Senát připustil uzákonění možnosti neposkytovat neadekvátní léčbu – Legislativa

Senát přes výhrady části svých členů připustil uzákonění možnosti, aby lékaři nemuseli udržovat nevyléčitelně nemocného pacienta při životě za každou cenu. V úvodním kole projednávání podpořil návrh novely o zdravotních službách, kterou chce skupina senátorů ze čtyř frakcí upravit pravidla paliativní péče a definici neadekvátní léčby. 

Cílem novely je podle 17 předkladatelů v čele s lékařkou Věrou Procházkovou (ANO) rozšířit v zákoně úpravu paliativní péče a rozhodovacích procesů na konci života pacienta při respektu k jeho důstojnosti a autonomii. Lékař má podle tvůrců novely povinnost ochraňovat a prodlužovat lidský život vždy, pokud je taková činnost smysluplná. Pokud pacienta nelze udržet při životě, má novela umožnit jeho důstojné umírání a minimalizaci utrpení. Novela rozhodně nezavádí možnost eutanázie, uvedla Procházková.

Opačného názoru byl bývalý předseda senátního zdravotnického výboru Lumír Kantor (KDU-ČSL). „Pro mě je to zakuklená eutanazie,“ prohlásil. Podobně podle Daniely Kovářové (nezávislá) novela představuje „nenápadné, ale fatální otevření dveří eutanazii“. Stanislav Balík a Vladimíra Ludková z klubu ODS a TOP 09 doporučovali podobné zásadní normy nechat projít standardním přípravným procesem se zapojením Ministerstva zdravotnictví.

Předseda senátního výboru pro zdravotnictví Tomáš Fiala (za ODS) naopak ocenil, že novela má lépe definovat paliativní péči. „Rozhodně nejsem pro eutanazii, ani pro jakoukoli formu asistované sebevraždy,“ uvedl. Onkolog Karel Zitterbart (STAN) odmítl směšování novely s eutanazií, která podle něj představuje „aktivní čin ukončení života“.

Novela, kterou nyní projednají výbory má uzákonit právo každého pacienta, jehož stav to vyžaduje, na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Jejím cílem je komplexní léčba zaměřená na pokrytí fyzických, psychických i duchovních potřeb pacienta, ať už ve zdravotnickém zařízení, nebo v domácím prostředí.

Ošetřujícímu lékaři chtějí dát autoři novely možnost rozhodnout, zda zahájit nebo nepokračovat v život udržující léčbě, která by mimo jiné nebyla v souladu s léčebným plánem, nepřinášela by pacientovi žádný užitek, nebo pro něj znamenala nadměrnou zátěž, zbytečné strádání nebo riziko komplikací. Takovou léčbu navrhují definovat jako neadekvátní.

Senátoři se při zdůvodnění novely odvolávají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má každý jednotlivec právo rozhodovat o své zdravotní péči. Poukazují i na rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož je právem pacienta informovaně odmítnout jakoukoli léčbu, byť by následky mohly být fatální. Informovaný souhlas i informované odmítnutí jsou vyjádřením ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby a její osobní svobody.

Zdroj: ČTK
Foto: pexels.com