Před 65 lety odešel do advokátního nebe exprezident Komory Antonín Klouda – °

Advokáti proti totalitě

 Před pětašedesáti lety, v pátek 24. února 1961, se uzavřel život významné osobnosti české advokacie a historie našeho státu. Po obědě, tiše a pokojně, zemřel ve svém křesle pár měsíců před devadesátkou Antonín Klouda – advokát, jehož život a práce se staly symbolem nezávislosti, profesní cti a odvahy, která nikdy nepodlehne tlaku moci.

Dvakrát stanul v čele Advokátní komory v Čechách jako její prezident – v letech 1934–1938 a 1945–1948 – a dvakrát se své funkce vzdal, protože odmítl přizpůsobit advokacii diktátu totalitních režimů. Nebyl ale jen advokátem a prezidentem tehdejší Advokátní komory, ale také vlastencem, významným politikem, senátorem a spolupracovníkem Edvarda Beneše.

Za druhé světové války se podstatným způsobem podílel na protinacistickém odboji, když spolu se svými syny pomáhal domácím odbojovým buňkám, rodinám odbojářů a parašutistickým skupinám vysílaným z Velké Británie. Za svou činnost byl  zatčen, deportován do Osvětimi a odtud do Buchenwaldu.

Po válce se vrátil do advokacie a čela tehdejší Advokátní komory. Věřil v obnovu a rozvoj demokratických hodnot, které ho celý život provázely a kterým věřil. Nástup komunismu však svobodnou a nezávislou advokacii prakticky zlikvidoval, a proto opustil nejen funkci prezidenta Advokátní komory, ale také advokacii a odešel na odpočinek.

Dožil v chudobě jen s minimálním důchodem a na sklonku života sepsal paměti, které jsou nedocenitelnou výpovědí jeho doby. Jeho životní dráha spojuje profesní vrchol, politickou odpovědnost i osobní statečnost v dobách, kdy za ni hrozily represe a smrt.

Od skromných poměrů k advokacii

Narodil se 6. listopadu 1871 v Podbabě v rodině truhláře a hostinského. Tíživé sociální poměry rodiny, kterou otec na dlouhá období opouštěl, přiměly mladého Antonína převzít odpovědnost za matku a sourozence. Přesto se díky nadání a houževnatosti dostal na reálné gymnázium ve Spálené ulici v Praze. Živil se doučováním a podporou dobročinných obědů, vynikal studijně i občansky a již tehdy se zapojil do radikálně pokrokového studentského hnutí.

Po maturitě roku 1891 zahájil studium práv s jasným cílem stát se advokátem – svobodné povolání odpovídalo jeho nezávislé povaze. Při studiu pracoval jako stenograf v advokátních kancelářích, politicky se angažoval a působil jako redaktor několika časopisů napříč celou zemí. Pro intenzivní veřejnou činnost musel dokončit studium až v rakouském Grazu. Doktorem práv se stal roku 1898.

Po povinné soudní a koncipientské praxi otevřel roku 1905 vlastní advokátní kancelář, později sídlící na Malé Straně v Praze. Rodinná kancelář si získala pověst „bílé vrány“ – častěji pomáhala potřebným, než aby vyhledávala výnosné kauzy. S manželkou Marií vychovali pět synů, z nichž se čtyři stali advokáty a postupně v kanceláři působili společně s otcem.

Prezident Komory a politik první republiky

Roku 1912 byl zvolen do disciplinární rady Advokátní komory v Čechách, v roce 1934 jej kolegové zvolili jejím prezidentem. V této funkci reprezentoval českou advokacii i na mezinárodní scéně. Po podpisu Mnichovské dohody se však své funkce vzdal a počátkem roku 1939 opustil i výbor Komory.

Politicky působil od mládí. Po vzniku republiky zakotvil v národně socialistické straně a spolupracoval s ministrem zahraničí a pozdějším prezidentem Edvardem Benešem. Dva roky byl poslancem Revolučního národního shromáždění, v letech 1920–1939 senátorem. Nabídku stát se ministrem spravedlnosti odmítl se slovy: „I kdybyste mi jmenování podávali na zlatém podnose, mně je moje svobodná advokacie milejší.“

Zapojení do odbojového hnutí

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Antonín Klouda spolu se svými syny aktivně zapojil do domácího odboje. Rodina Kloudových zajišťovala předávání zpravodajství z okruhu úřadu prezidenta Emila Háchy pro exilovou vládu v Londýně, pomáhala pronásledovaným, zorganizovala tajný rozprodej zlata na podporu odboje, poskytovala právní služby pro bono a financovala odboj – Antonín prodal cenné papíry a zatížil rodinné nemovitosti, čímž získal prostředky odpovídající přibližně čtyřicetinásobku tehdejšího ročního příjmu, které vložil do ilegální činnosti.

Advokátní kancelář Kloudových na rohu Malostranského náměstí a Mostecké ulice se stala konspiračním místem pro sběr a předávání informací. Kloudovi úzce spolupracovali s členy ÚVODu i s osobnostmi napojenými na skupinu Tři králové, zajišťovali úkryty, potraviny a spojení pro parašutisty ze skupin Silver A a Anthropoid a poskytovali podporu těm, kdo riskovali život pro osvobození vlasti.

Po atentátu na Reinharda Heydricha začalo období brutálních represí. Gestapo, které rodinu již dlouhodobě sledovalo, vyčkalo s jejich zatčením, aby získalo co nejvíce důkazů o jejich aktivitách. Dne 8. února 1943 byl Antonín Klouda společně se syny gestapem zatčen a v březnu deportován do Osvětimi a později do Buchenwaldu. Navzdory svému vysokému věku 75 let přežil jen díky pomoci svých synů a mimořádné dávce štěstí. To bohužel neměl jeho syn Vladimír, který byl nacisty popraven v roce 1944.

Druhé vedení Komory a konec svobodné advokacie

Po válce se Antonín Klouda vrátil k advokacii a znovu stanul v čele Advokátní komory. Věřil v obnovu demokratického státu a právního řádu. Po únoru 1948 z funkce prezidenta Komory odstoupil a advokacii opustil. Nezávislá advokacie začala být systematicky likvidována.

Většinu finančních rezerv vložil Antonín do protinacistického odboje, o zbytek přišel při měnové reformě. Ze svobodného povolání mu nárok na důchod nevznikl a přiznaný invalidní důchod byl zcela nedostatečný. Poslední léta strávil skromně u rodiny. Po osmdesátce sepsal rozsáhlé paměti, které jeho vnuk Vladimír před pár lety vydal knižně, aby zachoval dědečkův odkaz dalším generacím.

Antonín Klouda zemřel 24. února 1961 a odpočívá na hřbitově u svatého Matěje v Praze 6.

U příležitosti 65. výročí jeho úmrtí si připomínáme člověka, který dokázal spojit profesní čest s osobní odvahou a obětavostí. I v době strachu a útlaku zůstával věrný svým hodnotám, své zemi i lidem, kteří potřebovali jeho pomoc.

Jeho jméno pak na dlouhá léta téměř zmizelo z veřejné paměti – i proto, že připomínat si jej nebylo v zájmu tehdejšího režimu. O to důležitější je dnes vracet Antonínu Kloudovi místo, které mu plným právem náleží.

Vzpomínáme na Vás s hlubokou úctou a vděčností, pane doktore!

Hana Rýdlová, šéfredaktorka Advokátního deníku a Bulletinu advokacie

Foto: archiv redakce AD