US k hájitelnému tvrzení o znásilnění a týrání ze strany manžela – Judikatura
Ústavní soud se zabýval případem, v němž poškozená vznesla hájitelná tvrzení o zažívaném domácím násilí a znásilnění ze strany podezřelého partnera. Je-li vzneseno hájitelné tvrzení o prožitém znásilnění, podle Ústavního soudu lze z práva na účinné vyšetřování dovodit, že v situaci tvrzení proti tvrzení je povinností orgánů činných v trestním řízení zvláště pečlivě hodnotit získané důkazy a zvažovat, zda lze pro řádné zjištění skutkového stavu možné obstarat důkazy další. Naplnění požadavků účinného vyšetřování musí být dostatečně zřetelné z obsahu odůvodnění příslušného rozhodnutí, kterým se končí trestní řízení. Končí-li věc rozhodnutím v přípravném řízení, musí být z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení seznatelné úvahy stran hodnocení provedených důkazů, musí v nich být jednoznačně ukotvena dosažená skutková zjištění a vysvětleny úvahy vedoucí k přijatým právním závěrům.
Stěžovatelka a vedlejší účastník uzavřeli v listopadu 2014 sňatek. V březnu 2023 podala stěžovatelka trestní oznámení, v němž podrobně popsala, že se v průběhu jejich společného soužití začaly objevovat neshody, jejichž četnost a intenzita se neustále zvyšovaly a které postupem času vyústily v otevřené psychické, ekonomické a sociální násilí s dílčími epizodami násilí fyzického a sexuálního. Zhruba od ledna 2017 mělo být dané jednání na denním pořádku a v létě téhož roku stěžovatelka začala uvažovat o rozvodu manželství. V březnu 2018 se stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi narodila dcera. V prosinci roku 2019 byl vedlejší účastník po provedeném vyhodnocení rizik vykázán ze společného obydlí a okresní soud následně vydal předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. V prosinci 2019 došlo k ukončení společného soužití, podle stěžovatelky však násilí ze strany vedlejšího účastníka neskončilo. V březnu 2023 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci prověření, zda došlo ke spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit vedlejší účastník. Policie v říjnu téhož roku uvedenou trestní věc odložila, neboť nebylo možno dospět k závěru, že vedlejší účastník svým jednáním, tak jak bylo zjištěno, naplnil znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Ve vztahu k prověřování trestného činu znásilnění policejní orgán konstatoval, že dokazování trpí důkazní nouzí, protože tvrzení poškozené stojí relativně osamoceně a není podpořeno žádným objektivním důkazem. Stěžovatelka následně podala k okresnímu státnímu zastupitelství žádost o přezkum postupu policejního orgánu. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že v dané věci nedošlo ze strany policejního orgánu v rámci šetření k žádnému procesnímu pochybení či nezákonnému postupu. V návaznosti na to podala stěžovatelka podnět k výkonu dohledu krajskému státnímu zastupitelství. Krajské státní zastupitelství tento podnět odložilo jako nedůvodný.
Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení nedostály požadavkům práva na účinné vyšetřování, neboť neprovedly důkladné a dostatečné šetření, a to jak ve vztahu k týrání, tak ke znásilnění, kterého se na ní měl vedlejší účastník dopustit v listopadu 2019.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) ústavní stížnosti (zčásti) vyhověl a vyrozumění krajského státní zastupitelství i okresního státní zastupitelství zrušil s tím, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na účinné vyšetřování.
I ve fázi před zahájením trestního stíhání musejí orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) provést důkladné a dostatečné prověření skutečností, které jsou obsahem hájitelného tvrzení – tedy zjistit skutkový stav v co nejvyšší možné míře a obstarat si pro tento účel všechny dostupné důkazy způsobilé skutkový stav objasnit. Tato povinnost OČTŘ (tedy policii, státnímu zastupitelství) plyne ze samotného práva na účinné vyšetřování. To mimo jiné znamená, že skončí-li případ rozhodnutím v přípravném řízení, musí být z rozhodnutí OČTŘ zřetelné úvahy o hodnocení provedených důkazů, dále v nich musí být jednoznačně zakotvena dosažená skutková zjištění a vysvětleny musejí být též veškeré úvahy vedoucí k přijatým právním závěrům.
Stěžovatelka vznesla tzv. hájitelná tvrzení o zažívaném domácím násilí a znásilnění ze strany vedlejšího účastníka, proto státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování. Hájitelné tvrzení (zjednodušeně řečeno) není nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je prostorově i časově možné, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné. Splnění uvedených podmínek je vždy třeba posuzovat po zvážení všech konkrétních skutkových okolností.
Co se týče trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, OČTŘ dospěly k tomu, že jednání vedlejšího účastníka ve svém souhrnu nenaplňovalo znak týrání, a nelze je proto považovat za trestné. Z odůvodnění napadených rozhodnutí však není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění k danému závěru dospěly. Ani po důsledném prostudování napadených rozhodnutí není Ústavnímu soudu zřejmé, na jakých skutkových zjištěních postavily OČTŘ své právní závěry.
Při dalším posuzování eventuální trestnosti jednání podezřelého se OČTŘ musejí vyvarovat bagatelizaci stěžovatelčiných tvrzení, což mimo jiné znamená nutnost vyvarovat se odkazů na „kulturní rozdíly“ v jejím vztahu s podezřelým. V případech domácího násilí (ať je shledáno naplnění znaku týrání či nikoliv) musí OČTŘ vždy dbát na to, aby se vyhnuly nevhodnému zlehčování tvrzení osoby, která je takovým násilím postižena.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud jednoznačně dovodil, že OČTŘ nepřijaly stěžovatelčino tvrzení týkající se údajného znásilnění. Je-li vzneseno hájitelné tvrzení o prožitém znásilnění, lze z práva na účinné vyšetřování dovodit, že v situaci tvrzení proti tvrzení je povinností OČTŘ jednak obzvlášť pečlivě hodnotit získané důkazy a dále zvažovat, zda lze pro řádné zjištění skutkového stavu možné obstarat důkazy další. Orgány činné v trestním řízení se odkázaly na důkazní nouzi, přestože neprovedly veškeré dostupné důkazy (především znalecká posuzování stěžovatelky či vedlejšího účastníka, na jejichž absenci stěžovatelka poukazovala), ani nezdůvodnily, proč by provedení takových důkazů nebylo způsobilé přispět k objasnění skutkového stavu věci. Napadená rozhodnutí proto postrádají řádné odůvodnění, na jehož základě by bylo možno konstatovat, že bylo provedeno důkladné a dostatečné vyšetřování.
Řádné odůvodnění rozhodnutí, kterým je oběť informována o výsledku přezkumu postupu policejního orgánu, jímž došlo k odložení trestní věci, má svůj význam z hlediska ochrany práva na účinné vyšetřování zásahů do základních práv. Důležité je ale i proto, aby reakce státní orgánů na tvrzení ohledně sexuálního násilí byla pro postiženou osobu jasná, srozumitelná a přesvědčivá. To v nynějším případě naplněno nebylo.
Případ se nyní vrací před OČTŘ. Ústavní soud tímto nálezem nepředjímá skutkové ani právní závěry OČTŘ. Úkolem okresního státního zastupitelství nyní bude znovu rozhodnout o žádosti stěžovatelky o přezkum postupu policejního orgánu tak, aby byl naplněn požadavek důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1671/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: redakce AD
