Ústavní soud zveřejnil dne 2. října 2024 nález sp. zn. III. ÚS 637/24, podle kterého platí, že pokud obviněný požádá o tlumočení porad s obhájcem, orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) mají povinnost této žádosti vyhovět (a to i kdyby nešlo o poradu, jež bezprostředně nepředchází provedení procesního úkonu ve smyslu § 28 odst. 1 trestního řádu). OČTŘ se však o konkrétním požadavku na tlumočení schůzky s obhájcem musí dozvědět. Jinými slovy, obviněný se na OČTŘ musí obrátit s žádostí o tlumočení.
Podle rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je přípustné vydání stěžovatele (občana Turecké republiky) k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí. Tento trest uložily stěžovateli turecké soudy za trestný čin úmyslné vraždy. Krajský soud rozhodl o přípustnosti vydání za současného přijetí záruk, poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti Turecké republiky.
Vrchní soud v Praze rozhodnutí krajského soudu zrušil, neboť obsahovalo věcné nesprávnosti (nesprávné uvedení jména stěžovatele), a znovu rozhodl tak, že připustil vydání stěžovatele k výkonu trestu do Turecké republiky.
Stěžovatel s rozhodnutími českých soudů o jeho vydání nesouhlasil, proto se obrátil na Ústavní soud. Měl za to, že bude jako příslušník určité menšiny v Turecku pronásledován. Vyjádřil obavy o svůj život a zpochybňoval poskytnuté diplomatické záruky. Dovolával se rovněž porušení svého základního práva na bezplatnou pomoc tlumočníka.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) ústavní stížnost stěžovatele zamítl. Klíčová ústavněprávní otázka se týkala přítomnosti tlumočníka u porad s advokátem. Stěžovatel však argument nepřítomnosti tlumočníka u porady s advokátem uplatnil poprvé až v ústavní stížnosti. Námitku přitom mohl a měl uplatnit dříve. Z procesních důvodů tak Ústavní soud stížnosti v tomto aspektu nemohl vyhovět. Ústavní soud však vyslovil některé do budoucna závazné závěry pro soudní praxi.
Pokud obviněný požádá o tlumočení porad s obhájcem, orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) mají povinnost této žádosti vyhovět (a to i kdyby nešlo o poradu, jež bezprostředně nepředchází provedení procesního úkonu ve smyslu § 28 odst. 1 trestního řádu). OČTŘ se však o konkrétním požadavku na tlumočení schůzky s obhájcem musí dozvědět. Jinými slovy, obviněný se na OČTŘ musí obrátit s žádostí o tlumočení.
Na zmíněné žádosti Ústavní soud trvá i v kontextu zachování ústavně zaručených práv obviněných. Pokud obviněný o tlumočení nepožádá, nelze se později dovolávat porušení procesních práv například s odkazem na tzv. pozitivní závazek státu zajistit obviněnému tlumočení v rámci řízení jako celku. OČTŘ také zůstává zachována možnost žádost o tlumočení v konkrétním případě odmítnout, a to s odůvodněním, že takový postup není s ohledem na okolnosti daného případu potřebný pro zajištění práva na spravedlivý proces.
Výjimečně mohou OČTŘ ustanovit k provedení tlumočnického úkonu osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, má-li potřebné odborné znalosti pro to, aby provedla tlumočnický úkon, a vyslovila-li se svým ustanovením souhlas.
V případě stěžovatele obecné soudy dostatečně zohlednily konkrétní okolnosti spojené s jeho vydáním do Turecké republiky z pohledu tamního postavení stěžovatele. Poskytnuté diplomatické záruky i Ústavní soud považoval za dostatečné. Skutečnost, že aktuálně probíhá řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovateli, neměla na posouzení stížností napadených rozhodnutí vliv. Rozhodnutím o přípustnosti vydání totiž končí fáze řízení před soudy, po které následuje fáze administrativní. O vydání dále rozhoduje ministr spravedlnosti, který nesmí rozhodnout před ukončením správního řízení o mezinárodní ochraně, včetně navazujícího řízení o správní žalobě.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 637/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: redakce AD
