Soudní dvůr zveřejnil minulý týden rozsudek ve spojených věcech C-608/22 a C-609/22 | Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl a další (Afghánské ženy), podle kterého platí, že diskriminační opatření přijatá vůči ženám tálibánským režimem představují pronásledování. Členský stát EU tak může při individuálním posuzování žádosti o azyl podané afghánskou státní příslušnicí zohlednit pouze její pohlaví a státní příslušnost.
Dvě ženy afghánské státní příslušnosti napadají u rakouského Nejvyššího správního soudu rozhodnutí, kterým jim rakouské orgány odmítly přiznat postavení uprchlíka. Tvrdí, že přiznání tohoto postavení odůvodňuje sama o sobě situace žen v novém režimu Tálibánu v Afghánistánu.
Podle rakouského soudu má návrat tohoto režimu k moci v roce 2021 závažné dopady na základní práva žen. Tento režim zavádí řadu diskriminačních opatření spočívajících například v tom, že ženy jsou zbaveny jakékoli právní ochrany před násilím na základě pohlaví, domácím násilím a nucenými sňatky, mají povinnost zahalovat celé tělo i obličej, jsou omezovány v přístupu ke zdravotní péči i svobodě pohybu, je jim zakazováno vykonávat výdělečnou činnost nebo je tento výkon omezován, je jim zakazován přístup ke vzdělání a jsou vyloučeny z politického života.
Rakouský soud má za to, že ženy afghánské státní příslušnosti patří do „určité sociální skupiny“ ve smyslu směrnice 2011/951. Tyto ženy mohou být v Afghánistánu vystaveny pronásledování z důvodu svého pohlaví. Uvedený vnitrostátní soud se tedy Soudního dvora v první řadě táže, zda lze výše popsaná diskriminační opatření, posuzovaná jako celek, kvalifikovat jako pronásledování, které může odůvodnit přiznání postavení uprchlíka. Ve druhé řadě se uvedený soud táže, zda je příslušný vnitrostátní orgán v rámci individuálního posuzování žádosti ženy afghánské státní příslušnosti o azyl povinen zohlednit jiná hlediska, než je její státní příslušnost a pohlaví.
Zaprvé Soudní dvůr odpovídá, že některá z dotčených opatření musí být sama o sobě kvalifikována jako „pronásledování“, jelikož představují závažné porušení základního práva. Tak je tomu v případě nuceného sňatku, který lze přirovnat k určité formě otroctví, a neexistující ochrany před násilím na základě pohlaví a domácím násilím, která představují formy nelidského a ponižujícího zacházení.
I za předpokladu, že by ostatní opatření, posuzovaná samostatně, nepředstavovala dostatečně závažné porušení základního práva, aby mohla být kvalifikována jako pronásledování, má Soudní dvůr za to, že tato opatření jako celek takové jednání představují. Z důvodu jejich kumulovaného účinku a úmyslného a systematického uplatňování vedou tato opatření k tomu, že afghánským ženám jsou zjevně odpírána základní práva související s lidskou důstojností.
Pokud jde zadruhé o individuální posuzování žádosti ženy afghánské státní příslušnosti o azyl, Soudní dvůr přihlíží k situaci žen za současného tálibánského režimu, která je popsána zejména ve zprávách Agentury Evropské unie pro otázky azylu (EUAA) a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Soudní dvůr rozhodl, že příslušné orgány členských států mohou mít za to, že není nezbytné prokazovat, že žadatelka může být v případě návratu do země svého původu skutečně, a konkrétně vystavena pronásledování. Stačí vzít v úvahu pouze její státní příslušnost a pohlaví.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na stránce curia.europa.eu v den vyhlášení.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: PIXABAY.com
1 Směrnice 2011/95/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.
