Nejvyšší soud (NS) rozhodl o dovolání ve věci popření otcovství k dítěti narozenému po umělém oplodnění. Případ se týkal ženy, která podstoupila umělé oplodnění se souhlasem tehdejšího manžela, přestože spolu již nežili. Dítě se narodilo krátce po rozvodu v tzv. ochranné lhůtě, a proto byl do rodného listu zapsán právě bývalý manžel. Matka však následně tvrdila, že k početí došlo pohlavním stykem s neznámým mužem.
Soudy nižších stupňů i NS dospěly k závěru, že otcovství nelze v tomto případě popřít. Zákon jasně říká, že pokud žena otěhotní pomocí asistované reprodukce se souhlasem muže, je tento muž právně považován za otce – bez ohledu na to, čí genetický materiál byl použit. Výjimkou je pouze situace, kdy je prokázáno, že matka otěhotněla jinak.
Protože matka nebyla schopna identifikovat údajného biologického otce ani nabídnout důkazy, že početí proběhlo jinak než umělým oplodněním, soudy její návrh zamítly. NS potvrdil závěry soudů nižších instancí a zamítl dovolání matky. Zdůraznil, že zákon chrání právní jistotu dítěte narozeného z asistované reprodukce a dává přednost souhlasu muže před genetickým otcovstvím.
Právní věta rozhodnutí:
„Souhlasí-li muž s umělým oplodněním ženy podle § 776 občanského zákoníku, zakládá to jeho právní otcovství k dítěti, které se v důsledku tohoto zákroku narodí. Toto otcovství nelze popřít, ledaže je prokázáno, že početí nenastalo v důsledku umělého oplodnění.“
Rozsudek ve věci sp. zn. 24 Cdo 1621/2025 je umístěn v pseudonymizované podobě na webových stránkách Nejvyššího soudu ZDE.
Zdroj: NS
Foto: canva.com
