Na sto padesát advokátů z celého světa se zúčastnilo výroční konference Pan-European Organization of Personal Injury Lawyers, která se konala ve dnech 19.–21. září 2024 v Praze. V pestrém programu vystoupil mimo jiné i místopředseda ČAK Martin Maisner.
Přestože je podle Martina Maisnera právo náhrady škody královskou disciplínou, advokáti, kteří ji praktikují, se po celém světě ve větší či menší míře setkávají s předsudky veřejnosti. Jsou to ti, „co se přiživují na poškozených“. V Americe se o nich dokonce hanlivě hovoří jako o „ambulance chasers“. V České republice na tom v mezinárodním srovnání s pověstí tak špatně nejsme, ale i já pečlivě vážím svá slova, když odpovídám na otázku, čím se jako právník zabývám. Tohle téma určitě nebylo hlavním motivem ani náplní výroční konference Pan-European Organization of Personal Injury Lawyers v Praze, přesto ve mně i s odstupem rezonuje natolik, že jsem se rozhodla jím reportáž z konference začít. Nuže vězte, že kdybychom chtěli v Česku zapracovat na důvěře veřejnosti v advokáty poskytující právní pomoc poškozeným, mohli bychom se přiučit v USA, kde organizace jménem American Acess to Justice (AAJ) edukuje veřejnost o tom, jak by vypadalo auto, dětský pokoj nebo továrna, nebýt soudních sporů o náhradě škody.
Tatáž organizace nyní pracuje na „Ethical Advertising of Personal Injury Services Code“. Půjde o pravidla pro etický výkon této specializace, která budou členové AAJ povinni dodržovat. V Americe také natočili v rámci projektu National Football League Care rozhovory s bývalými 
fotbalovými hráči, kteří se díky dobré práci advokátů dočkali odškodnění za úrazy utrpěné na hřišti. Šlo o velkou kauzu, kterou provázel také boj s předsudky, protože průměrný Američan (ba nejen on) se domnívá, že hráč NFL se topí v penězích, a když utrpí úraz, jistě je již dávno zabezpečen nebo pojištěn. V Anglii zase organizace jménem APIL rozjela v médiích kampaň, v jejímž centru jsou rozhovory s poškozenými, kteří vysvětlují, v čem byla pro ně získaná náhrada škody zásadní pro návrat co nejblíže k životu, jaký vedli před poškozením. Zlepšením prestiže advokátů praktikujících náhradu škody na straně poškozených se podle konferenčních příspěvků zabývají také ve Francii ANADAVI, v Holandsku ASP nebo v Austrálii ALA.
Vedle etiky a prestiže se na konferenci velmi řešila technologie. To, jak ovlivní integrace umělé inteligence praxi advokáta specializovaného na nemajetkovou újmu, zajímalo účastníky natolik, že i po vydařené gala večeři a party dorazili v sobotu ráno v nevídaném počtu na pokračování odborného programu. Bylo zjevné, že se v současné době velmi rozevírají nůžky mezi těmi, kteří zatím AI nepoužívají vůbec, těmi, co si s ní hrají, a těmi, co už ji implementují a metodicky používají. O tom, že AI advokáta v samé podstatě nenahradí, jsme byli ujištěni zástupci Agilawyer. Pravděpodobně nás podle nich ale výhledově ubude a v každém případě budeme moci některé části naší rešeršní práce i naší tvůrčí práce zrychlit. Kéž by ale bylo možné díky AI rychlost, kteráje od nás očekávána, ve skutečnosti zpomalit. V diskusi jednoznačně zaznívala obava advokátů z ochrany soukromí klientů. Z interakce účastníků a přednášejících však vyplynulo, že právní i technické nástroje k dosažení takové ochrany tady jsou, a advokátům bylo doporučeno, aby s poskytovateli AI řešení na toto téma individuálně komunikovali. Konečně, kdyby se udělovala cena za nejzábavnější přednášku, Miroslav Hyrman, Ondřej Dvořák a Adam Morawski by ji určitě vyhráli.
Věřme, že nejen díky nadšení pro technologie měl návazně v sobotu plný sál i přednášející Filip Melzer, který svůj odborný příspěvek zaměřil na problematiku mezí ochrany soukromí jako součásti všeobecného osobnostního práva v rozhodnutích českých soudů. Pro advokáty z ciziny šlo 
o mentální cvičení, ve kterém pravděpodobně spíše koukali, co všechno je v Česku možné – a to nejen ve vztahu k domácím miláčkům, a přemýšleli, co z toho by jim mohlo projít i doma. Pan docent odborně ani přednesem nezklamal a ve svém prvním veřejném odborném příspěvku předneseném v anglickém jazyce prokázal, že pro něj žádná laťka není dost vysoká. Děkuji a současně jej vítám jako nového člena PEOPIL.
Pro PEOPIL je typická snaha o výměnu zkušeností a know-how cestou srovnávání různých právních řádů. Na této myšlence bylo postaveno několik panelů. Jeden, kde jsem měla tu čest prezentovat praxi v České republice, se věnoval roli znalce v civilním procesu. Srovnávali jsme ve vztahu k Polsku, Anglii, Španělsku a Nizozemsku. Řešili jsme vše od hledání znalce, jeho ustanovení mimosoudně i soudem, průběh podání 
posudku a výslech znalce. Nikdy by mě nenapadlo, že máme v porovnání s uvedenými státy v Česku takovou volnost (nehledě na seznam znalců a omezený počet dostupných znalců) při jejich výběru a komunikaci s nimi. Za úspěchem každé ležérně vypadající panelové diskuse je samozřejmě kvalitní příprava, při které je přednášející nucen vystoupit ze zajetého vlaku a zjistit i to, co mu o jeho právním řádu dosud unikalo. Mimochodem, věděli jste o této organizaci a jejích doporučeních The guide to good practices in civil judicial expertise in the European Union – EEEI – Experts Institute (experts-institute.eu) ? Já dosud ne.
Další panel měl téma postaveno obecněji a srovnával se zkrátka civilní proces. Jak, kdy a kde podat žalobu, jak, kde a kdo komunikuje se soudem a řídí případ. Kde je vše písemně a kde zase jen ústně atd. Srovnávalo se 
Německo, Švýcarsko, Anglie, Francie a Malta. Opět se ukázalo, jak dobře se v Česku máme se systémem datových schránek a se správnou kombinací ústního a písemného. Ještě kdybychom ve spolupráci se soudy zavedli lepší „case management“, to by byla paráda.
Pro českého advokáta zatím omezeně v praxi proveditelné úvahy prezentoval ve své přednášce „An international approach to discount rates“ britský advokát Julian Chamberlain. V Anglii je obvyklé žádat náhradu škody i ve vztahu k újmě, která teprve nastane, tzv. budoucí újma, anglicky „future loss“. I proto se nám může zdát, že tam přiznaná odškodnění jsou v porovnání s Českem vysoká. Jsou, protože obvykle pokrývají péči, 
kterou například mladý poškozený bude potřebovat během celého života. Při tomto přístupu k odškodňování vyvstává otázka, jaký dopad má na přiznané odškodnění inflace, která hodnotu poskytnutého odškodnění na trhu významně sníží, nebo naopak technologický pokrok, ze kterého poškozený významně profituje. Tyto otázky je vhodné si i v Česku položit při jednání s pojišťovnou o kapitalizaci náhrady škody. V rámci hledání odpovědí na tyto otázky realizoval přednášející srovnání, jak dalece právní řády počítají s indexací přiznané náhrady, tj. s inflačními doložkami a podobně.
V kontextu války na Ukrajině a na Blízkém východě se jako velice aktuální ukázala přednáška kanadského advokáta Joe Fiorante, který rozebral, jaké právní otázky musel řešit, aby prokázal 
povinnost UA k náhradě nemajetkové újmy způsobené rodinám pozůstalým po zemřelých cestujících na letu UA 752 z Teheránu. Letadlo tehdy zasáhla iránská raketa. Nikdo nepřežil. Advokátovi se s odkazem na doporučení ICAO podařilo prokázat, že ukrajinské aerolinie nepostupovaly při plánování letu dostatečně obezřetně, když vzhledem k dostupným informacím z teheránského letiště nejen vzlétly, ale ani neuzpůsobily trajektorii letu.
Zlatým hřebem konference pro mne – na rozdíl od zahraničních účastníků – nebyl uvítací přípitek zasazený do nádherného prostředí Villy Richter s bezkonkurenčním výhledem na Staré Město ani gala večeře a party v kostele sv. Františka v Anežském klášteře v Praze, kam se ani český advokát jen tak na oslavu nedostane. Největší hodnotu pro mne mělo předání ceny za významný přínos pro PEOPIL dlouholeté české člence, advokátce, paní Marii Cilínkové. Právě ta mě před 12 lety do PEOPIL přivedla, a podobně to bylo s dalšími českými členy PEOPIL, kterých je k dnešku 12.
Jelikož můj sportovní duch mne už v PEOPIL předchází, bylo naprosto nezbytné zařadit do 
programu i tzv. fun run. Tříkilometrový okruh Starým Městem zvládli účastníci bravurně a s několika odhodlanci jsme si běh protáhli dokonce na Karlův most, a tím si zaběhli staroměstskou sedmičku.
A protože typický PEOPILák má široké spektrum zájmů, zařadili jsme v samém závěru také kulturu v podobě hodinového matiné k roku české hudby. Trio v podání Jan Mráček (housle), koncertní mistr České filharmonie, Ester Pavlů (mezzosoprán), hostující sólistka Národního divadla Praha a dalších zahraničních divadelních scén, a Lukáš Klánský (klavír), nádherně dovršilo celkový kvalitní konferenční zážitek.
Konference, kterou jsme připravovali tři čtvrtě roku – a opravdu kolegům, kteří mají organizátorské ambice, doporučuji rezervovat prostory v Praze s tak velkým předstihem – měla nevídaný pozitivní ohlas. Účastníci nešetřili superlativy.
Jak jsem uvedla v rámci konferenčního videoshrnutí, všechny tři cíle konference byly naplněny: 1) ukázali jsme Prahu v plné její kráse, 2) zahraniční účastníci si udělali představu o prostředí, ve kterém čeští právníci fungují, a 3) přiživili jsme semínko PEOPIL a jeho ducha – tzv. „PEOPIL spirit“ ve Střední a Východní Evropě.
Pokud jste se zájmem dočetli až sem, je jasné, že můžete plynule pokračovat na https://www.peopil.com/become-a-member/ a stát se také členem.
Těším se na setkání s Vámi na některé další mezinárodní akci PEOPIL https://www.peopil.com/conferences/
Děkuji počasí za blankytně modrou oblohu po celé tři konferenční dny, České advokátní komoře za záštitu, milé přivítání a všeobecnou podporu, a všem vybraným poskytovatelům služeb – Hilton Old Prague, Villa Richter, Národní Galerie Anežský klášter, catering Golem, cestovní kancelář Voleman a poskytovatel koncertu Sagittario – za precizně odvedenou práci.
Klára Dvořáková, advokátka, partnerka Holubová advokáti, s. r. o., členka PEOPIL General Board za Českou republiku
Foto: archiv autorky
