14.8.2012 – Diskuse o energetických průkazech je v plném proudu, poté co prezident Václav Klaus minulý týden vetoval novelu zákona o hospodaření energií. Jenže to, o čem se nejvíce v médiích a na veřejnosti diskutuje, není hlavním cílem zákona.
“Cílem je přispět efektivní regulací k tomu, aby české budovy byly energeticky efektivnější a jejich provoz stál méně peněz. To má řadu nejen ekonomických přínosů. Průkazy energetické náročnosti jsou pouhým nástrojem k dosažení tohoto cíle. Ovšem nástrojem neopominutelným,” uvádí organizace Šance pro budovy, která aktuálně pracovala deset nejčastějších nepravd a mýtů, které chce uvést na pravou míru.
1. Novela zákona vám nařídí rekonstruovat, i když nebudete mít peníze.
Zákon požadavek na rekonstrukce neobsahuje.
Podrobně: Zákon nic takového neobsahuje, pouze specifikuje, jak provést energeticky úspornou renovaci (např. zateplení) na nákladově optimální úrovni, když už se vlastník rozhodne. A to právě proto, aby předešel zbytečným ztrátám energie, kterým může zabránit za velmi malých vícenákladů. Zákon v žádném případě neobsahuje ani požadavek na rozsah rekonstrukce. Pokud se rozhodnete zateplit pouze jednu stěnu a v ní vyměnit okna, nikdo vás nebude nutit k tomu, abyste třeba zateplovali ještě strop.
2. Průkaz zdraží nemovitosti a bydlení.
V porovnání s cenami nemovitostí nebo platbami za energie budou náklady na průkazy zanedbatelné. Průkazy povedou k jasnému rozlišení hodnotných a méněhodnotných budov.
Podrobně: V cenách nemovitostí bude tento náklad tvořit desetiny procenta. Také ve srovnání s náklady na energie, které mohu uspořit za dobu užívání budovy, pokud se rozhodnu pro úsporný dům, půjde řádově o stokrát nižší částku. Samozřejmě do budoucna povede informace o energetické náročnosti budov k rozčlenění ceny nemovitostí i podle tohoto faktoru. Nebude to nejdůležitější faktor, ale roli hrát bude. Ve Švýcarsku např. průkazy vedly k tomu, že budovy v pasivním standardu se prodávají zhruba o 7 % dráže, než jinak srovnatelné, energeticky horší budovy. To bude samozřejmě výhodné pro majitele energeticky kvalitních budov, nevýhodné pak pro majitele energeticky nekvalitních budov. Je logické a přirozené, že druhá skupina se proti rozšíření průkazů bude ozývat.
3. Průkaz bude drahý.
U rodinného domu se stavební dokumentací se cena průkazu odhaduje asi na 5000 Kč. U bytových domů se bude průkaz zpracovávat jen na celou budovu, nikoli na jednotlivé byty.
Podrobně: Průkaz je důležitým nástrojem pro přechod k úspornějším budovám. Je nutné jej držet jednoduchý, jednoznačný a levný. Každá budova je ale jiná, cenu tedy nelze „automatizovat“ jako u spotřebičů. U běžného rodinného domu, který má stavební dokumentaci, se cena odhaduje na zhruba pět tisíc korun. Pokud stavební dokumentaci nemáte, musí nemovitost navštívit odborník a provést zaměření na místě, což průkaz zdraží. U bytových domů pak česká úprava zvolila mírnější variantu a pro byty vyžaduje pouze průkaz pro celou budovu, aby si nemusely jednotlivé byty pořizovat každý svůj. U bytových domů půjde o desítky tisíc korun podle velikosti a členitosti budovy. Je důležité dodat, že průkaz může přispět ke zlevnění případné rekonstrukce, protože pohled a doporučení odborníka může znamenat optimální řešení.
4. Průkaz je zbytečný, stačí předložit faktury za energie.
Faktury vám nedají ověřenou a srovnatelnou informace. Dají se vyložit různě, jsou nedostatečné.
Podrobně: Spotřeba energie výrazně závisí na způsobu využívání domu (např. na kolik si vytápíte, jak moc větráte, kolik lidí v bytě či domě žije atd.). Pokud má mít spotřebitel k dispozici nějakou relevantní informaci pro své rozhodování, tak potřebuje ověřené a zejména srovnatelné číslo, které není jen přibližně odvozeno, ale spočítáno odborníkem podle jasné metodiky. Proto tyto odborníky autorizuje státní správa, konkrétně Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to obdoba standardizované spotřeby u auta nebo štítků na elektrospotřebičích. Tu také měří pouze certifikované zkušebny. Stejně jako údaje o spotřebě auta, které jsou normované – tedy víme, že to je nějaká teoretická hodnota, která může být odlišná od reálné spotřeby, ale na druhou stranu umožňuje srovnávat údaje od různých výrobců mezi sebou. Smyslem průkazů je zlepšit orientaci kupců a nájemníků v nákladech na energie v budově.
5. Proč bych si měl dělat průkaz na chalupu na léto?
To je mýtus. Budovy pro rekreaci jsou z této povinnosti vyjmuty.
Podrobněji: Směrnice i zákon na to pamatují a umožňují výjimky v případech, kde by “štítkování“ nedávalo smysl. Vedle objektů pro rodinnou rekreaci jsou to například také kostely či objekty jako garáže do 50 m2.
6. Majitelé rodinných domů si musí průkaz pořídit, i když dům nebudou prodávat.
Nikoli. Pokud majitel nebude dům prodávat, pronajímat nebo rekonstruovat, průkaz nepotřebuje.
Podrobněji: Povinnost mít průkaz energetické náročnosti je navržena pouze pro bytové domy, a to podle jejich velkosti (s energeticky vztažnou plochou nad 1500 m2 od 2015, nad 1000 m2 od 2017 a menší od 2019). Je to proto, aby se usnadnil přístup k průkazu majitelům jednotlivých bytů v případech, kdy komunikace s celým SVJ nefunguje. Pro rodinné domy tato povinnost neplatí.
7. Štítky na spotřebičích jsou k ničemu, protože jsou stejně všechny v třídě A. Stejné to bude i s průkazy u budov.
To se zdá zpětně. Dříve výrobce k energeticky efektivním výrobkům nic nenutilo a zátěž se přenášela na spotřebitele. Štítky změnily situaci k lepšímu. S budovami to bude podobné.
Podrobně: Toto je naopak příklad toho, že štítky zafungovaly. Před zavedením štítků tomu tak nebylo, jakmile spotřebitelé dostali do ruky jednoduchý nástroj, začaly nejvyšší třídu vyžadovat a výrobci se museli této poptávce přizpůsobit. Třída A už nyní nestačí a zavádějí se třídy A+ až A+++. I zde štítky sehrály roli pro kultivaci trhu a informovanost spotřebitelů. Pokud i u budov v blízké budoucnosti dospějeme do stavu, že všechny nové budovy budou v třídě A, pak průkazy přesně splní svůj účel.
8. Jde jen o peníze, vydělají na firmy, které provádí energeticky úsporné rekonstrukce.
Ano, byznys to je. Ale spotřebitel zaplatí buď za hodnotu (dlouhodobé úspory), nebo za plýtvání (vysoká spotřeba energie). Lepší varianta je evidentní. Bez byznysu by nebyla pracovní místa ani příjmy státu z daní.
Podrobně: Ano, přijetí zákona je v zájmu určitého odvětví průmyslu nabízejícího úsporné technologie (nejen zateplování). Ovšem úplně stejně tak nepřijetí zákona nahrává zase jinému odvětví průmyslu – dodavatelům energie. Zjednodušeně řečeno, spotřebitel bude platit ať tak anebo tak, buďto za průkazy a úsporná opatření, anebo vyšší platby za energie. Podpořit průmysl úsporných technologií je navíc výhodnější i pro stát, protože se jedná na rozdíl od energetiky o výrazně kompetitivní odvětví zejména malých a středních firem oproti obřím dominantním energetickým gigantům. Ve stavebnictví je také za dané peníze zaměstnáno více lidí, než v energetice. Úspory energie navíc chrání životní prostředí.
9. Průkazy nejsou potřeba, lidi se chovají racionálně a zateplí stejně. Průkaz by proto měl být dobrovolný. Zákon je proto nadbytečnou regulací ze strany státu a EU.
Zkušenost ukazuje, že lidé se nechovají racionálně. Regulace je v tomto případě potřeba, abychom se vyhnuli vysokým nákladům pro celou společnost.
Podrobně: Většina lidí nemá potřebné stavebně-technické znalosti a nemůže správně posoudit výhodnost a návratnost úsporných opatření. Lidé se proto nechovají ekonomicky racionálně, protože nemají potřebné informace. Existují stovky případů, kdy si rodiny před deseti lety zateplili tenkou vrstvou izolace nebo postavili nový dům bez zateplení úplně a nyní zjišťují, že „dozateplení“ je výrazně méně ekonomické, než kdyby bývali rovnou zateplili pořádně na začátku. Lze argumentovat, že to je věc jednotlivce, který když udělá chybné rozhodnutí, nese za to sám odpovědnost. To je sice pravda, ale z tohoto chybného rozhodnutí jedince vyplývá vyšší spotřeba energie, která s sebou nese významné celospolečenské důsledky (znečištění, zdravotní dopady), které nejsou v ceně energie započteny. Vysoká energetická náročnost tudíž není pouze věcí jednotlivce, ale celé společnosti, podobně jako třeba bezpečnost na silnicích. Rozumná míra regulace je pro společnost výhodná.
10. Není dostatek vyškolených specialistů – zpracovatelů průkazů, hrozí kolaps realitního trhu.
Garantem úspěchu je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Situace je podle našich informací zvládnutelná.
Podrobněji: Odborníci z realitního trhu odhadují, že roční poptávka po průkazech bude pohybovat mezi 50 až 60 tisíci kusů. To vychází při současném počtu specialistů, kteří jsou na základě osvědčení MPO průkazy oprávněni vydávat, na 50 průkazů ročně na zpracovatele, což je zvládnutelné. Nedostatek energetických specialistů, o kterém se někdy v médiích hovoří, by tedy neměl nastat. Převis nabídky zpracovatelů průkazů nad poptávkou je důležitý pro udržení ceny za zpracování na rozumné úrovni.
Jitka Vrbová
