SDEU k nesrovnalosti při jmenování soudce a posouzení všech okolností – Judikatura
Soudní dvůr zveřejnil rozsudek ve věci C-521/21 | Rzecznik Praw Obywatelskich (Vyloučení soudce obecného soudu).
Právní stát: nesrovnalost, ke které došlo při jmenování soudce, sama o sobě nestačí k závěru, že tento soudce není nezávislý, a je nezbytné provést celkové posouzení všech okolností jmenování tohoto soudce.
Účast polské Národní rady soudnictví, zřízené v rámci reformy polského soudního systému, na procesu jmenování soudce a neexistence účinného prostředku soudní nápravy pro neúspěšné uchazeče nestačí samy o sobě k vyloučení tohoto soudce.
Účastník občanskoprávního řízení v Polsku požádal o vyloučení soudkyně, které byla daná věc přidělena, jelikož její jmenování doporučila Národní rada soudnictví (dále jen „KRS“), jejíž nové složení neskýtá dostatečné záruky nezávislosti na výkonné a zákonodárné moci. Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy musí mít možnost v rámci řízení o vyloučení přezkoumat zákonnost procesu jmenování soudců a ověřit, zda tito soudci splňují požadavky vyplývající z unijního práva. Podle Soudního dvora mohou zpochybnit požadavek na soud předem zřízený zákonem pouze nesrovnalosti, které v důsledku své povahy a závažnosti mohou, jsou-li posuzovány jako celek, vytvořit skutečné riziko zásahu jiných složek moci do procesu jmenování a vyvolat u jednotlivců oprávněnou pochybnost o nezávislosti a nestrannosti dotyčného soudce. Účast KRS v novém složení na procesu jmenování či neexistence účinného prostředku soudní nápravy pro neúspěšné uchazeče samy o sobě ani společně nestačí k rozhodnutí o vyloučení dotčené soudkyně.
Jeden z účastníků občanskoprávního řízení před polským soudem podal návrh na vyloučení soudkyně pověřené projednáváním věci z důvodu, že její jmenování do této funkce není platné.
Toto tvrzení vychází ze skutečnosti, že její kandidaturu navrhla KRS v novém složení, které je výsledkem reformy polského soudního systému, problematické z hlediska záruky soudcovské nezávislosti a hodnoty právního státu. Soudní dvůr totiž rozhodl, že tento orgán byl vytvořen v rozporu se základními ústavními zásadami polského práva a nezaručuje nezávislost a nestrannost požadovanou zejména unijním právem. Polské právo navíc zakazuje vnitrostátním soudům posuzovat zákonnost procesu jmenování soudců. Tento zákaz se vztahuje i na kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné polského Nejvyššího soudu, a to i přesto, že toto kolegium je jediným soudem v Polsku příslušným k rozhodování o vyloučení soudce z důvodu nedostatečné nezávislosti, jakož i o opravných prostředcích podaných neúspěšnými uchazeči v rámci procesu jmenování do funkce soudce. Toto kolegium je nadto také složeno ze soudců jmenovaných na návrh KRS v novém složení.
Soud, který projednává návrh na vyloučení, se obrátil na Soudní dvůr. Předkládající soud se táže, zda lze soudní kolegium, které zahrnuje soudkyni jmenovanou na základě procesu, do něhož je zapojena KRS v novém složení a které zbavuje neúspěšné uchazeče účinného prostředku nápravy před soudem, považovat za nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem ve smyslu unijního práva.
Soudní dvůr připomněl, že postup jmenování soudců patří k zárukám, které mohou zabránit jakémukoli zásahu do jejich nezávislosti a nestrannosti. Vnitrostátní soudy proto musí mít možnost přezkoumat zákonnost procesu jmenování a ověřit, zda dotčený soudce splňuje požadavek být nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem.
Soudní dvůr dále upřesnil, že požadavek na soud předem zřízený zákonem mohou zpochybnit pouze nesrovnalosti, které v důsledku své povahy a závažnosti mohou, jsou-li posuzovány jako celek, vytvořit skutečné riziko zásahu jiných složek moci do procesu jmenování a vyvolat u jednotlivců oprávněnou pochybnost o nezávislosti a nestrannosti dotyčné soudkyně. Vnitrostátní soud, kterému byl předložen návrh na vyloučení, musí tudíž posoudit všechny okolnosti tohoto jmenování, aby zjistil, zda mohou u občanů vyvolat takové pochybnosti. Soudní dvůr má nicméně za to, že ani účast KRS v novém složení na procesu jmenování, ani neexistence účinného prostředku soudní nápravy pro neúspěšné uchazeče – ať už posuzovány samostatně, nebo společně – nestačí k tomu, aby bylo možné rozhodnout o vyloučení dotčené soudkyně.
Soudní dvůr nakonec konstatoval, že v zájmu obnovení důvěry veřejnosti v soudní systém a zajištění dodržování zásady dělby je na Polsku, aby stanovilo normativní rámec, který s ohledem na povahu a závažnost nesrovnalostí, k nimž došlo při jmenování soudců, umožní posoudit možnosti osob neoprávněně jmenovaných na místa soudců pokračovat ve výkonu funkce.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.
Zdroj a foto: SDEU
