Stanovisko k opatřením na ochranu národní bezpečnosti členského státu – Judikatura
SDEU zveřejnil 19. března stanovisko generální advokátky ve věci C-354/24 | Elisa Eesti. Generální advokátka Ćapeta: Členské státy mohou odmítnout používání hardwaru a softwaru ve svých 2G-4G a 5G telekomunikačních infrastrukturách z důvodu, že výrobce těchto zařízení představuje riziko pro národní bezpečnost. Opatření přijatá na ochranu národní bezpečnosti členského státu však musí být podle unijního práva vždy přiměřená.
V roce 2022 požádala společnost Elisa Eesti AS, estonský poskytovatel telekomunikačních služeb, estonské orgány o povolení používat hardware a software čínského výrobce telekomunikačních zařízení, Huawei, ve svých telekomunikačních sítích 2G-4G a 5G. Příslušné estonské orgány dospěly k závěru, že z důvodu „vysoce rizikové“ povahy společnosti Huawei představuje tento hardware a software riziko pro národní bezpečnost Estonska. Toto rozhodnutí bylo napadeno u správního soudu v Tallinnu, který podal žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách.
Ve svém stanovisku generální advokátka Tamara Ćapeta navrhla, aby Soudní dvůr rozhodl, že členské státy v zásadě mohou vyloučit hardware a software ze své telekomunikační infrastruktury z důvodu, že výrobce těchto zařízení představuje riziko pro jejich národní bezpečnost.
Generální advokátka však rovněž zdůraznila, že jakékoli rozhodnutí přijaté z důvodů národní bezpečnosti musí podléhat soudnímu přezkumu, a to i pokud jde o jeho přiměřenost. Ačkoli se posouzení rizik může u výrobců zařízení ze třetích zemí lišit od posouzení rizik u unijních výrobců stejného zařízení, takové rozhodnutí nemůže být založeno na obecném podezření. Naopak musí vycházet z konkrétního posouzení použití, k němuž je uvedené zařízení určeno, a s tím souvisejících rizik.
Za okolností projednávané věci generální advokátka rovněž zdůraznila, že relevantní pravidla unijního práva, evropský kodex pro elektronické komunikace (Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace), konkrétně stanoví určité požadavky na bezpečnost vnitrostátních telekomunikačních sítí a služeb. Na základě těchto požadavků unijního práva se unijní a národní bezpečnostní zájmy sbližují. V takové situaci mohou příslušné vnitrostátní orgány vycházet z posouzení rizik provedených unijními orgány, vnitrostátními a unijními institucemi (Viz zejména sdělení Komise o provádění souboru nástrojů pro kybernetickou bezpečnost sítí 5G, COM (2023) 4049 final).
Závěrem generální advokátka uvedla, že omezení používání hardwaru a softwaru z důvodu rizika, které tato zařízení představují pro bezpečnost Evropské unie a členských států, nepředstavuje zbavení majetku, ale omezení užívání tohoto majetku ve smyslu čl. 17 odst. 1 Listiny. V takovém případě má daná společnost v zásadě nárok na náhradu škody pouze, pokud vnitrostátní soud konstatuje, že břemeno vyplývající z tohoto druhu omezení je nepřiměřené, byť nezbytné.
Zdroj a foto: SDEU
