V dějinách evropské civilizace měli po dlouhá staletí nezpochybnitelnou autoritu kněží. Byli prostředníky mezi člověkem a Bohem, strážci morálky, interprety posvátných textů i garanty společenského řádu. „Když dnes sledujeme roli advokátů a právníků v moderní společnosti, není těžké zahlédnout paralelu. To, co bývalo kdysi doménou náboženství, se stále častěji přesouvá do rukou práva,“ uvádí advokát Aleš Rozehnal a pokračuje následující řádky v článku pro Advokátní deník:
Je nesporné, že náboženství v posledních staletích ztratilo v západní civilizaci velkou část své autority. Není to jen otázka osobní víry, ale jde o celkový přesun společenské moci. Tam, kde dříve o správném a nesprávném rozhodovaly církevní autority, stojí dnes zákonodárci a soudci.
Morálka, rodina, manželství, finanční vztahy, obchod i mezinárodní politika jsou sféry, které byly kdysi alespoň částečně pod patronátem náboženských institucí. Dnes jsou regulovány právními předpisy a jejich výklad je svěřen právníkům.
Právo se tak stává univerzálním jazykem, kterým společnost formuluje svou identitu, své hodnoty a svou budoucnost.
V této perspektivě není advokát jen zástupcem klienta, který objasňuje klientovi právní normy. Stejně jako kdysi kněz, i advokát vystupuje jako tlumočník nikoli božského, ale státem sankcionovaného řádu.
Klient, podobně jako věřící, často nerozumí složitému právnímu systému, jeho symbolům a rituálům. Potřebuje prostředníka, který jej provede soudním řízením, sepíše smlouvu či vysvětlí, co znamená rozhodnutí soudu.
Soudní jednání samo nese rysy náboženského rituálu. Má formální jazyk, ustálený postup, slavnostní prostředí, talár soudce jako symbol autority. Advokát je v tomto chrámu práva jedním z klíčových služebníků.
Náboženství vždy nabízelo vizi absolutní morálky, která měla stát nad všemi. Právo je naproti tomu výtvorem lidským, podléhá politickým vlivům a může být zneužito. Špatné zákony, nerovný přístup ke spravedlnosti či nedostupnost právní pomoci pro chudé ukazují, že právo není dokonalým náboženstvím a právníci nejsou dokonalými kněžími nové éry.
Ale advokát, který se soustředí jen na technickou stránku své práce, selhává. Pokud však vnímá, že je součástí většího rámce, tedy to, že pomáhá chránit integritu společnosti, její spravedlnost a rovnováhu, může se stát skutečným služebníkem práva.
Když se podíváme na rozsah práva, jeho všudypřítomnost a jeho schopnost určovat, co je správné a co špatné, ukazuje se, že metafora advokátů jako novodobých kněží není jen slovní hříčkou.
Právo nahradilo náboženství jako hlavní rámec lidské existence. A advokáti, stejně jako kdysi kněží, stojí před úkolem nejen interpretovat pravidla, ale také chránit hodnoty, na nichž stojí celá společnost.
Je to role, která zavazuje. Pokud mají advokáti opravdu plnit funkci dnešních kněží, pak jejich úkolem není jen vyhrávat spory nebo sepírat smlouvy. Jejich posláním je chránit spravedlnost, lidskou důstojnost a rovnováhu společnosti. Jinak se chrám práva může rychle proměnit ve skladiště paragrafů bez duše.
Aleš Rozehnal, advokát
Foto: pixabay.com
