ÚS k odůvodnění výrazného snížení odškodnění zvláště zranitelné oběti – Judikatura
Ústavní soud zveřejnil 9. dubna nález sp. zn. III. ÚS 659/25, podle kterého je třeba vždy pečlivě odůvodnit výrazné snížení odškodnění oběti. To platí tím spíše, je-li zvláště zranitelnou obětí dítě.
Přistoupí-li trestní soud k významnému snížení výše odškodnění přiznané prvostupňovým soudem, je takové rozhodnutí nutné pečlivě odůvodnit. Zvláště obezřetně musejí soudy postupovat, týká-li se jejich rozhodnutí nezletilých. U dětí, které se staly obětí znásilnění nebo trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, a vzniklá traumata spojená se sexuálním zneužíváním si tak mohou nést celý život, je jejich zvýšená ochrana zcela na místě.
Obžalovaný byl v dubnu 2024 krajským soudem uznán vinným zločinem znásilnění, přečinem útisku a přečinem ohrožování výchovy dítěte. Toho se dopouštěl od roku 2018 též vůči tehdy nezletilé stěžovatelce, která byla svěřena jeho dozoru. Za trestné činy byl obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla uložena povinnosti nahradit poškozeným nemajetkovou újmu, z toho stěžovatelce ve výši 600 000 Kč. Vrchní soud následně k odvolání obžalovaného výši nemajetkové újmy snížil na 250 000 Kč. Se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázal vrchní soud poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku vrchního soudu podal obžalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. Jeho následnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 24. 7. 2025 sp. zn. I. ÚS 971/25 (usnesení dostupné zde). Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítala, že rozsudek vrchního soudu postrádá řádné a přesvědčivé odůvodnění snížení náhrady nemajetkové újmy, a proto by měl být jako nepřezkoumatelný Ústavním soudem zrušen.
Třetí senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Svatoň) ústavní stížnosti zčásti vyhověl a zrušil rozhodnutí vrchního soudu o náhradě nemajetkové újmy stěžovatelce.
V posledních letech došlo v trestním řízení ke značnému legislativnímu, judikatornímu i doktrinárnímu posunu směrem k silnější ochraně práv poškozených (obětí). Poškozené již nejde redukovat jen na významný pramen důkazů či doplňkový subjekt trestního řízení. Je třeba dbát jejich základních práv, zejména je-li rozhodováno o náhradě jejich nemajetkové újmy. Ačkoliv je možnost odkázat oběti v řízení vedeném trestními soudy s náhradou nemajetkové újmy na řízení občanskoprávní, samotná nutnost domáhat se náhrady nemajetkové újmy v občanskoprávním řízení může být u určitých skupin obětí spojeno s opětovným prožíváním nepříjemných či traumatizujících zážitků a vznikem tzv. sekundárního traumatu. Obecně mají být orgány činné v trestním řízení k obětem obzvláště obezřetné. Tato zásada se uplatní silněji, je-li obětí trestné činnosti dítě, jako to mu bylo i v nyní posuzované kauze.
Stěžovatelka byla v době spáchání trestného činu nezletilá. Dítě se podle zákona o obětech trestných činů považuje za zvlášť zranitelnou oběť vždy. U dětí, které byly stejně jako stěžovatelka obětí znásilnění nebo obětí trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, je jejich zvýšená ochrana ještě nutnější, protože si traumata spojená se sexuálním zneužíváním mohou nést celý život.
Každý soud je povinen určovat výši náhrady směřující k odčinění duševních útrap poškozeného způsobem předvídaným v § 2957 občanského zákoníku tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Těmi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Je povinen vzít rovněž v úvahu obavu poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
Nepřiměřeně nízké odškodňování zvláště zranitelných obětí (či odkazování jejich nároků do občanskoprávního řízení) je systémově zcela nevhodné. Přistoupí-li k němu soud, musí své rozhodnutí obzvlášť pečlivě odůvodnit. To se v posuzovaném případě nestalo. Soud prvního stupně uložil obžalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nemajetkové újmy částku 600 000 Kč. Své úvahy ohledně výše náhrady přiznané všem poškozeným, které se účastnily adhezního řízení, osvětlil v rozsáhlé pasáži rozsudku. Vycházel zejména z Listiny základních práv a svobod a z příslušných ustanovení občanského zákoníku. Konstatoval, že obžalovaný jednal v přímém úmyslu a opakovaně, zneužil autoritu a důvěru, kterou mu rodiče poškozených svěřili, poškozené byly zcela bezbranné a nemohly se bránit. Psychické následky jsou zjevné a doložené (např. pláč při výsleších) a zveřejnění případu v rámci místní komunity ještě zvyšuje dopad újmy. Požadované a přisouzené částky považoval soud za přiměřené a odpovídající závažnosti zásahu. Výše byla podle soudu prvního stupně v souladu s majetkovými poměry obžalovaného, který vlastní nemovitosti v hodnotě několika milionů korun. Náhrada tedy nebyla pro obžalovaného likvidační. Toto rozhodnutí však posléze vrchní soud změnil a náhradu stěžovatelce podstatně snížil.
Argumentace vrchního soudu byla oproti soudu prvního stupně velmi obecná a povšechná. Chyběla individualizace jednotlivých poškozených. Ve vztahu ke stěžovatelce z něj v podstatě nevyplývalo nic, co by jakkoli odůvodnilo razantní snížení náhrady přiznané soudem prvního stupně. Vrchní soud nijak nepopsal způsob, jímž dospěl k výsledné částce 250 000 Kč. Ústavně zaručenému právu na soudní ochranu odpovídá povinnost vrchního soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit tak, aby z něj vyplývaly podstatné skutečnosti, na jejichž základě by výše náhrady přiznaná soudem prvního stupně mohla být označena jako nepřiměřeně vysoká ve vztahu k jednotlivým poškozeným a k jim způsobeným újmám. Ústavní soud považoval odůvodnění vrchního soudu za nedostatečné do té míry, že zasáhlo do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
Vrchní soud bude znovu rozhodovat o újmě stěžovatelky, která se na Ústavní soud jako jedna z poškozených obrátila. Ačkoliv nelze předjímat výslednou výši náhrady, vrchní soud bude vázán právními závěry Ústavního soudu.
Text nálezu sp. zn. III. ÚS 659/25 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: redakce AD
