Činit jiným jen to, co chceš, aby činili tobě, je zlaté pravidlo, říká J. Jirsa – Advokacie

Rozhovor

 Ocenění Právník roku 2025 v kategorii Občanská a lidská práva a právo ústavní získal JUDr. Jaromír Jirsa. „Ústavní soud má velkou zásluhu v oblasti ochrany lidských práv,“ říká bývalý ústavní soudce ÚS ČR a exprezident SU ČR. Během své kariéry působil Jaromír Jirsa v Praze v civilním soudnictví a také u Ústavního soudu často věnoval pozornost tématům rodiny, péče o děti a různým základním životním situacím, od narození až k umírání. Na téma rodiny, rozvodů a péče o děti pořádal i řadu zajímavých, inspirativních a hojně navštěvovaných seminářů. V roli lektora Justiční akademie se bude tento rok podílet na vzdělávání soudců, advokátů a pracovníků OSPODů v oblasti tzv. rozvodové novely občanského zákoníku.

Jak vidíte současnou situaci v oblasti ochrany lidských práv v České republice a jaké jsou podle Vás největší výzvy do budoucna?

Česká republika je v oblasti ochrany lidských a základních práv podle mě na špičkové evropské úrovni. Po deseti letech působení u Ústavního soudu to mohu zodpovědně prohlásit. A především Ústavní soud na tom má velkou zásluhu.

Dynamicky a bleskurychle se vyvíjející společenské poměry přinášejí stále nové výzvy. Vezměme si například internet, sociální sítě a ochranu lidské důstojnosti. Někdy mám pocit, že spoluobčané nabyli dojmu, že mezi lidská práva patří sdílení a šíření i těch nejintimnějších informací – bez omezení a bez ohledu na důstojnost osoby, o které jsou intimity sdíleny a šířeny.

Podle Vašich slov by soudci neměli ztrácet kontakt s realitou a schopnost vcítit se do situace účastníků řízení. V jaké míře se to podle Vás daří? A jak případně soudce v tomto směru vzdělávat?

Nejen soudci… Činit jinému jen to, co chceš, aby jiní činili tobě, to je zlaté pravidlo staré tisícovky let. Dobrý soudce musí mít schopnost vidět sám sebe v pozici účastníka, na kterého se dívá zpoza katedry.

Soudci mají možnost pravidelně a průběžně se vzdělávat v etice, zejména na akcích pořádaných Justiční akademií. Pravda ale je, že určité schopnosti lze získat až vlastními životními a soudcovskými zkušenostmi a že všechno se naučit nedá.

Po odchodu z Ústavního soudu jste se rozhodl v Justiční akademii připravovat soudce na změny spojené s takzvanou rozvodovou novelou občanského zákoníku. Ta má od tohoto roku zjednodušit rozvody a přináší změny v péči o děti z rozvedených manželství. Jak velký posun v tomto směru to přinese a co by bylo ještě podle Vás třeba do budoucna vyřešit?

V případě tzv. rozvodové novely jde o dobrou příležitost posunout praxi ve věcech péče soudu o nezletilé děti dopředu správným směrem. Zákon se snaží prosadit v případech kompetentních rodičů heslo „méně státu a více rodiny“, zavádí správný liberální přístup v rodinných a rodičovských sporech, snaží se naznačit, že rodiče, kteří selhali jako partneři, mají na startovní čáře stejná rodičovská práva a povinnosti, že nemáme jednoho rodiče „pečovatele“ a druhého „stykače“, který smí dítě občas vídat.

Místo mnohostránkových elaborátů byste upřednostnil raději schopnost právníků srozumitelně slovy vysvětlit určitý verdikt. Máte dojem, že se schopnost předávat informace tak, aby byly snadno pochopeny, vytrácí? V justici, ale i obecně ve společnosti?

Bohužel mám. Je to způsobené tím, že jsme si zvykli namísto čerpání a třídění hodnotných informací čerpat a předávat dál „data“. Jsem ale optimista a věřím, že se zase za pár let rádi vrátíme od sběru zbytečných dat k používání vlastního rozumu, vyhodnocování podstaty věci a řešení jádra problému. Nic naplat, být stručný a výstižný je pracné a každý má tendenci práci si usnadňovat.

Ve své profesi jste věnoval velkou pozornost tématům rodiny, rozvodům a péči o děti. Setkával jste se často s neochotou rodičů dítěte domluvit se na uspořádání vztahů a poměrů po rozvodu a snahou přehazovat odpovědnost na soud? Co to o společnosti vypovídá a jak z toho ven?

Právě proto musíme rodičům opakovaně říkat, že rodičovská odpovědnost v sobě zahrnuje na prvním místě povinnosti a pak až práva. Na prvním místě musí být vždy nejlepší zájem dítěte jako nejslabšího účastníka sporu v rodině.

Musíme si ujasnit priority. Zabýváme se rodičovskými konflikty, otcovskými dovolenými, dětskými skupinami apod., ale nevíme, jak žijí děti narkomanů ve vyloučených lokalitách, děti, které se rodí se závislostmi na tvrdých drogách, děti, na nichž je pácháno násilí, žijí ve skutečné chudobě, nemají šanci se vzdělávat, rozvíjet, ač jsou talentované.

U skutečně ohrožených dětí musí platit heslo: „více péče státu skutečně potřebným“, zatímco u kompetentních rodičů musí platit heslo jiné: „méně státu, více rodiny“, aby byla posilována rodičovská odpovědnost. Není možné, aby soud rozhodoval za rodiče, zda bude dítě chodit do lesní nebo waldorfské školky, zda bude hrát na housle, nebo na klavír, zda bude jíst maso, nebo jen zeleninu.

Jak vnímáte ocenění Právník roku v kategorii Občanská a lidská práva a právo ústavní?

Že jsem si toto ocenění, kterého si velmi vážím, za 35 let v justici snad poctivě odpracoval.

Jaromír Jirsa je uznávaným soudcem s bohatou publikační a pedagogickou praxí, který prošel nalézacím i odvolacím stupněm justice a jako takový se stal v roce 2015 ústavním soudcem. Na svém kontě má jako samosoudce i člen soudních senátů a pléna ústavní instance řadu významných soudních rozhodnutí. Jako autor pak i zajímavé odborné literární publikace, z nichž Klíč k soudní síni se stal bestsellerem. Podobu českého soudnictví výrazně ovlivnil také z postu prezidenta Soudcovské unie. Jeho typická pracovitost a rétorické schopnosti ho provázejí i v jeho aktuální roli lektora Justiční akademie, v níž se letošní rok bude podílet na vzdělávání soudců, advokátů a pracovníků OSPODů.

Děkujeme za rozhovor!

Ivana Sýkorová

Foto: V. Šálek