Nárok na příspěvek na bydlení měli podle dřívější právní úpravy také lidé, kteří žili v pronajatých rekreačních objektech. Ústavní soud (ÚS) 17. prosince nově vyložil zákon o státní sociální podpoře, který nárok výslovně přiznával jen lidem, kteří v chatách či chalupách bydleli, ovšem zároveň je vlastnili. Příspěvek na bydlení od října nahradila takzvaná superdávka přiznávaná podle jiného zákona. Mohou ji získat i nájemci rekreačních objektů.
Ústavní soudci dnešním nálezem nic nezrušili, ani zpětně nevyslovili protiústavnost právní úpravy – jen stanovili její správný výklad. Úmyslem soudu je, aby nájemcům rekreačních staveb příspěvek na bydlení náležel zpětně, stojí v nálezu soudce zpravodaje Pavla Šámala.
Pro dřívější rozdílné zacházení mezi vlastníky a nájemci nenašel ÚS žádné racionální zdůvodnění. „Nepodařilo se identifikovat žádný legitimní cíl, což značí, že odlišné zacházení není ospravedlnitelné a je projevem svévole,“ rozhodl soud. Připomněl, že nájemce je z logiky věci ve zranitelnějším postavení než vlastník.
Soudy se k problematice dostaly na základě případu ženy, která o příspěvek neúspěšně žádala za rok 2022. Její případ se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), který navrhl ústavním soudcům, aby právní úpravu přezkoumal. Norma výslovně zmiňovala, že nárok na příspěvek na bydlení má „též vlastník, který užívá k trvalému bydlení stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci“, pokud splňuje ostatní podmínky.
Od té doby se zákon několikrát novelizoval, sporná úprava se ale v jádru neměnila, ustanovení se nadále týkalo jen vlastníků chat, zatímco v případě bytů mohli o příspěvek žádat i nájemci. NSS, za který jednal senát s předsedou Jiřím Pallou, dospěl k závěru, že právní úprava porušovala princip rovnosti v právech. Rozdílné zacházení s nájemci a vlastníky v tomto případě nemělo podle NSS legitimní cíl a nebylo založené na objektivních a rozumných důvodech.
Když se právní úpravou zabývala Poslanecká sněmovna, zaznívaly tam obavy z nadužívání příspěvku, proto byl omezen jen na vlastníky objektů pro individuální či rodinnou rekreaci. Žádné racionální objasnění rozdílného přístupu k nájemcům oproti vlastníkům však nezaznělo, uvedl NSS.
Příspěvek na bydlení pomáhal rodinám nebo jednotlivcům s nízkými příjmy krýt náklady na bydlení. Vyplácel se v závislosti na výši příjmů rodiny. Jiným nástrojem byl doplatek na bydlení. Pomáhal lidem, kteří i přes poskytnutý příspěvek nedokázali zaplatit náklady spojené s užíváním bytu. Byl určený účelově na úhradu nájmu, služeb a prokazatelně nezbytné spotřeby energií. Obě dávky i další platby nahradila superdávka vyplácená podle zákona o dávce státní sociální pomoci.
Zdroj: ČTK
Foto: redakce AD
