Ústavní soud: Zdravotní stav jako limit zabezpečovací detence – Judikatura
Nález Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2026 (sp. zn. I. ÚS 2617/25) přináší důležitou korekci dosavadní praxe při přezkumu dalšího trvání zabezpečovací detence. Ústavní soud v něm zdůraznil, že i u pachatelů mimořádně závažné trestné činnosti musí být pokračování tohoto nejpřísnějšího ochranného opatření podloženo aktuálním, individuálním a odborně podloženým posouzením reálné nebezpečnosti.
Podstatou projednávané věci byla situace osoby dlouhodobě umístěné v zabezpečovací detenci, která současně trpěla progresivním neurologickým onemocněním výrazně omezujícím její pohyblivost a motorické schopnosti. Obecné soudy ponechaly detenci v platnosti s odkazem na dřívější závěry odborné komise a na minulou recidivu, aniž by dostatečně zkoumaly, jak aktuální zdravotní stav ovlivňuje možnost budoucí trestné činnosti.
Ústavní soud připomněl, že zabezpečovací detence představuje krajní zásah do osobní svobody, který může obstát pouze tehdy, pokud je hrozící nebezpečí „aktuální a reálné“. Do tohoto hodnocení musí být zahrnut i vývoj somatického onemocnění, neboť postupující tělesné postižení může zásadně snížit schopnost pachatele ohrozit zájmy chráněné trestním zákonem. Soudům proto vytkl, že se spokojily s obecnými a strohými konstatováními o zdravotním stavu a neopatřily aktuální odborné podklady umožňující spolehlivě posoudit míru rizika i přiměřenost další detence.
Nález nepředjímá, zda má být stěžovatel propuštěn, ani nezpochybňuje závažnost jeho minulých činů. Vymezuje však jasný procesní standard: tam, kde se zdravotní stav významně mění, nestačí rutinní přejímání závěrů detenčních komisí. Soud je povinen aktivně ověřit, zda jsou nadále splněny zákonné a ústavní podmínky pro tak intenzivní omezení osobní svobody, a případně zvažovat nahrazení detence mírnějším opatřením.
Praktické dopady pro soudy a obhajobu
Pro soudní praxi nález znamená posílení požadavku na skutečně individuální a aktuální přezkum dalšího trvání zabezpečovací detence. V případech, kdy se objeví relevantní změny zdravotního stavu, bude zpravidla nezbytné opatřit nové odborné podklady, případně znalecký posudek, a výslovně se vypořádat s otázkou, jak tyto změny ovlivňují reálnost rizika recidivy.
Pro obhájce rozhodnutí představuje významný argumentační nástroj. Upozorňuje na nutnost systematicky namítat nedostatečné zjištění aktuálního zdravotního stavu klienta a požadovat, aby soudy hodnotily nejen minulou nebezpečnost, ale především současné reálné možnosti pachatele společensky škodlivě jednat. Zabezpečovací detence tak nemůže fungovat jako automaticky prodlužované „doživotní“ opatření, nýbrž jako výjimečný institut podléhající přísnému a průběžnému ústavnímu dohledu.
Autor: Mgr. Tomáš Buček, advokát
Foto: ilustrační Freepik
