Dnes 10. září symbolicky začínají Týdny duševního zdraví – každoroční iniciativa, která má za cíl destigmatizovat psychické obtíže a připomenout, že péče o psychiku je stejně důležitá jako ta o tělo. Letošní ročník je v mnoha ohledech jiný – intenzivnější, otevřenější a odvážnější. Po celé republice probíhají debaty, přednášky, workshopy a mediální kampaně, které ukazují, že o duševním zdraví se už nemluví šeptem.
Téma duševního zdraví a vyhoření jsem sdílela zde na Advokátním deníku těsně před prázdninami – původně jen jako jednoduchý apel a inspiraci ke zpomalení a sebepéči. Reakce ale byla obrovská. Ozvala se mi řada advokátek i advokátů, koučů, terapeutů i dalších kolegů z oboru, kteří mi potvrdili, že duševní zdraví v právním prostředí je palčivě aktuální téma. Mnozí se podělili o vlastní zkušenost, jiní podpořili myšlenku, že o těchto věcech musíme mluvit – nahlas, otevřeně a bez ostychu. Že někdy stačí dát jen malý nenápadný podnět. A tak, i když nejsem ani zdaleka odborníkem na toto téma, ráda bych jej opět posunula o kousek dál a otevřela prostor pro vaše sdílení. Nepíšu tyto řádky s ambicí někoho poučovat – spíš s nadějí, že v nich třeba někdo z vás najde malou inspiraci nebo podnět ke změně. A pokud by se vás cokoli z tohoto textu dotklo, prosím, berte jej jako osobní reflexi, nikoliv univerzální pravdu. Pokud článek pomůže byť jen jednomu člověku zastavit se a nadechnout, pak to má smysl ( … a mít smysl je také dobrou prevencí vyhoření😊).
Advokacie pod tlakem – ale ne bez limitu
Advokátní a právní profese přitahuje cílevědomé, zodpovědné a výkonné osobnosti. Ale právě ti, kteří „všechno zvládají“, jsou často i ti, kdo nejdéle odolávají – a tím i nejvíc riskují vyhoření, úzkosti nebo chronické přetížení.
Po létě, které možná pro některé z nás znamenalo krátkou úlevu, se opět vracíme do rytmu plného očekávání, termínů a zodpovědnosti. Ale právě teď je ideální chvíle se zastavit a položit si otázku: co chci změnit?
Problém není, že nevíme. Problém je, že nekonáme.
Čteme odborné články, kupujeme si knihy na téma vyhoření, posloucháme podcasty – často i během procházky, která by mohla být chvílí klidu. Mluvíme o rovnováze, wellbeingu a osobních hranicích. Máme dobrou vůli s tím pohnout. Ale realita? Ne všichni, ale mnozí z nás sedí dlouho do noci u počítače. Na dovolené vyřizujeme e-maily, telefonáty, musíme řešit naléhavé úkoly. Někdy to bohužel opravdu jinak nejde.
Dáme si ozdravný víkend nebo pobyt, na chvíli se „nakopneme“ – a pak se vrátíme do starého režimu. Do vzorce „nějak to dám“. A tak se točíme v kruhu: vyčerpání – krátký restart – návrat do zajetých kolejí. Ten kruh je začarovaný. A způsob, jak z něj vystoupit, je přestat o změně jen mluvit – a začít ji opravdu žít. Bohužel, ač to zní tvrdě a potvrzují to i odborníci, je to tak. Podle nich řada klientů má téma výborně nastudované, ale ve skutečnosti nedělají nic nebo jen velmi málo. Říkají, že nemají čas. Ale často jde jen o to, kam náš čas směřujeme. Kdo si ho nenajde na péči o zdraví, bude si ho muset dřív nebo později udělat na nemoc. Smutné, ale pravdivé.
Základy duševní rovnováhy – malé věci, velký dopad
Není třeba hned velkých rozhodnutí, změn a revolucí. Jak potvrdila řada z těch, kteří se duševnímu zdraví věnují ve své praxi, někdy postačí návrat k základům, k těm nejobyčejnějším věcem, které fungují – bez ohledu na profesi. Každý z nás může udělat první krok – ne zítra, ne příště, ale dnes. A ten krok může být malý:
Spánek není luxus
Pravidelný a dostatečný spánek je zásadní pro duševní stabilitu. Není to projev slabosti, ale profesionální prevence.
Příroda jako lék bez vedlejších účinků
Pobyt venku, ideálně denně, zklidňuje nervovou soustavu. I 30 minut na denním světle nebo v zeleni může výrazně zlepšit psychickou kondici. V Japonsku už lékaři „pobyt v lese“ ordinují běžně. Ostatně právě v pozorování přírody a cyklech ročních období můžeme nalézat naději, že i naše těžká období jednou pominou.
Jíme to, čím jsme – i naopak
To, co jíme, ovlivňuje naši energii, náladu i schopnost soustředění.
Zdravé vztahy jako opora
Sdílení s kolegy, přáteli, rodinou – nebo občasná společná procházka, výlet, setkání po práci – je důležitější, než si připouštíme. A pokud to nestačí, vyhledat pomoc terapeuta není selhání, ale forma duševní hygieny.
Pohyb jako duševní restart
Pohyb je život a život je pohyb. I obyčejná chůze, jóga, posilovna nebo běh pomáhá uvolnit napětí, snížit hladinu stresových hormonů a zlepšit náladu.
Manuální práce, hory, dřevo. I duše potřebuje změnu režimu.
Někdy je třeba hlavu vypnout úplně. Jak potvrzují i odborníci na duševní zdraví, pomáhá fyzická práce – sekání dřeva, úklid, práce na zahradě. Nebo pořádný výšlap – do lesa nebo na hory.
Když se emoční bolest přetaví ve fyzickou námahu, často přichází úleva. Ne proto, že bychom před problémy utekli – ale protože jsme jim dali jinou formu a prostor k odeznění.
I ti nejtvrdší používají ty nejjemnější nástroje
Někdy ale i ty nejlepší rady o odpočinku a péči nejsou dost. Někdy nás to vše doslova semele. V náročných chvílích může pomoci jednoduchá, ale efektivní technika, kterou používají i ti nejtvrdší profesionálové a doporučuje ji i řada koučů, jejichž klienty jsou právě advokáti. Americké elitní jednotky Navy SEALs například pravidelně využívají dechové cvičení zvané „box breathing“…
Jednoduché, ale účinné dechové cvičení:
- 4 sekundy nádech
- 4 sekundy zadržet dech
- 4 sekundy výdech
- 4 sekundy zadržet dech …….. A znovu.
Tato technika – známá mnohým, zejména ženám, z jogóvé praxe – pomáhá zvládat krizové situace, stabilizovat nervový systém a udržet chladnou hlavu. Pokud ji dokážou použít vojáci pod palbou, proč bychom ji nemohli použít my – při náročném dni v kanceláři nebo u soudu?
Týdny duševního zdraví nám dávají skvělou příležitost se zastavit, zamyslet a možná i něco začít dělat jinak. Můžeme začít malými kroky – ale pokud je uděláme vědomě a pravidelně, výsledek se dostaví. A pokud cítíte, že už na to sami nestačíte, požádat o pomoc je známkou odvahy, nikoli slabosti.
Proto se tomuto tématu budeme v Advokátním deníku věnovat i nadále – během celého podzimu. Chystáme rozhovory, články, zkušenosti z praxe – ne jako univerzální návody, ale jako malou podporu. Máte-li k tématu co říci, ozvěte se nám. Za Vaše osobní sdílení budeme rádi, pište na advokatnidenik@cak.cz
Hana Rýdlová, šéfredaktorka BA a AD
Foto: dtto
