Novela zákona o spotřebitelském úvěru mění pravidla pro odložené platby – Legislativa

Populární služby typu BNPL (Buy Now, Pay Later ) spadají pod stávající výjimku definovanou v zákoně o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Díky ní poskytovatelé BNPL nemusí plnit většinu povinností podle ZSÚ, což zachovává obchodní atraktivitu procesu. Tento stav se výrazně změní s ohledem na navrhovanou novelu ZSÚ a blížící se transpoziční lhůtu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES  (CCD2).

Služby typu Buy Now, Pay Later (BNPL) se v posledních letech staly jedním z nejviditelnějších trendů v oblasti maloobchodního financování a jejich popularita stále roste. Základní princip BNPL je jednoduchý: spotřebitel si zboží či službu pořídí okamžitě, ale zaplatí až později, a to (z pravidla) bez jakýchkoli úroků či poplatků. Z pohledu spotřebitele se jedná o pohodlný a transparentně vnímaný způsob financování, který optimalizuje jeho cashflow a zároveň nezvyšuje cenu nákupu, zatímco z pohledu obchodníka poskytuje konkurenční výhodu v podobě vyšší konverze zákazníků^[1] a snížení počtu opuštěných košíků.

U BNPL typicky platí, že financování neposkytuje samotný obchodník (resp. prodejce zboží nebo poskytovatel služby), ale třetí subjekt, který obchodníkovi okamžitě proplatí kupní cenu a následně inkasuje peníze od zákazníka. Tato skutečnost má zásadní právní význam, protože právě role poskytovatele úvěru je pro BNPL významná a pro zúčastněné subjekty znamená povinnost plnit požadavky právní regulace.

Aktuálně jsou v této oblasti požadavky veřejnoprávní regulace poměrně mírné, když tato skutečnost dala možnost vzniknout mnoha startupům zaměřeným právě na BNPL, které se následně prodávaly za miliardové částky. BNPL totiž spadá pod stávající výjimku definovanou v zákoně o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), díky níž poskytovatelé BNPL nemusí plnit většinu povinností podle ZSÚ, což zachovává obchodní atraktivitu celého procesu. Tento stav se však výrazným způsobem změní, a to zejména s ohledem na navrhovanou novelu ZSÚ a blížící se transpoziční lhůtu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES  (CCD2).

Stávající právní rámec a výjimka pro úvěr poskytnutý bez úroku a jiné úplaty

Základním východiskem aktuální právní úpravy je § 5 odst. 3 ZSÚ, který stanovuje, že pokud je spotřebitelský úvěr poskytnut bez úroku a jakékoli jiné úplaty kromě účelně vynaložených nákladů, vztahuje se na něj pouze omezený okruh povinností podle ZSÚ^[2]. V praxi jde především o povinnost poskytnout základní set informací, zatímco složité a administrativně náročné procedury posouzení úvěruschopnosti, poskytnutí rozsáhlé předsmluvní a smluvní dokumentace nebo regulace reklamy se aktuálně na subjekty poskytující BNPL přímo neuplatňují.

Důležitou součástí dosavadního prvního rámce je možnost platebních institucí poskytovat úvěr jako součást platební služby podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku (ZPS), a to ve spojení s oprávněním podle § 7 písm. c) ZSÚ. To umožnuje fintech společnostem disponujícím licencí pro platební instituce poskytovat služby BNPL bez potřeby získat speciální licenci pro poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tím se tyto fintechy vyhnuly plné regulatorní (a administrativní) zátěži podle ZSÚ, byť některé základní požadavky ZSÚ musí dodržovat.

Výsledkem je stav, kdy poskytovatelé BNPL působí na hranici mezi platebními službami a spotřebitelským úvěrem, přičemž těží ze skutečnosti, že jejich produkt je konstruován jako bezúplatný. Jsou tedy schopni nabídnout zákazníkům pohodlné a rychlé řešení platby a obchodníkům rychlejší cash flow, a to bez významných regulatorních bariér a či administrativní zátěže.

Transpozice CCD2 a novela ZSÚ

Popsaný stav se změní právě v důsledku transpozice směrnice CCD2 do českého právního řádu. CCD2 reaguje na vývoj finančního trhu, kdy se objevily nové digitální nástroje umožňující spotřebitelům financovat své nákupy jinak než prostřednictvím tradičních spotřebitelských úvěrů. Zákonodárce byl zřejmě veden myšlenkou, že ačkoli BNPL je konstruována jako bezúročná služba, její ekonomická podstata je úvěrová – spotřebitel získává financování, které by jinak neměl k dispozici a jehož zpětná úhrada je rozložená v čase.

V recitálech směrnice CCD2 se výslovně uvádí, že BNPL má být zahrnuto do působnosti právní úpravy spotřebitelského úvěru, a to právě z důvodu (tvrzené) potřeby zajistit dostatečnou ochranu spotřebitele^[3]. V souvislosti s přijetím směrnice CCD2 představil český zákonodárce návrh novely ZSÚ, který změny a novinky obsažené v této směrnici reflektuje a inkorporuje do českého právního řádu. Česká novela ZSÚ logiku ve vztahu k BNPL plně přejímá a provádí dvě zásadní změny: jednak zrušení výjimky podle § 5 odst. 3 ZSÚ, a jednak výslovné zařazení odložené platby mezi formy spotřebitelského úvěru v § 2 ZSÚ.

Plná aplikace ZSÚ na BNPL poskytované třetími stranami

Podle navrhovaného znění platí, že všechny BNPL produkty poskytované třetí stranou odlišnou od samotného obchodníka se zahrnou pod plnou působnost ZSÚ. To bude znamenat, že poskytovatel BNPL (odlišný od obchodníka samotného) bude nově povinen provádět např. individuální posouzení úvěruschopnosti každého spotřebitele, a to nejen formálně, ale s využitím údajů o příjmech, výdajích, závazcích, a i informací z úvěrových registrů – jako je tomu u subjektů, na které dnes dopadá ZSÚ v plném rozsahu.

To vše v situaci, kdy konsenzus, pokud jde o zcela správný výklad pojmu „úvěruschopnost“, resp. zcela korektní naplnění požadavků týkajících se posouzení úvěruschopnosti, není mezi trhem, regulátorem, zákonodárcem a soudy ani po letech nalezen.

Současně bude nutné poskytovat rozsáhlé předsmluvní informace v podobě standardizovaného formuláře SECCI^[4], který má spotřebiteli umožnit porovnat nabídku úvěru s jinými produkty. Na poskytovatele BNPL se dále budou vztahovat přísnější pravidla pro reklamu a marketing, zejména povinnost uvádět reprezentativní příklad včetně RPSN a dalších nákladů.

Také smluvní dokumentaci samotnou bude potřeba přizpůsobit požadavkům novely ZSÚ, včetně jasného vymezení podmínek splácení, sankcí, práva na odstoupení či předčasné splacení.

Jinými slovy, na současné poskytovatele služeb typu BNPL dopadne plný regulatorní rámec spojený s poskytováním spotřebitelských úvěrů, ačkoliv obchodní logika služeb typu BNPL je diametrálně odlišná, když cíli na úhradu typicky stokorunových částek a jednoduchost vyřízení celého nákupního i platebního procesu v rámci desítek sekund. Nutno doplnit, že služby typu BNPL se objevily na základě společenské poptávky a jejich fungování dosud netrpělo zásadními neduhy.  Zdá se tedy, že požadavky regulace se zde míjejí s tržní praxí, faktickým fungováním produktu i požadavky trhu a spotřebitele samotného, který klade důraz na rychlost a jednoduchost. Nutno však doplnit, že jde o požadavky zákonodárce evropského, když zákonodárce český je v tomto „nevině“ a pouze implementuje požadavky směrnice CCD2. Vhodné je také na tomto místě doplnit, že z trhu se ozývají hlasy, že český zákonodárce resp. tuzemské ministerstvo financí odvádí v tomto směru velmi dobrou práci a tam, kde je to možné, je trh a tržní praxe slyšena.

Výjimka pro obchodníky, ale s úzkými mantinely

Novela současně zachovává určitý prostor pro obchodníky, kteří sami poskytují odloženou platbu bezúplatně. Nebo k tomu po účinnosti novely budou chtít přistoupit. V takovém případě se uplatní omezená působnost ZSÚ, avšak jen za splnění přesně vymezených podmínek. Podstatné je, aby věřitelem byl přímo samotný obchodník, nikoliv třetí strana, a aby odklad platby nepřesáhl 50 dnů v případě SME obchodníků^[5] nebo 14 dnů v případě velkých obchodníků prodávajících online. Rovněž tedy zkrácení možné splatnosti je krokem v neprospěch spotřebitele, když splatnost nyní nezřídka byla i 90 dnů.

U malých a středních podniků, ale jen a pouze u nich, je navíc možné pohledávku následně postoupit třetí osobě, aniž by tím obchodník ztratil možnost využít výše uvedenou výjimku. U velkých podniků je tato možnost omezena a zejména při e-commerce transakcích je prostor pro využití výjimky velmi úzký^[6]. Prakticky to znamená, že velký online obchodník, pokud bude chtít poskytovat služby typu BNPL, bude povinen získat licenci k poskytování spotřebitelského úvěru, nebo spolupracovat s licencovaným poskytovatelem při splnění regulatorních požadavků v plném rozsahu.

Přehledová tabulka podle nově navrženého znění § 5 ZSÚ, pokud jde o možnost poskytovat služby typu BNPL:

Praktické dopady a změna obchodního modelu?

Dopady novely na trh mohou být značné. Pro společnosti, jejich obchodní model je založený právě na BNPL službách, to znamená zásadní nárůst regulatorních povinností, které s sebou nesou zvýšené náklady na compliance, právní servis, administrativu i nutné technologické úpravy. Poskytovatelé budou povinni implementovat modely pro scoring a posuzování bonity, připravit nové smluvní a informační dokumenty a zavést procesy pro uchovávání a správu dat v souladu se zákonnými požadavky.

Lze si ovšem představit i jinou cestu poskytovatelů BNPL – změnu obchodního modelu a transformaci do role technologického partnera obchodníků. V takovém případě by obchodník nadále vystupoval jako věřitel, čímž by mu zůstala možnost využívat výjimku podle § 5 odst. 1 písm. f) novely ZSÚ, zatímco konkrétní fintech by mu poskytoval technologické zázemí, včetně řešení scoringových modelů a splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti. Případně by daný fintech mohl rovněž zajišťovat financování pro fungování BNPL modelu. Např. tam, kde postoupení pohledávky vzniklé z BNPL dle podmínek novely ZSÚ nebude možné.

Klíčové však bude splnění podmínky, aby z pohledu spotřebitele stále vystupoval jako věřitel samotný obchodník. V praxi to zřejmě bude znamenat, že služby typu BNPL již nebudou moci být označovány jako platební metoda pojmenována po konkrétním poskytovateli BNPL – ten by v navrženém řešení byl pouze technologickým partnerem (dodavatelem) pro obchodníka – poskytovatele BNPL.

Závěr: BNPL jako standardní úvěr, ale bez budoucnosti?

Novela ZSÚ potažmo směrnice CCD2 zásadně mění prostředí pro BNPL služby v České republice, resp. v celé EU. Produkt, který byl dosud regulován spíše okrajově, a díky tomu (nebo právě proto) fungoval poměrně efektivně a jeho oblíbenost mezi spotřebiteli rostla, se dostává pod plný režim ZSÚ. Fintech společnosti poskytující BNPL tak přijdou o konkurenční výhodu spočívající v nízké regulatorní a hlavně administrativní zátěži.

Vše výše uvedené v praxi neznamená nic jiného, než, již notoricky známé, rozšíření masivní regulatorní a administrativní zátěže na další subjekty – poskytovatele BNPL. Ti ztratí výhodu „lehké“ regulace a budou nuceni investovat do robustního compliance rámce, právní podpory a administrativní síly. Tyto investice rozhodně nebudou malé a v situaci, kdy služby typu BNPL nejen evropsky, ale celosvětově, dosud hledají udržitelný a ziskový byznys model^[7], to může znamenat jejich zánik. Alespoň v EU. Nemluvě pak o tom, že v tuzemsku dříve vniklo několik fintech startupů založených právě na poskytování služeb typu BNPL a obdobných, které byly následně prodány, některé zahraničnímu kapitálu za miliardy korun. Tento kapitál pak mohl v tuzemsku dále pracovat. Je otázkou, bohužel spíše řečnickou, zda by pod tíhou nové regulace měly takové startupy vůbec možnost vyrůst a získat miliardové valuace.

Pro spotřebitele pak může změna znamenat omezenou dostupnost BNPL produktů, složitější a zdlouhavější proces při využití této formy platby, a v neposlední řadě kratší dobu splatnosti jejich dluhu. To zákonitě musí mít dopad na oblíbenost BNPL mezi spotřebiteli samotnými.

Zda se naplní očekávání zákonodárce a spotřebiteli bude poskytnuta vyšší míra ochrany, je otázkou. Představa, že spotřebitel při úhradě částky ve výši stokorun bude pročítat několik stran či desítek stran informací, se jeví spíše nerealistická.

Další otázkou je, jak se sami poskytovatelé služeb typu BNPL v praxi postaví k požadavku na detailní a individualizované prověření úvěruschopnosti ve světle stále rostoucího tlaku spotřebitelů na rychlost a jednoduchost celého nákupního procesu, tedy včetně rychlosti úhrady ceny produktu či služby.

Zda obchodníci využijí výše pospaných výjimek a začnou poskytovat BNPL sami, je rovněž otázkou. Byla to právě možnost zlepšení jejich cash flow formou spolupráce s externím subjektem – specialistou na BNPL proces – která pro ně byla zajímává. Nyní by však měli proces řešit sami, což jim bude brát kapacity finanční i časové, které dosud mohli věnovat svému hlavnímu byznysu.

Zda se trh vydá cestou hybridních modelů, kdy obchodník bude formálně poskytovatelem úvěru a fintech pro něj bude zajišťovat technologické a administrativní zázemí, je také otázkou. Primárně založenou na dalším vývoji oblíbenosti BNPL mezi spotřebiteli a výhodnosti pro všechny subjekty zapojené do poskytování této služby. I případné využití hybridního modelu by však jistě bude potřeba detailně promyslet a nastavit pravidla tak, aby nedošlo k obcházení právní úpravy a současně, aby byly naplněny veškeré regulatorní požadavky.

Kateřina Staníková, Chief Operations Officer, Greats advokáti, s.r.o.

Foto: pixabay.com

[1] Konverze zákazníků označuje přeměnu potenciálního zákazníka ve skutečného, tedy situaci, kdy zájemce o produkt či službu provede požadovanou akci – nejčastěji dokončí nákup.

[2] Jedná se o §§ 1 až 4 (obecná ustanovení), §§ 122 až 124 (postup věřitele při prodlení spotřebitele) a § 168 (prodlení spotřebitele).

[3] Bod (16) recitálu CCD2: „Obchodní schémata typu „kup teď, zaplať později“, v jejichž rámci věřitel poskytuje spotřebiteli úvěr výhradně za účelem nákupu zboží nebo služeb poskytovaných dodavatelem, kterými jsou nové digitální finanční nástroje, které spotřebitelům umožňují nakoupit a splácet nákupy postupně, jsou často úvěrem poskytovaným bezúročně a bez jakýchkoli dalších poplatků, a měla by proto být zahrnuta do oblasti působnosti této směrnice.“

[4] Standard European Consumer Credit Information – standardní informace o spotřebitelském úvěru – obsažen v příloze č. I. k CCD2.

[5] Mikropodnik nebo malý nebo střední podnik podle doporučení Komise 2003/361/ES – Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, Úř. věst. L, 2024/90772, 5. 12. 2024

[6] Z důvodové zprávy k novele ZSÚ: „V souvislosti se zrušením obecné výjimky pro spotřebitelské úvěry poskytované bezúplatně se zavádí výjimka pro vázaný spotřebitelský úvěr poskytovaný bez účasti třetí strany přímo obchodníkem v roli poskytovatele (občanskoprávního věřitele) v podobě odložené platby za zboží nebo poskytnuté služby, pokud je poskytnut bez úroku a jakékoli jiné úplaty. Ustanovení odráží výjimku podle čl. 2 odst. 2 písm. h) CCD2 ve prospěch retailových obchodníků, kteří sami, bez účasti třetí osoby, v rámci podpory své hlavní činnosti poskytují v roli věřitele spotřebitelům vázaný spotřebitelský úvěr (definovaný v § 2 odst. 3 písm. a) zákona), a to v podobě bezúplatně odložené platby za dodané zboží nebo poskytnuté služby. Obchodník, který využije výjimku, tak nepodléhá např. povinnosti získat oprávnění k činnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, nepodléhá informačním povinnostem, povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, ani dohledu České národní banky.“

[7] Srov. např. https://www.newstream.cz/trhy/klarna-slibuje-bankovni-revoluci-ale-topi-se-v-dluzich