Pravá retroaktivita nesmí být nástrojem, který slouží k napravení (údajných) „chyb“ zákonodárce. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud, který se retroaktivitou zabýval v případu oprávněnosti čerpání podpory pro provozovatelku fotovoltaické elektrárny. Podle soudu by připuštění pravé retroaktivity musely odůvodňovat zvláště výjimečné okolnosti, za které však nelze považovat pouhou neefektivitu zákonné úpravy při vymáhání neoprávněně čerpané podpory.
Projednávaný případ se týká oprávněnosti čerpání podpory provozovatelkou fotovoltaické elektrárny (FVE) podle zákona o podporovaných zdrojích energie. Žalobkyně požádala skupinu ČEZ, aby do konce roku 2009 zajistila připojení FVE k distribuční soustavě. To se však nepodařilo a FVE byla do soustavy připojena až dne 11. 1. 2010. V lednu roku 2010 též uzavřela smlouvu o podpoře výroby elektřiny se společností ČEZ Prodej, s. r. o., a cena přitom byla sjednána ve výši, jako kdyby FVE byla uvedena do provozu v roce 2009. Žalobkyně přitom sama aktivně zjišťovala, jaké ceny má fakturovat, a ze strany povinně vykupujícího jí bylo sděleno, že má účtovat ceny za rok 2009. Žalobkyně proto legitimně předpokládala, že jí vyplácená částka náleží.
Inspektorát státní energetické inspekce však žalobkyni uložil v roce 2023 povinnost vrátit neoprávněně čerpanou podporu v celkové výši přes 1 milion korun, která měla spočívat ve fakturaci ceny za prodávanou elektřinu v nesprávné výši z důvodu jiného roku uvedení FVE do provozu.
Žalobkyně s tím nesouhlasila a uváděla, že podporu čerpala v souladu s uzavřenou smlouvou. Cena výkupu byla sjednána ve výši určené pro zdroje, které byly připojeny k distribuční soustavě již v roce 2009 (sjednaná cena byla proto vyšší). Neoprávněného čerpání podpory se měla podle inspektorátu dopustit již mezi lety 2014–2017.
Podle Nejvyššího správního soudu se žalobkyně nedopustila přestupku ani jiného porušení zákona, protože nebylo možné na posouzení jejího jednání použít znění § 51 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie účinné až od 1. 1. 2022, tak jak to učinil inspektorát.
Zásada předvídatelnosti práva a právní jistoty totiž znamená, že adresáti právních norem legitimně očekávají, že právní řád nebude působit zpětně a že budou moci svoje jednání přizpůsobovat platnému právu.
„Snaha získat zpět neoprávněně čerpanou podporu je pochopitelná, nicméně toto břemeno nelze bez dalšího přenášet na podnikatelské subjekty a tento svůj postup odůvodňovat veřejným zájmem. Takovýmto způsobem by totiž bylo (ad absurdum) možné pravou retroaktivitu ospravedlnit téměř v každé oblasti veřejné správy, neboť imanentní podstatou činnosti a poslání veřejné správy je právě hájení veřejných zájmů. Veřejným zájmem je však dozajista rovněž zájem na dodržení elementárních principů právního státu, mezi které patří i stabilita právního řádu, jeho předvídatelnost, právní jistota a zákaz retroaktivity“, uvedl k rozsudku předseda senátu Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček.
Informace k rozsudku ze dne 26. 9. 2024 ve věci sp. zn. 10 As 158/2024. Celý rozsudek najdete na www.nssoud.cz.
Zdroj: NSS
Ilustrační foto: archiv NSS
