Tradiční konference Trestní právo daňové, konaná 2. října 2025 na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy, přinesla fundovaný pohled na aktuální problémy interakce daňového a trestního práva. Akci organizoval server epravo.cz ve spolupráci s advokátní kanceláří Bříza & Trubač a za podpory Komory daňových poradců České republiky.
Úvodního slova se ujal „otec“ konference a její moderátor Ondřej Trubač. Zdůraznil, že souběh daňových a trestních řízení stále působí aplikační obtíže a právní řád neposkytuje vždy jednoznačná vodítka k jejich řešení. Zvyšující se důraz na spolupráci správců daně s orgány činnými v trestním řízení přitom vyústil v řadu nových praktických problémů, které odborná komunita musí řešit.
Příspěvek prvního bloku přednesli Tereza Svobodová a Jiří Žežulka z Generálního finančního ředitelství. Zaměřili se na výzvy správců daně v boji s daňovou kriminalitou z pohledu legislativy i praxe. Zdůraznili, že Finanční správa v posledních letech výrazně zintenzivnila součinnost s trestními orgány, což s sebou nese nutnost pečlivě vyvažovat daňovou mlčenlivost a efektivní odhalování trestných činů. Dříve bylo běžné podávat trestní oznámení až po uzavření daňové kontroly a případně po výsledku odvolacího řízení, dnes však správce daně volí včasnější podání oznámení o podezření na trestný čin, aby umožnil paralelní vedení trestního řízení. Tento posun mimo jiné reaguje na zásadní rozhodnutí ve vztahu k zákazu dvojího trestního stíhání a trestání. Právě princip ne bis in idem představuje dle přednášejících pro správce daně motivaci „nevyčkávat“ s trestním oznámením.
Přednášející se dále věnovali sdílení informací a důkazních prostředků mezi daňovým a trestním řízením. Na závěr svého vstupu upozornili na aktuální trendy daňové kriminality. Klasické podvody na DPH mizí i díky nástrojům jako kontrolní hlášení ustupují a daňová mezera u DPH se snižuje (za rok 2024 klesla k cca 8,5 %), ovšem objevují se nové rizikové oblasti. Za silně problematické oblasti přednášející označili zejména nelegální zaměstnávání a švarcsystém. Jde o oblasti se zásadními fiskálními dopady, a to jak v rovině daňových, tak pojistných příjmů veřejných rozpočtů. Finanční správa proto přesouvá kapacity a zaměřuje kontrolní činnost do této oblasti.
Druhý blok uvedl Tomáš Rychlý, soudce NSS. Jeho příspěvek s provokativním názvem „Správní soudy jako servis pachatelům daňových podvodů“ nabídl kritický pohled z jeho vlastní soudcovské praxe. Přednášející se pokusil poukázat na systémový problém – správní soudy (zejména NSS) jsou zahlceny případy, které však často nepřinášejí řešení interpretačních problémů a právních otázek. Podle jeho analýzy tvoří přes 50 % daňové judikatury NSS rozhodnutí rozvláčně popisující skutkový stav konkrétních kauz, aniž by soud řešil dosud nevyřešenou právní otázku. Přednášející otevřeně konstatoval, že pro daňové subjekty je soudní přezkum až příliš snadno dosažitelný a „levný“. Dle jeho názoru jde zde zjevná asymetrie – pokud daňový subjekt v soudním sporu neuspěje, náklady pro něj jsou relativně zanedbatelné (soudní poplatek a náklady řízení), zatímco v případě úspěchu (zrušení platebního výměru) je potenciální přínos výrazně větší. Tato skutečnost vede k náporu kasačních stížností, které NSS musí třídit a často v nich „oddělovat zrno od plev“ – dostává se mu i mnohastránkových podání plných opakujících se námitek, z nichž jen malá část má skutečně právní význam.
Rychlý své teze ilustroval konkrétní kauzou daňového podvodu („Tlaková plynárna Ústí nad Labem“ a související subjekty), ve které jeden organizovaný případ fiktivních stavebních prací generoval desítky soudních řízení. Soud musel opakovaně rozhodovat fakticky obdobné spory různých článků řetězce, přičemž rozhodnutí byla rozsáhlá a pro sjednocování judikatury v zásadě nepřínosná. Zmínil i kontroverzi ohledně provádění důkazních prostředků. Finanční úřad v těchto souvisejících řízeních použil protokoly výslechů svědků z jednoho daňového řízení v řízení jiné společnosti téhož řetězce – 6. senát NSS to vyhodnotil jako procesní pochybení a nařídil výslechy zopakovat zvlášť v každém řízení. To vedlo k nutnosti opakovat desítky svědeckých výpovědí o totožných okolnostech, což podle Rychlého dále zbytečně rozmnožilo počet soudních sporů po kasaci rozhodnutí (jelikož správce daně po doplnění důkazů musel znovu rozhodnout a daňové subjekty znovu podaly správní žaloby). Rychlý sice uznal, že formálně vzato měl NSS důvod trvat na separátním výslechu pro zachování práv daňových subjektů, nicméně poznamenal, že z čistě praktického hlediska šlo o značně neefektivní postup – uvítal by proto do budoucna diskusi, zda by ad hoc nemohly být zavedeny např. „společné výslechy“ pro skupinu souvisejících řízení, aby se zamezilo takovému zdvojování dokazování. Tato myšlenka však naráží na zásadu legality ve veřejné správě (co není výslovně dovoleno, je zakázáno).
Třetím plánovaným blokem programu měla být přednáška ústavního soudce Tomáše Langáška na téma aplikace principu ne bis in idem. Přednášející se však pro nemoc omluvil, a tak organizátoři poskytli účastníkům aspoň písemné teze jeho příspěvku. Princip ne bis in idem patří k základním principům právního státu a slouží k ochraně jednotlivce před opakovaným stíháním či potrestáním za stejný skutek. Langášek upozornil, že výklad pojmů „trestní řízení“ či „trestní sankce“ je autonomní – nelze se řídit jen vnitrostátní právní kvalifikací. I správní delikt nebo daňové penále mohou být materiálně trestním postihem, má-li sankce reálně represivní charakter.
Tímto prizmatem nahlížel judikaturu ESLP i SDEU v oblasti dvojího postihu za daňová provinění. ESLP od klíčového rozsudku Zolotukhin proti Rusku zastává tzv. materiální pojetí totožnosti skutku – idem je dán totožnými skutkovými okolnostmi, nikoli formální právní kvalifikací. Princip ne bis in idem tedy může bránit i souběžnému trestnímu a správnímu řízení, pokud postihují stejný skutek. Od rozhodnutí A a B proti Norsku ESLP připouští souběžné vedení dvou řízení za týmž účelem jen tehdy, mají-li dostatečně úzkou věcnou a časovou spojitost a tvoří tzv. „integrovaný sankční mechanismus“. Langášek zmínil např. případ Nodet proti Francii, kde finanční regulátor i trestní soud potrestali obchodníka za tentýž skutek na burze a ESLP shledal porušení zásady ne bis in idem, protože řízení neprobíhala dostatečně koordinovaně (oddělené shromažďování důkazních prostředků, časový odstup). Naopak pokud jsou řízení provázaná, důkazy sdílené a sankce koordinované (např. kompenzací trestů), ESLP dvojí postih umožňuje.
Praktický dopad pro Českou republiku je zřejmý – daňové orgány i orgány činné v trestním řízení musí svoje postupy koordinovat. Pokud vedou paralelní řízení, měly by sdílet důkazní prostředky, postupovat koordinovaně a výsledné sankce uložit tak, aby nedošlo k dvojímu potrestání. Ostatně, jak zaznělo v prvním bloku, právě toto je důvodem brzkého zahájení trestního stíhání – aby daňové penále či doměřená daň nebyly pravomocně uloženy dříve, než se rozběhne trestní řízení, jelikož pak by druhý proces mohl narazit na překážku věci rozhodnuté.
Závěrečný blok patřil Jiřině Procházkové a Ondřejovi Trubačovi, kteří tematicky navázali na předchozí vystoupení na fenomén nelegálního zaměstnávání. Jejich příspěvek analyzoval trestněprávní důsledky daňových kontrol nelegálního zaměstnávání, tedy situace, kdy společnosti namísto zaměstnávání pracovníků volí různé formy zastřeného pracovního poměru, často s cílem vyhnout se placení daně z příjmů, odvodů na pojistném a dalším povinnostem. Zaznělo, že v této oblasti probíhá intenzivní spolupráce mezi Finanční správou, inspektoráty práce a Celní správou. Na rozdíl od běžných daňových kontrol, které jsou ohlašovány předem, inspektoráty práce vyrážejí do společností bez varování. Pokud inspektoři narazí na podezřelé praktiky, informují orgány Finanční správy. Finanční úřad pak typicky otevře daňové kontroly napříč všemi relevantními daněmi naráz – obvykle DPH, daň z příjmů právnických osob i daň z příjmů ze závislé činnosti (případně i u fyzických osob, pokud figurují OSVČ). Tento koordinovaný postup má logiku v tom, že vzhledem ke krátkým lhůtám pro stanovení daně by při postupném kontrolování jednotlivých daní mohlo dojít k prekluzi některých povinností.
Dopady pro kontrolované subjekty mohou být doslova drtivé. Kromě doměrku samotné daně (DPH či daně z příjmů) musí společnosti počítat i s příslušenstvím – úroky z prodlení a penále, které se v těchto případech zpravidla nepromíjí. Přednášející upozornili, že při zjištění zapojení společnosti do podvodného zaměstnávání je správce daně jen výjimečně ochoten prominout příslušenství, neboť takové jednání nebývá posouzeno jako hodné zvláštního zřetele. Sankční zátěž pak často dosahuje až dvojnásobku doměřené daně, což může být likvidační. Tím ovšem výčet nekončí. Inspektorát práce ukládá za nelegální zaměstnávání pokuty v řádu statisíců až milionů korun. Společnost, která neoprávněně zaměstnává cizince bez povolení, může být dále vedena jako nespolehlivý zaměstnavatel podle zákona o pobytu cizinců.
Klíčovou částí příspěvku bylo posouzení, kdy nastupuje trestní rovina – tj. za jakých okolností se z „pouhého“ doměřování daní stává případ pro policii a státního zástupce. Na straně dodavatelských subjektů (tzv. „poskytovatelů“ pracovní síly, často účelově založených společností s ručením omezeným bez zaměstnanců) dochází ke krácení daní mimo jiné tím, že společnosti oficiálně nevykazují žádné zaměstnance – veškeré práce fakturované odběratelům reálně provádějí „načerno“ najatí lidé. Společnost tedy nemá mzdové náklady, a pokud by poctivě přiznala svůj zisk, musela by odvést vysokou daň z příjmů právnických osob. Aby se tomu vyhnula, často falšuje účetnictví, kdy do nákladů uplatňuje fiktivní položky.
Jakmile správce daně takové jednání odhalí (typicky při daňové kontrole nároku na odpočet DPH a kontroly daňové uznatelnosti nákladů), je trestní oznámení prakticky nevyhnutelné – úmyslné zkreslování účetnictví a používání falešných dokladů naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně či podvodu. Přednášející uvedli zajímavý příklad z praxe, kdy si stavební společnost do účetnictví „doplňovala“ náklady pomocí účtenek z hobby marketů. Když tuto skutečnost odhalila daňová kontrola, ozval se překvapivě sám vydavatel těch účtenek. Obchodní řetězec, obávaje se nařčení, že on manipuluje tržbami, sám podal trestní oznámení na kontrolovanou společnost poté, co měl potvrdit pravost účtenek. Tím předešel tomu, že by podezření padlo i na něj.
Na úplný závěr konference proběhl krátký diskusní blok, v němž zástupci Finanční správy i další experti potvrdili, že některé naznačené postupy (např. překvalifikace dodavatelských pracovníků na zaměstnance odběratele) zatím nejsou v praxi časté, ale všichni se shodli, že vývoj směřuje k důslednějšímu postihu sofistikovaných daňových úniků. Konference tak jako celek nabídla ucelený a vysoce aktuální pohled na daňově-trestní problematiku.
JUDr. Ondřej Málek, Ph.D., odborný asistent na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, daňový poradce
Foto: redakce AD
