Aktuality z EU od Stálého zastoupení ČAK v Bruselu (prosinec 2025)   – ČAK informuje

Stálé zastoupení ČAK v Bruselu předkládá aktuality z Evropské unie, tentokrát za prosinec 2025.

Bulharsko od 1. ledna 2026 v eurozóně

Dne 1. ledna 2026 přijalo Bulharsko euro jako svou měnu, což představuje důležitý milník pro tuto zemi, pro historii eura a pro EU jako celek. To následuje po období intenzivní přípravy a úsilí Bulharska o splnění všech nezbytných požadavků. Komise plně podpořila Bulharsko v procesu přistoupení k euru. S přistoupením Bulharska 21 členských států EU a více než 357 milionů občanů EU sdílí společnou měnu EU. Veřejná podpora eura v EU a eurozóně je i nadále velmi silná a široká většina občanů EU se domnívá, že euro je dobrá věc pro EU jako celek i pro jejich vlastní zemi.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_25_3123

EU a Japonsko úspěšně uzavřely jednání o programu Horizont Evropa

Evropská komise a Japonsko dne 22. prosince úspěšně uzavřely jednání o přidružení Japonska k programu Horizont Evropa, stěžejnímu programu EU pro financování výzkumu a inovací v hodnotě 93,5 miliardy eur. Dohoda, která má být podepsána v roce 2026, představuje nejbližší formu spolupráce, kterou EU nabízí globálním partnerům v této oblasti. Umožní japonským výzkumným pracovníkům vést a koordinovat své vlastní výzkumné a inovační projekty v rámci programu, žádat a získávat finanční prostředky a usilovat o užší spolupráci s partnery v EU a dalších přidružených zemích.

Dohoda se konkrétně zaměřuje na pilíř II programu Horizont Evropa, který řeší společenské výzvy prostřednictvím nadnárodních projektů spolupráce, jako je digitální transformace, potravinové zabezpečení a klimaticky neutrální energetika. V rámci přechodných opatření mohou japonské subjekty podávat žádosti na výzvy programu Horizont Evropa od roku 2026 a bude s nimi zacházeno jako s „způsobilými subjekty“ z přidružené země.

Tento milník následuje po nedávném rozšíření programu na další významné globální partnery a vědecké velmoci, včetně Jižní Koreje na začátku tohoto roku a naposledy Švýcarska, Egypta, Kanady, Spojeného království a Nového Zélandu.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://research-and-innovation.ec.europa.eu/funding/funding-opportunities/funding-programmes-and-open-calls/horizon-europe_en

Politická dohoda EU o strategii pro retailové investice

Evropský parlament a Rada dosáhly dne 18. prosince dohody ohledně strategie pro retailové investice. Jedním z klíčových cílů akčního plánu unie kapitálových trhů z roku 2020 bylo učinit z EU bezpečnější a lepší místo pro dlouhodobé investice občanů, které je ústředním prvkem nedávno přijaté strategie Unie úspor a investic. Včerejší dohoda zavádí opatření k posílení důvěry retailových investorů a zlepšení jejich interakce s finančními trhy, zejména prostřednictvím: posílení pravidel týkajících se designu produktů s cílem zajistit, aby produkty, které nenabízejí optimální využití prostředků, nebyly nabízeny ani prodávány retailovým investorům; poskytování jasných a standardizovaných informací o investičních produktech retailovým investorům, aktualizace pravidel pro zveřejňování informací pro digitální věk; podpora používání standardní terminologie a prezentace nákladů s cílem zajistit jejich transparentnost a srovnatelnost, což investorům pomůže posoudit hodnotu produktu; usnadnění přístupu retailových investorů k nekomplexním, široce diverzifikovaným a nákladově efektivním produktům; zajištění toho, aby všichni neprofesionální zákazníci dostávali roční přehled o investiční výkonnosti svého portfolia; vypracování studie proveditelnosti týkající se vytvoření celoevropského nástroje pro poskytování informací o finančních produktech, který by měl retailovým investorům umožnit lépe porovnávat dostupné produkty v celé EU, včetně jejich nákladů, výkonnosti a dalších prvků; zmírnění potenciálních střetů zájmů při distribuci investičních produktů zavedením přísnějších záruk a transparentnosti tam, kde jsou povoleny pobídky; ochrana retailových investorů před klamavým marketingem zajištěním toho, aby finanční zprostředkovatelé (tj. poradci) byli plně odpovědní za marketingovou komunikaci, včetně těch, které jsou šířeny prostřednictvím sociálních médií, celebrit nebo jiných třetích stran, které odměňují nebo motivují; snížení administrativní zátěže a zlepšení přístupnosti produktů a služeb pro sofistikované retailové investory tím, že kritéria způsobilosti k tomu, aby se stal profesionálním investorem, budou přiměřenější; posílení spolupráce v oblasti dohledu mezi orgány EU a vnitrostátními orgány, umožnění řádného a účinného uplatňování pravidel v celé EU a řešení boje proti podvodům a nekalým praktikám.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://finance.ec.europa.eu/consumer-finance-and-payments/retail-financial-services/consumer-financial-services-policy_en

Komise obnovuje rozhodnutí s cílem umožnit volný a bezpečný tok osobních údajů se Spojeným královstvím

Komise dne 19. prosince prodloužila platnost dvou rozhodnutí o odpovídající ochraně z roku 2021 pro volný tok osobních údajů se Spojeným královstvím. Rozhodnutí zajišťují, že osobní údaje mohou nadále volně a bezpečně proudit mezi Evropským hospodářským prostorem (EHP) a Spojeným královstvím, neboť právní rámec Spojeného království obsahuje záruky ochrany údajů, které jsou v zásadě rovnocenné zárukám poskytovaným EU. V červnu 2025 přijala Komise technické prodloužení rozhodnutí o odpovídající ochraně z roku 2021 se Spojeným královstvím – jedno podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů a druhé týkající se směrnice o prosazování práva – na omezenou dobu šesti měsíců, neboť jejich platnost měla skončit dne 27. prosince tohoto roku. Toto prodloužení umožnilo Komisi provést důkladné posouzení právního rámce ve Spojeném království ve znění zákona o datech (využívání a přístupu).

Přijetí rozhodnutí o obnovení navazuje na stanovisko Evropské rady pro ochranu údajů a na souhlas členských států v rámci tzv. postupu projednávání ve výborech. Na nová rozhodnutí se vztahuje doložka o skončení platnosti v délce šesti let, která platí do 27. prosince 2031, s možností prodloužení. Komise spolu se zástupci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů přezkoumá fungování rozhodnutí o odpovídající ochraně po uplynutí čtyř let.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://commission.europa.eu/law/law-topic/data-protection/international-dimension-data-protection/adequacy-decisions_en

Komise navrhla prodloužit platnost prozatímního nařízení k odhalování a oznamování pohlavního zneužívání dětí online

Evropská komise dne 19. prosince navrhla prodloužení platnosti prozatímního nařízení, kterým se stanoví odchylka od některých ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích pro účely boje proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line. To poskytovatelům určitých interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech umožní pokračovat v dobrovolném odhalování a oznamování pohlavního zneužívání dětí v rámci jejich služeb a v odstraňování dětské pornografie.

Prozatímní nařízení je dočasným řešením, které má umožnit pokračování těchto dobrovolných činností do doby, než budou zavedena nová trvalá pravidla EU. Platnost tohoto prozatímního nařízení skončí dne 3. dubna 2026. Pokud do té doby nebudou zavedena žádná nová pravidla, nebudou tito poskytovatelé moci ve svých službách nadále odhalovat a oznamovat pohlavní zneužívání dětí.

V květnu 2022 navrhla Komise dlouhodobý legislativní rámec pro řešení tohoto závažného problému: návrh nařízení, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu. Jednání o tomto návrhu však dosud nebyla uzavřena. Aby se zabránilo legislativním mezerám v odhalování a oznamování pohlavního zneužívání dětí on-line, Komise nyní navrhla další prodloužení prozatímního režimu do 3. dubna 2028.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://home-affairs.ec.europa.eu/proposal-extend-interim-regulation_en

EP a Rada dosáhly politické dohody o nových pravidlech usnadňujících uplatňování koncepce bezpečné třetí země

EP a Rada EU dosáhly dne 18. prosince politické dohody ohledně nových pravidel, která členským státům usnadní uplatňování koncepce bezpečné třetí země. Ty pomohou členským státům urychlit vyřizování žádostí o azyl, snížit tlak na azylové systémy a omezit pobídky k nelegální migraci do EU při současném zachování právních záruk pro žadatele a zajištění dodržování základních práv.

Koncepce bezpečné třetí země umožňuje členským státům považovat žádost o azyl za nepřípustnou, pokud by žadatelé mohli získat účinnou ochranu ve třetí zemi, která je pro ně považována za bezpečnou. S novými pravidly již nebude spojení mezi žadatelem a bezpečnou třetí zemí povinné. Členské státy budou mít větší flexibilitu a budou moci uplatňovat koncepci bezpečné třetí země, pokud bude splněno jedno z těchto tří kritérií stanovených v nařízení o azylovém řízení: existuje vazba mezi žadatelem o azyl a bezpečnou třetí zemí; žadatel o azyl projížděl před vstupem do EU bezpečnou třetí zemí; pokud neexistuje žádné spojení nebo tranzit, existuje dohoda nebo ujednání s bezpečnou třetí zemí obsahující záruky pro žadatele o azyl přemístěné do této třetí země, zejména posouzení opodstatněnosti žádosti o účinnou ochranu. Tato možnost se nevztahuje na nezletilé osoby bez doprovodu.

Podle práva EU lze třetí země považovat za bezpečné pouze tehdy, pokud jejich vnitrostátní systémy mohou zpracovávat žádosti a v případě potřeby poskytovat účinnou ochranu, která zajistí ochranu před navracením a absencí rizika pronásledování, ohrožení života nebo nelidského či ponižujícího zacházení. Kromě toho, aby se omezily procesní průtahy a zabránilo se zneužívání, odvolání proti rozhodnutím o nepřípustnosti na základě koncepce bezpečné třetí země již automaticky neumožní žadateli setrvat v členských státech až do posouzení odvolání, ačkoli může být požadováno právo setrvat až do odvolání a bude nadále dodržováno dodržování zásady nenavracení.

Nařízení musí nyní formálně přijmout Evropský parlament a Rada předtím, než vstoupí v platnost, což nastane 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU.  Nová pravidla se použijí od června 2026.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_25_3056

Evropský parlament, Rada a Komise podepsaly společné prohlášení o legislativních prioritách EU na rok 2026

Společné prohlášení podepsané dne 18. prosince stanoví prioritní legislativní opatření, která jsou zaměřena na posílení konkurenceschopnosti a odolnosti EU a ochranu občanů a podniků a zároveň sledují ambiciózní cíle v oblasti zjednodušení legislativy a usilují o rychlou dohodu o příštím víceletém finančním rámci. Nejvyšší prioritu budou mít hlavní politické cíle nové éry evropské obrany a bezpečnosti, zajištění udržitelné prosperity a konkurenceschopnosti Evropy a zjednodušení právní úpravy, posílení našich společností a našeho sociálního modelu a kvality života, zajištění komplexního přístupu ke správě hranic a migraci, ochrana naší demokracie, prosazování našich hodnot a využití našeho globálního vlivu a partnerství.

V příloze prohlášení jsou uvedeny legislativní návrhy, jimž chtějí všechny tři orgány věnovat zvláštní pozornost a jež se zavazují pokládat v roce 2026 za prioritní. Pokrok v těchto návrzích by měl být v průběhu roku pravidelně sledován, a to jak s cílem poskytovat informace o aktuálním stavu, tak s cílem varovat zavčas před jakýmkoli vývojem, který by mohl způsobit případná zpoždění.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16922-2025-INIT/cs/pdf

EP a Rada dosáhly politické dohody o posíleném rámci pro prověřování zahraničních investic

Evropský parlament a Rada dosáhly dne 11. prosince politické dohody ohledně posíleného systému EU pro prověřování přímých zahraničních investic. Uzavření těchto jednání představuje důležitý krok směrem k posílení bezpečnosti a veřejného pořádku EU a zajištění toho, aby zahraniční investice nadále podporovaly, nikoli podkopávaly, hospodářskou bezpečnost, odolnost a širší zájmy Evropy. Revidovaný rámec posílí schopnost EU identifikovat a kolektivně řešit potenciální rizika od zahraničních investic až po bezpečnost a veřejný pořádek.

Dohodnutý rámec přináší několik zásadních změn: povinné prověřovací mechanismy ve všech členských státech podporované harmonizovanými vnitrostátními pravidly s cílem zajistit jednotné prověřování v celé Unii; minimální povinný rozsah prověřování, který zajistí, aby všechny členské státy posuzovaly zahraniční investice v klíčovém souboru citlivých a strategických oblastí; širší pokrytí nepřímé zahraniční kontroly, rozšíření prověřování EU tak, aby zahrnovalo investice investorů se sídlem v EU, kteří jsou v konečném důsledku ovládáni jednotlivci nebo subjekty ze zemí mimo EU; filtrování kritérií s cílem zajistit, aby síť vnitrostátních orgánů a Komise přezkoumala pouze potenciálně citlivé případy; zlepšení transparentnosti, například požadavek, aby členské státy zveřejňovaly pokyny k rozsahu svých prověřovacích mechanismů a výročních zpráv; společnou minimální úroveň harmonizace klíčových procesních prvků v celé EU. To by mělo usnadnit investice do skupin podniků přítomných v několika členských státech v souladu s širší výzvou z Draghiho zprávy z roku 2024.

Revidovaný rámec vstoupí v platnost v první polovině příštího roku, jakmile jej Rada a Evropský parlament formálně odhlasují. Použije se 18 měsíců po vstupu v platnost.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://policy.trade.ec.europa.eu/enforcement-and-protection/investment-screening_en

Dohoda o pravidlech EU zajišťujících práva obětí

Dne 11. prosince dosáhli vyjednavači dohody ohledně návrhu revidované směrnice o právech obětí předloženého Komisí. Revidovaná směrnice o právech obětí zahrnuje zřízení linek pomoci pro oběti, které budou obětem poskytovat informace, poradenství a emocionální podporu.  Pro oběti bude snazší oznamovat trestné činy online a účastnit se trestního řízení. Obdrží podporu u soudů ve vyhrazených prostorách a obětem, které ji potřebují, bude k dispozici další psychologická podpora. Dětským obětem bude rovněž prospěšný lepší přístup ke spravedlnosti u soudů. Hlášení trestné činnosti a svědecké výpovědi, sociální služby, psychologická a lékařská péče a administrativní poradenství budou lépe strukturovány a koordinovány tak, aby vyhovovaly jejich specifickým potřebám. Všechny oběti budou mít prospěch ze silnější ochrany svých osobních údajů a bude posílen přístup k odškodnění. Nová pravidla rovněž posilují činnosti v oblasti odborné přípravy s cílem zajistit, aby policisté, soudci a státní zástupci účinně reagovali na práva a potřeby obětí.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52023PC0424

Jednodušší právní předpisy v oblasti životního prostředí na podporu udržitelného růstu

Evropská komise dne 10. prosince předložila balíček opatření ke zjednodušení právních předpisů v oblasti životního prostředí týkajících se průmyslových emisí, oběhového hospodářství, posuzování vlivů na životní prostředí a geoprostorových dat. Změny přispějí ke snížení administrativní zátěže podniků a zároveň zachovají ambiciózní cíle EU v oblasti ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Urychlí a zefektivní povolovací postupy pro všechny projekty, zejména ve strategických odvětvích, jako jsou strategické digitální projekty, projekty v oblasti kritických surovin a cenově dostupného bydlení, a usnadní přechod na čistou a digitální ekonomiku v EU.

Balíček zjednodušujících opatření se skládá ze šesti legislativních návrhů v těchto oblastech: zjednodušené posuzování vlivů na životní prostředí při udělování povolení; zjednodušené normy pro průmyslové emise pro průmysl a zemědělce; účinnější digitální řešení pro nebezpečné látky ve výrobcích; zjednodušená rozšířená odpovědnost výrobce (EPR); snazší přístup ke geoprostorovým datům

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_25_2997

25 let Listiny základních práv EU – ochrana našich svobod a hodnot

Listina základních práv je jádrem Evropské unie a stanoví základní práva, kterých požívá každý v naší Unii. Před 25.výročím své existence zveřejnila dne 5. prosince Evropská komise výroční zprávu o uplatňování Listiny v EU za rok 2025, v níž se ohlíží za vším, co bylo dosud učiněno s cílem posílit a posílit její uplatňování od roku 2020.

Listina základních práv vyhlášená v roce 2000 prosazuje základní hodnoty důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, které jsou základními hodnotami našeho života. Listina spojuje naše občanská, politická, hospodářská a sociální práva a stala se základním vodítkem EU pro zajištění dodržování základních práv ve všech oblastech politiky a opatřeních EU.

V roce 2020 stanovila strategie na posílení uplatňování Listiny v EU komplexní akční program Komise, členských států, občanské společnosti a dalších partnerů s cílem zajistit dodržování hodnot Listiny. V souladu se strategií předkládá Komise každý rok zprávu o uplatňování Listiny. Letošní zpráva poskytuje významnou příležitost k vyhodnocení pokroku při provádění strategie Listiny. Zpráva předkládá přehled opatření přijatých v letech 2020 až 2025 s cílem posílit uplatňování Listiny na úrovni EU a v členských státech. Zpráva dochází k závěru, že většina politických závazků strategie Listiny byla splněna, což vedlo k posílení spolupráce s členskými státy, větší podpoře občanské společnosti a nezávislých orgánů pro základní práva, větší informovanosti a specializované odborné přípravě justičních pracovníků a k intenzivnějšímu využívání Listiny v legislativních procesech. Komise nadále podporovala úsilí o vytvoření a zachování příznivého prostředí pro subjekty, které podporují uplatňování hodnot a základních práv EU, mimo jiné prostřednictvím financování. Zpráva rovněž upozorňuje na zbývající výzvy a určuje oblasti, v nichž je třeba vyvinout další úsilí. I když povědomí o Listině v posledních letech vzrostlo, mezi veřejností je stále nízké. K zajištění jednotného uplatňování Listiny na všech úrovních je rovněž zapotřebí trvalé budování kapacit, lepší přístup k informacím a důslednější monitorování a prosazování. Zpráva stanoví opatření na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni s cílem dále podpořit uplatňování Listiny v období 2026–2030 a v dalších letech.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52025DC0751

Komise předložila novou protidrogovou strategii EU a akční plán EU proti obchodu s drogami s cílem chránit občany a rozbít zločinecké sítě

Komise dne 4. prosince předložila novou protidrogovou strategii EU a akční plán EU pro proti obchodu s drogami, jakož i aktualizovaná pravidla pro monitorování a kontrolu prekursorů drog. Protidrogová strategie EU sleduje vícerozměrný a celospolečenský přístup, který se zaměřuje na 5 klíčových oblastí:

Zlepšení připravenosti a reakce na hrozby související s drogami prostřednictvím lepšího shromažďování údajů, monitorování, včasného varování a opatření rychlé reakce na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. Agentura EU pro drogy (EUDA) díky svému novému, silnějšímu mandátu bude hrát klíčovou úlohu při podpoře členských států prostřednictvím určování nových psychoaktivních látek, vydávání rychlých výstrah a posuzování rizik, která představují vysoce účinné syntetické opioidy.

Ochrana veřejného zdraví prostřednictvím posílení oblasti prevence, léčby a opětovného začlenění, a to i v rámci iniciativy Společně za lepší zdraví. Agentura EUDA bude podporovat členské státy prostřednictvím praktických pokynů a osvětové činnosti.

Posílení bezpečnosti prostřednictvím přísnějších pravidel proti organizované trestné činnosti a hodnocení stávajícího rámcového rozhodnutí o nedovoleném obchodu s drogami do roku 2026. Mezi klíčová opatření patří posílení spolupráce veřejného a soukromého sektoru s cílem zlepšit odhalování drog pašovaných prostřednictvím poštovních služeb a služeb doručování balíků do EU, jakož i nová Strategie EU pro přístavy s cílem posílit bezpečnost a odolnost našich přístavů a dodavatelských řetězců vůči nedovolenému obchodu s drogami.

Opatření k prevenci nepříznivých důsledků souvisejících s drogami zaměřená na ochranu mladých lidí před náborem do skupin organizované trestné činnosti (např. prostřednictvím nového souboru nástrojů EU a nového akčního plánu EU na ochranu dětí před trestnou činností), jakož i na zmírňování škod způsobených společnosti, místním komunitám a životnímu prostředí, včetně podpory ze strany agentury EUDA, pokud jde o intervence zaměřené na zmírňování nepříznivých důsledků a opatření k předcházení trestné činnosti.

Silnější partnerství s třetími zeměmi za účelem upevnění a rozšíření mezinárodních aliancí a posílení operační spolupráce, technické pomoci a budování kapacit. Globální spolupráce má zásadní význam pro boj proti sítím nedovoleného obchodování, které působí napříč hranicemi a rychle přizpůsobují své trasy a metody. Komise a členské státy rovněž posílí spolupráci s občanskou společností a soukromým sektorem.

Evropský akční plán proti obchodu s drogami doplňuje protidrogovou strategii EU 19 klíčovými operativními opatřeními v šesti prioritních oblastech s cílem: přizpůsobit se vyvíjejícím se trasám a metodám, které využívají zločinecké sítě, a to i díky agentuře Frontex a Europolu; předcházet trestné činnosti a omezit násilí související s drogami, zejména mezi mladými lidmi, např. prostřednictvím celounijní platformy propojující odborníky z celé Evropy s cílem řešit problém náboru online; posílit spolupráci donucovacích, justičních a celních orgánů s cílem umožnit lepší sdílení informací a společné analýzy. Europol pomůže členským státům odhalovat a vyšetřovat nedovolený obchod s drogami online tím, že bude monitorovat trhy s drogami, analyzovat a označovat podezřelé aktivity; řešit problém syntetických drog a prekursorů drog; pokročit ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně nového kampusu pro bezpečnost výzkum a inovace, který má být zahájen v roce 2026, s důrazem na urychlení přechodu od výzkumu k provádění; posílit mezinárodní spolupráci a dále posílit partnerství s klíčovými zeměmi, mimo jiné prostřednictvím společných vyšetřování mezi donucovacími orgány členských států a partnerských zemí, s cílem posílit odolnost přístavů vůči pašerákům drog a narušit trasy obchodu s drogami.

Komise rovněž navrhuje nová pravidla, která mají zajistit, aby monitorování a kontrola prekursorů drog a prekursorů na zakázku byly jasnější, jednodušší a digitalizovanější.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_25_2923

Rada a Parlament dosáhly dohody ohledně revize pravidel týkajících se souborných cestovních služeb

Rada a Evropský parlament dosáhly dne 2. prosince předběžné dohody ohledně revize směrnice o souborných cestovních službách, jejímž cílem je posílit ochranu cestujících. V rámci souborných cestovních služeb pořadatel kombinuje různé cestovní nebo turistické služby, jako jsou lety, transfery, ubytování, výlety atd. Souborné služby jsou zakoupeny online nebo offline a mohou je nabízet cestovní kanceláře, cestovní agentury, dopravci a další provozovatelé. Dohoda posiluje práva spotřebitelů, snižuje zátěž provozovatelů a vyjasňuje povinnosti pořadatelů souborných služeb v otázkách, jako je vracení peněz, ochrana pro případ platební neschopnosti a používání poukázek. Díky novým pravidlům se zlepšují a upřesňují informace, které musí cestující obdržet před cestou, během ní a po ní. To zahrnuje podrobnosti o dostupných platebních metodách, příslušných pasových a vízových požadavcích, o přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu a o storno poplatcích v případě zrušení. Aktualizovaná směrnice rovněž zlepšuje informace poskytované cestujícím v případě platební neschopnosti pořadatele. Nová pravidla dále zavádějí povinnost pořadatelů zavést opatření pro vyřizování stížností.

Dohoda vyjasňuje práva cestujících, pokud se rozhodnou cestu před odjezdem zrušit z důvodu mimořádných a nevyhnutelných okolností (známých také jako vyšší moc). V takových případech by cestující měli mít možnost odstoupit od smlouvy, aniž by museli platit storno poplatek. To, co představuje „vyšší moc“, se určí případ od případu.Kromě toho dohoda vyjasňuje povinnosti pořadatelů v případě zrušení souborných služeb. Pořadatelé musí cestujícímu vrátit peníze do 14 dnů.

Aktualizovaná směrnice zavádí dobrovolné využívání poukázek, cestující však mají právo je odmítnout. Poukázky musí mít hodnotu, která se přinejmenším rovná hodnotě náhrady, musí být platné po dobu nejvýše 12 měsíců a být převoditelné pouze jednou. Cestující musí mít rovněž možnost je využít k nákupu jedné nebo více cestovních služeb nabízených daným obchodníkem. Na poukázky se bude vztahovat ochrana pro případ platební neschopnosti.

Je-li důvodem zrušení platební neschopnost obchodníka, měly by být cestujícím do šesti měsíců vráceny peníze. Členské státy mohou stanovit kratší lhůty. Lhůta pro vrácení peněz by mohla být v řádně odůvodněných situacích prodloužena na devět měsíců (například v případě neobvykle vysokého počtu žádostí v krátké době nebo v případě, že platební neschopnost má dopad na cestující z různých členských států). Aktualizovaná směrnice se bude rovněž vztahovat na zveřejňování informací o pořadatelích, kteří plní své povinnosti v oblasti ochrany pro případ platební neschopnosti.

Po vstupu nové směrnice v platnost budou mít členské státy 28 měsíců na její provedení.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/package-travel/

Rada a Evropský parlament dosáhly dohody ohledně nového právního předpisu EU zaměřeného na potírání korupce

Rada a Evropský parlament dosáhly dne 2. prosince předběžné dohody ohledně nové směrnice, která upravuje definice trestných činů korupce a souvisejících trestů v trestních zákonících členských států. Nový předpis rovněž stanoví opatření, jimiž se má korupci předejít, a pravidla pro účinnější vyšetřování a stíhání. Tento nový předpis stanoví celounijní normy, díky nimž budou některé trestné činy definovány a postihovány stejným způsobem ve všech členských státech. Jako trestný čin budou v celé EU postihovány tyto činy: úplatkářství ve veřejném a soukromém sektoru, zpronevěra, nepřímé úplatkářství, maření spravedlnosti, obohacení z trestných činů korupce, zatajování a některé závažné případy protiprávního výkonu veřejné funkce.

Členské státy musí nejen sladit své definice trestných činů korupce, ale i zavést stejnou úroveň sankcí za tyto trestné činy. Horní hranice trestní sazby se u trestu odnětí svobody bude v závislosti na trestném činu pohybovat od nejméně tří let do nejméně pěti let. Osobám odsouzeným za trestné činy korupce bude možné uložit další sankce, jako jsou pokuty, odvolání z veřejné funkce, zbavení způsobilosti k zastávání veřejné funkce nebo výkonu úkolů veřejné služby, odejmutí povolení a zákaz přístupu k nabídkovým řízením a veřejnému financování. Sankce budou ukládány i právnickým osobám. Uvedený právní předpis stanoví, že tyto sankce by měly spočívat v pokutách, jejichž maximální výše nesmí být – v závislosti na trestném činu – nižší než 3 %, potažmo 5 % jejich celkového celosvětového obratu nebo než částka odpovídající 24 milionům eur, potažmo 40 milionům eur.

Rada a Evropský parlament se rovněž dohodly na pravidlech, jimiž se stanoví, v jakých případech má členský stát soudní příslušnost ve vztahu k trestnému činu, a je tedy povinen zahájit soudní řízení. Obecně platí, že členské státy mají soudní příslušnost v souvislosti s trestnými činy spáchanými na jejich území, pokud je pachatel jejich státním příslušníkem. Členský stát se navíc může rozhodnout, že rozšíří svou soudní příslušnost na činy spáchané mimo své území, pokud platí, že: pachatel trestného činu má obvyklé bydliště na jeho území; trestný čin je spáchán proti jedné nebo více osobám, které jsou jeho státními příslušníky nebo mají na jeho území obvyklé bydliště; trestný čin je spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na jeho území; trestný čin je spáchán ve prospěch právnické osoby v souvislosti s jakoukoli podnikatelskou činností, která je zcela nebo zčásti prováděna na území daného státu.

Více informací je k dispozici v angličtině zde:
https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16391-2025-INIT/en/pdf

Rada dosáhla dohody o právním předpisu EU v oblasti navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

Rada dne 8. prosince finalizovala svůj postoj k právnímu předpisu EU, který má urychlit a zjednodušit postupy navracení osob neoprávněně pobývajících v členských státech. Nařízením se zavádějí pro navracení těchto osob celounijní postupy, ukládají se povinnosti osobám, které nemají právo pobytu, a zavádí se nástroje spolupráce mezi členskými státy. Nařízení o navracení ukládá navraceným osobám jasné povinnosti – především povinnost opustit území dotčeného členského státu a spolupracovat s orgány. Další z povinností je zůstat orgánům k dispozici, poskytnout jim doklad totožnosti nebo cestovní doklad, poskytnout své biometrické údaje a nesnažit se řízení o návratu podvodně bránit. Rovněž v situaci, kdy osoby, jimž byl nařízen návrat, nespolupracují, budou vyvozeny důsledky. Členské státy se mohou rozhodnout, že těmto osobám zamítnou nebo sníží určité dávky a příspěvky, odmítnou jim udělit nebo jim odejmou pracovní povolení, případně jim uloží trestní sankce, které by podle postoje Rady měly zahrnovat i odnětí svobody.

Nařízení objasňuje, že „zemí návratu“ může být země, s níž existuje dohoda nebo ujednání, na jejichž základě je osoba, která nemá právo pobývat v členských státech, přijata. Stanoví se v něm rovněž podmínky pro vytvoření těchto dohod nebo ujednání. Například je umožňuje uzavřít pouze se třetí zemí, v níž jsou dodržovány mezinárodní normy a zásady v oblasti lidských práv v souladu s mezinárodním právem, včetně zásady nenavracení. Dále budou obsahovat postupy pro navracení neoprávněně pobývajících osob, podmínky jejich pobytu v dané zemi mimo EU a důsledky v případě, že dohoda nebo ujednání nejsou dodržovány. Tato návratová centra mohou fungovat buď jako střediska pro navazující návrat do konečné země návratu, nebo jako konečná destinace.

V nařízení se stanoví zvláštní opatření pro osoby, které představují bezpečnostní riziko. Může jim být například uložen zákaz vstupu, který přesahuje obvyklou maximální dobu deseti let, nebo dokonce zákaz vstupu trvalé povahy. Členské státy mohou rovněž uložit zajištění, včetně zajištění ve věznici. Doba takového zadržení může být rovněž delší, než se běžně předpokládá.

Díky vzájemnému uznávání rozhodnutí o návratu budou členské státy moci uznat a přímo vykonat rozhodnutí o návratu vydané jiným členským státem osobě, která by měla opustit území členských států, aniž by musely zahájit řízení o vydání nového rozhodnutí o návratu. Tento postup vyšle neoprávněně pobývajícím státním příslušníkům třetích zemí důrazný signál, že se návratu nevyhnou pouhým útěkem do jiného členského státu. Vzájemné uznávání rozhodnutí o návratu vydaných jinou zemí zatím není povinné. V souladu s postojem Rady Evropská komise dva roky po vstupu v platnost toto fungování vzájemného uznávání posoudí a případně předloží legislativní návrh na jeho povinné zavedení pro všechny členské státy.

Podle nařízení o návratu se zavede evropský příkaz k návratu, což je formulář, do něhož budou muset členské státy vložit klíčové prvky rozhodnutí o návratu. Tento příkaz budou muset členské státy vložit do Schengenského informačního systému, což je systém pro sdílení informací v oblasti bezpečnosti a správy hranic v EU. Tím se vzájemné uznávání usnadní, neboť členské státy budou mít k dispozici informace nezbytné k uznání rozhodnutí jiného členského státu o návratu. Pokud se osoba, které bylo nařízeno opuštění EU, přestěhuje do jiného členského státu, bude tato země moci na základě evropského příkazu k návratu přímo vykonat rozhodnutí o návratu, které vydal první členský stát. Příkaz bude zaveden nejpozději do dvou let od vstupu nařízení o navracení v platnost.

Více informací je k dispozici v češtině zde:
https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16521-2025-INIT/cs/pdf

JUDIKATURA:

SDEU: Rozsudek ve věci C-492/23 – Russmedia Digital and Inform Media Press, ze dne 2. prosince 2025

Věc vznikla v souvislosti s provozem online inzertního portálu, na němž uživatelé zveřejňovali inzeráty obsahující osobní údaje třetích osob. Národní soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, zda lze provozovatele takové platformy považovat za správce osobních údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), a to i v situaci, kdy samotný obsah inzerátů vytvářejí uživatelé platformy. Sporné bylo zejména to, zda provozovatel platformy určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů obsažených v inzerátech.

Soudní dvůr rozhodl, že provozovatel online platformy může být považován za správce osobních údajů, pokud má rozhodující vliv na účely a prostředky zpracování, například tím, že stanoví strukturu inzerátů, pravidla jejich zveřejnění, dobu jejich dostupnosti nebo jejich komerční využití. Skutečnost, že osobní údaje do systému vkládají třetí osoby, sama o sobě nevylučuje odpovědnost provozovatele. SDEU zdůraznil, že pojem „správce“ musí být vykládán široce, aby byla zajištěna účinná ochrana subjektů údajů.

Kompletní rozsudek je k dispozici zde:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:62023CJ0492&utm

SDEU: Rozsudek ve věci C-34/24 Stichting Right to Consumer Justice and Stichting App Stores Claims, ze dne 2. prosince 2025

Předmětem sporu byla kolektivní žaloba podaná spotřebitelskými organizacemi proti společnosti Apple v souvislosti s fungováním App Store. Žaloba byla podána u soudů členského státu, v němž měli spotřebitelé bydliště, přestože sídlo žalované společnosti se nacházelo v jiném členském státě. Národní soud se obrátil na SDEU s otázkou, zda jsou soudy tohoto členského státu mezinárodně příslušné k projednání sporu podle pravidel unijního práva o příslušnosti a uznávání rozhodnutí.

Soudní dvůr konstatoval, že v případě žalob založených na tvrzeném porušení soutěžního práva může být příslušný soud členského státu, na jehož území došlo nebo mohlo dojít ke vzniku škody. Podle SDEU je třeba pojem „místo, kde došlo ke škodné události“ vykládat tak, aby umožnil efektivní soudní ochranu poškozených subjektů. Skutečnost, že žaloba má kolektivní povahu, sama o sobě nebrání určení příslušnosti podle těchto kritérií.

Kompletní rozsudek je k dispozici zde:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=CELEX:62024CJ0034

SDEU: Rozsudek ve věci C-485/24 Locatrans, ze dne 11. prosince 2025

V této věci se Soudní dvůr zabýval výkladem kolizních norem unijního práva týkajících se pracovních smluv. Spor vznikl v souvislosti se zaměstnancem, který vykonával práci ve více členských státech, přičemž došlo ke změně místa, kde práci fakticky vykonával. Národní soud požádal SDEU o upřesnění, jak určit „obvyklé místo výkonu práce“ pro účely určení rozhodného práva.

Soudní dvůr rozhodl, že při určování obvyklého místa výkonu práce je třeba vycházet především z faktických okolností, zejména z místa, odkud zaměstnanec plní podstatnou část svých pracovních povinností, kam se po výkonu práce vrací a kde má pracovní zázemí. Formální ustanovení smlouvy nebo dočasná organizační opatření nemohou sama o sobě převážit nad skutečným výkonem práce. Tento přístup má zajistit ochranu zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu.

Kompletní rozsudek je k dispozici zde:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62024CJ0485

ESLP: Rozsudek ve věci Stephan Kucera proti Rakousku (stížnost č. 13810/22), ze dne 9. prosince 2025

ESLP rozhodl ve věci Stephan Kucera proti Rakousku, že nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k právu na ústní jednání a osobní účast stěžovatele na jednání konaném prostřednictvím videohovoru, ani k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k právu na veřejné projednání věci; část stížnosti týkající se čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy (účinná obhajoba) byla prohlášena za zjevně neopodstatněnou.

Stěžovateli byla v administrativně-trestním řízení uložena pokuta 6 600 EUR (a náklady 660 EUR) za porušení vídeňského zákona o sázení, spočívající v tom, že jako „odpovědný pověřený zástupce“ provozovny nezajistil odpovídající kontrolu vstupu. Proti rozhodnutí podal odvolání k Vídeňskému krajskému správnímu soudu a výslovně požadoval veřejné ústní jednání. Jednání proběhlo „čistě virtuálně“ prostřednictvím videolinku na základě mimořádné procesní úpravy přijaté během pandemie COVID-19; soudkyně byla v soudní síni, ostatní účastníci se připojili vzdáleně. Obrana namítala porušení veřejnosti a rovnosti zbraní a poukazovala na technické potíže; soud však v řízení pokračoval a sankci potvrdil. Následné opravné prostředky byly odmítnuty.

ESLP nejprve potvrdil použitelnost čl. 6 (šlo o „trestní obvinění“ v autonomním smyslu Úmluvy). Dále uvedl, že účast prostřednictvím videokonference není sama o sobě neslučitelná s čl. 6, pokud má zákonný základ, sleduje legitimní cíl a konkrétní uspořádání zachová spravedlivost řízení. V této věci přihlédl k pandemickému kontextu, legitimnímu cíli ochrany veřejného zdraví, povaze sankce (pokuta), zastoupení advokátem i možnosti stěžovatele účastnit se jednání, vyjadřovat se a klást otázky; technické problémy nedosáhly intenzity, která by mu bránila účinně se účastnit. K veřejnosti ESLP připustil, že u čistě virtuálních jednání musí stát přijmout kompenzační opatření, aby veřejnost měla účinný přístup; v konkrétních okolnostech však považoval dostupné informace o jednání za postačující. Porušení čl. 6 odst. 1 neshledal a část dle čl. 6 odst. 3 písm. c) odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Celý rozsudek v anglickém jazyce je zde:
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-247650

ESLP: Rozsudek ve věci Černý a ostatní proti České republice (stížnost č. 37514/20), ze dne 18. prosince 2025

Evropský soud pro lidská práva ve věci Černý a ostatní shledal porušení práva stěžovatelů, advokátů, na respektování soukromého života a korespondence kvůli založení jejich e-mailové komunikace s klientem do trestního spisu, a v této souvislosti i porušení práva na účinný prostředek nápravy. Česká právní úprava není jasná, předvídatelná a neobsahuje dostatečné záruky k ochraně této privilegované korespondence. Současně rozhodl o porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces, protože jim Ústavní soud nezaslal k vyjádření podání ČAK.

Stěžovatelé hájili zájmy klienta, proti kterému orgány činné v trestním řízení vedly dvě související trestní řízení. Při vyšetřování první trestní věci policie zajistila elektronická zařízení klienta, ze kterých vyňala také chráněnou komunikaci mezi ním a jeho obhájci, stěžovateli. Tu posléze soud rozhodující ve druhé trestní věci založil do spisu, aniž by posoudil, zda je pro věc relevantní. Stěžovatelé neúspěšně usilovali před různými vnitrostátními orgány, včetně Ústavního soudu, o vynětí komunikace ze spisu a o její zničení. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud obdržel návrh České advokátní komory na přiznání postavení vedlejšího účastníka, který nezaslal k vyjádření stěžovatelům, byť podání obsahovalo i názor Komory na význam zajištění ochrany privilegované komunikace mezi advokáty a jejich klienty. Část stěžovatelů se následně domohla před civilními soudy omluvy, když tyto shledaly pochybení v postupu trestního soudu.

ESLP vyšel z toho, že stěžovatelé i přes úspěch před civilními soudy nemohli očekávat, že trestní soud následně vyjme materiál ze spisu, pokud se na něj sami obrátí. Ostatně trestní soud tak mohl učinit z vlastní iniciativy bez ohledu na pozdější aktivitu stěžovatelů. Uznání porušení jejich práv také nezbavilo stěžovatele jejich postavení obětí, jelikož důvěrná komunikace mezi nimi a klientem nebyla ze spisu odstraněna. Již samotné zařazení privilegovaných materiálů do spisu mohlo stěžovatelům značně uškodit s ohledem na význam jejich role coby advokátů. ESLP považoval za problematické, že relevantní právní úprava není jasná, předvídatelná a že neobsahuje dostatečné záruky. Zejména nestanoví jasný postup a pravidla pro extrakci, třídění a nakládání s daty z elektronických zařízení tak, aby byla zajištěna ochrana důvěrnosti komunikace mezi advokáty a jejich klienty. Na analogickém použití jiných ustanovení trestního řádu se vnitrostátní orgány neshodly. Česká právní úprava tedy podle ESLP nesplňuje standardy vyplývající z judikatury ESLP, a proto shledal porušení práva stěžovatelů na respektování soukromého života a korespondence podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech. K nemožnosti stěžovatelů domoci se vynětí a zničení komunikace z trestního spisu, ESLP podotkl, že právo na účinný prostředek nápravy si žádá existenci jasného a předvídatelného postupu umožňujícího přezkoumání zákonnosti založení privilegované komunikace do spisu s možností domoci se jejího vynětí a zničení. Vnitrostátní právo takový postup nezná. Podle ESLP tak stěžovatelé neměli v rozhodné době k dispozici účinný prostředek nápravy v rozporu s článkem 13 ve spojení s článkem 8 Úmluvy. V této souvislosti ESLP zdůraznil, že v rámci výkonu rozsudku je vhodné, aby dodatečně došlo k vynětí komunikace stěžovatelů s klientem z trestního spisu. Pokud jde o podání ČAK a jeho nepřeposlání stěžovatelům k vyjádření, ESLP uvedl, že tato písemnost obsahovala nové argumenty, s nimiž se mohl vypořádat už jen Ústavní soud. ESLP nepovažoval za rozhodující, že podání nemělo na výsledek věci žádný vliv, že obsahovalo argumenty ve prospěch stěžovatelů a že jejich právní zástupce mohl online nahlédnout do spisového materiálu a s podáním se seznámit. Zásada kontradiktornosti, která je součástí práva na spravedlivý proces, vyžadovala, aby stěžovatelé dostali příležitost na podání ČAK reagovat. Jelikož se tak nestalo a Ústavní soud nevysvětlil důvody, proč to nepovažoval za nutné, došlo i k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Celý rozsudek v anglickém jazyce naleznete zde:
https://hudoc.echr.coe.int/?i=001-247564

ESLP: Rozsudek ve věci Nejjar proti Švýcarsku (stížnost č. 9087/18), ze dne 11. prosince 2025

ESLP rozhodl ve věci Nejjar proti Švýcarsku, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy (právo na přístup k soudu).

Stížnost se týkala švýcarského „trestního příkazu“ vydaného státním zástupcem, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou a byl jí uložen peněžitý trest. Stěžovatelka podala odpor, věc byla postoupena soudu a předvolání výslovně upozorňovalo, že nedostaví-li se bez omluvy a nenechá-li se zastoupit, odpor bude považován za vzatý zpět a trestní příkaz nabude právní moci. Stěžovatelka se k jednání nedostavila; její advokát se dostavil a žádal, aby ji mohl zastupovat, soud však zastoupení odmítl s odkazem na požadavek osobní přítomnosti a aplikoval fikci „zpětvzetí“ odporu. Vnitrostátní soudy následné opravné prostředky zamítly.

ESLP uvedl, že systém trestního příkazu není sám o sobě neslučitelný s čl. 6 odst. 1, musí však reálně umožnit přístup k soudu. V posuzované věci považoval za rozhodující, že stěžovatelka bezprostředně po aplikaci fikce využila dostupné prostředky a tím jednoznačně projevila, že na soudním přezkumu trvá; za těchto okolností nebylo možné její nepřítomnost vyložit jako vědomé a jednoznačné vzdání se práva na soud. Ačkoli ESLP připustil legitimní cíl pravidla (efektivita řízení), v konkrétní situaci šlo o nepřiměřené omezení, které zasáhlo samotnou podstatu práva na přístup k soudu. Shledal proto porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Celý rozsudek ve francouzském jazyce je zde:
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-246133

ESLP: Rozsudek ve věci Diaco a Lenchi proti Itálii (stížnosti č. 15587/10 a další), ze dne 11. prosince 2025

ESLP rozhodl ve věci Diaco a Lenchi proti Itálii, že došlo k porušení čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (ochrana majetku) z důvodu nepřiměřených průtahů při vyplácení odměn advokátům za právní pomoc poskytovanou v rámci systému právní pomoci.

Stěžovateli byli advokáti, kteří poskytovali právní pomoc v rámci systému právní pomoci (v trestních i civilních věcech). V jejich prospěch byly vydány pravomocné platební příkazy (decreti di pagamento), jimiž byla uznána existence jejich pohledávek vůči státu a stanovena výše odměn. Přesto byly částky vypláceny se značným zpožděním. Sporné bylo zejména, zda takto přiznané nároky představují „majetek“ a zda prodlevy při výplatě dosáhly intenzity porušení čl. 1 Protokolu č. 1.

ESLP konstatoval, že přiznané a vymahatelné pohledávky uznané vnitrostátními orgány představují „majetek“ ve smyslu čl. 1 Protokolu č. 1. Za rozhodný okamžik pro posouzení prodlení považoval založení platebního příkazu do soudního spisu; další administrativní kroky nemohou jít k tíži stěžovatelů. Po odečtení lhůty pro námitky činilo prodlení přibližně jeden rok až více než čtyři roky, což ESLP vyhodnotil jako nepřiměřené, způsobené především administrativní nečinností a rozpočtovými omezeními. Shledal porušení čl. 1 Protokolu č. 1 a současně upozornil na systémový charakter problému; podle čl. 46 vyzval stát k přijetí obecných opatření.

Celý rozsudek ve francouzském jazyce je zde:
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-247437

ESLP: Rozsudek velkého senátu ve věci Danilet proti Rumunsku (stížnost č. 16915/21), zde dne 15. prosince 2025

ESLP (velký senát) ve věci Danileţ proti Rumunsku (stížnost č. 16915/21) rozhodl, že došlo k porušení čl. 10 Úmluvy (svoboda projevu).

Případ se týkal rumunského soudce disciplinárně postiženého za dva příspěvky na Facebooku. První příspěvek souvisel s veřejnou institucionální kontroverzí a vyjadřoval obavy z politického vlivu na státní instituce. Druhý spočíval ve sdílení odkazu na mediální obsah týkající se fungování státního zastupitelství a justice s krátkým komentářem; vnitrostátní orgány jej vyhodnotily jako nevhodný. Sankcí bylo dočasné snížení platu a opatření bylo potvrzeno i soudním přezkumem. Sporné bylo, zda disciplinární zásah představoval ospravedlnitelné omezení svobody projevu dle čl. 10.

Velký senát zdůraznil, že soudci mají právo na svobodu projevu, avšak současně povinnost zdrženlivosti a odpovědnost chránit důvěru veřejnosti v nezávislost a nestrannost justice; je nutné provést pečlivé vyvažování. V posuzované věci ESLP akcentoval kontext veřejného zájmu a to, že příspěvky neobsahovaly výzvy k násilí ani se netýkaly probíhajících řízení vyžadujících zvláštní zdrženlivost. Vnitrostátní orgány podle ESLP nedostatečně vysvětlily, jak konkrétně výroky narušily fungování justice nebo důstojnost úřadu, a nezohlednily relevantní kritéria (kontext, faktický základ hodnotících soudů, proporcionalitu). Přihlédl i k odrazujícímu účinku sankce. Shledal proto porušení čl. 10 Úmluvy.

Celý rozsudek v anglickém jazyce je k dispozici zde:
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-247839

ESLP: Rozsudek ve věcech Gondert proti Německu (stížnost č. 34701/21) a De Simone proti Německu (stížnost č. 21853/23) ze dne 16. prosince 2025    

ESLP rozhodl ve věcech Gondert proti Německu (stížnost č. 34701/21) a De Simone proti Německu (stížnost č. 21853/23) o otázce povinnosti vnitrostátních soudů odůvodnit odmítnutí položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). Ve věci Gondert shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy (právo na spravedlivý proces), ve věci De Simone byla stížnost prohlášena za nepřijatelnou.

Oba případy se týkaly řízení před německými soudy, v nichž stěžovatelé namítali nesprávný výklad nebo aplikaci unijního práva a vytýkali vnitrostátním soudům, že nepředložily věc SDEU k rozhodnutí o předběžné otázce. ESLP nejprve připomněl, že posouzení, zda je třeba předběžnou otázku položit, přísluší primárně vnitrostátním soudům. Odmítnutí takového postupu však může za určitých okolností zasáhnout do spravedlivosti řízení, zejména pokud soud rozhoduje v poslední instanci. Ve věci Gondert byl stěžovatel bývalým partnerem mezinárodní advokátní kanceláře, který se domáhal nároků vyplývajících z penzijního systému a tvrdil, že s ním bylo zacházeno diskriminačně z důvodu věku. Zatímco soud prvního stupně mu dal za pravdu, odvolací soud jeho žalobu zamítl s odkazem na ospravedlnitelnost rozdílného zacházení podle unijního práva. Odvolací soud zároveň nepřipustil další opravný prostředek. Stěžovatel se proto obrátil na Spolkový soudní dvůr, výslovně požádal o položení předběžné otázky CJEU a své návrhy podrobně odůvodnil. Tento soud však dovolání odmítl velmi stručným odůvodněním, v němž pouze konstatoval, že zkoumal existenci povinnosti obrátit se na CJEU, aniž by vysvětlil, proč ji nepovažoval za danou. ESLP zdůraznil, že v situaci, kdy účastník řízení výslovně a kvalifikovaně žádá o položení předběžné otázky a věc posuzuje soud, proti jehož rozhodnutí již neexistuje opravný prostředek, je tento soud povinen své odmítnutí řádně odůvodnit. Konkrétně musí vysvětlit, zda považuje položenou otázku za irelevantní, zda již byla zodpovězena ustálenou judikaturou CJEU, nebo zda je správná aplikace unijního práva natolik zřejmá, že neponechává prostor pro pochybnosti. Jelikož německé soudy v projednávané věci takové odůvodnění neposkytly, ESLP dospěl k závěru, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Naopak ve věci De Simone ESLP shledal odlišnou procesní situaci. Stěžovatel sice v řízení před Spolkovým soudním dvorem namítal potřebu zásahu nejvyšší soudní instance a formuloval právní otázku týkající se výkladu unijního práva, avšak nikdy výslovně nepožádal o položení předběžné otázky SDEU ani neuvedl důvody, proč by takový postup byl nezbytný. Jeho argumentace směřovala k potřebě rozhodnutí vnitrostátního nejvyššího soudu, nikoli k aktivaci mechanismu předběžných otázek. ESLP proto uzavřel, že za této situace nelze absenci odkazu na CJEU považovat za zásah do práva na spravedlivý proces, a stížnost prohlásil za nepřijatelnou. ESLP shrnul, že neexistuje subjektivní právo účastníka řízení na položení předběžné otázky, avšak pokud je takový návrh výslovně a konkrétně vznesen před soudem poslední instance, musí být jeho odmítnutí transparentně a přesvědčivě odůvodněno. Tato povinnost slouží jako pojistka proti svévoli, zajišťuje předvídatelnost rozhodování a posiluje důvěru účastníků v soudní ochranu jejich práv.

Celý rozsudek ve věci Gondert proti Německu v anglickém jazyce je k dispozici zde:
https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-247860 .
Rozhodnutí ve věci De Simone proti Německu je k dispozici v anglickém jazyce zde:
https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-247840

Odbor mezinárodních vztahů ČAK
Foto: pixabay.com