Na začátek přiznávám, že jsem poněkud váhal, jestli následující informaci pustit do světa. Vzhledem k tomu, že k události, kterou dále zmíním, došlo 1. 12. 2025, a už nyní se zvěst o ní šíří po internetu jako stepní požár, jsem nakonec dospěl k závěru, že nic tak strašného nezpůsobím.
Tou událostí je poněkud neobvyklé usnesení Ústavního soudu ze zmíněného 1. 12. 2025, sp. zn. I.ÚS 3004/25. V něm soud rozhodl, že právnímu zástupci stěžovatele se podle § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ukládá pokuta 25 000 Kč. Právním zástupcem je advokát, a proto to kolegiální váhání. Jenže tenhle malér se stejně utajit nedá. Zejména ne proto, že pokuta za hrubé ztěžování postupu řízení byla udělena poté, co právní zástupce sepsal a doručil Ústavnímu soudu ústavní stížnost, o níž pak Ústavní soud tvrdí, že podle jeho zjištění část citovaných rozhodnutí, na které se právní zástupce stěžovatele odvolával, vůbec neexistuje, část je hrubě dezinterpretována a pouze malá část může být pro případ stěžovatele relevantní. Což není úplně to, o čem je psáno v hypotéze zmíněné normy. Ale je to dost průlomové rozhodnutí, a tak jistě bude budit zájem.
Ústavní soud v odůvodnění usnesení uvádí, že kromě argumentace neexistujícími právními prameny vykazuje ústavní stížnost některé známky použití umělé inteligence, jako například anglicismy, neúplné, heslovité věty, nejednotný formát citací, nerozpoznávání rozdílu mezi nálezem a usnesením, což Ústavní soud dále komentuje. Právní zástupce dle soudu generoval podání pomocí některého z modelu umělé inteligence, ale výsledek si neověřil. Zejména, pokud jde o existenci citovaných rozhodnutí, správnost argumentace atd. Ústavní soud dále uvedl, že není podstatné, s pomocí jakých osob či nástrojů advokáti zpracují podání k soudu, ale jako profesionálové znalí práva přebírají za podání plnou odpovědnost a odpovídají tedy i za případnou halucinující argumentaci umělé inteligence. Shrnuto a podtrženo, podle Ústavního soudu právní zástupce tento soud uvedl v omyl, a tím zbytečně komplikoval a zdržoval jeho postup.
Širší souvislosti tvrzeného advokátního lapsusu budu komentovat níže, primárně je ovšem zmíněné usnesení důležité v něčem trochu jiném. Jasně formuluje odpovědnost právního zástupce za úroveň jím vypraveného podání, což by mohlo být inspirující i pro jiné soudy v jiných řízeních, pokud podání právního zástupce bude trpět podobnými vadami. Za sebe bych dodal, že musí jít o vady opravdu zásadní, nikoliv jen o více či méně nepřípadnou argumentaci. O případnosti jistě může být veden spor a je to i věc svobody šířit informace, mnohdy obtížně odlišitelné od dezinformací. Kde leží hranice mezi argumentací mylnou, nepřípadnou či jinak vadnou jako součástí realizace práva na názor, třebas hloupým a hrubým ztěžováním postupu řízení, je dost obtížné exaktněji určit.
V této souvislosti mne hned napadlo usnesení NS z velmi nedávné doby, v němž soud úroveň podání právní zástupkyně dovolatelky komentoval doslova takto: „Dovolací soud považuje za potřebné závěrem vyjádřit, že pro dovolací řízení je stanoveno povinné zastoupení dovolatele. Je-li dovolání podáno prostřednictvím advokáta (což je případem nejčastějším), mělo by být dovolání vypracováno na patřičné úrovni, minimálně ovšem standardu, který je kladen na jakýkoliv jiný projev advokáta v souvislosti s výkonem advokacie.“
Dále pak soud poukazuje na příslušná ustanovení Etického kodexu, připomíná povinnost, aby projev advokáta byl v souvislosti s výkonem advokacie věcný, střídmý, střízlivý, a nikoliv vědomě nepravdivý, načež na adresu zmíněné právní zástupkyně dodává: „Co se týká požadavku na věcnost, v projednávané věci nemůže být pochyb, že dovolání (ostatně jako i všechna předchozí podání dovolatelky, sepsaná její právní zástupkyni) takovému požadavku nevyhovuje. Dovolatelka na celkem 24stránkovém dovolání několikrát opakuje stejnou argumentaci a cituje nespočet judikátů, které však s danou věcí nesouvisí.“ Spisovou značku rozhodnutí neuvádím, nejde mi o polemiku at personam, jen bych dodal, že s tímto „odborným rozmachem“ by se paní kolegyně měla držet na hony daleko od Ústavního soudu.
Případná diskuse o možném zmrazující efektu pokuty za nepovedené podání je jistě zcela legitimní, ale legitimní zřejmě bude i názor, že přenášet do soudního řízení produkci AI je jistě možné, ovšem nikoli, pokud jde o produkt AI, u něhož zkratka ve skutečnosti znamená The Artificial Idiot.
Jak snad známo, i v jiných justičních systémech se objevil plod AI, která se ovšem spíš prezentovala v podobě pana Hyda. Mezi odborníky je především proslulá kauza označovaná jako Mata v. Avianca. V ní se před federálním soudem v New Yorku asi před třemi lety právní zástupce blýskl podobným způsobem, tedy odkazem na neexistující precedenty. Podle všeho šlo o „průkopnický“ malér, po němž následovaly další, které by jistě s pomocí AI bylo možné podrobněji analyzovat. Tedy pokud by AI zrovna nefungovala v modu umělého idiota.
Asi měl být pokutou stižený kolega opatrnější, i když na druhou stranu podle mých praktických zkušeností jsou aktuálně právnické verze AI serióznější a lze jim věřit víc než před rokem či dříve. Stále ale platí, řečeno s klasikem to, co měla u svého portrétu Bílá paní Komonická. „Věř, ale komu věříš, měř“.
Lze předpokládat, že v nějakém relativně krátkém čase tyto problémy zmizí nebo budou do té míry marginální, aby případné užití nepřípadného odkazu či odkazu na nepřípadný judikát bylo možné s jistou tolerancí považovat za chybu pisatele, ale ne za takovou hrubku, za kterou si autor zaslouží flastr. Ostatně chybujeme všichni. Jinou věcí jsou rozličná procesní podání, vycpávaná odkazy na spisové značky všelijakých rozhodnutí, ovšem bez dalšího textu ve stylu: „Slavný soude, vyber si, co se z toho rozhodnutí pro na danou věc může hodit.“ To už ale nijak nesouvisí s explorací plodů AI. Současně jsem si jist, že využívání AI v justici přinese řadu podstatně výživnější průšvihů než byla judikatorní halucinace.
Zcela určitě neoptuji pro proskribování advokátů jenom proto, že se zcela přesně netrefí se svou judikaturní argumentaci. Na druhé straně Ústavní soud vyslal jasný signál, že čeho je moc, toho je příliš. Což také nemusí být zcela na škodu. Tak holt uvidíme.
JUDr. Tomáš Sokol, advokát
Ilustrační foto: freepik.com
