Došlo k nevyhnutelnému a široce diskutovaná novela (zákon č. 270/2025 Sb.) řady zákonů v čele s trestním řádem a trestním zákoníkem nabyla platnosti. Veřejnost z celého spektra zájmových skupin brojila proti zavedení dětského certifikátu a dekriminalizaci, či je naopak podporovala. Snad i proto zůstalo stranou pozornosti rozšíření trestního řádu o § 2 odst. 16. Jde sice o ustanovení krátké, nicméně o to významnější: „Orgány činné v trestním řízení dbají v průběhu celého řízení na to, aby byly ve vhodných případech vytvářeny podmínky pro dobrovolnou a aktivní účast poškozeného a obviněného při řešení následků trestného činu a napravení vztahů zasažených trestným činem.“
Citované ustanovení zakládá povinnost orgánů činných v trestním řízení zohlednit prvky tzv. restorativní justice, která má v západních zemích dnes již dlouhou historii.[1] Její zakotvení je realizací nejen Programového prohlášení vlády ČR z roku 2021, ale i pravidel evropského a mezinárodního práva. Zde je namístě připomenout doporučení Rady Evropy o restorativní justici v trestních věcech, Rec/CM (2018) 827, nebo Kjótskou deklaraci ze 14. kongresu OSN k prevenci kriminality a trestní justici.
Jak naznačuje citované ustanovení, smyslem restorativní justice je náprava způsobené újmy, zohlednění potřeb osob dotčených trestným činem, přijetí opravdové odpovědnosti pachatelem a ozdravení společenských vztahů zasažených trestným činem.
Z povahy věci plyne, že restorativní justici nelze uplatňovat ve všech trestních řízeních. Minimálním předpokladem k uplatnění je, aby obviněný i oběť trestného činu měli zájem se restorativního dialogu účastnit. Je třeba zdůraznit, že ten musí být vždy dobrovolný a pochopitelně musí mít alespoň šanci přinést úlevu na straně oběti a benefit na straně obviněného. A tomu by mělo nově napomáhat právě rozebírané ustanovení, které orgánům činným v trestním řízení zprostředkovaně ukládá realizované prvky restorativní justice zahrnout do svého rozhodování. Samozřejmě v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a s § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku.
Své místo při realizaci restorativní justice má i obhájce a zmocněnec. Přinejmenším proto, že má-li dojít ke kontaktu mezi obviněným a obětí, s velkou pravděpodobností bude komunikace zahájena právě na úrovni advokátů, příp. na úrovni obhájce a zmocněnce – neadvokáta.
Jak již naznačeno, při aplikaci restorativní justice budou muset participovat i orgány činné v trestním řízení. Policejní orgán bude typicky stát u zrodu restorativního dialogu mezi obviněným a obětí. Právě ve fázi vyšetřování se dá očekávat, že dojde k prvotnímu restorativnímu kontaktu. Samozřejmě nelze vyloučit zahájení dialogu již ve fázi prověřování, či dokonce před zahájením trestního řízení.
Státní zastupitelství musí průběh a případné výsledky restorativního dialogu promítnout v odklonu či obžalobě. Soud v případném odsuzujícím rozsudku aj. Jakýkoli jiný přístup nutně povede k deziluzi na straně obviněného. Pokud by se takový postup opakoval ve větším množství trestních řízení, důsledkem by byla ztráta důvěry v nově zakotvený institut.
Úspěšnost restorativní justice proto závisí na všech aktérech trestního řízení. V popředí ale vždy musí stát obviněný a oběť. Vždy bude jen na nich, zda restorativní justice ponese ovoce, či bude jen dalším výjimečně užíváním institutem trestního práva.
Zejména obhájci budou muset nově zahrnout do obhajovací strategie právě i možné výhody řádně realizované restorativní justice. Je třeba připomenout, že všichni advokáti mají povinnost podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klientů. Dojde-li proto obviněný po poradě s obhájcem k závěru, že nejvhodnější způsob obhajoby je doznání viny, bude třeba vzít v úvahu právě i prostředky restorativní justice.
V popředí bude stát zásada dobrovolnosti. Obviněného nemůže obhájce do kontaktu s obětí nutit. Stejné lze uvést i k oběti. I ta musí dialog s obviněným navázat výhradně dobrovolně.
Vedle dalšího nelze přehlížet, že obviněný bude mít zájem aplikovat restorativní justici jen tehdy, pokud může legitimně očekávat její zohlednění v odklonu či ukládaném trestu, příp. při rozhodování o pokračování v již uloženém trestu atp. Jakkoli jsou principy restorativní justice hodny úcty, bez zmíněného dopadu nebude nikdy naplno využita. Jistě bude možné najít případy, kdy obviněný nebude restorativní justici vnímat jako prostředek k získání výhodnějšího postavení. Tehdy ale nepůjde o restorativní justici v trestněprávním smyslu.
Nabízí se, že aplikace restorativní justice nebude vždy vhodná. Zejména u trestných činů proti životu a zdraví a důstojnosti v sexuální oblasti. Nicméně v praxi se objevují případy, kdy i u takto závažných trestných činů k naplnění restorativní justice došlo. Za všechny lze zmínit Nick´s story (vražda dvojčete)[2] nebo v tuzemsku proběhnuvší příběh Magdy a Jirky (pokus o vraždu)[3]. Limity použití restorativní justice je proto možné hledat jen v dobrovolnosti zúčastněných.
Jak již zmíněno, namístě bude bezodkladné kontaktování oběti trestného činu. Lze doporučit, aby tak došlo vždy nejprve ze strany obhájce, nikoli obviněného. V případě kladné reakce oběti na prvotní kontakt je třeba vyhodnotit další vhodný postup. Tehdy by již obhájce neměl být zásadně aktivní. Při zkoumání naplnění restorativní justice bude nepochybně hodnoceno, zda přístup obviněného byl autentický a upřímný.
Odpovídající pasivita obhájce taktéž přispěje k nemožnosti oběť ovlivňovat ve prospěch obviněného. Zdrženlivě by se v tomto směru měl zachovat samozřejmě i obviněný. Dialog zúčastněných nesmí přesáhnout podstatu restorativní justice a stát se nástrojem k ovlivňování svědků. Nejenže by tím restorativní dialog ztroskotal, ale obviněný by se vystavil nebezpečí naplnění koluzního důvodu vazby.
V případě úspěšného průběhu a naplnění podstaty restorativní justice by mělo dojít k zohlednění ve zvoleném odklonu nebo ukládaném trestu, příp. při rozhodování o nepokračování v již uloženém trestu atp. Naopak neúspěšná realizaci restorativní justice nesmí být obviněnému k tíži.
O tom i o praktických aspektech a další budoucnosti restorativní justice budou hovořit odborníci na konferenci Restorativní justice jako nedílná součást moderního trestního řízení 16. 9. 2025 ve Visionary na adrese Plynární 1617/10, 170 00 Praha.
JUDr. Jakub Šefrna, advokát
Ilustrační foto: freepik.com
[1] Americký kriminolog Howard Zehr formuloval moderní pojetí restorativní justice již koncem 70. let 20. století.
[2] https://restorativejustice.org.uk/resources/nicks-story.
[3] https://www.heroine.cz/spolecnost/aspon-jednou-v-zivote-udelat-neco-dobre.
