V nedávných dnech proběhla médii zpráva, že tzv. vlogeři či influenceři sdílející videoobsah na sociálních sítích jsou nově povinni se evidovat jako tvůrci u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „RRTV“). RRTV totiž dne 21. listopadu 2024 vydala tiskovou zprávu o povinnosti evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu,[1] která byla následně sdělovacími prostředky přebírána a interpretována. V reakci na to vydalo komuniké i Ministerstvo kultury, které obsah tiskové zprávy vydané RRTV naopak zpochybňuje.[2] Jaký výklad je správný, z čeho vyplývá a jaké by měla povinnost registrace právní důsledky?
Ve zmíněné tiskové zprávě RRTV se pojednává o tom, že audiovizuální mediální sektor se v EU řídí Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách, která upravuje povinnosti provozovatelů televizního vysílání, poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a poskytovatelů služeb platforem pro sdílení videonahrávek. Tato směrnice byla do českého právního řádu transponována prostřednictvím zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání (dále jen „ZAMSV“).
RRTV ve své tiskové zprávě uvádí, že se zmíněná směrnice „vztahuje rovněž na fyzické osoby, které vytvářejí audiovizuální mediální obsah (např. vloggeři, influenceři) a nabízejí jej na platformách typu Instagram, Facebook, TikTok apod., pokud jimi poskytovaná služba naplňuje definiční kritéria audiovizuální mediální služby na vyžádání (dále AVMSnV).“
Dle tiskové zprávy RRTV se audiovizuální obsah tvůrců prezentujících se na sociálních sítích stává audiovizuální mediální službou na vyžádání,
- jestliže je tato služba provozována jako hospodářská činnost, tedy, když tvůrce svou činností sleduje generování zisku,
- když hlavním účelem služby je informovat, bavit nebo vzdělávat širokou veřejnost, resp. oslovovat širokou veřejnost prostřednictvím audiovizuálních obsahů, které jsou pod redakční kontrolou tvůrce, nebo
- když tvůrce jako podnikatelský subjekt sídlí v České republice.
RRTV pak ve své tiskové zprávě uvádí, že pokud tvůrce audiovizuálního mediálního obsahu uvedená kritéria splňuje, je jeho povinností oznámit poskytovaní služby dozorovému orgánu, kterým je v České republice RRTV.
Uvedená tisková zpráva je překvapivá zejména z toho pohledu, že ZAMSV nabyl účinnost již 1. ledna 2011, tedy téměř před 14 lety. Informace o povinnosti „influencerů“ a dalších videotvůrců se evidovat u RRTV přichází, aniž by od přijetí ZAMSV došlo ke změně definice audiovizuální mediální služby na vyžádání obsažené v § 2 odst. 1 písm. a) ZAMSV (k nepodstatné změně definice tohoto pojmu došlo novelou v roce 2022, ta by však na podstatě věci neměla dle mého názoru nic měnit).
Podle § 2 odst. 1 písm. a) ZAMSV se audiovizuální mediální službou na vyžádání rozumí služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání a jejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.
Považovat osoby, které sdílí videa na sociálních sítích, za poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, je v rozporu s dosavadním chápáním pojmu audiovizuální mediální služba na vyžádání. Za audiovizuální mediální služby na vyžádání byly dosud chápány služby typu VOYO, Netflix, iVysílání, Stream.cz, KVIFF.TV a další obdobné služby, u kterých jejich poskytovatel určuje, jaký obsah (filmy, seriály či další pořady) bude jejím prostřednictvím uživatelům nabízen, přičemž sám uživatel (divák) si vybírá, jaký pořad z nabídky si přehraje (v tomto znaku se audiovizuální mediální služby odlišují od klasického lineárního televizního vysílání).
Výklad, podle kterého by poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání měly být i osoby, které na různé sociální sítě (např. YouTube, Instagram, TikTok, Facebook atd.) nahrávají svůj obsah, je překvapivý, zcela extenzivní a nemá dle mého názoru žádnou oporu v zákoně. Aby se osoby nahrávající videa na sociální sítě staly poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, muselo by být nahrávání videí na sociální sítě v prvé řadě považováno za službu informační společnosti, která je definována v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti; mám za to, že sdílení videí na sociálních sítích jejich uživateli takovou službou není. Úvahy o podřazování „influencerů“ a dalších tvůrců videí pod pojem poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání dle mého názoru padají již na tomto prvním znaku.
Jako bezpředmětné se mi proto zdají diskuse o tom, na jaké z aktivních uživatelů sociálních sítí by se povinnosti podle zákona o audiovizuálních mediálních službách měly vztahovat, domnívám se totiž, že na žádné. Pokud by se však povinnosti vyplývající z ZAMSV měly vztahovat i na tvůrce videoobsahu na sociálních sítích, není jasné, podle čeho se má určovat, kdo je „dostatečně“ velký na to, aby se registroval u RRTV, zda to bude sledovanost, počet odběratelů nebo obsah, jaký tvoří, neboť forma šíření obsahu (na rozdíl od rozhlasového a televizního vysílání) rozhodujícím kritériem být nemůže.
K dnešnímu dni bylo v evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních službách u RRTV vedeno 128 subjektů,[3] při výkladu podaném RRTV v její tiskové zprávě by se regulace mohla vztahovat klidně na desítky tisíc osob, které na sociálních sítích sdílejí svá videa nad rámec „běžného užívání“. Pod definici poskytovatelů by kromě tzv. influencerů, kteří se sdílením videoobsahu na sociální sítě určitým způsobem živí, spadali dále např. podnikatelé, kteří sociální sítě využívají k propagaci svých výrobků a služeb, ale třeba i instituce, které sociální sítě využívají k osvětě, anebo klidně i vysoké školy, které na YouTube či obdobných platformách zveřejňují záznamy přednášek. Stejně tak by definici naplňovala i tištěná nebo online média, která na sociální sítě přidávají videoobsah.
Podřazení „influencerů“ a dalších osob využívající sociální sítě ke sdílení videoobsahu pod pojem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání by vedlo nejen k povinnosti registrovat se u RRTV podle § 5 odst. 1 ZAMSV, což v mediálním prostoru rezonuje nejvíce. S povinností se registrovat úzce souvisí to, že nesplnění oznamovací povinnosti tvůrci videoobsahu na sociálních sítích by bylo přestupkem, a to konkrétně podle § 12 odst. 1 písm. a) ZAMSV, za který lze uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun. Kromě oznamovací povinnosti by dalším důsledkem extenzivního výkladu pojmu audiovizuální mediální služba na vyžádání bylo, že „influenceři“ by museli dodržovat i další povinnosti stanovené ZAMSV, jako je např. zpřístupňování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání osobám se sluchovým a zrakovým postižením (§ 6b), podpora evropské tvorby (§ 7), povinnosti týkající se audiovizuálních obchodních sdělení (§ 8) nebo povinnosti týkající se tzv. product placementu (§ 10 ZAMSV). Porušení těchto dalších povinností by taktéž mohlo být přestupkem podle ZAMSV (viz § 12).
Nejzávažnějším poselstvím, které z tiskové zprávy vydané RRTV vyplývá, je však dle mého názoru to, že RRTV se cítí být dohledovým orgánem nad obsahem zveřejňovaným na sociálních sítích a že hodlá v této oblasti vykonávat působnost, tedy mj. monitorovat obsah na sociálních sítích a projednávat přestupky, kterých by se mohli aktivní uživatelé sociálních sítí dopustit.[4]
Nabízí se však otázka, z jakého důvodu předmětnou tiskovou zprávu RRTV vydala nyní, po téměř 14 letech účinnosti ZAMSV, když – dle jí prezentovaného výkladu – měla působnost v oblasti videoobsahu publikovaného na sociálních sítích vykonávat od samého počátku. Sociální sítě se možná zdají být fenoménem několika posledních let, opak je ale pravdou. Například platforma pro sdílení videí YouTube vznikla již v roce 2005, a v roce 2011, kdy ZAMSV nabyl účinnosti, byla tato služba již masivně rozšířena i mezi českými uživateli internetu, a bylo by zvláštní, pokud by RRTV tento fenomén zaznamenala až nyní. Možnost sdílení videí není novinkou ani u jiných masivně rozšířených sociálních sítí, jako je Instagram nebo Facebook, fenomén influencerů také není ničím novým.
RRTV je ústředním správním úřadem, a proto by měla pečlivě vážit, jak bude komunikovat s veřejností. V každém případě se RRTV dopustila závažného pochybení. Buď tím, že veřejnosti poskytla nesprávnou a paniku vyvolávající informaci o tom, že tvůrci videoobsahu na sociálních sítích jsou povinni se registrovat u RRTV jako poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, a zároveň dala najevo, že nad nimi chce (bez zákonného zmocnění) vykonávat působnost a pravomoc, anebo na druhou stranu tím, že téměř 14 let ignorovala své zákonné povinnosti vůči vyplývající ze ZAMSV vůči velké skupině tvůrců, a toto pochybení se snaží napravit jednou nepřesvědčivě působící tiskovou zprávou vyvolávající řadu pochybností, a to navíc bez předchozí koordinace s Ministerstvem kultury, které je pro oblast audiovize gesčním ministerstvem. RRTV nijak nevysvětlila, jaké okolnosti ji vedly k novému, mnohem širšímu výkladu, jaké další povinnosti ze ZAMSV pro tvůrce vyplývají a co jim v případě neplnění povinností vyplývajících ze zákona hrozí a kdy neplnění povinností ze strany tvůrců začne sankcionovat.
Mgr. Pavel Kopecký, advokátní koncipient v AK prof. JUDr. Martina Kopeckého, CSc.
Ilustrační foto: canva.com
[1] RADA PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ. Povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu. Online. Dostupné z https://rrtv.gov.cz/cz/files/press/TZ_Vlogge%c5%99i_24.pdf. [citováno 2024-11-26]
[2] MINISTERSTVO KULTURY. Ministr kultury nesouhlasí s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Online. Dostupné z
https://www.mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5975cs-ministr-kultury-nesouhlasi-sradou-pro-rozhlasove-a-televizni-vysilani. [citováno 2024-11-26].
[3] Seznam poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je online dostupný z https://rrtv.gov.cz/cz/static/prehledy/povinne-zverejnovane-seznamy.htm.
[4] viz § 5 ZAMSV
