Své právo na samosprávu mohou obce a kraje hájit u Ústavního soudu (ÚS) jen prostřednictvím takzvané komunální stížnosti, kterou musí odhlasovat zastupitelstvo. Nemůže ji tedy podat například starosta, rada nebo obec jako právnická osoba. Plyne to z nového sjednocujícího stanoviska Ústavního soudu (ÚS), které také uvádí, že právo na samosprávu nepatří mezi základní práva a svobody, nelze se ho tedy dovolávat v takzvané obecné ústavní stížnosti.
Stanovisko je specifická forma rozhodnutí pléna, tedy sboru všech ústavních soudců a soudkyň. Slouží k sjednocování judikatury jednotlivých senátů ÚS. V tomto případě podnět vzešel z prvního senátu se zpravodajem Janem Wintrem, který se zabývá ústavní stížností Zlína kvůli zrušení části územního plánu.
Zlín se na ÚS obrátil prostřednictvím komunální stížnosti, ovšem bez usnesení zastupitelstva. Město pak soud požádalo, ať podnět případně bere jako takzvanou obecnou stížnost. Ze starší judikatury totiž plynulo, že i v obecné stížnosti lze namítat porušení práva na samosprávu. Nové stanovisko ale takový postup vyloučilo.
Obecnou stížnost může podat jen subjekt, který je nositelem základních práv a svobod, což územní samosprávný celek vystupující ve vrchnostenské pozici nesplňuje. Město či kraj mohou obecnou stížnost využít, jen pokud vystupují v nevrchnostenském postavení, například v soukromoprávních vztazích, třeba ve sporech o majetek a služby. Pokud ovšem vykonávají veřejnou moc, mohou podat jen komunální stížnost s nezbytnou podmínkou souhlasu zastupitelstva.
„Jestliže stěžovatel ani na výzvu ÚS nedoloží vůli zastupitelstva komunální stížnost v zákonem stanovené lhůtě podat, je to důvod pro odmítnutí návrhu pro neodstraněné vady,“ stojí ve stanovisku.
Plénum nebylo při rozhodování jednotné. Odlišný názor uplatnili tři soudci. Nelíbí se jim zejména to, že zastupitelstvo musí o podání komunální stížnosti rozhodnout do dvou měsíců.
„Určení, zda půjde o ústavní stížnost komunální či obecnou, bude nezřídka náročné a komplikované. Přesné rozlišení obou typů ústavních stížností se může jevit jako jednoduché jen v pasážích tohoto stanoviska, nikoli v realitě právní praxe. Popsaný přístup se nám bohužel jeví jako přesně ten typ přepjatého formalismu, proti kterému ÚS od samého počátku své existence bojoval,“ stojí v takzvaném disentu soudců Zdeňka Kühna, Pavla Šámala a Daniely Zemanové.
Disent však nemá vliv na závaznost stanoviska přijatého většinou pléna. Argumenty většiny se nyní bude senát řídit při rozhodování o stížnosti města Zlín.
Zdroj: ČTK
Foto: redakce AD
