Stálé zastoupení ČAK v Bruselu předkládá aktuality z Evropské unie, tentokrát za měsíce červen až srpen 2025. Najdete mezi nimi mj. závěry komisaře pro spravedlnost k prioritám Dánského předsednictví v Radě EU, informace o přijetí 18. balíčku sankcí vůči Rusku, o pokynech a prototypech aplikace pro ověřování věku pro bezpečnější on-line prostor pro děti, o obecném kodexu zásad umělé inteligence, či o významu právního státu pro evropskou demokracii, bezpečnost a hospodářství.
Společné prohlášení EU a USA o transatlantickém obchodu a investicích
Společné prohlášení, zveřejněné 21. srpna definuje nové parametry obchodních vztahů mezi EU a USA a přináší zpět důležité měřítko předvídatelnosti transatlantického obchodu ve prospěch podniků, pracovníků a spotřebitelů na obou stranách. Mezi klíčové závazky obou stran patří: plošné uplatňování maximálního souhrnného 15% celního stropu pro produkty z EU, na něž se vztahují vzájemná cla. Na produkty, na které se již vztahují cla podle doložky nejvyšších výhod ve výši 15 % nebo vyšší, se nebudou vztahovat žádná dodatečná cla; závazek USA zajistit, aby byl vývoz léčivých přípravků, polovodičů a dřeva z EU zahrnut do 15% celního stropu, jakmile budou dokončeny výsledky příslušných šetření; závazek uplatňovat 15% tarifní strop all inclusive na automobily a automobilové díly od prvního dne měsíce, v němž EU zahájí postupy pro provádění snížení cel dohodnutých v dohodě; výjimky z 15% celního stropu (USA se zavazují uplatňovat pouze cla podle doložky nejvyšších výhod, která jsou ve skutečnosti nulová nebo se blíží nule) na tyto produkty EU: nedostupné přírodní zdroje (včetně korku), všechna letadla a letadlové části, generická léčiva a jejich složky a chemické prekurzory. EU a USA budou v budoucnu pracovat na dalším rozšíření tohoto seznamu; záměr pracovat na společných řešeních s cílem vyčlenit ekonomiky EU a USA ze zdrojů nadměrné kapacity v odvětví oceli a hliníku a pracovat na bezpečných dodavatelských řetězcích, mimo jiné prostřednictvím řešení celních kvót; vzájemný závazek snížit necelní překážky, mimo jiné prostřednictvím spolupráce v oblasti norem a zjednodušení sanitárních a fytosanitárních osvědčení a usnadněním vzájemného uznávání posuzování shody v dalších průmyslových odvětvích; spolupráce v oblasti digitálního obchodu a moratoria na cla v oblasti elektronického obchodu; posílená spolupráce v oblasti hospodářské bezpečnosti, včetně spolupráce v oblasti prověřování investic a kontrol vývozu a boje proti netržním politikám a postupům; zvýšená odolnost dodavatelského řetězce, spolupráce v oblasti kritických nerostných surovin a transatlantických nákupů, zejména energetických čipů a čipů umělé inteligence; zvýšené transatlantické investiční toky soukromého sektoru v široké škále odvětví; prohloubení transatlantické spolupráci v oblasti obranného průmyslu, posílení interoperability NATO.
Více informací, včetně vysvětlení jednotlivých aspektů prohlášení je k dispozici v češtině ZDE.
Komise zahájila přezkum nařízení o zahraničních subvencích
Evropská komise dnes zahájila první přezkum nařízení o zahraničních subvencích, jehož součástí je i veřejná konzultace s termínem do 18. listopadu 2025. Nařízení o zahraničních subvencích začalo platit dne 13. července 2023 a umožňuje Komisi řešit veškerá narušení hospodářské soutěže způsobená zahraničními subvencemi. Unie tak může zajistit rovné podmínky pro všechny společnosti a zároveň zůstat otevřena obchodu a investicím. Jedná se např. o nabytí kontroly, účast na zadávacích řízeních a jiné formy přímých investic. Zpráva o přezkumu se následně zaměří na: i) posouzení zahraničních subvencí, které narušují vnitřní trh, ii) použití testu vyváženosti (tj. zda pozitivní účinky zahraniční subvence vyvažují její rušivé účinky), iii) přezkum zahraničních subvencí s možným rušivým účinkem na vnitřním trhu z vlastního podnětu Komise, iv) prahové hodnoty oznamovací povinnosti a v) obecněji úroveň složitosti pravidel a náklady, které podnikům vznikají.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Komise stanovila 12. říjen 2025 jako datum zahájení postupného zprovoznění Systému vstupu/výstupu (EES) EU
Systém EES je vyspělý technologický systém, který bude digitálně zaznamenávat vstupy a výstupy státních příslušníků třetích zemí, kteří cestují do 29 evropských zemí, včetně zemí přidružených k Schengenu, za účelem krátkodobých pobytů. Bude zachycovat biometrické údaje, jako jsou otisky prstů, zobrazení obličeje a další cestovní informace, a postupně nahradí stávající systém opatřování cestovních pasů razítkem. Systém poskytne údaje o překračování hranic, systematicky odhalí osoby překračující povolenou délku pobytu, jakož i případy podvodů s doklady a totožností, je tedy nástrojem pro předcházení nelegální migraci a k ochraně bezpečnosti evropských občanů. Od 12. října začnou členské státy postupně zavádět systém EES po dobu šesti měsíců. Pohraniční orgány budou postupně registrovat údaje o státních příslušnících třetích zemí překračujících hranice. Na konci tohoto období bude systém EES plně zaveden na všech hraničních přechodech. Cílem postupného spuštění systému EES je umožnit členským státům začít využívat výhod nového systému a zároveň zajistit, aby pohraniční orgány, odvětví dopravy a dotčení cestující měli čas se přizpůsobit.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Závěry komisaře pro spravedlnost k prioritám Dánského předsednictví v Radě EU
První neformální zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci proběhlo dne 23. července a zabývalo se zjednodušením legislativní zátěže, GDPR, bojem proti organizované trestné činnosti a ochranou dětí před násilím.
Komise a dánské předsednictví sdílejí prioritu zjednodušení a konkurenceschopnosti. Komise v květnu tohoto roku navrhla zjednodušení povinnosti vést záznamy v GDPR, aby se snížila administrativní zátěž pro malé a střední podniky, malé a střední kapitálové společnosti a organizace s méně než 750 zaměstnanci a v červnu bylo finalizováno jednání o nařízení o procesních pravidlech GDPR. Komise připraví novou strategii EU v oblasti drog spolu s evropským akčním plánem proti obchodu s drogami. S ohledem na klíčovou úlohu, kterou hrají Eurojust, EPPO a Europol, Komise uvažuje o tom, jak nejlépe posílit vnitřní bezpečnost a architekturu boje proti podvodům EU a zajistit její větší soudržnost prostřednictvím připravovaných revizí příslušných nařízení. Komisař vyzval členské státy, aby dosáhly dohody o revizi směrnice o právech obětí, aby se zlepšil přístup k cíleným a integrovaným službám pro dětské oběti. Online hrozby zvyšují riziko vykořisťování dětí. Zatímco pokračují jednání o přepracování směrnice o sexuálním zneužívání dětí (CSAM), Komise vítá úsilí dánského předsednictví o nalezení kompromisu ohledně návrhu nařízení o pravidlech pro prevenci a boj proti sexuálnímu zneužívání dětí – a to před vypršením platnosti prozatímního nařízení v dubnu příštího roku. Komise rovněž přijímá další opatření na ochranu dětí online, například pilotním projektem plánu celoevropského řešení ověřování věku, který byl spuštěn v červenci. Komise dále v následujícím roce zveřejní návrh zákona o digitální spravedlnosti, který má zaplnit mezery v oblasti ochrany spotřebitelů online, se zvláštním důrazem na ochranu nezletilých. Jak bylo oznámeno ve strategii ProtectEU, Komise v budoucnu předloží akční plán na ochranu dětí před trestnou činností, který bude zahrnovat online i offline rozměr.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
EU přijala 18. balíček sankcí vůči Rusku
Rada přijala dne 18. července 18. balíček sankcí vůči Rusku, jehož cílem je dále zvýšit tlak na tuto zemi a podpořit cíl EU dosáhnout spravedlivého a trvalého míru pro Ukrajinu. Nová opatření se zaměřují na pět základních prvků: snížit ruské příjmy z energie, zasáhnout ruský bankovní sektor, dále oslabit jeho vojensko-průmyslový komplex, posílit opatření proti obcházení a pohnat Rusko k odpovědnosti za jeho zločiny proti ukrajinským dětem a kulturnímu dědictví. Balíček zavádí i další finanční opatření, a to: mění zákaz poskytování specializovaných služeb předávání finančních zpráv s některými ruskými bankami na úplný zákaz transakcí s 23 subjekty uvedenými na seznamu, včetně poskytování specializovaných služeb zasílání zpráv, na něž se toto opatření dosud vztahovalo; rozšíření zákazu transakcí na finanční subjekty ze třetích zemí, včetně poskytovatelů kryptoaktiv, kteří pomáhají obcházet sankce, podporují útočnou válku Ruska proti Ukrajině nebo jsou napojeni na ruskou službu zasílání finančních zpráv; nový zákaz transakcí zaměřený na Ruský fond přímých investic (RDIF), jeho dceřiné společnosti, investice a finanční instituce, které je podporují; zákaz poskytování určitého bankovního softwaru.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Červencová rozhodnutí ohledně porušení unijních předpisů
Evropská komise se dne 17. července rozhodla předložit Soudnímu dvoru Evropské unie věc Česka kvůli tomu, že nezajistilo řádné provedení směrnice o testu přiměřenosti (směrnice (EU) 2018/958) ve svém vnitrostátním právu. Tato směrnice upravuje posuzování přiměřenosti nových či novelizovaných pravidel omezujících přístup k regulovaným povoláním nebo jejich výkon. Členské státy jsou povinny zajistit, aby každá právní úprava povolání sledovala legitimní cíle veřejného zájmu a byla nezbytná a vyvážená. Komise zjistila, že české právní předpisy nezajišťují, aby všechna příslušná opatření, zejména ze strany profesních organizací a parlamentních pozměňovacích návrhů, prošla předchozím posouzením přiměřenosti, jak vyžaduje směrnice. Avšak v návaznosti na dialog mezi českými orgány a útvary Komise přijalo Česko vnitrostátní opatření, které má zajistit, aby návrhy parlamentních pozměňovacích návrhů, na něž se směrnice vztahuje, podléhaly v Česku testu přiměřenosti, což vedlo Komisi k omezení rozsahu předložení věci Soudnímu dvoru.
Komise se rozhodla předložit Soudnímu dvoru Evropské unie věc Slovenska (INFR(/2023/)2008), protože ve svých vnitrostátních právních předpisech správně neprovedlo směrnici o právu na přístup k obhájci a na komunikaci po zatčení (směrnice 2013/48/EU). V červnu 2023 zaslala Komise Slovensku první formální upozornění. Po analýze odpovědí dospěla Komise k závěru, že Slovensko neprovedlo správně ustanovení o oblasti působnosti směrnice a některá pravidla umožňující odchylky od práva na přístup k obhájci. V listopadu 2023 se Komise rozhodla zaslat Slovensku odůvodněné stanovisko a v červenci 2024 další odůvodněné stanovisko v návaznosti na změny, které Slovensko provedlo ve svých právních předpisech. Po analýze odpovědi Slovenska dospěla Komise k závěru, že ačkoli další změny slovenských právních předpisů řeší otázku týkající se výjimek z práva na přístup k obhájci, přetrvávají obavy, pokud jde o oblast působnosti směrnice.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Korejská republika se připojila k programu Horizont Evropa
Korejská republika se dne 17. července oficiálně stala první asijskou zemí, která se připojila k programu EU pro výzkum a inovace Horizont Evropa. Výzkumní pracovníci a organizace se nyní mohou účastnit několika oblastí programu za stejných podmínek jako členské státy EU. Budou se moci připojit k mezinárodním výzkumným konsorciím a vést je, získat přístup k financování a spolupracovat s předními výzkumnými institucemi v celé Evropě i mimo ni při řešení globálních výzev. Korejská republika rovněž finančně přispěje do rozpočtu programu. Tato dohoda o přidružení posiluje geopolitické spojenectví EU s podobně smýšlejícími zeměmi. Přidružení povede k větším příležitostem k prohloubení společného výzkumu napříč kontinenty v mnoha oblastech, jako je digitální transformace, zdraví a technologické inovace zaměřené na uhlíkovou neutralitu.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Komise zveřejnila pokyny a prototyp aplikace pro ověřování věku pro bezpečnější on-line prostor pro děti
Komise dne 14. července předložila pokyny k ochraně nezletilých osob, jakož i prototyp aplikace pro ověřování věku podle aktu o digitálních službách. Pokyny mimo jiné obsahují doporučení, jak řešit: vystavení nezletilých osob návykovému designu a deaktivovat prvky, které podporují nadměrné využívání on-line služeb, jako jsou „proudy“ a „přečtení účtenek“ na zprávách; jak umožnit nezletilým osobám blokovat nebo ztlumit uživatele a zajistit, aby je nebylo možné přidat do skupin bez jejich výslovného souhlasu. Doporučují také zakázat účtům stahovat nebo pořizovat snímky obrazovky s obsahem zveřejněným nezletilými osobami, aby se zabránilo nežádoucí distribuci sexualizovaného nebo intimního obsahu; dávají mladým uživatelům větší kontrolu nad tím, co vidí, a vyzývají platformy, aby upřednostňovaly výslovnou zpětnou vazbu od uživatelů, spíše než aby se spoléhaly na sledování jejich chování při prohlížení. Pokud mladý uživatel uvede, že nechce vidět určitý typ obsahu, neměl by být znovu doporučován; pokyny doporučují, aby platformy nastavily účty nezletilých osob, které jsou ve výchozím nastavení soukromé, tj. nejsou viditelné pro uživatele, kteří nejsou na seznamu jejich přátel, aby se minimalizovalo riziko, že jsou na internetu kontaktováni cizími osobami.
Prototyp aplikace pro ověřování věku si klade za cíl chránit soukromí a umožnit například uživatelům snadno prokázat, že jsou starší 18 let, když přistupují k omezenému obsahu pro dospělé online, přičemž zůstanou plně pod kontrolou jakýchkoli dalších osobních informací, jako je přesný věk nebo identita uživatele. Nikdo by nebyl schopen sledovat, vidět nebo rekonstruovat, jaký obsah jednotliví uživatelé konzultují. Aplikace bude testována a dále upravována ve spolupráci s členskými státy, online platformami a koncovými uživateli. Průkopníci – Dánsko, Řecko, Španělsko, Francie a Itálie – budou jako první spolupracovat s Komisí na technickém řešení s cílem spustit vnitrostátní aplikace pro ověřování věku. Tento prototyp lze integrovat do vnitrostátní aplikace nebo může být užívána samostatně.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Obecný kodex zásad umělé inteligence je nyní k dispozici
Evropská komise dne 10. července obdržela konečnou verzi všeobecného kodexu zásad umělé inteligence, což je dobrovolný nástroj vyvinutý třinácti nezávislými odborníky s přispěním více než 1 000 zúčastněných stran, včetně poskytovatelů modelů, malých a středních podniků, akademických pracovníků, odborníků na bezpečnost umělé inteligence, držitelů práv a organizací občanské společnosti. Kodex je navržen tak, aby pomohl průmyslu dodržovat pravidla aktu o umělé inteligenci pro obecné účely, která vstoupí v platnost dne 2. srpna 2025. Pravidla se stanou vymahatelnými úřadem Komise pro umělou inteligenci o rok později, pokud jde o nové modely, a o dva roky později, pokud jde o stávající modely. Cílem je zajistit, aby obecné modely UI uváděné na evropský trh byly bezpečné a transparentní.
Kodex se skládá ze tří kapitol: Transparentnost a autorské právo, které se týkají všech poskytovatelů obecných modelů UI, i bezpečnost a zabezpečení, které se týkají pouze omezeného počtu poskytovatelů nejpokročilejších modelů. Vzhledem k tomu, že obecné modely UI jsou základem mnoha systémů UI v EU, akt o UI pomáhá poskytovatelům zajistit dostatečnou transparentnost. To umožňuje poskytovatelům integrovat tyto modely do svých produktů. Kapitola o transparentnosti kodexu nabízí uživatelsky vstřícný vzorový dokumentační formulář, který poskytovatelům umožňuje snadno dokumentovat potřebné informace na jednom místě.
Kapitola Kodexu týkající se autorského práva nabízí poskytovatelům praktická řešení pro zavedení politiky, která je v souladu s autorským právem EU. Některé obecné modely UI by mohly nést systémová rizika, jako jsou rizika pro základní práva a bezpečnost, včetně snížení překážek pro vývoj chemických nebo biologických zbraní, nebo rizika související se ztrátou kontroly nad modelem. Akt o umělé inteligenci ukládá poskytovatelům modelů, aby tato systémová rizika posuzovali a zmírňovali. Kapitola o bezpečnosti a zabezpečení obsahuje příslušné nejmodernější postupy pro řízení systémových rizik.
Jakmile kodex schválí členské státy a Komise, poskytovatelé obecných modelů AI, kteří kodex dobrovolně podepíší, budou moci dodržováním kodexu prokázat soulad s příslušnými povinnostmi vyplývajícími z aktu o AI. Signatáři kodexu tak budou mít prospěch ze snížené administrativní zátěže a větší právní jistoty ve srovnání s poskytovateli, kteří prokáží soulad jiným způsobem. Kodex bude doplněn pokyny Komise k obecné umělé inteligenci, které budou zveřejněny před vstupem obecných povinností v oblasti umělé inteligence v platnost. Pokyny objasní, kdo spadá do oblasti působnosti obecných pravidel pro umělou inteligenci obsažených v aktu o umělé inteligenci a kdo nikoli.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Zpráva o právním státu 2025: význam právního státu pro evropskou demokracii, bezpečnost a hospodářství
Komise dne 8. července zveřejnila šestou výroční zprávu o právním státu, v níž se zabývá vývojem v oblasti právního státu ve všech členských státech. Jedná se o první zprávu v rámci nového mandátu Komise. Zpráva o právním státu a roční cyklus právního státu přispívají k odolnosti evropské demokracie, bezpečnosti a hospodářství v globálním prostředí, kde je dodržování základních práv a demokratických systémů stále více pod tlakem. Je proto nezbytné, aby EU svůj závazek v oblasti právního státu znovu potvrdila a podnikla konkrétní kroky k jeho prosazování a obraně, a to na našem kontinentu i na celém světě. Stejně jako v roce 2024 zpráva zahrnuje nejen 27 členských států, ale obsahuje také čtyři kapitoly věnované vývoji v Albánii, Černé Hoře, Severní Makedonii a Srbsku.
Letošní zpráva potvrzuje, že v mnoha členských státech došlo k pozitivnímu vývoji, neboť ve čtyřech klíčových oblastech, jichž se zpráva týká, byly provedeny důležité reformy – jedná se o spravedlnost, boj proti korupci, svobodu sdělovacích prostředků a institucionální systém brzd a protivah. I když v některých členských státech přetrvávají problémy a v několika případech je situace vážná, celková angažovanost v tomto procesu je i nadále silná a členské státy se v plném nebo částečném rozsahu zabývaly značným počtem doporučení z roku 2024.
Dodržování zásad právního státu má zásadní význam pro provádění politik, které podporují konkurenceschopnost prostřednictvím jednotného trhu a umožňují občanům aktivně se zapojit jak do společnosti, tak do hospodářství.
Mnoho členských států v posledních letech pokročilo v reformách soudnictví. Opatření zahrnují posílení nezávislosti rad pro justici, další záruky pro jmenování soudců a autonomii státních zástupců, jakož i pro kvalitu a účinnost systémů soudnictví. Reformy však v některých členských státech pokračují pomalejším tempem a v některých případech přetrvávají vážné obavy. Ačkoli je vyvíjeno úsilí ve všech oblastech, v mnoha členských státech existuje tlak na zdroje pro systémy soudnictví, což má dopad na jejich kvalitu a účinnost. Pokračovalo úsilí o provedení reforem soudnictví, posílení odpovědnosti a zlepšení jeho účinnosti v zemích procesu rozšíření, je však třeba řešit nepřípustné ovlivňování a pokusy o oslabení nezávislosti soudců.
V části věnované přístupu ke spravedlnosti a roli advokátů Komise připomíná význam nové Úmluvy Rady Evropy o ochraně profese advokáta jako kroku k zajištění, aby advokáti mohli plnit svou roli v demokratické společnosti. Dále akcentuje, že náklady řízení a dostupnost právní pomoci jsou podmínkou reálného přístupu ke spravedlnosti; jako příklady uvádí mimo jiné kroky v Irsku (snižování nákladů a revize civilní právní pomoci), ve Španělsku (posílení rámce právní pomoci), v Dánsku (znovuotevření revize systému), v Nizozemsku (doporučení zvýšit odměny advokátů poskytujících právní pomoc) a v Portugalsku (nová pravidla mířící na nízké odměňování poskytovatelů právní pomoci). Zpráva také zdůrazňuje, že funkční justice předpokládá svobodu výkonu advokacie včetně ochrany mlčenlivosti a profesního tajemství: v Belgii po přijetí předpisů umožňujících záznam schůzek advokát–klient zaznívají požadavky na posílení procesních záruk, v Litvě přetrvávají obavy o respektování důvěrnosti komunikace.
Pro zachování právního státu a důvěry občanů ve veřejné instituce má nadále zásadní význam boj proti korupci. Podle výsledků průzkumů Eurobarometru z roku 2025 o postojích občanů a podniků ke korupci v EU považuje většina Evropanů korupci za nepřijatelnou. Ze zprávy vyplývá, že několik členských států vypracovalo nové protikorupční strategie a posílilo svou institucionální kapacitu, mimo jiné navýšením zdrojů pro donucovací orgány, státní zastupitelství a soudnictví. Zároveň je třeba přijmout další opatření k posílení preventivních rámců, jako jsou rámce týkající se lobbingu a střetu zájmů, a k zajištění účinného vyšetřování, stíhání a pravomocných rozsudků v případech korupce. V zemích procesu rozšíření byly posíleny právní a institucionální rámce, což v některých případech prokázalo odolnost vůči nepřiměřenému tlaku, zatímco vyšetřování, stíhání a rozhodování v případech korupce – včetně případů na vysoké úrovni – je třeba dále zlepšit.
V řadě členských států probíhají reformy s cílem posílit systém brzd a protivah, mimo jiné lepším zapojením zúčastněných stran do legislativního procesu a zlepšením kvality právních předpisů. Nestabilní a rychle se měnící právní předpisy – někdy vypracované bez zapojení zúčastněných stran – však vytvářejí právní nejistotu jak pro podniky, tak pro občany.
Ve všech čtyřech pilířích zpráva zdůrazňuje dopad na fungování jednotného trhu a provozní prostředí pro podniky. Účinný systém soudnictví, boj proti korupci, řádná správa věcí veřejných, právní jistota a řádná tvorba právních předpisů mají významný hospodářský dopad, neboť utvářejí podnikatelské prostředí a řídí investiční rozhodnutí. Ve všech čtyřech pilířích zpráva zdůrazňuje, jak zjištěné problémy ovlivňují fungování jednotného trhu a provozní prostředí pro podniky. Kapitoly věnované jednotlivým zemím uvádějí například specializaci soudů a soudců na vyřizování obchodních sporů; mechanismy pro výkon soudních rozhodnutí; opatření pro předcházení korupci při zadávání veřejných zakázek; transparentní financování sdělovacích prostředků a stabilní právní prostředí nezbytné k tomu, aby podniky mohly fungovat za předvídatelných podmínek.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Srovnávací přehled EU o soudnictví 2025
Evropská komise dne 1. července zveřejnila třinácté vydání srovnávacího přehledu EU o soudnictví, který každoročně poskytuje srovnávací údaje o účinnosti, kvalitě a nezávislosti systémů soudnictví v členských státech EU. Letošní srovnávací přehled rovněž předkládá nové ukazatele relevantní pro jednotný trh a zdůrazňuje zásadní úlohu účinných a nezávislých systémů soudnictví při podpoře spravedlivého a konkurenčního tržního prostředí. Ukazuje například, že podniky v 16 členských státech oceňují autonomii svých vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž.
Digitalizace soudnictví nadále dosahuje významných pokroků: devět členských států umožňuje předkládat důkazy v občanských, obchodních, správních a trestních věcech digitálně, což je znatelný nárůst (v roce 2024 jich bylo jen šest). 26 členských států umožňuje zahájit řízení nebo podat žalobu v občanských a obchodních věcech online. Ve srovnání s minulým rokem zaznamenalo osm členských států zkrácení délky soudních řízení ve všech kategoriích (občanské, obchodní, správní a jiné věci). V případě sporných občanských a obchodních věcí se délka soudních řízení v prvním stupni ve 13 členských státech nadále zkracovala nebo zůstala stejná.
Na návrh CCBE byla do přehledu nově zahrnuta i tabulka odměn advokátů za poskytování právní pomoci.
Ve 26 členských státech jsou zavedena zvláštní opatření pro přístup ke spravedlnosti pro osoby ohrožené diskriminací. Fyzická dostupnost soudních zařízení se zlepšuje ve 24 členských státech a 19 členských států má iniciativy zaměřené na zvyšování povědomí osob ohrožených diskriminací o tom, kde získat právní informace a pomoc.
Ze zprávy vyplývá, že v jednotlivých členských státech existují různé postupy pro jmenování orgánů pro přezkum zadávání veřejných zakázek a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž. Více než polovina podniků v 15 členských státech hodnotí nezávislost orgánů pro přezkum zadávání veřejných zakázek pozitivně.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Komise zveřejnila plán účinného a zákonného přístupu k údajům pro účely vymáhání práva
Evropská komise dne 24. června předložila plán, který stanoví další postup k zajištění účinného a zákonného přístupu donucovacích orgánů v EU k údajům. Tento plán je důležitým výstupem strategie EU pro vnitřní bezpečnost ProtectEU, kterou Komise předložila v dubnu tohoto roku. Plán rovněž reaguje na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci z prosince 2024, v nichž členské státy výslovně vyzvaly Komisi, aby takový pracovní plán předložila. To navazuje na práci skupiny na vysoké úrovni pro přístup k údajům pro účely prosazování práva, která byla zřízena v roce 2023 s cílem řešit rostoucí výzvy spojené s přístupem ke kritickým digitálním důkazům. Skupina předložila v květnu 2024 42 doporučení a v listopadu 2024 závěrečnou zprávu, přičemž obě tato doporučení potvrdila Rada. ČAK v rámci CCBE aktivně reagovala na vydaná doporučení a podílela se na jednáních a přípravě reakcí, která upozorňovala na rizika a nepřiměřenost některých návrhů.
Vzhledem k tomu, že 85 % trestních vyšetřování je nyní založeno na elektronických důkazech, potřebují donucovací orgány lepší nástroje a modernizovaný právní rámec pro zákonný přístup k digitálním údajům při současném zajištění plného dodržování základních práv. Plán se zaměřuje na šest klíčových oblastí:
Uchovávání údajů: V roce 2025 provede Komise posouzení dopadů s cílem aktualizovat pravidla EU pro uchovávání údajů. Kromě toho budou Europol a Eurojust pracovat na posílení spolupráce mezi donucovacími orgány a poskytovateli služeb, pokud jde o přístup k elektronickým důkazům.
Zákonné odposlechy: Aby donucovací orgány mohly získávat důkazy napříč systémy a jurisdikcemi, prozkoumá Komise opatření ke zlepšení přeshraniční spolupráce za účelem zákonného odposlechu údajů do roku 2027, a to jak mezi orgány, tak mezi orgány a poskytovateli služeb. Mezi klíčová opatření pro příští roky patří posouzení potřeby dalšího posílení evropského vyšetřovacího příkazu (do roku 2027) a podpora zavádění zabezpečených kapacit pro sdílení informací mezi členskými státy, Europolem a dalšími bezpečnostními agenturami (2026–2028).
Digitální forenzní analýza: Donucovací a soudní orgány musí být schopny analyzovat a uchovávat digitální důkazy uložené na elektronických zařízeních. Komise bude společně s Europolem koordinovat analýzu nedostatků a potřeb pro technická řešení v oblasti digitální forenzní vědy a podporovat vývoj forenzních nástrojů s financováním EU a partnerstvími veřejného a soukromého sektoru. Europol se vyzývá, aby se stal střediskem excelence pro operativní odborné znalosti v oblasti digitální forenzní vědy a posílil koordinaci s vnitrostátními orgány a soukromými subjekty (od roku 2026).
Dešifrování: V roce 2026 předloží Komise technologický plán pro šifrování s cílem určit a vyhodnotit řešení, která donucovacím orgánům umožňují zákonný přístup k šifrovaným údajům při současném zajištění kybernetické bezpečnosti a základních práv. Komise bude rovněž podporovat vývoj nových dešifrovacích technologií s cílem vybavit Europol dešifrovací schopností nové generace (od roku 2030).
Normalizace: Komise bude spolupracovat s Europolem, zúčastněnými stranami z odvětví, odborníky a pracovníky donucovacích orgánů na vypracování a zefektivnění přístupu EU k normalizaci v oblasti vnitřní bezpečnosti se zaměřením na digitální forenzní analýzu, zákonné zpřístupnění a zákonné odposlechy.
Řešení umělé inteligence pro prosazování práva: Do roku 2028 bude Komise podporovat vývoj a zavádění nástrojů umělé inteligence, které orgánům umožní zákonně a účinně zpracovávat velké objemy zabavených údajů, což pomůže účinněji filtrovat a analyzovat digitální důkazy.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Komise omezila účast Číny na veřejných zakázkách na zdravotnické prostředky
Evropská komise se dne 20. června rozhodla vyloučit čínské společnosti z vládních nákupů zdravotnických prostředků v EU přesahujících 5 milionů EUR. Toto opatření navazuje na závěry prvního šetření v rámci nástroje pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek a pro úspěšné nabídky neumožňuje více než 50 % vstupů z Číny. Tato reakce je přiměřená čínským překážkám a zároveň zajišťuje, aby byly pro systém zdravotní péče EU k dispozici všechny nezbytné zdravotnické prostředky. Výjimky budou platit tam, kde neexistují alternativní dodavatelé. Opatření jsou v souladu s mezinárodními závazky EU, a to i v rámci WTO, neboť EU nemá vůči Číně žádné závazné závazky v oblasti zadávání veřejných zakázek.
Cílem opatření je motivovat Čínu k tomu, aby přestala diskriminovat firmy z EU a zdravotnické prostředky vyrobené v EU a zacházela se společnostmi z EU stejně otevřeně jako EU s čínskými společnostmi a výrobky. Jedná se o reakci na dlouhodobé vyloučení zdravotnických prostředků vyrobených v EU z čínských vládních zakázek ze strany Číny. Globální zadávání veřejných zakázek v hodnotě více než 11 bilionů EUR ročně je pro evropské společnosti důležitou obchodní příležitostí. Trh EU s veřejnými zakázkami zůstává jedním z nejotevřenějších na světě. Například čínský vývoz zdravotnických prostředků do EU se mezi lety 2015 a 2023 více než zdvojnásobil. Současně Čína vytvořila významné a opakující se právní a administrativní překážky na svém trhu s veřejnými zakázkami: Podle zprávy Komise z roku 2025 bylo 87 % veřejných zakázek na zdravotnické prostředky v Číně předmětem vylučujících a diskriminačních opatření a postupů vůči zdravotnickým prostředkům vyrobeným v EU a dodavatelům z EU. Zpráva byla výsledkem prvního šetření Komise podle nařízení o nástroji pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek, které bylo zahájeno dne 24. dubna 2024.Komise na tuto otázku opakovaně upozorňovala čínské orgány a hledala konstruktivní a spravedlivé řešení, které by společnostem z EU umožnilo přístup na čínský trh za podmínek srovnatelných s podmínkami čínských firem v EU. Navzdory tomuto úsilí Čína dosud nenabídla konkrétní závazky, které by řešily zjištěná diskriminační opatření a postupy.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Zpráva Komise o provádění Paktu o migraci a azylu v polovině prováděcího období
Komise dne 11. června zveřejnila zprávu o aktuálním stavu provádění Paktu o migraci a azylu, který byl přijat v červnu 2024. Ve společném prováděcím plánu představeném v červnu 2024 Komise vytyčila klíčové milníky pro zavedení právních a operativních kapacit potřebných k tomu, aby se nové právní předpisy mohly úspěšně používat do června 2026. V souladu s požadavky formulovanými v paktu dnes Komise podává zprávu o dosavadním pokroku v provádění každého ze základních prvků společného prováděcího plánu: významně pokročilo zavádění nové databáze Eurodac, která je kritickým předpokladem pro fungování všech prvků paktu. Některé členské státy mají se zaváděním nového systému nadále problémy. Proto Komise a Agentura EU pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů (eu-LISA) vývoj monitorují a budou i nadále poskytovat dodatečnou podporu; pokračují přípravy na zavedení nových postupů prověřování a řízení na hranicích. Některé členské státy již dosáhly požadovanou úroveň přijímací kapacity i lidských zdrojů. Zbývá dořešit některé problémy s hledáním prostor pro prověřování a řízení na hranicích, se zadáváním veřejných zakázek a s odpovídajícími zdroji; dochází k zajištění dostatečných přijímacích kapacit a odpovídajících podmínek přijímání ve všech členských státech, mimo jiné proto, aby nedocházelo k druhotnému pohybu z jednoho členského státu EU do druhého; členské státy se přizpůsobují novému právnímu rámci, i s podporou EU. Je třeba dále snížit počet nevyřízených azylových řízení, mimo jiné zvýšením kapacity a zajištěním odpovídající odborné přípravy; členské státy v souladu s požadavky paktu postupně zaplňují mezery mezi azylovým řízením a řízením o návratu. Pokračují jednání o Komisí předloženém návrhu nařízení o navracení. Jednání je třeba co nejdříve uzavřít a odstranit zbývající neefektivní aspekty řízení o návratu; pokračují práce na přípravě prvního ročního cyklu solidarity v říjnu 2025 a na zřízení stálého mechanismu solidarity do června 2026. Komise, Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) a členské státy úzce spolupracují na shromažďování údajů nezbytných k posouzení situace v oblasti migrace a na určení solidárních příspěvků každého členského státu; pakt nastoluje rovnováhu mezi povinnostmi a právy osob žádajících o ochranu v EU. Vnitrostátní plány tuto celkovou rovnováhu obecně odrážejí a doplňují nové prvky. Měla by pokročit práce na zavádění mechanismu nezávislého monitorování základních práv a bezplatného poradenství; integrační úsilí v celé EU vykazuje stále pozitivnější účinky. V oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, zdravotní péče a bydlení je nicméně nadále zapotřebí další úsilí.
Komise a agentury Frontex, EUAA a eu-LISA podporují členské státy prostřednictvím praktických pokynů, nových nástrojů a cílené podpory. V květnu byly z rozpočtu EU uvolněny další 3 miliardy eur na pomoc při provádění paktu a na podporu členských států, které přijímají vysídlené osoby z Ukrajiny.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Jarní balíček Evropského semestru
Komise dne 4. června zveřejnila jarní balíček Evropského semestru. Vzhledem k současné geopolitické situaci a složitým hospodářským a sociálním výzvám se EU snaží vybudovat robustní a budoucnost odolnou ekonomiku, která zajistí konkurenceschopnost a dlouhodobou prosperitu pro všechny Evropany. To vyžaduje integrovaný přístup ve všech oblastech politiky. Evropský semestr poskytuje rámec pro koordinaci politik za tímto účelem a zahrnuje také provádění programu NextGenerationEU, jehož jádrem je nástroj pro oživení a odolnost (RRF), a programů politiky soudržnosti. Zatímco provádění vnitrostátních plánů pro oživení a odolnost (RRP) je v plném proudu, je třeba řešit rizika zpoždění. Souběžně s tím Komise dnes zveřejňuje sdělení o nástroji RRF do roku 2026, aby členským státům poskytla pokyny pro hladké a úspěšné uzavření nástroje RRF. Členské státy by se měly i nadále soustředit na úplné a včasné provádění národních plánů do roku 2026 a programů politiky soudržnosti. Politiky na posílení konkurenceschopnosti jsou klíčové pro oživení hospodářství EU a v letošním cyklu semestru jim bude věnována ještě větší pozornost. Kompas konkurenceschopnosti pro EU stanoví priority a opatření, kterými se bude Komise řídit v příštích pěti letech, a stanoví konkurenceschopnost jako obecný cíl. Poskytuje rámec pro posílení konkurenceschopnosti prostřednictvím odstranění inovační propasti, dekarbonizace našeho hospodářství, snížení nadměrné závislosti a zvýšení bezpečnosti, mimo jiné budováním obranných schopností. Tyto cíle jsou podpořeny pěti horizontálními faktory, které jsou široce pokryty v doporučeních pro jednotlivé země do roku 2025: snižování byrokracie, odstraňování překážek na jednotném trhu, umožnění efektivnějšího financování, podpora dovedností a kvalitních pracovních míst při zajištění sociální spravedlnosti a zajištění lepší koordinace na úrovni EU.
Jarní balíček evropského semestru 2025 obsahuje: sdělení o hlavních prvcích jarního balíčku evropského semestru; zprávy o jednotlivých zemích, v nichž jsou uvedeny hlavní hospodářské, sociální a zaměstnanecké výzvy členských států, které mají vliv na konkurenceschopnost a prosperitu; specifická doporučení pro politická opatření k řešení potřeb v oblasti reforem a investic; zprávu zkoumající důvody překročení referenční hodnoty schodku ve výši 3 % HDP u 4 členských států; návrhy doporučení Rady týkající se aktivace vnitrostátní únikové doložky pro 15 členských států v souvislosti s rostoucími bezpečnostními výzvami; stanovisko Komise k návrhu rozpočtového plánu Belgie; návrh doporučení Rady týkající se střednědobého plánu pro Litvu; zprávy o sledování po skončení programu pro pět členských států (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Kypr a Irsko); návrh na obnovení pokynů pro politiky zaměstnanosti členských států.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Rada stanovila postoj k jasnějším a lepším pravidlům pro cestující v letecké dopravě
Rada dne 5. června dosáhla politické dohody o revizi nařízení o právech cestujících v letecké dopravě a o odpovědnosti leteckých společností. Cílem nového rámce je stanovit jednodušší a jasnější pravidla pro cestující v letecké dopravě a zároveň dosáhnout lepší rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany cestujících a zachováním konektivity a rovných podmínek v odvětví letecké dopravy v rámci vnitřního trhu EU. Návrhy zavádí povinnost leteckých společností cestujícím nabídnout přesměrování, včetně možnosti přesměrování prostřednictvím letů provozovaných jinými dopravci nebo případně jinými druhy dopravy. Kromě toho, pokud letecká společnost neposkytne vhodné přesměrování do tří hodin od narušení letu, mohou si cestující zajistit vlastní přesměrování a požadovat proplacení výdajů až do výše 400 % původní ceny letenky.Dále je nyní jasně vymezeno právo na pomoc (občerstvení, strava, ubytování). Pokud letecká společnost své povinnosti nesplní, mohou cestující přijmout vlastní opatření a výdaje jim budou následně proplaceny. V případě zdržení na odbavovací ploše by cestující měli nárok na minimální pomoc a po 3 hodinách by jim mělo být umožněno z letadla vystoupit. S přihlédnutím zejména k posouzení dopadů, které vypracovala Evropská komise, navrhuje Rada aktualizované mezní hodnoty pro náhradu škody v důsledku dlouhých zpoždění. Letecké společnosti nesmějí odepřít náhradu škody z důvodu „mimořádných okolností“, pokud neprokáží, že podnikly všechny přiměřené kroky, aby narušení zabránily. Náhrada škody se potom odvíjí od vzdálenosti: u cest v rámci EU o délce nejvýše 3 500 kilometrů se náhrada škody uplatňuje v případě zpoždění o více než 4 hodiny (300 eur) u cest delších než 3 500 kilometrů se náhrada škody uplatňuje v případě zpoždění o více než 6 hodin (500 eur). Postoj Rady také zavádí několik změn, pokud jde o pravidla pro zrušení letů, za něž mohou cestující požadovat náhradu škody. Cestující, kteří jsou o zrušení svého letu informováni méně než 14 dnů předem, mají nárok na náhradu škody. V případě zrušení letu musí letecká společnost cestujícím poskytnout předvyplněné formuláře, jejichž prostřednictvím mohou o náhradu škody požádat. Rada chce také odrazovat od v současnosti velmi používaného postupu v případě, že se cestující nedostaví na první let, tzv. politika „no-show“. V této souvislosti by cestující, kterým byl odepřen nástup na palubu zpátečního letu, protože nenastoupili na první let, měli nárok na náhradu škody. Cestující v letecké dopravě v EU by měli být lépe informováni o svých právech. Letecké společnosti by měly dodržovat přísnější informační povinnosti, včetně informování cestujících při rezervaci a poskytování informací o vyřizování stížností a žádostí. Nová ustanovení zavádějí pro letecké společnosti přísné lhůty, během kterých musí cestující obdržet odpověď na svou žádost. Cestující by měli až 6 měsíců od narušení letu na to, aby letecké společnosti předložili žádost nebo stížnost. Je stanovena lhůta 14 dnů od podání žádosti pro to, aby letecká společnost vyplatila náhradu škody nebo poskytla cestujícímu jasnou a odůvodněnou odpověď.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Rada se dohodla na postoji ke sblížení vnitrostátních norem v oblasti insolvence
Rada se dne 12. června dohodla na postoji (tzv. obecném přístupu) ke směrnici EU, kterou se harmonizují některé aspekty insolvenčního práva. V současné době musí investoři při investování v jiných zemích EU, než je jejich domovská země, zohlednit různá vnitrostátní pravidla v oblasti insolvence. Podle nových pravidel bude ve všech členských státech EU k dispozici mechanismus pre-pack, dle něhož se prodej podniku dlužníka (nebo jeho části) připravuje a projednává před formálním zahájením insolvenčního řízení. To umožňuje provést prodej a získat výtěžek krátce po zahájení formálního insolvenčního řízení určeného k likvidaci společnosti. V rámci mechanismu pre-pack bude možné, aby nesplněné smlouvy, tj. smlouvy, které jsou nezbytné pro pokračování podnikatelské činnosti, automaticky přešly z dlužníka na toho, kdo podnik kupuje, bez souhlasu protistrany dlužníka. Rada však za účelem ochrany smluvní svobody zahrnula řadu záruk. Další novinkou obsaženou ve směrnici je skutečnost, že ve všech členských státech budou muset být za určitých okolností zřízeny věřitelské výbory. Věřitelský výbor posiluje postavení věřitelů v insolvenčním řízení. Zajišťuje zapojení jednotlivých věřitelů, kteří by se jinak řízení neúčastnili, například z důvodu omezených zdrojů nebo zeměpisné vzdálenosti. Směrnice harmonizuje určité charakteristiky věřitelského výboru, jako je jeho složení, práva a povinnosti výboru, jakož i osobní odpovědnost jeho členů, ve všech členských státech. Podle kompromisního znění mají členské státy možnost omezit zřízení věřitelského výboru na případy velkých podniků. Rada již v prosinci 2024 dosáhla kompromisu ohledně dalších aspektů návrhu směrnice, zejména pokud jde o opatření k zachování majetkové podstaty, povinnosti vedoucích pracovníků požádat o zahájení insolvenčního řízení a povinnosti týkající se transparentnosti.
Trialog bude zahájen poté, co Parlament přijme svou pozici.
Více informací je v angličtině k dispozici ZDE.
Rada a Evropský parlament dosáhly dohody o zlepšení přeshraničního prosazování obecného nařízení o ochraně osobních údajů
Rada EU a Evropský parlament dosáhly dne 16. června předběžné dohody o novém právním předpisu, který zlepší spolupráci mezi vnitrostátními úřady pro ochranu údajů při prosazování GDPR v přeshraničních případech. Návrh nařízení si klade za cíl zrychlit proces vyřizování přeshraničních stížností podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů podaných občany nebo organizacemi a veškerých navazujících vyšetřování. To je způsobeno především harmonizací požadavků na přípustnost přeshraničních žalob. Bez ohledu na to, kde v EU občan podá stížnost týkající se přeshraničního zpracování údajů, přípustnost bude posuzována na základě stejných informací. Novým nařízením se harmonizují požadavky a postupy pro slyšení stěžovatele v případě zamítnutí stížnosti a stanoví společná pravidla pro zapojení stěžovatele do řízení. Stejně tak je v hlavních fázích řízení zajištěno právo vyšetřovaných podniků nebo organizací na slyšení. Stěžovatel a podnik nebo organizace, které jsou předmětem vyšetřování, budou mít právo obdržet předběžná zjištění (tj. před konečným rozhodnutím), aby se k nim mohli vyjádřit. Nová pravidla zavádějí lhůty pro dokončení vyšetřování. Spolunormotvůrci se dohodli na celkové lhůtě 15 měsíců, během nichž musí být vyšetřování dokončeno, přičemž v nejsložitějších případech může být lhůta prodloužena o 12 měsíců. V případě postupu prosté spolupráce mezi vnitrostátními úřady pro ochranu údajů by vyšetřování mělo být ukončeno do 12 měsíců. Rada a Evropský parlament se dohodly na mechanismu pro rychlejší vyřešení stížností. Tento mechanismus pro včasné vyřešení stížností umožňuje úřadům pro ochranu údajů vyřešit případ před zahájením standardních postupů pro vyřizování přeshraničních stížností – jinými slovy před zapojením jiných vnitrostátních úřadů. Tak tomu může být v případě, kdy dotčený podnik nebo organizace porušení předpisů vyřešily a stěžovatel proti včasnému vyřešení stížnosti nevznesl námitky. Aby se zabránilo zdlouhavým diskusím mezi různými úřady pro ochranu údajů o konkrétním případu, zavádí nový předpis opatření, která mají usnadnit dosažení konsensu. Jedním z takových opatření je povinnost vedoucího úřadu zaslat shrnutí klíčových otázek svým protějškům v EU. Tím se zajistí, že budou mít k dispozici všechny nezbytné informace, aby se k danému případu mohli v rané fázi vyšetřování vyjádřit. V konečném znění je zachován návrh Rady týkající se postupu prosté spolupráce, který nabízí možnost neuplatňovat všechna dodatečná pravidla, pokud se jedná o jednodušší případ.
Více informací je k dispozici v češtině ZDE.
Rada se dohodla na postoji k požadavkům na podávání zpráv o udržitelnosti a náležitou péči s cílem posílit konkurenceschopnost EU
Rada se dne 23. června dohodla na mandátu pro jednání o zjednodušení požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti a náležitou péči s cílem posílit konkurenceschopnost EU. Cílem tohoto návrhu je zjednodušit směrnici o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD) a směrnici o náležité péči (CS3D), a to snížením zátěže spojené s podáváním zpráv a omezením přenosu povinností na menší společnosti. Pokud jde o směrnici CSRD, Komise navrhla zvýšit prahovou hodnotu počtu zaměstnanců na 1 000 zaměstnanců a vyjmout z oblasti působnosti směrnice kótované malé a střední podniky. Rada ve svém mandátu rovněž doplnila prahovou hodnotu čistého obratu ve výši přesahující 450 milionů eur, aby dále zmírnila zátěž podniků spojenou s podáváním zpráv. Mandát Rady rovněž zavádí ustanovení o přezkumu týkající se možného rozšíření oblasti působnosti s cílem zajistit odpovídající dostupnost informací o udržitelnosti podniků.
Pokud jde o směrnici CS3D, postoj Rady zvyšuje prahové hodnoty na 5 000 zaměstnanců a čistý obrat ve výši 1,5 miliardy eur. Podle názoru Rady mohou mít tyto největší společnosti největší vliv na svůj hodnotový řetězec a mají nejlepší předpoklady k tomu, aby absorbovaly náklady a zátěž spojené s postupy náležité péče. Návrh Komise zpravidla omezuje požadavky náležité péče na vlastní činnosti společnosti, činnosti jejích dceřiných společností a činnosti jejích přímých obchodních partnerů (dále jen „úroveň 1“). Mandát Rady mění zaměření z přístupu založeného na subjektech na přístup založený na posouzení rizik a cílí na oblasti, v nichž se s největší pravděpodobností skutečné a potenciální nepříznivé dopady vyskytnou. Společnosti by již neměly být povinny provádět komplexní mapování, ale místo toho by měly provádět obecnější analýzu rozsahu. Rada v zájmu výrazného snížení zátěže zachovává omezení příslušných povinností na „úroveň 1“. Předpokládá se, že dotčené společnosti budou své úsilí zakládat na přiměřeně dostupných informacích. Aby byla zajištěna odpovídající ochrana cílů politiky, mandát Rady zajišťuje, aby byly povinnosti týkající se identifikace a posuzování rozšířeny v případě objektivních a ověřitelných informací naznačujících nepříznivé dopady i mimo přímé obchodní partnery. Mandát Rady dále doplňuje ustanovení o přezkumu týkající se možného rozšíření těchto povinností nad rámec „úrovně 1“.
Návrh Komise zjednodušuje ustanovení o plánech přechodu ke zmírňování změny klimatu tím, že je uvádí do souladu se směrnicí o podávání zpráv podniků o udržitelnosti. Povinnost provést tyto plány je nahrazena vyjasněním, že tento plán přechodu zahrnuje vymezení prováděcích opatření (plánovaných a přijatých). Rada navíc omezuje povinnost společností přijmout plán přechodu ke zmírňování změny klimatu a zmocňuje orgány dohledu, aby společnostem poskytovaly poradenství ohledně koncipování a provádění těchto plánů. S cílem dále snížit zátěž a poskytnout společnostem dostatek času na odpovídající přípravy Rada rovněž o dva roky odložila povinnost přijmout plány přechodu.
Komise navrhuje zrušit unijní harmonizovaný režim občanskoprávní odpovědnosti a požadavek, aby členské státy zajistily, aby pravidla odpovědnosti byla povinně uplatňována v případech, kdy použitelným právem není vnitrostátní právo členského státu. Mandát Rady v tomto ohledu zachovává návrh Komise. Mandát Rady rovněž odkládá lhůtu pro provedení CS3D ve vnitrostátním právu o jeden rok, a to do 26. července 2028.
Více informací je k dispozici v angličtině ZDE.
Rada a Parlament dosáhly dohody o modernizaci pravidel alternativního řešení sporů
Rada a Evropský parlament dne 26. června dosáhly předběžné dohody o aktualizaci, zjednodušení a usnadnění stávajícího rámce alternativního řešení sporů, která má zvýšit přístupnost a atraktivitu těchto postupů a lépe je přizpůsobit digitální éře. Alternativním řešení sporů se míní mimosoudní postupy, které pomáhají řešit spory mezi spotřebiteli a obchodníky, a to obvykle s pomocí neutrální třetí strany. Touto dohodou se zavádějí lhůty, v nichž mají společnosti zaslat orgánům pro alternativní řešení sporů odpověď ohledně konkrétních případů, a podporuje se jí užší spolupráce mezi subjekty alternativního řešení sporů a orgány na ochranu spotřebitele. Objasňuje se v ní, jak by měly být automatizované systémy – jako je umělá inteligence, strojový překlad a další IT řešení – využívány k zefektivnění postupů alternativního řešení sporů, a to zejména v přeshraničních případech. V rámci EU (a to i v přeshraničním kontextu) uvedená dohoda zachovává oblast působnosti směrnice o alternativním řešení sporů a zahrnuje do ní spory vyplývající ze smlouvy, včetně sporů ohledně předsmluvních závazků (např. reklama, poskytování informací). Dohoda rozšiřuje oblast působnosti i na spory mezi spotřebitelem s bydlištěm v některém členském státě a obchodníkem ve třetí zemi, který zaměřuje svou činnost na daný členský stát, pokud oba souhlasí s tím, aby byl postup alternativního řešení sporů využit. Pokud subjekt alternativního řešení sporů kontaktuje obchodníka v souvislosti s obchodním sporem, bude mít daný obchodník na odpověď 20 dnů (nebo za výjimečných nebo velmi složitých okolností 30 dnů). Pokud po uplynutí této lhůty neobdrží subjekt alternativního řešení sporů žádnou odpověď, může předpokládat, že obchodník účast na alternativním řešení daného sporu odmítl, a může případ uzavřít a informovat o tom spotřebitele. Členské státy budou muset přijmout opatření, která budou využívání alternativního řešení sporů podporovat. Tyto pobídky mohou být: finanční povahy, jako jsou snížené poplatky pro obchodníky dodržující relevantní pravidla, bezplatná účast podniků, náhrada nákladů na určitý počet případů, systémy školení pro zaměstnance nebo spolufinancování vytvoření subjektů alternativního řešení sporů v konkrétních odvětvích; nefinanční povahy, jako jsou osvětové kampaně nebo certifikace pro zúčastněné podniky.
Členské státy se vyzývají, aby při zavádění opatření, která mají mezi společnostmi a spotřebiteli propagovat účast na alternativním řešení sporů, věnovaly zvláštní pozornost konkrétním oblastem podnikání vyznačujícím se nízkou účastí na postupech alternativního řešení sporů nebo vysokým počtem stížností ze strany spotřebitelů (např. letecká doprava nebo cestovní ruch).
Komise vytvoří uživatelsky vstřícný a bezplatný digitální nástroj, který bude poskytovat obecné informace o zjednání nápravy pro spotřebitele. Tento nový nástroj bude zahrnovat praktické pokyny ohledně využívání alternativního řešení sporů v přeshraničním kontextu, jakož i odkazy na subjekty alternativního řešení sporů a informace o právech spotřebitelů. Pro usnadnění alternativního řešení sporů v případě přeshraničních spotřebitelských sporů bude uvedený nástroj zahrnovat rovněž nástroj pro strojový překlad, který bude k dispozici i subjektům alternativního řešení sporů a vnitrostátním kontaktním místům pro alternativní řešení sporů.
Ačkoli se v dohodě uznávají přínosy a rizika automatizovaných systémů (tj. umělé inteligence nebo botů) v rámci alternativního řešení sporů, vyžaduje se v ní, aby byli spotřebitelé předem informováni o tom, zda budou tyto prostředky při řešení jejich sporů použity. Kromě toho budou mít spotřebitelé právo požádat o lidský přezkum daného výsledku.
Text konečného kompromisního znění je k dispozici v angličtině ZDE.
Rada se dohodla na postoji k návrhu nařízení o právní ochraně dospělých osob
Rada se dne 12. června dohodla na klíčových aspektech návrhu právního předpisu, který zaručí práva dospělých osob, jež potřebují ochranu nebo podporu v přeshraničních situacích. Stále více lidí využívá svobody pohybu v EU a například v průběhu roku žije ve více než jedné zemi nebo má majetek v několika státech. To vede k mnoha problémům, jimž dospělé osoby v přeshraničních situacích čelí. Může být nutné, aby spravovaly svůj majetek nacházející se v jiné zemi, podstoupily neodkladný nebo plánovaný lékařský zákrok v zahraničí nebo se z různých důvodů přestěhovaly do jiné země. Lidé, kteří již nemohou přijímat taková rozhodnutí bez podpory (například ze strany rodinného příslušníka nebo opatrovníka), čelí složitým a někdy protichůdným pravidlům v oblasti mezinárodního práva soukromého. Tato pravidla určují, který soud nebo jiný orgán oprávněný přijmout ochranná opatření je příslušný, které právo je v jejich případě použitelné a jak uznat nebo uvést v platnost rozhodnutí přijaté nebo plnou moc k zastupování vydanou v zahraničí. To vede k situacím, kdy dospělé osoby, jejich rodiny a zástupci zažívají značnou právní nejistotu ohledně toho, jaká pravidla se na jejich případ použijí, a ohledně výstupů řízení a formalit, kterým musí vyhovět. K dnešnímu dni neexistuje v této oblasti žádný právní předpis EU. Haagská úmluva o ochraně dospělých osob z roku 2000 byla ratifikována pouze třinácti členskými státy a vztahuje se pouze na tyto země.
Dnešní dohoda se vztahuje na určité části nového nařízení, zatímco další ustanovení jsou stále projednávána. Pokud jde o příslušnost – odkazuje nařízení na Haagskou úmluvu o ochraně dospělých osob z roku 2000 (nástroj podle mezinárodního práva dohodnutý dne 13. ledna 2000). Podle uvedené úmluvy může být příslušnost spojena mimo jiné s obvyklým bydlištěm dané osoby, její státní příslušností a místem, kde vlastní majetek. Nařízení půjde nad rámec úmluvy tím, že dotyčné dospělé osobě poskytne možnost soud si zvolit. Podle dohody dosažené členskými státy by měla mezi dotyčnou osobou a její volbou soudu existovat určitá vazba.
Členské státy se dohodly na obecném pravidle, že soud musí uplatňovat právo své země. Doplnily rovněž ustanovení o kolizních normách s cílem řešit situace, kdy má členský stát více než jeden právní systém. Dohodnuté znění stanoví automatické uznávání opatření přijatých soudem v jiném členském státě členskými státy. Nařízení rovněž v omezeném počtu případů umožňuje výjimky a stanoví, že vykonatelné opatření přijaté v jednom členském státě bude vykonatelné i v jiných členských státech, aniž by bylo nutné prohlášení vykonatelnosti. Nařízení zajišťuje, aby veřejné listiny (například notářský zápis) měly v jiných členských státech stejný plný důkazní účinek jako v jejich členském státě původu. Během dánského předsednictví Rady EU budou odborníci ze členských států pokračovat v jednáních o zbývajících ustanoveních.
Pozice Rady je k dispozici v češtině ZDE.
JUDIKATURA
SDEU: Rozsudek ve věci C‑349/24 Nuratau, ze dne 5. června 2025
Soudní dvůr EU vyložil čl. 3 směrnice 2011/95/EU tak, že brání tomu, aby byla za „příznivější normu“ považována vnitrostátní úprava umožňující přiznat doplňkovou ochranu z důvodu, že by vycestování žadatele přerušilo jeho soukromé či rodinné vazby k členskému státu a tím porušilo jeho právo na soukromý život. Doplňková ochrana se podle unijní úpravy váže výhradně k rizikům v zemi původu ve smyslu čl. 15 směrnice. Členské státy nicméně mohou mimo rámec této směrnice poskytnout čistě vnitrostátní humanitární pobyt a při navracení musí respektovat základní práva.
A. B. přicestoval do České republiky v červenci 2006 a většinu doby pobýval oprávněně; v dubnu 2019 požádal o mezinárodní ochranu. Ministerstvo žádost v únoru 2020 zamítlo, avšak Krajský soud v Praze rozhodnutí v červnu 2021 zrušil pro nedostatečné zjištění okolností soukromého a rodinného života. Po novém řízení ministerstvo opětovně zamítlo v říjnu 2022 a Krajský soud v Brně v květnu 2023 znovu zrušil. Třetím rozhodnutím z listopadu 2023 ministerstvo žádost zamítlo s tím, že A. B. nemá v ČR silné vazby; proti tomu podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Do února 2024 české soudy vykládaly § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu tak, že doplňková ochrana může být udělena i kvůli zásahu do soukromého a rodinného života v ČR. Rozšířený senát NSS však 15. 2. 2024 výklad změnil a omezil jej na hrozby vycházející ze země původu. Krajský soud v Brně měl pochybnosti o souladu tohoto užšího výkladu s čl. 3 směrnice a položil předběžnou otázku.
Soudní dvůr otázku přeformuloval tak, aby posoudil, zda čl. 3 dovoluje považovat za příznivější normu udělení doplňkové ochrany kvůli hrozbě porušení soukromého života z přerušení vazeb na stát azylu. Dospěl k závěru, že nikoli: rámec mezinárodní ochrany vychází z posouzení situace v zemi původu, včetně původců újmy, dostupnosti vnitrostátní ochrany a povahy hrozeb; okolnosti v členském státě, v němž je žádost posuzována, nejsou kritériem pro uznání postavení ani pro doplňkovou ochranu. Příznivější normy podle čl. 3 musí být slučitelné se systematikou a cílem směrnice a nesmějí se odchýlit od logiky mezinárodní ochrany. Vnitrostátní soudy jsou povinny usilovat o konformní výklad transpozičních ustanovení; výklad přijatý rozšířeným senátem NSS se jeví s cílem směrnice souladný. Zároveň nic nebrání tomu, aby stát poskytl samostatné humanitární oprávnění k pobytu mimo režim směrnice, a v případě navrácení musí správní orgány zohlednit základní právo na respektování soukromého života. Závěrem tedy čl. 3 směrnice 2011/95 vylučuje, aby důvodem doplňkové ochrany bylo samotné přetržení vazeb na hostitelský členský stát.
Kompletní rozsudek je k dispozici v češtině ZDE.
SDEU: Rozsudek Soudního dvora ve věci C-351/23, GR REAL, ze dne 24. června 2025
Ochrana spotřebitelů a požadavek účinné soudní ochrany vyžadují, aby spotřebitelé mohli za určitých podmínek po ukončení nuceného výkonu zástavního práva k jejich rodinnému obydlí napadnout legalitu přechodu vlastnického práva na třetí osobu. Je tomu tak v případě, že tito spotřebitelé byli zbaveni možnosti domoci se soudní cestou přerušení nebo neplatnosti nuceného výkonu z důvodu zneužívajícího ujednání ve smlouvě, na níž je uvedený výkon založen, a to navzdory shodujícím se indiciím o potenciálně zneužívající povaze tohoto ujednání a skutečnosti, že nabyvatel byl v okamžiku přechodu vlastnického práva o existenci takového soudního řízení informován.
Na Slovensku poskytla jedna banka manželskému páru úvěr ve výši 63 000 eur, který byl splatný v měsíčních splátkách do ledna 2030. Ujednání obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách stanovilo, že v případě prodlení s platbou může banka požadovat okamžité splacení celé zbývající dlužné částky zajištěné hypotečním zástavním právem k rodinnému obydlí těchto spotřebitelů. Poté, co došlo k prodlení s platbou měsíčních splátek, podala banka návrh na nucený výkon tohoto hypotečního zástavního práva prostřednictvím mimosoudní dražby. Dlužníci podali u soudu žalobu, kterou se bránili tomuto postupu a vytýkali bance, že porušila jejich práva spotřebitelů. Zatímco návrh na přerušení výkonu tohoto hypotečního zástavního práva podaný v rámci této žaloby stále probíhal, byl rodinný dům prodán v dražbě společnosti, která je třetí osobou. Dražebník a nabyvatelka byli informováni o tom, že v době této dražby probíhalo soudní řízení proti tomuto nucenému výkonu. Dlužníci však odmítli dům opustit a uvedená společnost proti nim podala žalobu na vyklizení nemovitosti. Dlužníci proto podali vzájemnou žalobu, kterou napadli legalitu přechodu vlastnického práva k nemovitosti, a tvrdili, že došlo k porušení jejich práv jakožto spotřebitelů a práva na bydlení. Krajský soud v Prešově se v této věci obrátil na Soudní dvůr. Soudní dvůr zaprvé odpovídá, že předmět sporu v původním řízení, okolnosti, za kterých došlo k přechodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti, a sice skutečnost, že dlužníci nezůstali pasivní při mimosoudním výkonu rozhodnutí, a existence shodujících se indicií o případném výskytu potenciálně zneužívajícího ujednání ve smlouvě, na níž je nucený výkon založen, odůvodňují, aby se tito dlužníci mohli dovolávat ochranných mechanismů stanovených směrnicí. Spotřebitelé totiž využili právních možností stanovených slovenským právem, aby tomuto výkonu zabránili, a zároveň o svých krocích informovali osoby dotčené uvedeným výkonem. V projednávané věci proto není ochrana právní jistoty již uskutečněného přechodu vlastnictví na třetí osobu absolutní, což by bránilo použití směrnice. Soudní řízení před Krajským soudem v Prešově spadá tedy do působnosti směrnice. Soudní dvůr zadruhé odpovídá, že vnitrostátní právní úprava, která umožňuje mimosoudní nucený výkon hypotečního zástavního práva k rodinnému obydlí, přestože probíhá soudní řízení o návrhu na přerušení tohoto výkonu a existují shodující se indicie o tom, že důvodem tohoto výkonu je zneužívající smluvní ujednání, je v rozporu s unijním právem. To platí tím spíše v případě, že tyto právní předpisy nestanoví možnost domáhat se soudní cestou, v rámci řízení následujícího po nuceném výkonu, jeho neplatnosti z důvodu, že smlouva, na níž je tento výkon založený, obsahuje takové ujednání.
Kompletní rozsudek je k dispozici ZDE.
Tribunál: Rozsudek Tribunálu ve věci T-534/24 Gotek, ze dne 9. července 2025
Tribunál Evropské unie vydal první rozsudek v řízení o předběžné otázce devět měsíců poté, co mu byla svěřena pravomoc v této oblasti.
Vnitrostátní právní úprava, která stanoví vznik daňové povinnosti ke spotřební dani na základě fiktivního dodání zboží podléhajícího spotřební dani uvedeného na falešných fakturách, je neslučitelná s unijním právem.
V návaznosti na daňovou kontrolu chorvatská správa konstatovala, že podnikatel neoprávněně odečetl daň z přidané hodnoty (DPH) na základě falešných faktur za dodání ropných produktů, k němuž ve skutečnosti nikdy nedošlo. Celní správa požadovala podle vnitrostátní právní úpravy zaplacení spotřební daně. Domnívala se, že se podnikatel dopustil zneužití práva při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani. Chorvatský soud, na který se podnikatel obrátil, si přál zjistit, zda taková vnitrostátní právní úprava, jak je vykládána vnitrostátními orgány, která stanoví vznik daňové povinnosti ke spotřební dani na základě fiktivního dodání zboží podléhajícího spotřební dani uvedeného na falešných fakturách, je slučitelná s unijním právem.
Tribunál odpověděl v rozsudku na tuto otázku negativně. Uvedl zejména, že daňová povinnost ke spotřební dani vzniká v okamžiku propuštění ke spotřebě, které se nachází v taxativním výčtu případů uvedených směrnicí. V projednávaném případě byla spotřební daň uložena z důvodu zneužití práva, při němž byly použity falešné faktury, ačkoli ropné produkty nebyly dodány, což nespadá do uvedených případů. Dále měl Tribunál za to, že i když členské státy mají legitimní zájem na přijetí příslušných opatření za účelem ochrany svých finančních zájmů, nic to nemění na tom, že jejich legislativní pravomoc nemůže být vykonávána v rozporu s ustanoveními této směrnice.
Kompletní znění rozsudku je k dispozici v češtině ZDE.
SDEU: Stanovisko generálního advokáta Rantose ve spojených věcech C-722/23 Rugu a C-91/24 Aucroix, ze dne 10. července 2025
Členský stát, který odmítá vykonat evropský zatýkací rozkaz z důvodu podmínek zadržení ve vydávajícím členském státě, je povinen na svém území nařídit výkon trestu uloženého ve vydávajícím členském státě. Tato pravidla, jejichž cílem je bojovat proti beztrestnosti, se vztahuje na státní příslušníky nebo osoby s bydlištěm v provádějícím členském státě, pokud se tento stát zaváže k výkonu trestu v souladu se svým vnitrostátním právem.
Rumunský státní příslušník a belgický státní příslušník, oba s bydlištěm v Belgii, byli předmětem evropského zatýkacího rozkazu (EAW) vydaného rumunskými, resp. řeckými soudními orgány za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Belgické odvolací soudy, kterým byly tyto evropské zatýkací rozkazy předloženy, je odmítly vykonat s odůvodněním, že v případě vydání by podmínky zadržení v Rumunsku a Řecku vystavily hledané osoby riziku porušení jejich základních práv. V této souvislosti předložil belgický kasační soud Soudnímu dvoru otázku týkající se výkladu rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV. Zejména se snaží zjistit, zda má vykonávající soudní orgán možnost nebo povinnost na svém území nařídit výkon trestů uložených odsouzeným osobám ve vydávajícím členském státě, aby se zabránilo beztrestnosti těchto osob.
Ve svém stanovisku generální advokát Athanasios Rantos navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že členský stát, který odmítne vykonat ERZ z důvodu, že by mohlo dojít k porušení základních práv dotčených osob, je povinen nařídit, aby trest byl vykonán na jeho území, pokud jsou tyto osoby státními příslušníky tohoto členského státu nebo v něm mají bydliště. Generální advokát nejprve připomíná, že členské státy jsou v zásadě povinny vykonat každý evropský zatýkací rozkaz. Vykonání mohou odmítnout pouze z důvodů výslovně stanovených v rámcovém rozhodnutí 2002/584. Výjimečně však existence skutečného rizika, že by osoba, na kterou byl vydán evropský zatýkací rozkaz, byla v případě předání vydávajícímu soudnímu orgánu vystavena porušení svých základních práv, představuje nový důvod pro povinné nevykonání, který stanovily soudy EU nad rámec důvodů již stanovených v tomto rámcovém rozhodnutí. Dále generální advokát poznamenává, že kromě důvodů pro povinné nevykonání evropského zatýkacího rozkazu rámcové rozhodnutí 2002/584 stanoví také důvody pro nepovinné nevykonání, mimo jiné v případě, že za prvé, hledaná osoba pobývá v provádějícím členském státě nebo je jeho státním příslušníkem či rezidentem a za druhé, tento členský stát se zavazuje vykonat v souladu se svým vnitrostátním právem trest, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán. V tomto ohledu generální advokát zastává názor, že vykonávající soudní orgán musí navíc uplatnit důvod pro volitelné nevykonání, pokud jsou splněny podmínky pro jeho uplatnění, a vykonat trest odnětí svobody na svém území. Upozorňuje, že pokud by evropský zatýkací rozkaz nebyl vykonán, mohla by být osoba, která byla pravomocně odsouzena, propuštěna, i když představuje vysoké nebezpečí pro společnost, což by bylo v rozporu s cílem mechanismu evropského zatýkacího rozkazu, kterým je boj proti beztrestnosti. A konečně, podle generálního advokáta se jeví jako neslučitelné s mechanismem evropského zatýkacího rozkazu, aby vykonávající soudní orgán měl pouze možnost nařídit výkon trestu odnětí svobody na svém území. Volitelný charakter tohoto důvodu pro neprovedení by se podle názoru generálního advokáta měl stát povinností, pokud jsou jednak splněny podmínky pro jeho použití a jednak jsou dodrženy postupy a podmínky stanovené rámcovým rozhodnutím 2008/909/SVV s cílem účinně převzít tento trest v provádějícím členském státě.
Kompletní stanovisko je k dispozici v češtině ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Krpelík proti České republice (stížnost č. 23963/21), ze dne 12. června 2025
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Krpelík proti České republice, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces a právo na právní pomoc).
Stěžovatel, pan Krpelík, trpící lehkou mentální retardací, byl v roce 2016 vyslýchán policií v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu vloupání. Již při prvních policejních výsleších byl sice formálně poučen o právu na obhájce, avšak vyslýchající policisté využili standardizovaný písemný formulář, který byl předložen stěžovateli k podpisu, a ve spisu bylo následně uvedeno, že se tohoto práva dobrovolně vzdal. Skutečností však je, že stěžovatel vzhledem ke svému duševnímu stavu a celkovým okolnostem řízení nemusel dostatečně chápat význam svého jednání a možných důsledků, zejména s ohledem na to, že obhájce mu byl ustanoven až v pozdější fázi řízení, konkrétně až při jeho převzetí do vazby. Hlavním důkazem v trestním řízení se přitom stalo jeho doznání učiněné právě bez přítomnosti obhájce, což zásadně ovlivnilo výsledek řízení a vedlo k jeho odsouzení. Stěžovatel namítal, že postup českých orgánů v trestním řízení porušil jeho základní práva garantovaná Úmluvou, konkrétně článek 6 odst. 1, který zaručuje právo na spravedlivý proces, a článek 6 odst. 3 písm. c), jenž stanoví právo obviněného být od počátku trestního řízení zastoupen obhájcem a být o tomto právu řádně informován. Argumentoval především tím, že mu nebyly poskytnuty dostatečné procesní záruky odpovídající jeho mentální zranitelnosti, vzdání se práva na obhájce nebylo učiněno skutečně informovaně a doznání učiněné bez přítomnosti obhájce bylo následně použito jako klíčový důkaz.
ESLP ve svém rozsudku konstatoval, že v případě zranitelných osob, jakou stěžovatel nesporně byl, je nezbytné dbát zvýšené procesní opatrnosti a zajistit, aby vzdání se práva na právní pomoc bylo nejen formálně zaznamenáno, ale především skutečně informované, dobrovolné a učiněné s plným pochopením všech důsledků. Pouhé použití standardního formuláře, bez hlubšího ověření porozumění ze strany stěžovatele, nebylo dle soudu dostačující a orgány činné v trestním řízení tak pochybily v zajištění jeho práv. ESLP také připomněl, že využití doznání získaného bez přítomnosti obhájce jako klíčového důkazu dále prohloubilo narušení práva na spravedlivý proces, neboť nebyly splněny minimální záruky ochrany zranitelného obviněného. ESLP proto dospěl k závěru, že v řízení před českými orgány nebyly respektovány požadavky spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 Úmluvy a došlo tak k porušení práv stěžovatele.
Celý rozsudek je v angličtině k dispozici ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Radobuljac proti Chorvatsku (stížnost č. 38785/18), ze dne 17. června 2025
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Radobuljac proti Chorvatsku, že došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1 (ochrana majetku) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel Silvano Radobuljac, chorvatský advokát, byl soudně ustavovaným obhájcem v trestních věcech a vůči státu měl nárok na odměnu za svou činnost. V době, kdy stát své závazky neplnil a nezaplatil mu dlužné honoráře, měl stěžovatel současně vůči státu dluh na dani, který nebyl schopen uhradit právě z důvodu neproplacení svých honorářů. Chorvatské úřady však vůči němu zahájily exekuční i přestupkové řízení pro neuhrazené daně a zároveň odmítly umožnit vzájemné započtení jeho nároku na odměnu vůči jeho daňovému dluhu. Tímto postupem byl vystaven značné finanční zátěži a nemohl své povinnosti splnit.
Stěžovatel tvrdil, že tímto postupem došlo k zásahu do jeho práva na ochranu majetku podle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy, jelikož byl nucen čelit exekuci a sankcím za nesplnění daňových povinností, ačkoli stát mu zároveň odmítl zaplatit dlužné honoráře. Argumentoval, že stát měl povinnost umožnit započtení vzájemných pohledávek, aby mu nevznikala nepřiměřená a nespravedlivá majetková újma.
ESLP ve svém rozsudku konstatoval, že postup chorvatských úřadů vedl k nepřiměřenému zásahu do práva stěžovatele na ochranu majetku. ESLP zejména zdůraznil, že stát nesmí zneužívat své postavení a znemožnit jednotlivci možnost započtení svých pohledávek vůči státním závazkům, zvláště pokud je dotčená osoba závislá na příjmech právě od státu. Postup, kdy stát neplní své finanční závazky, avšak vymáhá své pohledávky, a navíc uvaluje sankce, je podle ESLP neslučitelný s požadavky spravedlivého zacházení a znamená porušení ochrany majetku podle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy.
Celý rozsudek v anglickém jazyce je ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Bülent Bekdemir proti Turecku (stížnost č. 42881/18), ze dne 17. června 2025
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Bülent Bekdemir proti Turecku, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces a právo na právní pomoc).
Stěžovatel, pan Bülent Bekdemir, turecký občan žijící v Hamburku, byl zadržen policií na základě podezření z členství v ozbrojené teroristické organizaci TKP‑ML/TIKKO. Během policejního výslechu učinil určité výpovědi, na jejichž základě byl posléze tureckými soudy odsouzen za pokus o svržení ústavního zřízení a odsouzen na doživotí. Obhájce však během klíčových výslechů nebyl přítomen, což značně ovlivnilo možnosti řádné obrany.
Stěžovatel argumentoval, že tím, že byly hodnoceny výpovědi pořízené bez přítomnosti obhájce jako důkaz, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a zároveň k porušení jeho práva na právní pomoc stanoveného v čl. 6 odst. 3 písm. c), protože nebyl od počátku trestního řízení řádně informován o právu na obhájce a nebyla mu poskytnuta relevantní právní podpora.
ESLP ve svém rozhodnutí jednoznačně dospěl k závěru, že použití výpovědí učiněných bez přítomnosti obhájce jako důkazního materiálu v trestním řízení představovalo závažné narušení zásady spravedlivého řízení. ESLP poukázal na to, že právní pomoc je zásadní součástí spravedlivého procesu a její absence, navíc u obviněného vystaveného silnému tlaku vyšetřovatelů, znemožnila stěžovateli efektivní obranu. Turecké orgány tak nebyly schopny vytvořit ani základní garantované procesní podmínky, což vedlo k porušení obou ustanovení článku 6 Úmluvy.
Celý rozsudek v anglickém jazyce je k dispozici ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Alakhverdyan proti Ukrajině (č. stížnosti 8838/20), ze dne 26. června 2025
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Alakhverdyan proti Ukrajině, že došlo k porušení článku 6 odst. 1 a článku 6 odst. 3 písm. b) (právo na spravedlivý proces, příprava obhajoby), písm. c) (právní pomoc) a písm. d) (výslech svědků) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Sergiy Volodymyrovych Alakhverdyan si odpykává doživotní trest ve věznici ve Vinnytsyi za vraždu dvou osob a ublížení na zdraví třetí osoby. V roce 2019 se odvolal k Nejvyššímu soudu Ukrajiny s žádostí o přezkum rozsudku na základě rozsudku ESLP z 16. dubna 2019 (č. 12224/09), v němž ESLP konstatoval porušení článku 6 § 1 a § 3 písm. c) Úmluvy, a požadoval vyloučení důkazů, jež byly získány v rozporu s jeho právem na obhajobu. Nejvyšší soud jeho žádosti částečně vyhověl a rozhodl o vyloučení některých důkazů, nicméně rozsudek potvrdil – a to na základě ostatních, již připuštěných důkazů. Stěžovatel namítal, že vyloučení důkazů změnilo obsah dokazování v jeho případu a že mu nebyl poskytnut dostatek času a možností k efektivní přípravě své obrany v rámci přezkumného řízení.
Stěžovatel ve své stížnosti argumentoval, že postup Nejvyššího soudu během přezkumného řízení porušil jeho práva podle článku 6 Úmluvy, a to jak v obecné rovině (právo na spravedlivý proces podle odstavce 1), tak v konkrétních garancích odst. 3 písm. b) (právo na dostatek času a možností k přípravě obhajoby), písm. c) (právo na právní pomoc) a písm. d) (právo vyslýchat svědky). Uváděl, že v důsledku vyloučení podstatné části důkazů a s ohledem na způsob, jakým bylo přezkumné řízení vedeno, mu nebylo umožněno se efektivně připravit a předložit svoji obhajobu, konzultovat strategii s obhájcem a klást otázky svědkům, což zásadně omezilo jeho možnost se účinně bránit.
ESLP ve svém rozsudku konstatoval, že omezené časové a procesní podmínky uplatněné při přezkumu vedly k porušení práva na spravedlivý proces. ESLP uznal, že absence adekvátní přípravy obhajoby, nedostatečná právní pomoc a nemožnost předvolat svědky zapříčinily zásadní narušení minimálních procesních záruk podle článku 6 odst. 3 písm. b), c) a d). ESLP tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že došlo k porušení článku 6 Úmluvy.
Celý rozsudek v anglickém jazyce je k dispozici ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Arvanitis a Phileleftheros Public Company Limited proti Kypru (č. stížnosti 49917/22), ze dne 3. července 2025
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Arvanitis a Phileleftheros Public Company Limited proti Kypru, že došlo k porušení článku 10 (svoboda projevu) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dne 25. srpna 2007 zveřejnil deník Phileleftheros článek novináře Christose Arvanitise reagující na veřejný příspěvek známého kyperského advokáta. Ten v tisku popisoval, jak po turecké invazi na Kypr v roce 1974 získal zpět dvě rodinná umělecká díla – jedno zakoupil „za více než třicet stříbrných“ od neznámých osob, druhé nahradil kopií podle motivu z filmu The Thomas Crown Affair. Článek v Phileleftherosu tuto situaci komentoval kriticky a použil řadu expresivních a sarkastických výrazů, například „zaplatit výkupné“, „prodat svou důstojnost“ či „políbit své násilníky“, a diskutoval o morální stránce takového postupu advokáta při získávání kulturních statků za zvláštních okolností. Dotčený advokát podal na autora článku a vydavatele žalobu na ochranu dobré pověsti k soudu v Nikósii, který žalobě vyhověl a přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 12 000 EUR. Tento rozsudek následně potvrdil i Nejvyšší soud Kypru.
Stěžovatelé tvrdili, že rozhodnutí kyperských soudů představovalo nepřiměřený zásah do jejich svobody projevu zaručené článkem 10 Úmluvy, protože se jejich komentář týkal otázky veřejného zájmu – navracení ukradených uměleckých děl a chování významné veřejné osoby. Uvedli, že jejich jazyk byl sice ostrý, ale vycházel z veřejně dostupných informací a měl základ v samotném postoji advokáta, který danou situaci popsal ve svém článku.
ESLP v rozsudku konstatoval, že zveřejněný článek se týkal veřejné diskuse o otázce společenského zájmu a že advokát sám se otevřeně zapojil do této veřejné diskuse. ESLP uznal, že svoboda tisku zahrnuje i užívání expresivního a kritického jazyka, a poukázal na to, že autor článku vycházel z faktů předložených v článku samotným advokátem. Kyperské soudy podle ESLP uplatnily příliš restriktivní výklad, neadekvátně zvážily význam veřejné debaty a vyměřily neúměrně vysoké odškodné, které mohlo odrazovat novináře od výkonu svobody projevu. ESLP uvedl, že nebyla naplněna podmínka „nezbytnosti v demokratické společnosti“ a došlo k porušení článku 10 Úmluvy.
Celý rozsudek v anglickém jazyce je k dispozici ZDE.
ESLP: Rozsudek ve věci Semenya proti Švýcarsku (stížnost č.10934/21), ze dne 10. července 2025
Evropský soud pro lidská práva (Velký senát) rozhodl ve věci Semenya proti Švýcarsku, že došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy (právo na spravedlivý proces).
Případ se týká jihoafrické atletky Caster Semenya, která byla nucena podřídit se pravidlům organizace World Athletics pro sportovkyně s rozdílným pohlavním vývojem (DSD). Tato pravidla požadovala, aby podstoupila hormonální terapii za účelem snížení hladiny testosteronu pod stanovený limit sportovkyň. Spor nejprve řešil Sportovní arbitrážní soud (CAS), který platnost těchto pravidel potvrdil. Semenya se poté obrátila na Nejvyšší federální soud Švýcarska, který její odvolání zamítl. Následovala stížnost k ESLP. Již dříve senát třetí sekce ESLP shledal, že pravidla DSD porušují články 3, 8 a 14 Úmluvy a že švýcarský soud neumožnil spravedlivé projednání dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Semenya namítala zejména to, že CAS rozhodoval podle interních předpisů sportovních orgánů, nikoli na základě zákona, a že její spor byl posuzován jako obchodní záležitost, přestože ve skutečnosti šlo především o zásah do jejích osobnostních práv. Tvrdila, že švýcarský soud rozhodoval v příliš úzkém rámci veřejného pořádku (public policy) a nezabýval se dostatečně tím, jak rozhodnutí CAS ovlivnilo její základní práva.
Velký senát ESLP potvrdil, že Švýcarsko porušilo článek 6 odst. 1 Úmluvy. ESLP zdůraznil strukturální nerovnováhu mezi jednotlivci a sportovními orgány a konstatoval, že CAS je povinnou arbitráží, kdy sportovkyně nemá jinou alternativu. Z toho vyplývá nezbytný požadavek na zvláště přísný soudní přezkum ze strany vnitrostátních soudů – nejen vzhledem k významu osobnostních práv stěžovatelky, ale také proto, že šlo o povinné uplatnění pravidel stanovených soukromým subjektem. Přezkum provedený švýcarským federálním soudem však podle ESLP nebyl dostatečný, protože se omezil na velmi restriktivní výklad pojmu „public policy“ a neprovedl řádný přezkum rozhodnutí CAS. ESLP proto dospěl k závěru, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Celý rozsudek Velkého senátu ESLP v anglickém jazyce je k dispozici ZDE.
Odbor mezinárodních vztahů ČAK
Foto: pixabay.com
