Mezi tradicí a diskontinuitou: 107 let od založení brněnské právnické fakulty – Svět práva
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, alma mater řady advokátů a advokátek z Moravy i z Čech, si připomíná právě dnes 28. ledna 2026 již 107 let od svého založení, ke kterému došlo v souvislosti se vznikem Masarykovy univerzity v roce 1919. Dějiny fakulty jsou neoddělitelně spjaty s moderními dějinami české společnosti a odrážejí nejen období odborného rozkvětu, ale i dramatické zvraty 20. století, které opakovaně přerušily její institucionální kontinuitu.
Od samého počátku byla fakulta koncipována jako klíčová součást českého univerzitního školství na Moravě a jako instituce, jejímž posláním je systematické pěstování právní vědy a výchova právnických profesí.
Její založení zákonem v lednu 1919 nebylo nahodilým rozhodnutím, nýbrž vyústěním dlouhodobých snah o vybudování plnohodnotného českého univerzitního zázemí na Moravě.
Fakulta se od svého vzniku stala nejen místem výuky práva, ale také významným centrem právního myšlení, vědecké práce a formování právnických elit.
Brno a potřeba právnického vzdělávání na Moravě
V průběhu 19. století se Brno postupně vyvinulo v hlavní správní, soudní a hospodářské centrum Moravy. Sídlo zemských úřadů, soudů i významných hospodářských institucí vytvářelo přirozenou potřebu kvalifikovaných právníků. Přesto byli moravští studenti po dlouhou dobu nuceni odcházet za studiem práva do Prahy či Vídně, což představovalo značnou finanční i organizační zátěž a zároveň posilovalo pocit kulturní a vzdělanostní nerovnováhy mezi Čechami a Moravou.
Opakované návrhy na zřízení české univerzity v Brně či alespoň samostatné právnické fakulty však v době habsburské monarchie narážely na politický odpor, národnostní napětí a nedostatek finančních prostředků. Přesto se právní vzdělávání v Brně postupně rozvíjelo, zejména v rámci brněnské české techniky, kde před první světovou válkou působili pozdější významní právní vědci, z nichž je nutné zmínit především Františka Weyra (na snímku). Právě zde se formovalo odborné zázemí a personální základ budoucí právnické fakulty.
Založení Masarykovy univerzity a právnické fakulty
Rozhodující obrat přinesl vznik samostatného Československa v roce 1918. Nový stát chápal vysoké školství jako klíčový nástroj kulturní a politické emancipace a usiloval o vybudování sítě českých univerzitních pracovišť odpovídajících moderním evropským standardům. Výsledkem těchto snah bylo založení Masarykovy univerzity zákonem č. 50/1919 Sb., vyhlášeným dne 28. ledna 1919.
Masarykova univerzita vznikla se čtyřmi fakultami – právnickou, lékařskou, filozofickou a přírodovědeckou. Právnická fakulta zahájila svou činnost již ve školním roce 1919/1920 a patřila k prvním skutečně fungujícím součástem nové univerzity. Jejím prvním děkanem se stal František Weyr, jedna z nejvýraznějších osobností české právní vědy meziválečného období a zakladatel normativní teorie práva.
Základ pedagogického sboru tvořily výrazné osobnosti české právní vědy: Karel Engliš, Jaromír Sedláček, Jaroslav Kallab či Bohumil Baxa. Tito učitelé zajistili nejen výuku základních právních disciplín, ale zároveň položili pevné základy vědeckého a ideového směřování fakulty.
Budování fakulty a meziválečný rozkvět
Počáteční léta existence právnické fakulty byla spojena s organizačními i prostorovými obtížemi. Fakulta neměla vlastní budovu a působila v provizorních prostorách v Antonínově ulici (na snímku výše). Navzdory těmto podmínkám se pedagogický proces rychle rozběhl a fakulta zaznamenala značný zájem studentů. Paralelně s výukou se rozvíjela i vědecká činnost, která postupně přinesla fakultě uznání doma i v zahraničí.
Významnou roli sehrála zejména právní filozofie a teorie práva, především normativní teorie Františka Weyra, která dala brněnské právnické fakultě osobitý profil. Vedle ní se rozvíjely tradiční dogmatické disciplíny i historickoprávní obory. Zásadním mezníkem v institucionálním vývoji fakulty bylo vybudování vlastní reprezentativní budovy na Veveří 70, která byla uvedena do provozu na počátku třicátých let (zakládací listina budovy z 9. června 1928 na snímku). Moderní objekt poskytl fakultě odpovídající zázemí pro výuku i vědeckou práci a stal se symbolem jejího pevného zakotvení v akademickém prostoru města Brna.
Okupace, přerušení kontinuity a poválečný vývoj
Dramatické události druhé světové války znamenaly pro právnickou fakultu těžkou ránu. Po německé okupaci českých zemí a po studentských protestech dne 17. listopadu 1939 byly všechny české vysoké školy uzavřeny. Od následujícího roku se budova brněnské právnické fakulty stala sídlem gestapa. Prostory fakulty sloužily nejen administrativním účelům, ale také k vyšetřování; zároveň zde působil stanný soud, který vynášel často rozsudky smrti nad českými vlastenci.
Po osvobození v roce 1945 byla činnost fakulty obnovena a navzdory značným materiálním ztrátám se podařilo znovu zahájit výuku i vědeckou práci. Tento příznivý vývoj však netrval dlouho. Vládním nařízením z roku 1950 byla právnická fakulta v Brně zrušena s tím, že studium práva má být soustředěno výhradně do Prahy a Bratislavy. Tím došlo k násilnému přerušení institucionální kontinuity fakulty, která přestala na téměř dvě desetiletí existovat.
Obnovení fakulty a návrat k tradici
K obnovení právnické fakulty v Brně mohlo dojít až v souvislosti se změněnou politickou situací během pražského jara. Příslušné vládní nařízení bylo vydáno v roce 1969 a téhož roku byla znovu zahájena výuka. Obnova však probíhala za velmi obtížných podmínek. Z původního profesorského sboru se na fakultu vrátili již jen Vladimír Kubeš, Hynek Bulín, Jiří Cvetler a Jaroslav Pošvář.
Fakultě zároveň nebyla vrácena její původní budova na ulici Veveří, která zůstala ve správě vojenské akademie. Právnická fakulta proto působila v provizorním a pro výuku jen omezeně vyhovujícím sídle na Zelném trhu v budově bývalé Cyrilometodějské záložny. Až do roku 1990 nesla označení Právnická fakulta University Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
Teprve po roce 1989 se fakulta mohla plně přihlásit ke svým historickým kořenům, navázat na předválečné tradice a obnovit kontinuitu přerušenou totalitními zásahy. Získala také zpět své historické sídlo na Veveří. Změny ve vedení, studijních plánech i celkové koncepci studia umožnily další rozvoj fakulty v demokratických podmínkách.
Zájemci o historii brněnské právnické fakulty se s ní mohou podrobně seznámit v publikaci Ladislava Vojáčka, Karla Schelleho a Jaromíra Tauchena Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity: 1919-2019, kterou je možné si zakoupit ZDE.
Prof. JUDr. Jaromír Tauchen, Ph.D., LL.M. Eur.Int., je vedoucím Katedry dějin státu a práva PF MUNI v Brně.
Fota: archiv autora PF MUNI
