„Pachatel je osoba, která se dopustila trestného činu. V jednotlivých stádiích trestního řízení je titulován rozdílně, přesto se jedná o stále stejnou osobu. V průběhu řízení před soudem, poté, co je stanoven termín hlavního líčení, kdy bude daná trestní věc projednávána u soudu, je pachatel titulován jako obžalovaný.“ Tohle není pokus o justiční vtip ve stylu Járy Cimrmana, ale doslovná citace poučení, vyvěšeného na chodbách Městského soudu v Praze na konci srpna tohoto roku.
Podle tiskové zprávy v této souvislosti vydané je to „…nová infografika, která prostřednictvím výrazné ilustrace přehledně a srozumitelně informuje veřejnost o uspořádání soudní síně a osob zúčastněných při hlavním líčení.“ Poněkud jednodušeji řečeno, jde o obrázky s textem, mimo jiné na téma obžalovaného. Ovšem nejen na toto téma.
Poté, co Unie obhájců české republiky upozornila na text, který se hodně rozchází se zásadami fair trial, kádrový profil obžalovaného se mírně vylepšil. Pořád zbyly a k 7. 10. 2024 přežívaly informace o státním zástupci, který „….přednáší obžalobu na konkrétního pachatele rámci řízení před soudem vede obžalobu pachatele tak, aby se podařilo prokázat jeho vinu“. A na konci řízení „….navrhne druh a výši trestu pro pachatele“. Proti státnímu zástupci stojí podle ikonografiky obhájce obžalovaného, který ho v řízení obhajuje a „…zajišťuje, že pachatel využije všech svých práv v rámci trestního řádu“. Aby snad nebylo líto svědkům, že se honu na pachatele nezúčastní, neznámý lucerna juris na informační ceduli tvrdí, že „Svědek v rámci trestního řízení vypovídá o okolnostech spáchání projednávaného trestného činu“.
Myšlenka na rozšíření právního vědomí, případně zmenšení právního bezvědomí spoluobčanů v této zemi, je jistě dobrá. Jenom nevím, jestli její realizace měla být svěřena někomu, kdo má o zásadách trestního řízení zhruba stejné informace, jako já o pohlavním životě mlžů. To, co na pohled vypadá jako pokus o absurdní vtip, a také to tak primárně vnímali všichni ti, kterým jsem shora uvedené citoval, se ale může dost zásadně změnit, díváme-li se na to očima obžalovaného, který přichází k soudu, tvrdí o sobě, že je nevinen (a dokonce možná i je), kdesi se dočetl, nebo mu někdo donesl, že presumpce neviny je jednou z hlavních zásad právního státu a též i trestního řízení. Dokonce prý je v nějaké listině výslovně uvedeno, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Ale ještě, než vejde do jednací síně, se dozví, že je anoncovaný pachatel.
Je jisté, že obsah téhle „osvětové“ cedule nemá žádný vliv na to, co se pak děje v jednací síni, ale zkuste to vykládat právě těm, kteří o trestním řízení nemají příliš velké povědomí, zato se prostě lidsky bojí, chtějí se hájit, a teď si přečtou něco, z čeho nabydou dojmu, že už to je zbytečné.
Ale i ten, kdo je pachatelem trestného činu má mít podle shora zmíněných zásad právo na to, aby pachatelem nebyl, dokud o tom pravomocně nerozhodne soud. A dokonce, aby tak nebyl do té doby vůbec nikým titulován. Lze si též pro změnu představit ty, co přicházejí k soudu s bojovnou náladou a přesvědčením, že celá justice je jedna velká lumpárna, které jsou jasnou obětí. Tudíž je jejich občanským právem bránit se, jak to jde. Například vyrazit dveře do jednací síně nebo něco podobného. A do toho si přečtou něco, co jejich paranoiu posadí na koně.
V rámci upozornění, které poslala Unie obhájců České republiky paní předsedkyni Městského soudu v Praze, bylo také poznamenáno, že nelze vyloučit někdy do budoucna námitku neústavnosti trestního procesu probíhajícího v budově, kde již je dopředu inzerováno, že objektem tohoto řízení je pachatel. Vyšší soudy, případně Ústavního soud nebo Evropský soud pro lidská práva, zřejmě v takovém případě dospějí k závěru, že i když poučení bylo hloupé, na funkci orgánu to vliv nemělo. Pokud by ale zvěst o něčem takovém skutečně do Štrasburku doputovala, možná se také zasmějí, ale zřejmě je napadne, jestli jsme náhodou v České republice, případně speciálně v Praze, nezařadili zpátečku směrem k socialistické justici. Nebo spíš k justici totalitní, protože pokud si vzpomínám, naposledy jsem se na toto téma bavil v roce 1981 v souvislosti s informacemi o procesu s vraždou egyptského prezidenta Anvara Sádáta. Rozstřílela ho jeho vlastní ochranka a když došlo na proces s těmi střelci, v českém tisku se objevila optimistická informace, podle které soudní řízení bude probíhat tři dny a pak budou atentátníci popraveni. Posuďte, oč jsme dneska – pokud jde o informace – dál.
JUDr. Tomáš Sokol, člen představenstva České advokátní komory a prezident Unie obhájců ČR
Ilustrace: Bílý kruh bezpečí, MS v Praze
