Jak vybrat okna do pasivního domu?
Okna pro pasivní dům musí splňovat celou řadu důležitých kritérií, k nimž patří zejména zajištění minimálních tepelných ztrát a vysokých solárních zisků.
Základem správného fungování musí být kombinace dokonalé konstrukce okna spolu se všemi ohledy na požadavky pasivních domů.
Zásadní rozdíl mezi návrhem vhodných okenních systémů pro klasické domy a pro pasivní domy se ukazuje už v předprojektové přípravě.
V případě pasivních domů je důležité zaměřit se mimo jiné na energetický audit a prověření parametrů osvitu domu.
V rámci požadavku na konstrukci okenních výplní je zároveň třeba zohlednit i energetické úspory, reálné zisky sluneční energie a dostatek světla v interiéru.
Základním předpokladem tedy je použití odpovídající tepelné izolace včetně skla a také opravdu kvalitní těsnění.
Nejedná se přitom pouze o maximální těsnost v připojovací spáře, ale i ve funkční spáře, tedy mezi oknem a křídlem.
Proto jsou v případě pasivních domů často používány speciální komponenty kování, díky nimž okno přilehne na rám bez přerušení.
Tepelně izolační vlastnosti okenních profilů jsou tolik důležité, že jsou definovány maximální hodnotou součinitele prostupu tepla Uw ≤ 0,8 W/m²K.
Jedna z nejlepších možností tak představují například okna Progress, k jejichž výrobě byl použit kompozitní materiál Rau-Fipro a do jejichž profilu byly integrovány termomoduly v podobě polyetylenových nebo melaminových vložek.
Díky nim vykazují tato okna spolehlivě menší hodnotu Uw než 0,8.
Díky použití trojskla u pasivních domů je předpokladem relativně velká stavební hloubka oken.
V tomto případě tak dosahuje 86 mm.
V konstrukci trojskla se uplatňuje speciální „teplý“ polymerový rámeček omezující vznik tepelného mostu na okraji skla.
Tento rámeček zároveň pohlcuje zbytkovou vzdušnou vlhkost, jež se může v meziprostoru zasklení vyskytnout.
Velký rozdíl mezi okny v klasickém a pasivním domě spočívá také v jejich montáži.
Kvůli dosažení optimálních tepelně izolačních vlastností je v tomto případě zapotřebí okno usadit do izolačního prostředí, ne tedy rovnou do zdiva či betonového monolitu.
K tomu poslouží speciální montážní rám, jenž se prostřednictvím ocelových kotev usadí do konstrukce stěny.
Do něj se pak připevní samotné okno.
Díky tomu bude zajištěna nejen požadovaná tepelná izolace, ale také perfektní mechanická stabilita okna.
Tento specifický způsob nachází uplatnění rovněž v případě velkých prosklených ploch, jako jsou balkonové dveře či HST portály.
Velkou roli při tom hraje utěsnění připojovací spáry prostřednictvím speciálních těsnicích pásků.
Fungují po způsobu parozábrany a rovněž z vnějšku umožňují odvádět vzdušnou vlhkost směrem ven.
Pokud zaprší, nepustí naopak vodu dovntř.
Rozložení a osazení oken je předurčeno jejich velikostí, členěním či orientací vůči světovým stranám.
Směrem na jih mají okna kladnou tepelnou bilanci, na sever zápornou, na východ a na západ vyrovnanou.
Z toho vyplývá, že okna orientovaná na sever, mají daleko větší tepelnou ztrátu než zisk.
Pokud je to tedy z funkčního hlediska možné, neměl by pasivní dům mít směrem na sever žádné okno.
Naproti tomu směrem na jih by mělo být oken co nejvíce.
Pokud pasivní domy disponují velkými prosklenými plochami, je zapotřebí eliminovat přebytečné zisky sluneční energie.
V takovém případě dobře poslouží rozmanité stínicí systémy, které v sobě spojí praktickou i estetickou stránku.
Okno u pasivního domu tak může být stíněno například předokenní stínicí clonou či lamelovou žaluzií, která může být zakomponovaná do hliníkového rámečku s další předsazeným sklem.
Vhodné stínění je v případě pasivního domu třeba vybírat spolu s architektem už při samotném projektování.
Vhodně zvolený stínicí prvek dokáže zajistit stabilní množství světla a tepla v interiéru po celý rok.
Pomůže navíc i ušetřit peníze za energii.
Speciální komponenty kování, které jsou používány v případě pasivních domů, umožňují oknu přilehnutí na rám bez přerušení.
Tento specifický způsob nachází uplatnění rovněž v případě velkých prosklených ploch, jako jsou balkonové dveře či HST portály.
Velkou roli při tom hraje utěsnění připojovací spáry prostřednictvím speciálních těsnicích pásků.
Fungují po způsobu parozábrany a rovněž z vnějšku umožňují odvádět vzdušnou vlhkost směrem ven.
Pokud zaprší, nepustí naopak vodu dovntř.
