Advokátka Lucie Hrdá zaslala otevřený dopis ministryni spravedlnosti Evě Decroix, ve kterém požádala o vyškrtnutí z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestné činnosti z důvodů krácení odměn advokátů. Představenstvo ČAK se problematice stížností advokátů na ne/proplácení odměn věnuje dlouhodobě a jeho úsilí o nápravu tohoto stavu bude i nadále pokračovat. Od advokátů nadále sbírá podněty a opakovaně upozorňuje na reálně hrozící nebezpečí úbytku advokátů ex offo především v regionech, což by mohlo vést k ohrožení práva na dostupnou právní pomoc zaručenou článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s tím souvisejícího práva na bezplatnou právní pomoc.
„Zde je otevřený dopis ministryni spravedlnosti, který jsem včera večer poslala. Je mi to velmi líto, ale nechala jsem se vyškrtnout z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestné činnosti, ve kterém jsem od okamžiku jeho zřízení. Nejsem právní stafáž,“ napsala advokátka Lucie Hrdá dnes 29. 7. na síti X a LinkedIn a připojila znění dopisu:
Vážená paní ministryně,
tímto Vám oznamuji, že jsem se dnes, 28. 7. 2025, v návaznosti na postup soudů při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů zmocněnce, rozhodla požádat MS o vyškrtnutí z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.
Jedním z bezprostředních důvodů tohoto rozhodnutí je usnesení OS Beroun ze dne 9. 7. 2025, č.j. 7 T 62/2024 – (dále jen jako „napadené usnesení“), které nejen že považuji za defektní, ale ve svém důsledku však taktéž profesně ponižující, nedůstojné a systémově destruktivní. Postup nadepsaného soudu při určování výše přiznané odměny a náhrady hotových výdajů za poskytování právní pomoci třem poškozeným dětem považuji za zcela neakceptovatelný, a to zejména z pozice instituce, která má garantovat spravedlnost.
OS Beroun se rozhodl degradovat valnou většinu provedených úkonů na nejnižší možnou tarifní hodnotu a taktéž, za pomoci protokolů z hlavních líčení, sečetl minuty mého přednesu. Tento postup vedl ke snížení oprávněně požadované částky o více než dvě třetiny, a to nikoliv proto, že by vyúčtované úkony nebyly provedeny, nýbrž proto, že – a to si dovolím převzít z napadeného usnesení – jsem u hlavního líčení mluvila jen omezený počet minut.
Toto nemá s právní argumentací nic společného. Toto považuji za výsměch advokátovi, který dělá poctivě svou práci ve prospěch zranitelných dětských obětí.
Postup, kdy si soudy hrají na účetní a měří stopkami v ruce délku řeči zmocněnce, přičemž celé líčení arbitrárně rozdělují na úkony adhezní a „zbytečné“, nemá s právní argumentací nic společného. Je to urážka samotné advokacie, důstojnosti obětí i základních hodnot právního řádu, tedy dle všeho zdánlivé ochrany práv těch nejslabších. Celá problematika odměňování zmocněnců obětí vede k systematické degradaci role zmocněnců na jakousi stafáž, jejíž hodnota vzniká a zaniká s každou vyřčenou větou.
Postup OS Beroun však není ojedinělý. Jde o dlouhodobý trend, během kterého se z části soudní moci stává soutěž v tom, kdo bude kreativnější v obcházení účelu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Kdo přijde s novým postupem, jak advokátovi za zastupování obětí zaplatit ještě méně.
Tento trend však napadeným usnesením překročil únosnou mez, u které já nadále odmítám asistovat. Odmítám přihlížet a mlčky respektovat tyto postupy soudů při stanovování odměny zmocněnců.
Nesloužím jako právní stafáž. Nesloužím jako morální alibi systému, který obětem jen předstírá pomoc. Odmítám se podílet na systému, ve kterém jsou zmocněnci obětí trestné činnosti dehonestováni a ve kterém je jejich práce nespravedlivě oceňována.
Rozhodnutí OS Beroun je pro mě symbolickým momentem, hranicí, za kterou už dál nejdu. Tímto Vám tedy dávám na vědomí, že si nadále nepřeji být ustanovována jako opatrovník či zmocněnec zvlášť zranitelných obětí.
S úctou
JUDr. Lucie Hrdá
advokát
Krácení odměn advokátů je v rozporu s právní jistotou a rovností účastníků řízení
„Krácení odměn advokátů – a to nikoliv pouze u zmocněnců zvlášť zranitelných obětí – se stává nepřehlédnutelnou praxí některých soudů. Takový přístup je nejen v rozporu s právní jistotou a rovností účastníků řízení, ale zároveň podrývá postavení advokacie jako jednoho z pilířů. Právní stát nevzniká rozsudkem – ale každodenním respektem k pravidlům, “ reagoval na sítích advokát Lukáš Trojan, člen představenstva ČAK, a vyjádřil Lucii Hrdé plnou podporu. „Podařilo se sice dohnat 20letý deficit v tarifu. Ale tím práce nekončí. Krácení odměn – nejen u zmocněnců ZZO – je zoufalou realitou. Takový přístup soudů odporuje principům právního státu. Pro představenstvo ČAK to musí být jednoznačná priorita!“
Podporu vyjádřila i řada dalších advokátů, kteří mají stejnou dlouhodobou zkušenost jako Lucie Hrdá.
„Osobně je mi moc líto, když zmocněnci poškozených z důvodů nespravedlivého přístupu k jejich odměňování, končí svou činnost,“ říká místopředsedkyně ČAK Monika Novotná. „Naprosto ale tyto kroky chápu. Krácení odměn zmocněnců poškozených nad únosnou míru již přestává být ojedinělým případem, nad kterým bychom mohli mávnout rukou. Problematika spravedlivého odměňování, a tím zajištění práva poškozených, zejména zvlášť zranitelných obětí, na právní pomoc advokátem, k němuž mají důvěru, je jedním z důvodů, proč Česká advokátní komora zřídila odbornou podsekci pro právní pomoc poškozeným. Je na místě trvat na dialogu s Ministerstvem spravedlnosti i vedením soudů, jak ČAK prosazuje již řadu měsíců, a společně vytvořit uspokojivé systémové řešení, např. ve formě metodiky,“ dodává místopředsedkyně.
Monika Novotná se tomuto tématu věnuje také v úvodníku „Nespravedlivá spravedlnost“ nejnovějšího vydání Bulletinu advokacie, kde vyzývá kolegy advokáty ex offo a zástupce zvlášť zranitelných obětí, aby se na ní obraceli, pokud se setkají s praxí soudů, které jim odmítají přiznat náhrady. „Dostáváme řadu podnětů a stížností, jak k přiznávání odměn přistupují některé soudy,“ zdůrazňuje.
„Odmítání odměny za ‚neúčelné‘ úkony nebo krácení nároku poškozených v adhezním řízení, jsou ve svých důsledcích nespravedlností. Je samozřejmě možné se proti nim bránit běžnými procesními prostředky, a kolegyně a kolegové, kterých se to týká, tak činí. Počet těchto případů však narůstá, a tím narůstá i jejich frustrace. Přitom jsou to ti, kteří se snaží pro své klienty udělat maximum, často i nad rámec svých povinností,“ připomíná v úvodníku Monika Novotná. „Jedním z úkolů nového představenstva proto bude i pokračovat v dialogu se zástupci justice a dohodnout se na základních parametrech, od nichž by se měla odměna přiznávaná zmocněncům poškozených (a stejně tak i obhájců ex offo) odvíjet,“ dodává s přesvědčením, že se podaří společně tyto negativní trendy zvrátit.
Na problematiku nevyplácení a krácení odměn upozorňuje Lucie Hrdá již dlouhodobě, podobně jako řada jejích kolegů. Tou pověstnou „poslední kapkou“ pro ni bylo právě rozhodnutí soudu v Berouně: „Mám tu novinku. Úředník OS Beroun radši poslouchá záznam z hl. líčení a měří, kolik času kdo mluvil, jen aby nemusel přiznat zmocněnci tří nezletilých obětí peníze za práci. Soudce taky dostává peníze za to, že sedí a poslouchá a nemluví. To děláme u výslechu i my,“ napsala advokátka na síti X 23. července. Rozhořčení nad podobnými a stále se opakujícími praktikami soudů tak nakonec dospělo v její rozhodnutí vystoupit z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestné činnosti a v otevřeném dopise ministryni spravedlnosti popsat důvody.
O vyjádření Ministerstva spravedlnosti redakce Advokátního deníku požádala a na reakci čeká.
Redakce AD
Ilustrační foto: canva.com
