Ústavní soud zveřejnil dne 17. prosince 2024 nález sp. zn. IV. ÚS 1162/23 týkající se ústavnosti rozhodnutí obecného soudu v záležitosti souhlasu s právním jednáním nezletilého dítěte, konkrétně s podáním žaloby na ochranu osobnosti. Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. Jak konstatoval, krajský soud nepochybil a ochránil ústavní princip ochrany nejlepšího zájmu dítěte, kterým je jednak zajištění bezdlužnosti dítěte a jednak nezatahování dětí do žalob, jež mohou se stejným úspěchem vést jejich rodiče.
Nezletilá ve věku 10 měsíců podstoupila v únoru 2022 v průběhu šíření onemocnění covid-19 v nemocnici plánovanou operaci, a to v celkové anestezii. Matka a její nezletilá dcera (stěžovatelky) se v řízení před obvodním soudem domáhaly, aby soud uložil žalované nemocnici povinnost zaslat stěžovatelkám omluvu za to, že jim nemocnice neumožnila nepřetržitý kontakt při uvedení nezletilé do celkové anestezie před operací a při probouzení z anestezie.
Žalobu podala za nezletilou její matka. Protože obvodní soud požadoval souhlas s podáním žaloby za nezletilou, obrátila se matka v zastoupení nezletilé na okresní soud s návrhem na schválení právního jednání – žaloby na ochranu osobnosti a zastoupení nezletilé advokátkou. Okresní soud návrhu vyhověl. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal kolizní opatrovník nezletilé (město). Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že souhlas s právním jednáním nezletilé se neuděluje. Krajský soud upozornil na majetkovou újmu, která hrozí nezletilé v souvislosti s vedením řízení o ochranu osobnosti. Zabýval se též přínosem kladného výsledku soudního řízení pro nezletilou. S ohledem na věk nezletilé, která v době podání žaloby nedosáhla věku dvou let, pro ni nemá písemná omluva žádný význam. Tvrzení matky, že by se výsledek řízení projevil prospěšně pro nezletilou v budoucnu, nelze nijak prokázat, jde o skutečnost nejistou a nepředvídatelnou. Není také rozhodný argument matky, že kladný výsledek řízení by zajistil nezletilé právo na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem při další anestezii u téže nemocnice. Nezletilá je zdravá. Sjednocení praxe nemocnic ohledně přítomnosti rodičů u nezletilých při uvádění do anestezie je možné dosáhnout i v řízení vedeném matkou. Stěžovatelky se poté obrátily na Ústavní soud.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnost zamítl. Byť stěžovatelkám nakonec nevyhověl, rozhodl meritorně, tedy o podstatě kauzy. Jestliže rodiče nezletilé žalobou na ochranu osobnosti usilovali o sjednocení praxe nemocnic, tohoto účelu bylo možné dosáhnout žalobou podanou jedním z nich v souladu s nejlepším zájmem dítěte, pod který spadá i jeho bezdlužnost.
Podle občanského zákoníku platí, že rodiče potřebují souhlas soudu k právnímu jednání, které se týká jmění dítěte (§ 898 o. z.). Toto pravidlo sleduje legitimní cíl ochrany práv dětí a vychází z ústavního principu ochrany nejlepšího zájmu dítěte. Souhlas zpravidla bude vyžadován v civilním řízení, v němž se výsledek řízení může významně dotknout majetkových práv dítěte. Nezletilý může být v civilním řízení zatížen povinností platit náklady řízení bez ohledu na typ kauzy a na to, jakých práv se v ní dovolává.
Podle Ústavního soudu nepochybně existuje šance na úspěch stěžovatelek v řízení o žalobě na ochranu osobnosti. Současně však bohužel existuje možnost, že soudní řízení může trvat dlouho, může být vedeno u soudů všech instancí a náklady s ním spojené tak mohou vyšplhat poměrně vysoko. I s ohledem na to nelze změnu rozhodnutí okresního soudu v reakci na odvolání podané kolizním opatrovníkem automaticky vnímat negativně. Kolizní opatrovník má ze zákona povinnost jednat v zájmu nezletilých dětí, je oprávněn (a povinen) postavit se za práva dětí, dochází-li ke kolizi zájmů mezi nezletilým dítětem a jeho rodiči. Chránit nejlepší zájem dítěte je oprávněn i proti vůli rodičů.
Krajský soud dovodil, že dítěti hrozí v souvislosti s vedením soudního sporu dopady do jeho majetkové sféry a Ústavní soud se s tímto posouzením ztotožnil. V tomto případě mohou patřit mezi účelně vynaložené náklady i náklady na právní zastoupení žalované nemocnice. Podle rozhodovací praxe soudů v případech komplikovanějších sporů z osobnostních práv nelze po nemocnici požadovat, aby i v takových sporech nebyla zastoupena advokátem. Ačkoliv v řízení o udělení souhlasu bylo prokázáno, že právní služby za nezletilou má platit podle smlouvy o poskytování právních služeb spolek Juno Moneta, nelze vyloučit ukončení smlouvy nebo zánik tohoto spolku.
Obecně jsou to především zákonní zástupci dítěte, kteří za něj nesou finanční odpovědnost. Veškeré vzniklé náklady se za nezletilou v tomto případě zavázali hradit její rodiče. Do pravomocného skončení věci ale mohou nastat události, které nezletilou vystaví riziku hradit vysoké náklady řízení. Takovou změnou jsou například rozpory mezi rodiči či zásadní změna jejich majetkových poměrů.
Ústavní soud nicméně korigoval závěr krajského soudu, že omluva by nezletilé v žádném případě nic nepřinesla. I malé dítě, kterému nebyly v době rozhodování krajského soudu ani dva roky, je totiž nositelem práva na ochranu osobnosti. Přínos řízení pro nezletilou je však v této individuální věci podstatně oslaben zejména tím, že rodiče usilují o vstřícnější praxi nemocnic do budoucna. Dítě by se tak namísto subjektu práv stalo jeho objektem, využitým pro sjednocování praxe napříč republikou. Požadovaného účelu řízení lze přitom dostáhnout skrze žalobu podanou ze strany matky.
Ústavní soud proto uzavřel, že krajský soud plně ochránil ústavní princip ochrany nejlepšího zájmu dítěte, kterým je jednak zajištění bezdlužnosti dítěte, jednak nezatahování dětí do žalob, které mohou se stejným úspěchem vést jejich rodiče.
Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1162/23 je (včetně odlišného stanoviska soudce Baxy) dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: Freepik.com
