena požadovat opatření, která zabrání rozpohybování balíku sena byť kumulovaně s další příčinou, tedy za přičinění třetí osoby (v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že újma vznikla úmyslným jednáním třetí osoby).

Věc se nyní vrací ke krajskému soudu, který znovu rozhodne o odvolání vedlejšího účastníka proti vyhovujícím rozsudku okresního soudu. Krajský soud bude povinen ústavně souladným způsobem aplikovat § 2924 občanského zákoníku. Bude se tak muset při přezkoumávání rozsudku okresního soudu zabývat tím, jakou veškerou péči po vedlejším účastníkovi (jakožto provozovateli) bylo možno rozumně požadovat, aby ke škodě (újmě) nedošlo, a zda takovou péči skutečně vedlejší účastník vynaložil. Ústavní soud nijak nepředjímá závěr, ke kterému má krajský soud tímto postupem dospět.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3531/25 je dostupný  ZDE. 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: redakce AD