ÚS k výkonu rozhodnutí uložením pokuty za neumožnění styku s dítětem – Judikatura

Ústavní soud zveřejnil nález sp. zn. IV. ÚS 2966/25, týkající se výkonu rozhodnutí uložením pokuty za neumožnění styku s dítětem.

Stěžovatelka chtěla s dcerou (které bylo tehdy necelých šest let), odletět na dovolenou, kterou jí koupili její prarodiče, avšak termínově se pobyt u moře částečně překrýval se dny, během nichž měl mít s dcerou podle soudního rozhodnutí styk otec. Stěžovatelka se nejprve snažila domluvit s otcem na náhradním termínu styku, poté se obrátila na soud a jedenáct dnů před odletem na dovolenou získala předběžné opatření, které jí s dcerou umožnilo odjet.

Odvolací soud po bezmála třech měsících prohlásil předběžné opatření za nezákonné, neboť matka se fakticky domáhala jednorázové změny rozsudku o úpravě styku dcery s otcem, což zákon nepřipouští. Otec poté navrhl okresnímu soudu, aby nařídil výkon rozhodnutí, a to uložením pokuty za neumožnění styku s dcerou. Okresní soud návrhu vyhověl a stanovil pokutu ve výši 5 000 Kč. Argumentoval, že sporné předběžné opatření bylo otci doručeno 30. 9. 2024. Až od tohoto dne bylo vykonatelné. Přesto stěžovatelka nevyčkala, až bude předběžné opatření vykonatelné, a 28. 9. 2024 odcestovala do Španělska. Nebylo-li rozhodnuto či dohodnuto jinak, a předběžné opatření doposud nebylo vykonatelné, musela se matka řídit soudním rozhodnutím o úpravě styku.

Stěžovatelka se odvolala. Krajský soud jí vyhověl jen zčásti a pokutu snížil na 3 000 Kč. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatelčin postup nebyl správný, návrhem na vydání předběžného opatření se fakticky domáhala změny pravomocného rozhodnutí, proto předběžné opatření posléze zrušil krajský soud. Sporné předběžné opatření nadto nebylo v okamžiku odletu ještě vykonatelné a stěžovatelka se měla v prvé řadě okresního soudu dotázat, zda je předběžné opatření skutečně vykonatelné. Nemohla tak jednat v důvěře v toto rozhodnutí.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívala, že nezohlednilo specifické okolnosti věci. Stěžovatelka podle svého přesvědčení učinila vše, co bylo v nejlepším zájmu dcery, dosáhla dokonce vydání předběžného opatření. Otec předběžné opatření úmyslně převzal až po jejím odletu k moři, dobře však o něm věděl. To, že předběžné opatření nebylo vykonatelné, nemá podle ní pro tuto věc význam, protože bylo zřejmé, že se na něm již nic nezmění.

Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozhodnutí krajského soudu, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu.

Cílem pokuty je donutit povinného rodiče, aby umožnil druhému rodiči vykonávat nerušený rodinný život ve shodě se soudním rozhodnutím upravujícím styk s dítětem. Soudy ale nesmí ukládat pokuty mechanicky. Musí pečlivě posoudit, proč se styky neuskutečnily a co bylo příčinou jejich zmaření. Civilní soudy musí zkoumat všechny okolnosti případu včetně jeho kontextu. Ne každé porušení vykonatelného rozhodnutí vyžaduje, aby stát vždy a za každých okolností reagoval uložením pokuty. Rodiče jistě nesmí svévolně ignorovat vykonatelná soudní rozhodnutí. To se však v nynějším případě nestalo.

Rozhodně nelze stěžovatelce vyčítat, že teprve odvolací soud zaujal jiný právní názor a předběžné opatření (i žádost o jeho vydání) považoval za rozporné se zákonem. Po jednotlivcích nelze žádat, aby byli moudřejší než soud, aby právu rozuměli lépe než soudci, aby předem tušili, že byť soud rozhodne v jejich prospěch, že snad odvolací soud zaujme jiné stanovisko. V daném kontextu, s ohledem na snahu stěžovatelky se nejprve s otcem domluvit, a poté na snahu o vydání předběžného opatření, kterému soud vyhověl, si lze jen těžko představit, co více ještě měla učinit. Stěžovatelka k nezákonnosti předběžného opatření (kterou Ústavní soud nehodnotí), nijak nepřispěla, například tím, že by soudu uvedla nějaké klamavé informace. Proto pozdější prohlášení nezákonnosti předběžného opatření nelze stěžovatelce klást k tíži.

Ani otázka, zda soudní rozhodnutí bylo v den vycestování vykonatelné či nikoli, není v kontextu tohoto případu významná, neboť nijak nesnižuje důvěru stěžovatelky v rozhodnutí soudu. Předběžným opatřením byl v každém případě již okresní soud vázán, stěžovatelka jej převzala a byla v dobré víře, že jednala po právu. Stěžovatelka má pravdu, že na rozhodnutí soudu se nemohlo již nic změnit, rozhodnutí jí bylo řádně doručeno a není třeba spekulovat, proč se otci rozhodnutí doručovalo podstatně déle. Lze však dodat, že nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty nemůže být náhražkou pro řešení nevraživosti mezi rodiči či prostředkem pro ventilaci „naschválů“, které si bývalí partneři dělají.

Věc se nyní vrací ke krajskému soudu, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2966/25 je dostupný  ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: pixabay.com