Advokátní tarif
Příspěvek pojednává o možné rozpornosti ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu s ústavním pořádkem, pro kterou by nemělo být toto ustanovení advokátního tarifu obecnými soudy aplikováno. S využitím dřívějších nálezů Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19), kterými bylo postupně zrušeno ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu, se k závěru o rozpornosti ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu přiklání nejen odborná veřejnost, ale i soudy.
S účinností ode dne 1. ledna 2025 došlo k novelizaci vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „advokátní tarif“) a do advokátního tarifu bylo vtěleno nové ust. § 9 odst. 7.
Dle ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu platí, že: „Při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a zrušení a likvidace právnické osoby se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč.“
V poslední době stále častěji z řad odborné veřejnosti zaznívají názory, které jsou podpořeny i některými soudními rozhodnutími, že ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu nemá být při stanovení odměny advokáta, který byl soudem ustanoven opatrovníkem ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a zrušení a likvidace právnické osoby, aplikováno, neboť toto ustanovení je rozporné s ústavním pořádkem.
Ruku v ruce s tím sílí názory, že při stanovení odměny advokáta, který byl soudem ustanoven opatrovníkem ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity a přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, má být aplikováno ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu a při stanovení odměny advokáta, který byl soudem ustanoven opatrovníkem ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby, má být aplikováno ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
Závěry o tom, že ustanovení § 9 odst. 7 advokátního tarifu je ustanovením rozporným s ústavním pořádkem jsou opírány mj. o nález Ústavního soudu ze dne 24.9.2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, nález Ústavního soudu ze dne 14.1.2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, nález Ústavního soudu ze dne 28.1.2020, sp. zn. Pl. ÚS 23/19, nález Ústavního soudu ze dne 3.3.2020, sp. zn. Pl. ÚS 26/19, a nález Ústavního soudu ze dne 19.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 17/21, kterými Ústavní soud v minulosti postupně zrušil ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu.
S přihlédnutím ke shora citovaným nálezům Ústavního soudu lze dospět k tomu, že použití ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu je rozporné s ust. § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a rozporné s článkem 1, článkem 26 odst. 1 a 3 a článkem 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť především zakládá neodůvodněnou nerovnost v odměně za shodnou práci advokáta, kdy není rozumného důvodu, aby se výše odměny advokáta (za jeden úkon právní služby) lišila v případě, kdy zastupuje účastníka řízení v jednom z uvedených typů řízení na základě plné moci, od případu, kdy je v takovém řízení advokát ustanoven účastníkovi řízení jako opatrovník. V prvém případě by totiž výše odměny za jeden úkon právní služby byla vždy vyšší nežli ve druhém případě.
Rovněž lze dospět k závěru, že stanovil-li normotvůrce, v daném případě Ministerstvo spravedlnosti, v ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu (ve spojení s ust. § 7 advokátního tarifu) nižší odměnu, kterou obdrží advokát ustanovený jako opatrovník, nežli činí odměna, která by mu ve stejné věci náležela, pokud by účastníka řízení zastupoval na základě plné moci, porušil normotvůrce zejména zásadu rovnosti (článek 1, článek 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle článku 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Jinými slovy normotvůrcem stanovená nižší odměna pro advokáty – opatrovníky dle znění ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu může nést znaky libovůle a je v rozporu s ústavním principem rovnosti (článek 1, článek 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), ústavním právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací (článek 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod), právem na právní pomoc (článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, srov. zejména nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19) nebo na spravedlivou odměnu za práci, resp. na srovnatelnou odměnu za srovnatelnou práci (článek 28 Listiny základních práv a svobod per analogiam – viz také nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/19 a sp. zn. Pl. ÚS 26/19, popř. sp. zn. Pl. ÚS 17/21).
Obecné soudy jsou poté podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a jsou dále oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Pokud obecné soudy dospějí k závěru, že tzv. jiný právní předpis odporuje zákonu (ústavnímu zákonu), neaplikují jej.
Vykazuje-li tedy ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu na základě shora uvedeného rozpor s (ústavním) zákonem, k čemuž se lze důvodně přiklonit, soudy by jej neměly aplikovat a v praxi se tak již děje.
Například v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2025, sp. zn. 5 Co 686/2025, tento odvolací soud mj. uvedl, že „Přes nálezovou judikaturu Ústavního soudu advokátní tarif ve znění od 1. 1. 2025 znovu zavedl nerovnost v odměňování advokátů zastupujících v detenčním řízení (a nejen v tomto typu řízení) na plnou moc dle § 9 odst. 2 advokátního tarifu, kde je tarifní hodnotou částka 10 000 Kč a zastupujících při výkonu funkce opatrovníka, kde je tarifní hodnota 5 000 Kč – § 9 odst. 7 advokátního tarifu. Touto úpravou je porušena zásada rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, a to formou závislé činnosti jako zaměstnaný advokát nebo jako advokát vykonávající advokacii v obchodní společnosti, anebo formou podnikání. Odvolací soud proto v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy nepoužil § 9 odst. 7 advokátního tarifu a na rozdíl od soudu prvého stupně aplikoval ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu, kde tarifní hodnotou je částka 10 000 Kč, čemuž odpovídá dle § 7 bodu 4 téhož předpisu sazba mimosmluvní odměny 1 500 Kč za jeden úkon právní služby.“
Nezbývá tedy nežli vyčkat, zda závěr, že ust. § 9 odst. 7 je rozporné s ústavním pořádkem a nemá být obecnými aplikováno, bude převládat napříč všemi obecnými soudy, či zda zodpovězení této otázky bude případně předmětem ústavní stížnosti, na základě které by Ústavní soud mohl rozhodnout o zrušení ust. § 9 odst. 7 advokátního tarifu či jeho části.
JUDr. Tomáš Plíhal, advokát, AKJ – Advokátní kancelář Janák s.r.o.
Ilustrační foto: redakce AD
