Ústavní soud zveřejnil 22. ledna nález sp. zn. I. ÚS 2724/25 týkající se úpravy styku nepříbuzných osob s nezletilými dětmi.
Stěžovatelka je babičkou nezletilého chlapce z matčiny strany. Chlapec bude mít letos šest let a je dosud svěřen do její péče. Sporným se stal styk s nepříbuznými osobami určený krajským soudem, proti němuž se nyní stěžovatelka brání. Soudy svěřily chlapce do pěstounské péče stěžovatelky, jelikož matka nezletilého (dcera stěžovatelky) a vedlejší účastník 4 (tehdy zapsaný v rodném listě jako otec) byli odsouzeni pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a nastoupili do výkonu trestu.
Původně podala návrh na svěření nezletilého do své péče také „babička z otcovy strany” (vedlejší účastnice 3). Tvrdila, že má k chlapci silný citový vztah, protože před nástupem rodičů do výkonu trestu bydleli ve stejném domě a byli v každodenním styku. Později vzala svůj návrh zpět, vzhledem k návrhu na popření otcovství vedlejšího účastníka 4. Požadovala však alespoň úpravu styku s chlapcem na každý druhý víkend, a dále v den návštěvy syna ve věznici. Okresní soud chlapce svěřil do péče stěžovatelky, samostatným rozhodnutím pak určil styk s druhou „babičkou”. Reflektoval tehdejší souhlas všech zúčastněných. Mezitím bylo v samostatném řízení určeno, že vedlejší účastník 4 není biologickým otcem nezletilého. Domnělá babička poté znovu zahájila řízení o určení styku s argumentací, že stěžovatelka styku brání. Jakkoliv pozbyla roli biologické babičky, tvrdila, že k ní má nezletilý citový vztah. Úpravu styku požadoval i vedlejší účastník 4.
Okresní soud (v prvním stupni) návrhům nepříbuzných osob nevyhověl a zrušil i původní rozhodnutí o styku s nimi. Uvedl, že zásadním hlediskem pro rozhodování není citový vztah navrhovatelů k nezletilému, ale naopak citový vztah nezletilého k nim. Stejně tak újma, která by vznikla neupravením styku, musí být újmou na straně dítěte. V nejlepším zájmu nezletilého je styk neupravovat. Nebylo prokázáno, že osoby mají s chlapcem navázáno takové pouto, které by v případě jeho přetrhání pro něj znamenalo újmu. Chlapec se navíc stýká se svým biologickým otcem a jeho rodinou, a je proto v jeho nejlepším zájmu utužovat tyto vztahy a nezatěžovat se vztahy s dalšími osobami, které se v jeho životě objevily pouze na přechodnou dobu.
Krajský soud však (v druhém stupni) rozhodnutí okresního soudu zvrátil. Nepříbuzné osoby se nyní s chlapcem mohou stýkat jeden víkend v měsíci. Podle krajského soudu pozitivní vztahy má smysl rozvíjet. Ani popření otcovství není samo o sobě důvodem k zpřetrhání již vybudovaných vazeb. Stěžovatelka se proto obrátila na Ústavní soud s argumentací, že krajský soud nezohlednil všechny podstatné okolnosti a důkazy.
První senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská) ústavní stížnosti vyhověl a rozhodnutí krajského soudu zrušil. Rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého chlapce.
Napadené rozhodnutí neodpovídá kritériím, kterými se obecné soudy musí řídit při rozhodování o stanovení styku mezi nepříbuznými osobami podle § 927 občanského zákoníku. Při posuzování návrhu na styk nepříbuzné osoby s dítětem podle tohoto ustanovení musí soud nejprve zkoumat, zda je účastník řízení osobou dítěti společensky blízkou a zda k ní má dítě citový vztah. Teprve poté, když soud dospěje k závěru, že navrhovatel je osobou společensky blízkou, k níž má nezletilý citový vztah, přistoupí k posouzení, zda by neexistence styku znamenala pro nezletilého újmu. Pokud soud dospěje k tomu, že u dítěte může vzniknout v případě absence styku újma, může styk s nepříbuznými osobami upravit.
Podle Ústavního soudu lze o stanovení styku mezi dítětem a nepříbuznou osobou rozhodnout pouze tehdy, je-li takový styk v jeho nejlepším zájmu, přičemž je nezbytné brát v úvahu vztahy se všemi dalšími příbuznými a osobami jemu společensky blízkými a posoudit, zda úpravou styku nevznikne rodinné napětí či vyhrocené vztahy.
V napadeném rozhodnutí některé zákonem stanovené úvahy buď zcela chybí (zhodnocení újmy, která by mohla nastat neupravením styku) nebo jsou jeho závěry v rozporu s provedeným dokazováním. Krajský soud nehodnotil všechny relevantní skutečnosti, dostatečně se nezabýval splněním podmínek pro stanovení styku nezletilého s nepříbuznými osobami a nepoměřoval nejlepší zájem nezletilého se zájmy všech zúčastněných osob.
Soud se vůbec nezabýval postavením stěžovatelky, která je z pozice pěstounky momentálně povinna řádně pečovat o svěřené dítě z titulu náhradní rodinné péče. Při hodnocení nejlepšího zájmu nezletilého se dostatečně nevypořádal s jím uvedenými skutečnostmi v rámci jeho výpovědi a se zjištěnými konfliktními vztahy mezi účastníky řízení. Dostatečně nezdůvodnil naplnění kritéria citového vztahu nezletilého k nepříbuzným osobám. Kritérii možné újmy, kterou by nezletilý utrpěl v případě absence styku, se nezabýval vůbec. Svůj závěr o citovém vztahu nezletilého k dnes již nepříbuzným osobám postavil krajský soud například na kamerovém záznamu z jejich setkání před jednáním v budově soudu. Pominul však vlastní výpověď chlapce i vyjádření jeho opatrovníka svědčící o tom, že si chlapec na tyto osoby dnes již nepamatuje.
Závěr krajského soudu o existenci pozitivního, a nikoliv pouze přechodného vztahu k nepříbuzným osobám, proto nemá oporu v provedeném dokazování. Při znalosti toho, že primární rodinou nezletilého je stěžovatelka (jeho biologická babička a pěstounka), polorodá sestra a matka (se kterou je i přes výkon trestu ve styku) a dále jeho (zřejmě) biologický otec a jeho rodina, je zjevné, že trávení každého třetího víkendu v měsíci u nepříbuzných osob, během kterého je mu upřen rozvoj vztahů s jeho příbuznými, nemůže vést k uspokojivému sladění rodinného života.
Případ se nyní vrací před odvolací soud. Nedodrží-li obecné soudy při svém rozhodování kritéria specifikovaná v nálezu, poruší právo účastníků řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte stejně, jako je tomu i v nyní posuzované věci.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2724/25 je (včetně odlišného stanoviska soudce Wintra) je dostupný ZDE.
