V praxi se setkáváme s velkou tolerancí vůči psychickému násilí a také s téměř nulovou mezioborovou komunikací. Jak je to možné? Odpověď na tuto otázku hledaly na masterclass fora iuris společně klinická psycholožka Helena Petrová a advokátka Markéta Chudáčková, které se dlouhodobě setkávají s případy psychického násilí ve svých profesích.
Podle lektorek není totiž psychické násilí vidět. „Na první pohled ho rozhodně nepoznáte. Do půl roku se narcista neprojeví,“ míní advokátka Markéta Chudáčková. „Bude vystupovat jako ukázkový rodič, medializaci přímo miluje, advokáti ho uschopňují, těžko ho vyvedete z konceptu.“ V praxi se totiž často stává, že pokud se s kauzou, která vykazuje prvky psychického násilí, zachází jako s běžnou kauzou, tak se role oběti a agresora obrátí. Typickým příkladem je to, že na soud či advokátní kancelář se obrátí narcista a vylíčí velmi věrohodně, že se cítí jako oběť. Také oběť není zcela typická oběť, jakou byste čekali. Člověk s narušenou strukturou osobnosti si zpravidla vybírá schopné osoby, ze kterých se oběť jeho působením stává až časem.
Jak tedy může taková záměna rolí vypadat? Psychopat vypadá perfektně a vystupuje příjemně, zatímco jeho oběť, ve fázi, kdy se dostává do právního systému, vypadá nekompetentně, působí protivně, nevěří ničemu a nechce se dohodnout. Zde jde ale pouze o dojem, upozorňují lektorky. Oběť se dohodnout chce, ale ze zkušenosti již ví, že dohoda není možná. Je neustále porušována, nebo je pro oběť zcela nevýhodná. Soud pak často vyvodí závěr, že oběť se dohodnout nechce a bez širšího vhledu, a pochopení mechanismů psychické agrese tak často nechtěně agresora naopak uschopní.
Kauzy s prvky psychického násilí jsou často matoucí a je třeba jim věnovat mnohem více pozornosti. Jedním takzvaných red flags (ukazatelů, že může jít o problém) je například symbióza dítěte s rodičem. „Zhruba do dvou let je to v pořádku,“ tvrdí klinická psycholožka Petrová. „Avšak pokud přijde 12leté dítě s naprosto černobílým viděním a zastává se výhradně jednoho rodiče, měli byste zpozornět,“ pokračuje.
V těchto kauzách je stěžejní odhalit nekonzistenci strany s narušenou strukturou osobnosti. To se nejlépe děje soustředěným dotazováním a hledáním diskrepancí mezi tvrzením a realitou. Pokud slyšíte posmutnělé: „To mě fakt mrzí, já se chtěl dohodnout,“ ale pak vidíte, že ten člověk zahájil za rok šest řízení, tak je jasné, že tu něco nehraje, uvádějí lektorky konkrétní příklad ze své praxe.
Díky lžím, které tento typ lidí používá velmi často, pak dochází u oběti k jevu, kterému se odborně říká kognitivní disonance. Nastává nepříjemný nesoulad mezi tím, co daný člověk říká a jak v realitě jedná. U oběti má tento jev velmi negativní vliv na celkové vnímání reality. „Už nevíte, kde je pravda, co je lež, nevěříte vlastnímu úsudku, ztrácíte sebevědomí i schopnost posoudit, v jaké situaci se vlastně nacházíte. Jediné, co víte, je, že vám v té situaci není dobře a že něco není v pořádku,“ dodává Chudáčková. Není to ale opět tak jednoznačné. Fáze napětí střídá fázi uvolnění. Pokud narcista cítí, že ztrácí moc, přitvrdí. Pokud naopak cítí, že oběť se chová tak, jak potřebuje, povolí. Jasným indikátorem v takovém vztahu je však neměnnost rolí a velmi často ekonomická závislost oběti, až ekonomické násilí.
Dalším poznávacím znamením stran konfliktu s prvky psychického násilí může být i to, že oběť má skutečný strach a nechodí do konfliktu. Pokud oběť vystavíte kritice, nejde do konfliktu, zatímco osoba s narušenou strukturou osobnosti jde do konfliktu téměř okamžitě. „Osobnosti ´temné triády´ (narcismus, machiavellismus, sociopatie – pozn. autora) umí velmi dobře manévrovat v šedé zóně. Vejdou se do norem, ale nemají strach, proto jednají bezohledně. Umí však dokonale předstírat emoce. Není ale pravdou, že emoce nemají. Emoce mají, ale jen sami k sobě,“ uvádí na pravou míru klinická psycholožka Petrová.
DESATERO ZASTUPOVÁNÍ KAUZ S PRVKY PSYCHICKÉHO NÁSILÍ
Odhalit patologickou osobnost je složité i pro klinické psychology. Jak tedy může odborník ze zcela jiného oboru ve svém případu rozpoznat, že nese prvky psychického násilí?
Jak psychické násilí rozpoznat
1) Doptávejte se.
Osoby s narušenou strukturou osobnosti budou vždy „bezobsažné“. Konkrétně vám neřeknou nic, nebo se do vyprávění časem zamotají, i když zpočátku působí kompetentně, erudovaně a sympaticky.
2) Zkoumejte historii příběhu.
Jen v čase můžete najít diskrepance a věci, které vám pomohou prvky psychického násilí identifikovat
3) Máte-li odborný posudek, konfrontujte ho se spisem.
To se neděje téměř nikdy. Historie a jakékoliv diskrepance v ní jsou velmi důležité. Často stačí na odhalení lži.
4) Buďte co nejkonkrétnější, chtějte data.
Zarazte hned v počátku vysvětlování, proč se něco nestalo nebo proč někdo něco neudělal. Naopak, chtějte slyšet, kdy to člověk udělal, jak to udělal, jak dlouho to trvalo atd…
5) Nehledejte logiku – u člověka s narušenou strukturou osobnosti ji nenajdete.
Tito lidé jsou ochotni jít i do sebedestrukce, aby si nad obětí udrželi moc. Proto jejich motivace často nedává smysl a nikdy vám ji neodhalí. Řada kroků, které mohou dělat, se může jevit zcela nelogicky nebo dokonce sebedestruktivně.
Jakými pravidly se ve sporu řídit
1) Nevyjednávejte, nenuťte oběť do mediace.
Dokonce i pro kvalifikovaného odborníka, jako je klinický psycholog, je velmi složité oběť ochránit. Pokud ji necháte vystavit takto náročným situacím, kde bude s agresorem znovu konfrontována, velmi pravděpodobně to případu spíše ublíží a zmenší se šance oběti na dosažení cílů.
2) Nenechte se vtáhnout do manipulativní hry.
Oběť „nekvete“, uhýbá očima, nevypadá přesvědčivě. Člověk s narušenou strukturou osobnosti je velmi podmanivý a ví, co chcete slyšet. Nepodlehněte dojmům a jděte vždy po tvrdých faktech.
3) Vstup do systému je doporučován až ve fázi, kdy klient je stabilní a víte, že dokáže hájit své zájmy.
Vaše hlavní role je tedy posílit klienta tak, aby byl „životaschopný“ a dokázal fungovat u soudu, i když to pro něj bude velmi psychicky náročné. Klient také musí přebrat svůj díl odpovědnosti za kauzu. Musí se dostavit k soudu a být schopný komunikovat. Pokud to zvládne, tato cesta může být „léčivá“ a posílit jeho ztracenou sebehodnotu.
4) Poskytujte klientovi mnohem větší vedení, než v obvyklých kauzách.
Úzus advokáta zní, že jedná na pokyn. Pokud ale takovou kauzu zastupujete, počítejte s tím, že klient je vystrašený, často se zalekne, přestává rozlišovat priority, stále jen reaguje. Je třeba klientovi navrhnout smysluplnou strategii a více mu pomáhat orientovat se v realitě.
5) Pracujte mezioborově.
Mezioborový dialog je pro posouzení kauz s prvky psychického násilí zcela zásadní. Každý odborník je totiž schopen vnést do případu svůj důležitý úhel pohledu, a pomoci tak rychleji rozkrýt, s čím máte co dočinění, i najít nejlepší řešení pro konkrétní případ.
Proč tedy takové kauzy vůbec zastupovat? Jsou těžké a často téměř beznadějné, ale váš potenciál pomoci, je v nich nezměrně větší, než v běžných případech. Je to tak trochu poslání…
Zájemce o tuto problematiku srdečně zveme na pokračování tématu v druhé masterclass, která naváže vstupem klienta/případu do systému a která se bude zabývat rozborem jednotlivých případů a jejich strategií. Z pohledu psychologa se zaměří na znalecké posudky, jejich zadávání, obsah a limity jejich užití v soudních sporech.
Přihlásit se můžete na https://www.forumiuris.cz/workshopy/
Autorka Mgr. Markéta Chudáčková působí jako advokátka v Praze
Ilustrační foto: autorka
