Rozhovor
Ruská agrese na Ukrajině nebere konce, nemá dna. Zatímco my si v České republice 17. listopadu 2024 připomeneme 35 let života ve svobodě, na Ukrajině to bude 998. den války. Reálně hrozí, že 19. listopadu, na Světový den prevence týrání a zneužívání dětí, to bude rovná tisícovka dnů…
Právě o tom, proč je důležité neustat v pomoci Ukrajincům, si povídáme s advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou, která se aktivně zapojila do projektu České advokátní komory HELP UKRAINE a právními radami nebo službami pomáhá i dnes:
Do seznamu advokátů, kteří jsou ochotni pro bono pomáhat válečným uprchlíkům z Ukrajiny jste se přihlásila 25. února 2022. Co Vás k tomu přimělo?
Předně se, zřejmě jako u velkého počtu dalších kolegů, jednalo o reakci na bezprecedentní ruskou invazi v únoru 2022, kterou jsem vnímala jako potenciální ohrožení demokracie v celé Evropě. Jsem toho názoru, že v obdobných situacích by každý měl využít svých znalostí a zkušeností, aby pomohl zmírnit jejich následky.
Kontaktoval Vás někdo potřebný, případně kolika Ukrajincům jste poskytla právní službu bezplatně?
Zejména v prvních dnech po invazi, když započal příliv válečných uprchlíků do České republiky, byla frekvence dotazů poměrně vysoká. Jednalo se i o tři až pět telefonátů denně. Po stabilizaci situace a zejména po zlepšení poradenství poskytovaného na centrech KACPU pak četnost otázek značně poklesla na dva až tři dotazy za měsíc.
V jakých oblastech práva, s jakými problémy jste pomáhala?
Zpočátku šlo především o dotazy týkající se cizineckého práva, tedy otázky pobytu, možnosti zapojení na pracovní trh, vzdělávání dětí apod., tedy problematika, která s ohledem na postupné přijímání právní úpravy nebyla zpočátku zcela „probádaná“ ani pro nás advokáty. Později pak začaly převažovat dotazy týkající se pracovního práva, zejména nevýhodného či dokonce nelegálního zaměstnávání uprchlíků, dále nájemních smluv a rovněž rodinného práva ve smyslu péče o děti, výživného a styku s nezletilými dětmi.
Jistě jste se setkala s velice silnými příběhy svých klientů. Které na Vás zapůsobily nejvíc?
Nejsilnějšími příběhy byly vždy osudy lidí, kteří žili životy vlastně velmi podobné našim, a prakticky ze dne na den se ocitli v situaci, kdy přišli takřka o všechno a byli nuceni se orientovat ve zcela nové situaci v cizí zemi, a příběhy rozdělených párů či rodin.
Česká advokátní komora pro advokáty, zapojené do projektu HELP UKRAINE, připravila několik webinářů, které jim měly pomoci zorientovat se v legislativních změnách, přijatých vládou v souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině, a také je naučit jednat s lidmi, kteří si prošli psychickými traumaty. Zúčastnila jste se některého z těchto seminářů? Pokud ano, ulehčily Vám práci? Je dobře, že se Komora o něco takového snaží – v duchu snahy o budování „friendly-use“ organizace pro advokáty?
Seminářů se mi bohužel vzhledem k časové tísni zúčastnit nepodařilo (a následně jsem s některými dotazy na ČAK telefonovala😊), ale myslím si, že se jedná o zásadní pomoc v krizové a navíc zcela nové situaci, se kterou jsme se vlastně museli vyrovnávat i my, advokáti.
Jakou jinou pomoc byste si od Komory představovala v souvislosti s výše naznačeným, co z její strany postrádáte?
V praxi jsme se poměrně často setkávali s tím, že ukrajinští klienti byli velmi překvapeni obsahem české právní úpravy, kdy předpokládali, že některé otázky budou upraveny obdobně jako v právu ukrajinském, nicméně se často jednalo o úpravu diametrálně odlišnou. Advokáti, kteří se v ukrajinském právu neorientují, pak mívali problém s vysvětlením rozdílů. Skvělou pomocí by tedy bylo vypracování přehledu nejzásadnějších rozdílů např. v pracovním či rodinném právu, případně poskytnutí možnosti konzultace s kolegou, který se v ukrajinském právu orientuje.
Když odhlédneme od HELP UKRAINE. Je něco, co byste ČAK navrhovala změnit?
Obecně si myslím, že by v praxi pomohla větší „popularizace“, tedy intenzivnější informování o institutu určení advokáta k bezplatné právní poradě či poskytnutí právní služby, zejména prostřednictvím tzv. pomáhajících organizací nebo i cestou sociálních sítí. Setkávám se poměrně často s tím, že klienti, kteří by měli na poskytnutí těchto služeb nárok, o této možnosti buďto nevědí, nebo se dokonce obávají se na ČAK obrátit z důvodu „přílišného respektu“. Následně se často stane, že problém se neodborným řešením dále zkomplikuje, a i když by byl zpočátku řešitelný poměrně jednoduše, vyžaduje ve výsledku mnohem zásadnější zásah a větší objem práce advokáta.
Před několika týdny jsme si připomněli 56. výročí 21. srpna 1968, dne, kdy do Československa vstoupila vojska pěti armád, v čele s armádou Sovětského svazu, potažmo Ruska. Vám ještě není ani čtyřicet, nemůžete si to pamatovat. Narodila jste se čtyři roky před listopadem 1989, čili jste nepoznala ani komunistickou nesvobodu. Přesto – jak připomínky ztráty svobody v roce 1968 a jejího znovunabytí v roce 1989 prožíváte?
Možná právě proto, že jsem nezažila ani invazi v roce 1968, ani revoluční události roku 1989, si myslím, že je vhodné tyto události připomínat a snažit se jim porozumět. Jsem toho názoru, že pokud se neseznámíme s důvody a důsledky podobných událostí, vystavujeme se do budoucna riziku, že se ocitneme v podobných situacích a naše demokracie opět v ohrožení.
Viděla jste už film Vlny?
Na film Vlny se mi podařilo dostat až minulý týden, protože byl v mém oblíbeném brněnském kině stále vyprodaný. Rozhodně bych ho nicméně všem, kdo jej dosud neměli šanci vidět, doporučila a už jsem tak několikrát i mezi svými známými učinila. Myslím si, že může poměrně přístupnou, nicméně nikoli příliš zjednodušující formou přiblížit události srpna 1968 právě lidem, kteří jej nezažili.
Zkušenost s ruskou okupací, a i návratem svobody, je nepřenositelná. Ten, kdo to nezažil, nemá moc šanci pochopit, o co jde v kontextu ruského válečného tažení po Ukrajině. Vidíme to i v zahraničí, kde prezident, členové naši vlády, ale třeba i pracovníci nadnárodních firem musí svým kolegům častokrát velice trpělivě vysvětlovat, co „bratrská pomoc“ v podání Ruska znamená. Ne vždy bývají úspěšní… Jaká je v tomto ohledu Vaše zkušenost?
Je pravdou, že zejména v mezinárodním kontextu podobný odlišný náhled vnímám, projevuje se např. v přesvědčení, že dodávky zbraní Ukrajině válku prodlužují a zhoršují její dopady apod. Na druhé straně se v poslední době setkávám i s cizinci žijícími v České republice, kteří se z vlastní iniciativy o události srpna 1968 aktivně zajímají a litují, že s nimi čeští občané nesdílejí zkušenosti své a svých rodin. Jsem tedy přesvědčena o tom, že komunikace těchto témat může jejich porozumění napomoci i u lidí, kteří s nimi nemají prakticky nic společného.
Zpátky k Vašim pro bono aktivitám: I více než dva roky po napadení Ukrajiny pomáháte zadarmo lidem, kteří jsou z této země, ale už je není možné považovat za válečné uprchlíky, pro které byla původní pomoc zamýšlena. Proč?
Je nutno říci, že pro bono aktivitami se zabývám dlouhodobě, poskytuji právní služby spolku zabývajícímu se pomocí zranitelným skupinám žadatelů o azyl, rozšíření pomoci na ukrajinské válečné uprchlíky pro mě bylo zcela přirozené. Je také nutno uvést, že i více než dva roky po vypuknutí ruské invaze jsou mnozí uprchlíci ve znevýhodněném postavení, které vyplývá ze zhoršeného přístupu k práci a bydlení. Například boj proti pracovnímu vykořisťování ze strany zaměstnavatele či proti jiným silnějším stranám ve smluvních vztazích je pro ně pak s ohledem na jazykovou bariéru, kulturní rozdíly a stále trvající ekonomické znevýhodnění stále velmi obtížný.
Můžete přiblížit, čeho se týká kauza, kterou aktuálně řešíte ?
Jedná se o případ, kdy zaměstnavatel většímu počtu svých zaměstnanců, jejichž velkou část tvoří ukrajinští držitelé dočasné ochrany, nevyplatil mzdu, a dostal je tak do velmi nezáviděníhodné situace.
Kvůli Vašim ukrajinským klientům jste se prostřednictvím ČAK obrátila s žádostí o pomoc na své kolegy v Teplicích. Vyšli Vám vstříc? Může ještě v něčem pomoci Komora?
Ano, je tomu tak, že jsem kauzu, vzhledem k tomu, že se nacházím v Brně, a tudíž poměrně daleko od klientů, předala k poskytnutí právní rady kolegům z místa. Podle mých informací v současné době případ dále běží a vyžádá si již s ohledem na počet klientů a nejednoznačnost situace poměrně velký rozsah práce.
Děkujeme za rozhovor.
Andrea Kábelová, Odbor vnějších vztahů ČAK
Foto: Andrea Kábelová, Нересниця, Ukrajina 2017
