Česko si v úterý 28. října připomnělo již 107. výročí vzniku samostatné Československé republiky. Prezident Petr Pavel na Pražském hradě večer předal významná ocenění celkem 48 osobnostem, mezi jinými udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam někdejšímu ministru spravedlnosti, předsedovi Nejvyššího soudu, advokátovi a obhájci disidentů Otakaru Motejlovi, a medaili Za zásluhy panu doktoru práv Gerhardtu Bubníkovi, právníku a advokátovi, krasobruslaři, mezinárodnímu rozhodčímu a olympijskému sportovnímu funkcionáři, který se významně zasadil o boj proti dopingu, za zásluhy o stát v oblasti sportu a práva.
Řád Tomáše Garrigua Masaryka získal in memoriam doktor práv Otakar Motejl
Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka, druhé nejvyšší státní vyznamenání, in memoriam doktoru práv Otakaru Motejlovi, doktorovi honoris causa, právníkovi, obhájci disidentů, prvnímu předsedovi Nejvyššího soudu České republiky, někdejšímu ministru spravedlnosti a prvnímu veřejnému ochránci práv, za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Za Otakara Motejla vyznamenání převzala neteř Zuzana Zálohová.
Advokáta, soudce, ombudsmana a především člověka, který ztělesňoval odvahu a morální integritu, Otakara Motejla, si pamatujeme převevším jako obhájce, který neztratil tvář ani v temných dobách. Jako obhájce disidentů během normalizace riskoval kariéru i osobní bezpečí.
Otakar Motejl se narodil 10. září 1932 v Praze v právnické rodině. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy zahájil svou advokátní praxi v roce 1955 a právo pro něj vždy znamenalo službu člověku. V roce 1968 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu a výrazně se angažoval v rehabilitacích nespravedlivě odsouzených.
Po okupaci Československa byl z funkce odvolán a vrátil se k advokacii. A tehdy se stal obhájcem, jehož jméno je spojováno s nejodvážnějšími případy – obhajobou disidentů, umělců a intelektuálů, kteří se postavili proti tehdejšímu totalitnímu režimu. Mezi jeho klienty patřili Karel Kyncl, Vladimír Škutina, Pavel Landovský a další. Hájil právo tam, kde byla spravedlnost přehlušena mocí. Byl sledován Státní bezpečností, čelil soustavnému tlaku tehdejšího aparátu. Přesto nikdy neztratil lidskost, nadhled a humor, který osvobozuje. Jeho kolegové na něj vzpomínají jako na advokáta, který uměl brilantně argumentovat, naslouchat, chápat a být oporou.
Po roce 1989 se Otakar Motejl stal jednou z nejvýraznějších postav přeměny české justice. Byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR a posléze i Nejvyššího soudu ČR, v roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti a v roce 2000 byl jmenován prvním veřejným ochráncem práv.
Ombudsman v jeho pojetí nebyl byrokrat, ale zastánce lidí v často beznadějných situacích. Ve své agendě se zaměřil i na zlepšení podmínek v ústavech sociální péče, prosazoval právo na informace, pomáhal pozůstalým získat přístup ke zdravotnické dokumentaci nebo se zasadil o zrušení neústavní regulace nájemného. Po změně režimu bylo podle něj třeba důsledně chránit občana před zvůlí státu. Stal se jednou z klíčových postav nové justice.
Jeho život a práce byly a jsou zvláště dnes, v době plné zvratů a nejistot, obrovskou inspirací, motivací a výzvou pro každého z nás. Nejen pro advokáty, ale pro všechny, kteří i v těžkých dobách věří v sílu práva, spravedlnosti i lidské důstojnosti. Otakar Motejl byl tak plným právem uveden v roce 2009 do Právnické síně slávy a v roce 2019 byl jeho životní příběh zařazen do projektu ČAK Advokáti proti totalitě.
Otakar Motejl zemřel náhle po krátké nemoci 9. května 2010. Se souhlasem jeho dcery Kateřiny Kulíškové, založila Nadace Open Society Fund Praha Fond Otakara Motejla, který finančně podporuje české neziskové organizace, jež bojují proti korupci a usilují o transparentní a poctivé prostředí v České republice.
Otakar Motejl zůstává vzorem právnické profesionality a lidské slušnosti. Na jeho náhrobku je vytesáno prosté slovo „obhájce“. Jediné slovo, které říká vše. Obhajoba pro něj byla nejen profesí, ale především posláním a také morálním postojem, který si zachoval ve všech rolích, které v životě zastával.
Medaili Za zásluhy získal advokát, filantrop a krasobruslař, doktor práv Gerhardt Bubník
Prezident republiky udělil 28. října medaili Za zásluhy panu doktoru práv Gerhardtu Bubníkovi, právníku a advokátovi, krasobruslaři, mezinárodnímu rozhodčímu a olympijskému sportovnímu funkcionáři, který se významně zasadil o boj proti dopingu, za zásluhy o stát v oblasti sportu a práva.
Doktor Gerhardt Bubník oslavil v létě 23. července v plné svěžesti a uprostřed práce devadesáté narozeniny a stále zůstává obrovskou inspirací a vzorem nejen pro současné advokáty a právníky. Jde o výjimečnou osobnost české advokacie i mezinárodního a olympijského sportu, člověka mimořádného osudu, jehož vzpomínková kniha Život mezi paragrafy se čte jako dobrodružný román a lze ji doporučit ke čtení o to více právě dnes.
Gerhardt Karel Bubník se narodil v roce 1935 v Praze, od mládí projevoval talent v oblasti práva, ale i v jazycích i sportu. Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy se stal v roce 1969 prvním Čechoslovákem, který získal titul LL.M. na prestižní Harvard Law School, kde byl zároveň oceněn Adison Brownovou cenou za nejlepší diplomovou práci v oblasti mezinárodního soukromého práva.
Advokátem se stal 1. ledna 1963, ve své praxi se specializuje zejména na mezinárodní obchodní právo, arbitráže, mezinárodní transakce, autorské a sportovní právo. Jako rozhodce působil v řadě významných arbitrážních center – v Praze, Vídni, Paříži, Curychu a Lausanne. Na slavnostním galavečeru Právníka roku 2015 právem vstoupil do Právnické síně slávy. Při příležitosti osmdesátých narozenin obdržel z rukou tehdejšího předsedy ČAK Martina Vychopně Zlatý odznak za zásluhy o advokacii, ke kterému na nedávné oslavě devadesátin v pražské Winternitzově vile, jak Advokátní deník také informoval, přibyla také medaile za zásluhy o advokacii z rukou místopředsedy ČAK Ondřeje Trubače.
Významný je přínos Gerhardta Bubníka v oblasti sportu. Mezi lety 1954 a 1957 reprezentoval Československo v krasobruslení, od roku 1963 působil jako mezinárodní rozhodčí, mimo jiné na světových šampionátech i olympijských hrách. Po tři desetiletí se pohyboval v nejvyšších patrech světového sportu, a to i jako člen nejvyššího vedení Mezinárodní bruslařské unie (ISU), kde působil jako právní poradce. Podílel se na organizaci několika mistrovství Evropy i mistrovství světa. Dlouhá léta organizoval mezinárodní soutěž Pražská brusle a zasloužil se o to, že se Mistrovství Evropy 2017 konalo v Ostravě.
Od roku 2000 do roku 2012 byl předsedou Rozhodčí komise Českého olympijského výboru, která sehrála zásadní roli při vytváření mezinárodní antidopingové judikatury. Za svou činnost byl oceněn Stříbrným olympijským řádem Mezinárodního olympijského výboru (2007) a Cenou za boj proti dopingu ve sportu (2009).
Doktor Bubník není jen významný právník a sportovní funkcionář, ale i člověk, který neokázale pomáhá. Jeho filantropická činnost zahrnuje mimo jiné i každoroční finanční podporu kategorie Pro bono v soutěži Právník roku, kde od roku 2020 věnuje vítězi této kategorie částku 50 000 Kč. Tento čin je pro právnickou obec nejen velkou inspirací, ale i připomínkou, že úspěch a štědrost se nevylučují, ale mohou jít ruku v ruce.
On sám říká: „Je-li člověk úspěšný, měl by společnosti něco vracet.“
Charitativní činnost Gerhardta Bubníka je pro nás všechny inspirací. Ve své publikaci Život mezi paragrafy uvedl: „Od roku 1992, kdy mi to mé příjmy umožňují, přispívám pravidelně na charitativní účely – na zdravotnictví, školství, sport, umění, na pomoc při přírodních katastrofách… Za uplynulých cca 30 let je to už celkem dost peněz. Kdysi mi v paměti utkvěl citát Andrewa Carnegieho, amerického průmyslníka: ‚The man who dies rich, dies disgrased neboli Člověk, který umírá bohatý, umírá zneuctěný!‘ To mě inspirovalo… Jeho filosofií se řídím. Nepatřím sice mezi české miliardáře a mé možnosti jsou omezené, ale i tak chci většinu svého vydělaného jmění použít tak, abych pomohl ostatním, zejména těm potřebným. Nedělám to pro slávu… Svým založením jsem humanista. Dělám to, protože věřím, že si lidé musejí navzájem pomáhat.“
Vznik zvláštní Ceny Gerhardta Bubníka v kategorii PRO BONO, která je udělována od ledna 2020 v rámci celojustiční soutěže Právník roku, popsal doktor Bubník takto: „Bylo mi líto, že vítězové kategorie, kteří poskytují právní služby jakkoliv znevýhodněným nebo nemajetným lidem, nedostávají k ceně žádnou finanční odměnu.“ On sám během života poskytoval právní služby zdarma mnohokrát, zejména v mezinárodních rodinných kauzách, proto se rozhodl každoročně tuto cenu dotovat padesáti tisíci korunami a v den jeho úmrtí vznikne na základě závěti z roku 2005 Nadace Gerhardta Bubníka, z jejíž výnosů bude zmíněná částka na tento účel poskytována i nadále.
Na otázku, co by jako donátor kategorie PRO BONO vzkázal kolegyním a kolegům advokátkám a advokátům, kteří, ač nejsou oceněni, přesto pomáhali a pomáhají, před časem odpověděl: „V dnešní době, kdy jsme prodělali pandemii a kdy zažíváme ostudnou válku na Ukrajině, je důležité, abychom my všichni, kteří jsme pomáhali a pomáháme jakýmkoliv způsobem, vydrželi a neztratili víru a ochotu pomáhat i nadále. Pomoc druhým vždycky znamenala a znamená sám něco obětovat, ať už ze svého majetku, ze svého volného času, ze svého pohodlí. Jde-li o tak závažnou a strašnou situaci, jakou je ruská agrese na Ukrajině, vyžaduje to i ochotu se uskrovnit a slevit ze svých vlastních nároků. Doufám a přál bych si, aby advokacie jako celek a všichni advokáti a advokátky pomáhali i nadále…“
Co více dodat!
Oběma právem oceněným, kteří jsou a navždy budou vzorem a inspirací nejen advokátům, ale všem, kterým není lhostejná lidská důstojnost, právo a spravedlnost, zástupci České advokátní komory a Advokátního deníku srdečně gratulují!
Nechť máte mnoho dalších následovníků!
V roce 2017 vydalo nakladatelství Wolters Kluwer knihu vzpomínek Gerhardta Bubníka s názvem Život mezi paragrafy. JUDr. Bubník v ní vypráví o svém dětství, o dobách studií, včetně studií práva na Harvardu, o dráze krasobruslaře a poté mezinárodního rozhodčího, o práci advokáta a rozhodce, o boji proti dopingu či o setkáních s výjimečnými osobnostmi. Poutavé vyprávění doplňuje řada unikátních fotografií a dobových materiálů.
Kniha je v elektronické verzi k dostání ZDE.
Více o Otakaru Motejlovi a projektu Advokáti proti totalitě ZDE a ZDE
Redakce AD
Foto: Hrad.cz, repro ČT24, redakce AD
