Ústavní soud se vyjádřil k subsidiaritě trestní represe – Judikatura
Pokud okolnosti případu naznačují nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů se zabývat otázkou společenské škodlivosti. Tu musí posoudit s ohledem na širší okolnosti a zvláštnosti jimi projednávaného případu. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. IV. ÚS 455/26.
V projednávaném případě se stěžovatel v srpnu 2024 v pražském obchodě s konopnými produkty dostal do sporu s poškozenou, která po vstupu do prodejny začala mobilním telefonem natáčet vnitřní prostory prodejny, resp. tam nabízené zboží (neboť tam chtěla podle svých slov pořídit „vtipné video“). Stěžovatel, který stál za pultem, se proti tomu hned ohradil. Požádal ji, aby přestala a prodejnu opustila. Poškozená však výzvy nedbala a nepřestala s natáčením ani poté, co na ni stěžovatel hodil malou plastovou láhev vody. Stěžovatel poté vytáhl zpoza pultu baseballovou pálku, kterou do poškozené nejprve strčil, následně se pálkou rozmáchl a zároveň poškozenou opět vyzval k opuštění prodejny. Jakmile poškozená prodejnu opustila, stěžovatel se znova otočil zpět k pultu, poškozená se však vrátila a sdělila stěžovateli, že zde končí. Stěžovatel poté reagoval tak, že se rozmáchl a pálka narazila do dveří, u nichž stála poškozená.
Stěžovatel byl vzat do vazby, neboť podle trestních soudů existovala důvodná obava, že by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat nebo se skrývat. Ústavní soud vazební rozhodnutí zrušil nálezem ze dne 18. 7. 2025, sp. zn. III. ÚS 3356/24 (text nálezu je dostupný ZDE. Trestní soudy následně stěžovatelův čin vyhodnotily jako trestný čin vydírání spáchaný se zbraní a uložily mu trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a rovněž trest vyhoštění na dobu tří let. Stěžovatelovo jednání bylo podle nich natolik společensky škodlivé, že je nebylo možné řešit jako přestupek, ale jen prostředky trestního práva.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud i nyní. Argumentoval mj. zásadu subsidiarity trestní represe. Ne každé jednání, třeba i protiprávní povahy, musí být podle něj nutně jednáním, na které je třeba reagovat prostředky trestního práva.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnosti vyhověl a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť jimi byl porušen ústavní princip subsidiarity trestní represe.
Trestní soudy formálně správně vyhodnotily stěžovatelovo chování jako trestný čin vydírání. To však nutně neznamená, že bylo rovněž společensky škodlivé, a to v míře zakládající trestní odpovědnost. Trestní právo se vyhrazuje jen těm nejzávažnějším případům protispolečenského jednání, u nichž jiné prostředky jsou neúčinné či nevhodné. V opačném případě by hrozilo, že se trestní právo bude aplikovat mechanicky a necitlivě – každý prohřešek proti zákonu nehledě na zvláštnosti případu si vždy zasluhuje trest. V hraničních případech (jako je i tento případ) soudy musí zvážit, zda v úvahu přichází jiná odpovědnost podle jiného právního předpisu (např. zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) a proč právě trestní právo je nezbytné pro ochranu porušeného či ohroženého zájmu.
Prapříčinou nynější trestní věci byla neshoda mezi dvěma osobami, zda lze natáčet v prostorech obchodu. Šlo o konflikt jednotlivců, kteří měli rozdílný názor na pořizování videa uvnitř obchodu, a tento názorový střet přerostl do potyčky. Protože stěžovatel pohrozil násilím, navíc ještě se zbraní (baseballovou pálkou), nešlo jeho jednání ponechat bez odezvy. Avšak ne cestou trestního práva.
Incidentu předcházela vypjatá situace, k níž nemalou měrou přispěla sama poškozená. Jak uznaly samy trestní soudy, poškozená nedbala opakovaných žádostí a chovala se společensky nevhodně, provokativně a arogantně. Stěžovatel baseballovou pálkou máchl víckrát, nezpůsobil však poškozené újmu, která by vyžadovala lékařské ošetření. Pokud okolnosti případu naznačují nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů se zabývat otázkou společenské škodlivosti. Tu musí posoudit s ohledem na širší okolnosti a zvláštnosti jimi projednávaného případu. Nyní ovšem trestní soudy zvláštní a další okolnosti případu nepromítly do svých úvah o společenské škodlivosti činu.
Okolnosti, za kterých se celá věc odehrála, jasně naznačovaly, že šlo o politováníhodnou rozepři mezi dvěma osobami v otázce pořizování videa uvnitř obchodu. Jakkoli stěžovatel reagoval na natáčení prodejny přehnaně, nešlo o natolik společensky škodlivý případ, který bezpodmínečně zasluhuje trestněprávní reakci. Trestní soudy upřednostnily odsouzení stěžovatele, aniž by se zabývaly společenskou škodlivostí činu důkladněji a ústavně souladně.
Trestní soudy tak aplikovaly trestní právo tam, kde neměly. Tím porušily princip subsidiarity trestní represe (čl. 39 Listiny ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.
Celý text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 455/26 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: freepik.com
